Lékařský Ninja-1.díl

Zase jsem tu seděla. Sama. Nikdo tu nebyl. Čekala jsem, že se po mě bude někdo shánět, ale nebylo tomu tak. Nebyl kdo. Neměla jsem rodiče. Jediný člověk, kterému na mě záleželo, byla má učitelka a ani ta mě většinou nehledala. Pozorovala jsem měsíc, který svítil na obloze.
Měsíční světlo se mi odráželo od karamelově hnědých rovných a dlouhých vlasů. Teď to vypadalo, jako bych je měla bílé. V očích se mi odrážel měsíc. Oči jsem měla světloulince šedé, takže mi skoro splývali s bělmem. Byla jsem z klanu lékařských nindžů, vlastně jsem byla ze stejného klanu jako Tsunade.
„Co tu děláš?“ ozval se hlas odněkud pode mnou. Shlédla jsem dolů a tam stál Kazekage, který byl na návštěvě v Konoze. Netušila jsem, proč tu je. Nikdo o tomhle místě nevěděl, nebo aspoň sem nikdo nechodil.
„Přemýšlím, Kazekage-san,“ odpověděla jsem uctivě a lehce jsem seskočila ze stromu. Kazekage si mě prohlédl. Sklopila jsme pohled k zemi, jako jsem to dělala pokaždé, když si mě někdo prohlížel.
„Aha jistě,“ prohodil Kazekage a otočil se. Vzhlédla jsem,ale už byl pryč. Nechápavě jsem se rozhlížela, ale pak jsem se rozešla domů, pokud se tomu opuštěnému sídlu dá říkat domov.

Ráno jsem se probudila a rychle jsem vstala. Okamžitě jsem se podívala na hodiny. 8:06. V duchu jsme zaklela, už jsem měla být u Hokage-sama, která pro mě měla misi. Rychle jsem se oblékla a běžela ke Kage budově. Vběhla jsem do kanceláře Tsunade a ani jsem nezaklepala.
Nečekala jsem, že tam s ní někdo bude. Bohužel pro mě tam seděl Kazekage a společně s Tsunade mě překvapeně pozoroval. Shizune jsem omylem srazila dveřmi, takže omdlela. Podle všeho asi Tsunade posílala pro nějakého nindžu.
„Zdravím Tsunade-sensei,“ pozdravila jsem svou učitelku, a pak jsem se otočila ke Kazekagemu, kterému na tváři pohrával mírný úsměv.
„Zdravím Kazekage-san,“ pozdravila jsem také vůdce Písečné, pak jsem pohlédla zpět na Tsunade, která se už nedívala překvapeně, ale naštvaně, ale i to je slabé slovo.
„Tsunade-sensei, moc se omlouvám, že jsem přišla pozdě,“ začala jsem se rychle omlouvat a lehce jsem začala couvat a zároveň jsem pořád pozorovala Tsunade, která vypadala, že by mi nejraději něco udělala.
„Ehm,“ odkašlal si mírně Kazekage a podíval se na Tsunade, která se na něj podívala a hned se začala prohrabovat dokumenty, které měla na stole.
„Omlouvám se,“ řekla Tsunade směrem ke Kazekagemu a nejspíše našla konečně to, co hledala. Vzhlédla a podívala se na mě.
„Budeš mít důležitou misi. Kazekage potřebuje na tři měsíce výpomoc v Suně v nemocnici, kde právě není moc lékařů a ty si jedna z mých nejlepších žáků a jelikož Sakura i Ino mají starosti se svými týmu půjdeš ty,“ řekla Tsunade a v hlase jí ještě pořád zaznívala podrážděnost. Ani jsem se nedivila, přišla jsem pozdě (zase, to nebyla žádná vyjímka), srazila jsem Shizune a ona mě musí poslat do Suny.
„Hai,“ řekla jsem rozhodně a Tsunade mi hodila svitek s potřebnými informacemi. Kazekage ke mně přešel a zastavil se těsně vedle mě.
„Sejdeme se v deset před branou a jestli přijdeš pozdě odejdu bez tebe,“ zašeptal mi těsně u ucha a trochu se pousmál a pak zase zmizel. Stejně jako včera. Zase jsem to nechápala.
„Ariane,“ začala Tsunade a podívala se na mě vražedným pohledem a okolo ruky se jí začala formovat velká vlna chakry. Hlasitě jsem polkla a pozorovala jsem jí.
„Omlouvám se, Tsunade-sensei, musím jít,“ vysypala jsem ze sebe rychle a už jsem pádila z její kanceláře směrem z Konohy do lesa, kde jsem si hodlala přečíst svitek.
Jakmile jsem se usadila na větvi, rozbalila jsem svitek. Překvapeně jsem na svitek koukala, po chvíli se můj výraz změnil na naštvaný. Ve svitku stálo:
Milá Ariane,
Dostala jsi misi v Suně, kde zůstaneš celé tři měsíce. Náplň tvé práce ti řekne Kazekage nebo někdo jiný. To je fuk. Nezapomeň mi poslat láhev saké.
Tsunade-sensei
„Tak to je moc,“ řekla jsem si sama pro sebe, seskočila jsem ze stromu a pomalu jsem se vydala domů, nebo prostě tam kde bydlím.
Zabalila jsem si potřebné věci. Hodiny ukazovali 9:50. Byl akorát čas vyrazit k bráně, abych to stihla včas. Vyskočila jsem z okna a málem jsem si vymknula kotník. Zachytil mě písek, což mě dost překvapilo. Zakroutila jsem hlavou a rozhlížela jsme se. Nic ani nikoho jsem neviděla, takže jsem to odmávla a raději jsme pospíchala k bráně.
Když jsem tam doběhla, Kazekage už tam stál a čekal. Nebyl tam sám, stála vedle něj ještě nějaká blondýnka a Shikamaru. Došla jsem pomalu k nim. Kazekage si mě změřil pohledem, a pak se podíval na blondýnku.
„Tak se měj Shikamaru,“ rozloučila se s ním blondýnka a dala mu pusu na tvář. Shikamaru se na ní znuděně podívala, pak zamířil pryč.
„Můžeme vyrazit bráško,“ řekla blondýnka směrem ke Kazekagemu a usmála se. Skákala jsme pohledem z jednoho na druhého. Kazekage nebyl zrovna nadšený z jejího oslovení, ale nijak na to nereagovala.
„Jen pro informaci Temari, tohle je Nanju Ariane, Ariane tohle je moje sestra Temari, bude tvojí nadřízenou a bude ti pomáhat zvyknout si v Suně,“ oznámil mi Kazekage, a pak se rozešel směrem z Konohy. Přikývla jsem a koukla jsem se na blondýnku, pak jsem vyrazila za Kazekagem.

„Vítej v Suně,“ řekla mi Temari, když jsme stáli před prvním domem Písečné. Kazekage zamířil rovnou ke Kage budově a moc se mnou ani svou sestrou nezaobíral. Prohlédla jsem si ze svého místa všechno, na co jsem dohlédla. Suna byla překrásná.
„Díky, je to tu nádherné,“ odpověděla jsem Temari a usmála jsem se. Temari byla docela milá, pokud jste jí nenaštvali, což se zatím mockrát nestalo.
„Hej, ségra,“ zavolal nějaký muž před námi a běžel naším směrem. Prohlédla jsem si ho. Měl černé oblečení, hnědé vlasy a na obličeji nějaký make-up. Podívala jsem se na Temari, která se zatvářila otráveně, což mi dost připomenulo Shikamara.
„Co chceš Kankuro?“ zeptala se Temari netečně a propichovala svého bratra pohledem. Ten si mě mezitím začal prohlížet a já jsme zase sklopila hlavu k zemi.
„No, dozvěděl jsem se, že ses vrátila a no..,“ začal Kankuro a radši rychle zmlknul, protože Temari se zatvářila vražedně. Vypadalo to, že její bratr jí dokáže naštvat jen svojí přítomností.
„Jdi k věci,“ štěkla na něj a já skoro nadskočila, jak jsem se lekla. Kankuro polkl a zřejmě se připravil na seřvání nebo na fyzické ublížení.
„No, doma už není nic k jídlu a já umírám hlady,“ řekl Kankuro rezignovaně. Temari ho propíchla jediným vražedným pohledem.
„Vypadni,“ zavrčela na něj naštvaně a Kankuro raději poslechl, taky bych to udělala na jeho místě. Temari bych naštvat nechtěla.
„No, myslím, že nejdřív by jsi se měla někde ubytovat,“ řekla Temari a zamyslela se. Taky jsme se zamyslela, kde bych tu mohla bydlet, ale moc jsem Sunu neznala, takže jsem na nic nepřišla.
„Mohla by jsi bydlet u nás. Co ty na to?“zeptala se mě Temari a podívala se na mě. Překvapilo mě to, měla jsme bydlet s Kazekageho rodinou.
„No, nevadilo by to někomu?“ zeptala jsem se a podívala jsem se na ní. Nejspíš bych tam asi stejně nestrávila moc času, buď bych byla v nemocnici, nebo spala, takže by to nejspíš ani nikomu nevadilo.
„Nejspíš ne. Gaara je skoro celej den zavřenej v kanceláři a Kankuro lítá venku, takže by jste o sobě ani nevěděli a ty budeš asi hodně času trávit v nemocnici,“ řekla klidně Temari a pokrčila rameny. Souhlasně jsem přikývla, a tak jsme vyrazili do Suny.

„Takže tady budeš bydlet,“ řekla Temari a ukázala na ložnici v horním patře domu. Byla nádherná. Všechny stěny měli světle béžovou barvu, postel byla obrovská a jednu stěnu pokrýval stůl, který byl ohromný.
„Je to dost prostorné,“ řekla jsem klidně, ale uvnitř jsem skákala nadšením. Položila jsem si batoh na stůl a otočila jsem se na Temari. Teď byla na čase nemocnice.

Seznámila jsem se se svými budoucími kolegy v nemocnici a přijmuli mě dobře, což mě mile překvapilo. V Konoze by to tak dobrý ohlas nemělo. S Temari jsme se najedli v restauraci, a když jsme se vrátili domů, tak tam Kankuro začal kňourat, že má hlad, ale moc mu to nepomohlo. Rychle jsem vyběhla do své ložnice a šla jsem se umýt.
Vylezla jsem ze sprchy a omotala si okolo těla ručník, když se najednou otevřely dveře. Dovnitř vešel Kazekage a překvapeně na mě zůstal zíral.
„Co tu děláte, slečno?“ zeptal se mě klidným hlasem a zase se mu na tváři usadila jeho kamenná maska. Zrudla jsem a přitáhla jsme si ručník víc k tělu.
„Temari mě ubytovala ve vedlejší ložnici,“ vysypala jsem ze sebe rychle a zrudla jsem ještě víc. Kazekage se na mě podívala, pak se otočil.
„Dobrá, v tom případě vám přeji dobrou noc,“ řekl Kazekage a zavřel za sebou dveře. Rychle jsem se oblékla a vyběhla jsem z koupelny a vešla jsem přímo do svého pokoje, no aspoň jsem si to myslela, místo toho jsem vešla do kanceláře Kazekageho, takže se na mě obrátili dva páry očí. Za stolem seděl Kazekage a před stolem stála drobná brunetka.
„O-omlouvám se,“ vykoktala jsem a zase jsem zrudla. Rychle jsme vyšla z kanceláře a zavřela za sebou dveře. Tentokrát jsem vešla do svého pokoje a lehla jsme si na postel.