Akatsuki in the school 5

Tak dlouho, že už Deidara vespod začal nadávat, čemu se to jako tlemíme. A že není fér smát se cizímu neštěstí...

,,Jo, náramně vtipné. Až se dosmějete, mohli by jste mi pomoct. Já vím, že vás to obtěžuje, ale fakt by se to hodilo. Celkem mě z toho bolí tady záda a myslím, že mám zlomenou nohu," ozývá se naštvané bručení.
,,Promiň, Deidaro, ale ono to vypadá fakt komicky."
,,No a co! Prostě mě z toho bordelu tady vytáhněte!!!"
,,Nemusíš hned řvát."
,,Musím, jinak tady budu ležet do konce života." Protočím panenky ale začnu pobízet ostatní, aby něco už dělali. Ti se totiž jenom smějí. Nakonec Pein vytáhne provaz -mně neznámo odkud, fakt bych ani nechtěla vědět, co tihle týpci nosí po kapsách- a uváže si ho kolem pasu. Druhý konec provazu strčí do ruky Kakuzovi, že ho máme my ostatní spouštět dolů a pak i s Deidarou vytáhnout.
,,A ne, že nás tam necháte, nebo nás pustíte. Pak si nepřejte slyšet ten rachot."
,,Neboj, šéfe. Máme z tebe dostatečný respekt. Už jsi jednou zařval tak nahlas, až praskly tady okna. A lidé z okolí si mysleli, že jsou tu teroristi."
,,No, tak si z toho berte ponaučení a už mě nese*te."
,,Jen se neboj. Budu je hlídat," vložím se do rozhovoru.
,,Dobrá, Konan. Věřím ti. Jsi nejnormálnější člověk, kterého zatím znám. Tak se hlavně nenech těmi tupohlavci zkazit."
,,Neboj."
,,A nevěř všemu, co říkají."
,,Jasný."
,,No dobré, už buď zticha, šéfe. Takhle nás pomlouvat!"
,,To není pomlouvání. To je realita."
,,Haló, já jsem stále tady dole. A už mě nebaví čekat. Tak si pohněte!"
,,Promiň, Deidaro."
,,Nějakým obyčejným promiň si to nevyžehlíš. Tak dělej!" Kakuzu, Zetsu, Itachi, Madara a Sasori popadnou provaz a za mého neustálého komandování Peina spouští dolů. Když je dole, slyšíme jenom Deidarův vřískot a Peinovy omluvy.
,,Ty kre*éne! To je moje noha! Ta zlomená!"
,,Promiň, já nevěděl."
,,Jo, ty nikdy nic nevíš! Ty jsi svatý! Radši mě vytáhni, než tě uškrtím."
,,No jo." Kluci začnou tahat. Po chvíli už před nimi stojí Pein a kolem jeho krku držící se Deidara.
,,To vám to trvalo," zamumlá.
,,Konan, podívej se mu na tu nohu, jestli ji má zlomenou." Začnu tedy prohlížet Deidarovu nohu. Neříkám, že medicíně rozumím. Ale tohle oni vědět nemusí.
,,Jo, má ji zlomenou," oznámím po chvíli zkoumání. Vůbec ale netuším, co s tím má.
,,Výborně, Konan. Kakuzu, pojď mi s Deidarou pomoct. Vezmeme ho do nemocnice. Kisame," zavolá Pein směrem do domu. ,,Už můžeš vylézt!"
,,Rád bych, šéfe. Ale já se tu asi nějak...no...šprajcl."
,,No to je úchvatné. Kam jsem se to jenom dostal," postěžuje si zkroušeně Pein.
,,Itachi, Zetsu, běžte toho bl*ce vytáhnou. Pak za námi přijďte do nemocnice," obrátí se na ty dva. Ti jenom něco uraženě zamumlají o plynové masce ale jdou k WC.
,,A pak se stavte i pro Hidana," dodá. Nakonec on i Kakuzu popadne Deidaru a vykračujeme do nemocnice.

V nemocnici...

,,Takže to nemá zlomené?"
,,Ne. Jen trochu naražené, ale jinak je úplně v pořádku."
,,Vidíte, jsem vám to říkala." Pohrdavé pohledy všech se otočí na mě.
,,Ty?? Ale prosím tebe. Dneska jsi samý vtípek, co Konan?" Kakuzu si prostě nemohl odpustit tu ironii.
Sestra namaže Deidarovi nohu nějakou nechutně páchnoucí mastí a pošle nás domů.
,,Ty simulante," oboří se Pein na Deidaru.
,,Takový trapas," mumlají ostatní a i když vím, že to není na mě, přesto se mi chce propadnou sto metrů pod zem. Že bych si šla zaskákat do rozbořeného baráku?