Akatsuki in the school 4

Poslíček, který pizzu rozváží, právě odešel objednávku zanést zákazníkovi. Kakuzu se dostane ke kufru. Vytáhne, mě neznámo odkud, šroubovák a začne pomalu otvírat kufr...
,,Heej!!!" ...

,,A do p*dele," zakleje Kakuzu a rozběhne se zpět k nám, bez večeře. Já i Hidan se svíjíme smíchy, prostě nejde se nesmát. V tu chvíli to vypadalo tak komicky. Poslíček s naštvaným, hodně naštvaným výrazem v obličeji běžící za Kakuzem a Kakuzu zdrhající před poslíčkem.
,,Být vámi, moc se nesměju a zdrhám. Ten chlapík vypadá vážně namíchnutě," sdělím nám Sasori chytrácky. Otočím se na poslíčka...
,,Nemohl jsi říct dřív, že je pár metrů za námi?!"
,,Promiň ,Konan, nemám oči na zadku."
,,Jaká to škoda, někdy by se ti tam hodily," odpovím kysele. Sasori na mě vyplázne jazyk. Všichni tři se rozběhneme za ostatními, kteří nám utekli. Za námi pořád běží rozzuřený poslíček, ale za chvíli to stejně vzdá. Konečně. Už jsem fakt nemohla.
Doběhli jsme k nějakému starému opuštěnému baráku.
,,A to je proboha zase co?!"
,,To je, Konan, naše klubovna. Vítej u nás," sdělí mi Madara. Sjedu barák očima odshora dolů. No, moc bezpečně nevypadal, musím říct. Okna vymlácený, některý zatlučený prkny, dveře napůl vyražený...No, dalo by se říct, že je div, že ten barák ještě vůbec stojí. Ještě když si vzpomenu na povahu jeho obyvatel. Když zařval ve škole Pein, málem se zbořilo požární schodiště. Když začal řvát Madara bolestí, skoro se třásly stoly na pink ponk.
Deidara se znuděným výrazem přijde ke dveřím, kopne do nich a ty se okamžitě otevřou. Páni, divím se, že ještě nevypadly. Z čeho ten barák je, sakra?!
Madara ale chytne Deidaru za vlasy a stáhne ho zpátky.
,,Dáma má přednost, lamo."
,,Ne, to je dobrý. Jenom ať jde on první." Přece se nenechám zabít!
,,Ale ty jsi dáma!"
,,Deidara je taky dáma." Všichni vybuchnou smíchy a Deidara se na mě škaredě podívá.
,,No tak to dík, paní Dokonalá."
,,Není zač, pane Dokonalý," odpovím s ďábelským úsměvem.
,,Tak už tam někdo konečně běžte, potřebuju na ha*zl," sdělí nám velmi důležitou novinu Kisame. Přesně tohle jsem potřebovala vědět...Bože...
,,Běž si na WC kam chceš, ale tady se už na ten ha*zl ani nepodíváš. Posledně, když sis tu za*ral, tak volali lidi z okolí pyrotechniky, že prý tu vybuchla bomba."
,,Hidane, drž zobák. Tak to nebylo a ty to víš!"
,,Moc dobře vím, jak to bylo. Musel jsem ty lidi jít uklidnit, že to jsi jenom ty byl na ha*zlu a měl jsi střevní potíže. Nikdo z nich mi to tenkrát nechtěl věřit."
,,Díky, přesně tohle jsem potřebovala k životu vědět. Tak se prosím přestaňte bavit o tom, kdo se kdy a kde po*ral a už běžte dovnitř."
,,Ale ty jsi dáma a máš mít přednost," obrátí se na mě Madara.
,,Promiň, Madaro, ale já se nenechám zabít."
,,Tss, no až v tak špatném stavu to není!"
,,Máš pravdu, není. Je to horší, víc, než si myslíš."
,,Sakra. Deidaro, jdi jako první a ukaž dámě, že náš domeček není v tak hrozném stavu, jak vypadá!" Madara Deidaru postrčí dovnitř. Ale dost prudce. Ne, že by byl Deidara nějak těžký, ale když vstoupil, možná trochu dupl na podlahu, nevydržela to a rupla pod ním. Deidara se s vřískotem řítil dolů, pod barák.
,,Ups." Madara se tváří svatě. Až moc podezřele svatě.
,,Idiote," ozve se ze zdola. Chudák Deidara.
,,Ha, vidíte? Já vím, proč jsem tam nešla," zvolám vítězoslavně. Všichni se na mě znuděně otočí.
,,Fajn, máš bod. Možná na tom není až tak dobře," zamumlá Madara.
,,Ti lepší," odpovím s úsměvem.
,,Mohli by jste si přestat udělovat body a zachránit mě z tadyma?! Vím, že vás pravděpodobně moc nezajímám, ale krutá pravda je, že tu vážně jsem."
,,No jo, už jdeme. Ale fakt nutně potřebuju na WC, tal vydrž." Kisame protančí kolem ostatních a než mu někdo stihne cokoliv říct, zmizí v domě a na WC. Protančil kolem otvoru, kterým propadl Deidara a zmizel. A dost rychle. Zabouchnou se kdesi v domě dveře...A pak se ozve strašlivá rána. Celý barák se začal třást a začala padat střecha. Vlastně spadl prakticky celý barák.
,,Co to bylo?" Celá vyděšená se rozhlížím po ostatních.
,,Kisame má opět střevní problémy," poznamená otráveně Pein. Kdesi v dálce slyšíme houkat sirény.
,,Hidane, běž lidem vysvětlit, že jenom Kisame má zase střevní problémy. A my jdeme vyhrabat Deidaru."
,,Už zase?! Nebudou mi věřit," oznámí Hidan, ale radši jde pryč, nebo by se musel začít smát. Bylo to na něm vidět. I já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.
,,Pardón, ale já vážně musel," ozve se ze záchodu. Teď už jsem to nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Ostatní na mě chvíli překvapeně koukali, ale pak se taky začali smát. A smáli jsme se dlouho...Hodně dlouho...Tak dlouho, že už Deidara vespod začal nadávat, čemu se to jako tlemíme. A že není fér smát se cizímu neštěstí...