Naruto - Ultimativní zbraň 36 {speciál}

Osm let po útoku Kyuubiho na Listovou se stal osmiletý Yorochi chuuninem společně se svým týmem, ve kterém také byli Aisu Kan a Fuuchi Shinwa.
Aisu Kan byl floutek, který měl vždy smůlu, zejména u děvčat, protože se o dívky zajímal víc, než o cokoliv jiného. Byl poměrně vysoký na svůj věk, dvanáct let, a i statný. Měl hnědé krátké vlasy a modrozelené oči. V době, kdy se stal chuuninem, začal nosit chuuninskou uniformu, akorát ochrannou čelenku měl uvázanou okolo pravé ruky. Bandáže a pouzdro měl na pravé noze, ale neobvykle nízko. Vynikal svým bojovým stylem, kdy útočil skrčen na nepřítelův podbřišek, kde mohl vážně poškodit některé orgány.
A Fuuchi Shinwa byla jedna z mnoha dívek, která odmítnula s Kanem chodit. Také byla nejkrásnější ze své třídy a velmi talentovaná kunoichi přes Taijutsu. Byla vysoká, ale ne příliš, a byla štíhlá. Měla dlouhé hnědé vlasy a zářivé hnědé oči. Potom, co se stala chuuninem, tak zodpovědně nosila chuuninskou uniformu a ochrannou čelenku měla, na rozdíl od Kana, uvázanou správně na čele.
Všichni tři spolu trávili hodně času, protože si na sebe velmi dobře zvykli a spoléhali se jeden na druhého.
Asi měsíc poté, co se stali ti tři chuuniny, spolu seděli v Ichiraku ramen, kde si dopřávali pořádný Miso ramen.
„Pořád to nechápu, ale je tady fakt ten nejlepší ramen v Listové.“ poznamenal Yorochi, když dojedl, utřel si nějakým kapesníkem pusu a ze široka se usmál.
„Je na tobě vidět, že sis stále nezvykl na denní příjem stravy. U Orochimara to muselo být vážně těžký… Ale máš pravdu, tady je to bomba.“ odpověděl Kan, který už měl také snědeno.
„Už půjdem. Tak co, hoši, který z vás to zatáhne?“ zeptala se rozjařeně Shinwa, když dojedla a Kan blesku rychle ukázal na Yorochiho, který tasil peněženku.
„Co myslíte, že dostaneme za misi?“ zeptal se Kan, když ti tři odcházeli z Ichiraku ramen.
„Konečně je tu místo! Staříku, dej mi jeden Miso ramen s extra porcí vepřového!“ zařval tehdy osmiletý Uzumaki Naruto, který se procpal k pultu Ichiraku ramen baru okolo Kana a Yorochiho.
„Fracek mrňavej! Já bych mu nejradši jednu vlepil za tohle chování.“ pronesl Kan směrem k Yorochimu a Shinwě, kteří se zasmáli.
Ti tři za chvilku došli na Hlavní velitelství a došli až do místnosti, kde seděl Třetí Hokage, Sarutobi Hiruzen, spolu se třemi dalšími vysoce postavenými ninjy.
„Hoho, rád vás tři vidím. Vy jste takzvaní Talenty z Listové, jak vás nazývali představitelé z několika jiných shinobi vesnic, během chuuninské zkoušky. I na mě jste udělali dojem a jsem rád, že jste se po právu stali všichni tři chuuniny. Co vy víte, třeba se jednoho dne stanete Hokagy.“ řekl poměrně zvesela Hiruzen a Yorochi se uctivě uklonil.
„Tak, co máme za misi?“ zeptal se netrpělivě Kan, který chtěl dostat misi pro chuuniny, protože ho hledání koček unavovalo.
„Není příliš nebezpečná, spíše jde o lehčí misi. Máte přepravit tuto bezcennou nádobku do jednoho domu na území Země Blesku, ale jen u hranic. Je to mise od jedné bohaté rodiny, přičemž jeden její člen žije zde v Listové. Nádobka je sama o sobě bezcenná, ale zde jde spíš o emociální hodnotu, protože je to dědictví té rodiny po mnoho generací. A na tuto misi si vybrali speciálně vás tři, protože vás viděli během chuuninské zkoušky. Tady máte vše potřebné a už běžte, ať můžete poté dostat těžší mise, které tu mám pro vás tři připravené.“ pronesl rozverně Hiruzen, na kterém bylo poznat, že má celkem dobrou náladu.
„Dobře, ale příště chceme alespoň transport nějakého nebezpečného vězně.“ řekl Kan a vzal si podrobnější popis mise, nádobku a mapu s přesným označením toho sídla, k sobě.
„Nech toho. Stále jsme jen chuuniny. A navíc čerstvě.“ poznamenal Yorochi odešel z místnosti za Kanem a Shinwou.
Jakmile se zavřely dveře, tak se Hiruzen lehce naklonil ke svému nejbližšímu přísedícímu a zašeptal mu: „Ten Yorochi je velice zajímavý. Myslím, že má na to se stát Hokagem.“ a zase si sedl řádně na své místo.
Po několika dnech, během kterých se Kan, Shinwa a Yorochi dostali na hranice Země Blesku a Země Ohně a vyřídila obsah mise, se právě ti tři vraceli zpátky do Listové.
„Schválně. Dáme se ze srandy závod do Skryté Listové. Uvidíme tak, kdo z nás je nejrychlejší!“ křikla šťastně Shinwa a přidala do kroku, stejně jako Kan, ale Shinwa byla daleko rychlejší.
Yorochi se jim rychlostí nevyrovnal, takže Shinwu ztratil z dohledu a Kan byl od něj taky poměrně daleko.
„Dělej, Yorochi, nebo ti zmizíme!“ křikl Kan zvesela, když něco ucítil, něčí přítomnost a tak zabrzdil a zastavil se.
Před Kanem stála Shinwa, otočená k němu zády a nehýbala se. Zatímco Yorochi za ním se v ten moment zastavil vedle něj, protože ho už dohnal.
„Shinwo, taky to cítíš?“ zeptal se Kan, vytasil kunai a v ten okamžik Shinwa padla na zem s krví zalitým břichem a před ní stál prapodivný muž se zkrvavenou delší dýkou.
„Ta už neodpoví.“ pronesl neznámý, olíznul krev z dýky a zasmál se.
„K-Kane, Y-Y-Yorochi, p-pomstěte mou smrt.“ řekla svá poslední slova Shinwa, během kterých vytáhla svůj rodinný amulet a hodila ho směrem ke Kanovi a Yorochimu.
Yorochi chytil amulet ve vzduchu a chystal se splnit její přání a zaútočit na toho muže, když ho Kan zastavil.
„Yorochi, počkej tu, já to vyřídím. A kdyby se něco zvrtlo, tak se mi nesnaž pomoc a běž přímo do vesnice to ohlásit.“ řekl hrdinsky Kan a vyskočil proti tomu muži, když ho zasáhlo ze strany několik kunaiů a Kan padl k zemi.
Poté ještě vstal, ale než stačil cokoliv udělat, tak muž, co zabil Shinwu, ho bodnul několikrát tím nožem a odkopnul ho k Yorochimu.
Yorochi zachytil krvácejícího Kana ve vzduchu, položil ho na zem a vytáhnul lékárničku, aby mu pomohl, ale Kan ho opět zastavil.
„Promiň, Yorochi, přecenil jsem se. Nesnaž se mě léčit, zasáhli mi několikrát plíce, mám taky poškozené ledviny a játra, tohle už nerozdejchám, promiň. Možná budu žít ještě pár minut, ale nestačíš nikoho sehnat, aby mi pomohl. Ulehči mi to, zab mě, prosím…“ pronesl úzkostlivě Kan a vrazil Yorochimu do ruky svůj kunai, který stále svíral.
„J-Já nemůžu, to po mě nechtěj.“ odpověděl na smrt vystrašený Yorochi a Kan do něj strčil.
„Ale no tak. Dříve bys to udělal za ty mé hlouposti. Prosím, ať nemusím žít zbytečně déle. A taky, aby ses nestrachoval o někoho, kdo umírá. Udělej to!“ křikl na závěr Kan a Yorochi s tváří zalitou slzami bodl kunai do srdce svého nejlepšího přítele.
„Ach, skvěle. Zabij je a vrať se s námi za lordem Orochimarem.“ řekl jeden ze čtyř mužů, kteří se tam shromáždili jako podpora toho prvního, který zabil Shinwu.
„Ten zas***ej Orochimaru!“ zařval Yorochi na celý les a v tom z něj vyšlehla Chakra temnější, než temnota sama.
Okolo Yorochiho se vytvořila koule té Chakry a Yorochi se jakoby vznášel ve vzduchu, protože tam Chakra v kulovité formě mu nahradila nohy.
Yorochi se sám postavil a v tu ránu vstřebal zpátky do sebe tu Chakru, ale jeho pohled se změnil. V očích měl zuřivost, takovou zuřivost, že jeho pohled nebyl lidský.
„Tak on si chce hrát.“ řekl jeden z těch mužů, kteří byli vysláni Orochimarem, aby Yorochiho přivedli zpátky.
Yorochi se k němu rozběhnul, tak rychle, že ten muž ani nestačil nic udělat, když mu Yorochi chytnul hlavu a zakroutil s ní do strany, než bylo slyšet hlasité rupnutí.
Muž se svalil mrtvý na zem a Yorochi se podíval na dalšího. Ten tasil kratší katanu, kterou vzápětí měl bodnutou skrz srdce, když mu ji Yorochi vytrhl a zabil ho s ní.
Dalšímu mířeným kopem zlomil kosti v noze, jednu kost nechal vyjet ven a právě s tou kostí prorazil tomu muži lebku při spánkové oblasti a jeho stehenní kost mu zabodl do hlavy.
Zbýval poslední, který na smrt vyděšený, klečel a prosil Yorochiho o milost. Byl to ten, co zabil Shinwu a prakticky i Kana.
„Prosím ne, jednal jsem pouze podle rozkazů Kabuta, to on za to může.“ pronesl muž, Yorochi ho povalil na zem a začal mu dávat pěsti ze stran.
Mlátil toho muže, dokud ho nezabil svými údery a i poté pokračoval ještě půlhodiny. Skončil ve chvíli, kdy nebylo poznat, že ten muž měl někdy hlavu, protože jediné, co tam zbývalo, byla lebka s otrhanou kůží a s desítkami prohloubenin od Yorochiho pěstí.
Yorochi vstal, celý od krve a opět zařval, jako raněné zvíře. Většina jeho smyslů se vrátila, ale i tak zůstal pod kontrolou démona, Yamaty no Orochiho.
Od té chvíle Yorochi bloudil po světě a hledal Orochimarovi přívržence, které zabíjel.
Jeho první cesta byla přímo do Kamenné, kde prý měl mít Orochimaru několik desítek svých špehů.
Za několik dní tam Yorochi dorazil a nepozorovaně pronikl do vesnice. Zapadl do toho nejproradnějšího místa Skryté Kamenné, kde se vedly všechny ty tajné obchody, o kterých by nikdy neměl vědět.
Našel tam jednoho muže, o kterém věděl dozajista, že slouží Orochimarovi.
Pod záminkou rozumné promluvy toho muže vylákal do jednoho pokoje nedalekého polorozpadlého domu.
Tam toho muže brutálně zmlátil a připoutal za nohy ke stropu, při čemž ocelové lano, kterým ho poutal k tomu stropu, bylo provlečeno skrz jeho achilovky. Také tomu muži dal roubík.
Několik dní mu pokládal otázky, na které měl muž odpovídat kýváním hlavy, a když neodpovídal, tak muže lehce říznul kunaiem.
Když zjistil dostatečně informací o ostatních Orochimarových poskocích v Kamenné, tak to muže zabil a nechal ho v klidu vykrvácet tam na podlahu.
Poté našel dalšího špeha, kterého zavedl do stejného pokoje, ale tentokrát ho spoutal ocelovým lanem k židli a jeho ruce přibil k opěradlům, zatímco nohy k podlaze deseticentimetrovými hřebíky. Otázky mu pokládal velice podobné, na které muž odpovídal taktéž kýváním hlavou, protože měl roubík.
Tímto stylem vyslechnul dalších dvacet špehů v Kamenné v tom samém pokoji, a když se o tom dozvěděli ninjové z Iwy, tak zmizel z vesnice a vydal se do Skryté Mlžné, kde mělo být několik desítek dalších špehů Orochimara, ale i Akatsuki, o kterou se Yorochi začal zajímat.
Jeho následný ´výlet´ byl přímo do Skryté Mračné, protože slyšel zvěsti o Orochimarových informátorech v té shinobi vesnici.
Nebyl přivítán dvakrát hezky, kvůli incidentu, který se tam stal před pár lety a za který mohl taktéž Yorochi.
I tak ale dokázal proklouznout do Mračné a během krátkého pobytu, skoro jedné hodiny strávené tam, vyslechl a zabil dva podezřelé jouniny, kteří nejspíš pracovali pro Akatsuki, která neměla žádný jiný přístup k informacím z Mračné.
Jakmile se to dozvěděl Čtvrtý Raikage, tak Yorochi se vší noblesou opustil Mračnou a jako pojistku a i odplatu, za to, co se mu stalo minule, Yorochi rozmístil na kraji vesnice výbušné lístky, které při odchodu odpálil.
Zbořil tak asi jednu čtvrť, naštěstí méně obydlenou.
Ninjové z Mračné se ho snažili dohnat a zabít, ale Yorochi unikl a vydal se na další výpravu.
Takto bloudil všude možně a zanechával za sebou tlustou krvavou stopu ve formě mrtvých těl nepřátel. I když ti, co vyslýchal, dopadli docela dobře, na rozdíl od těch, kteří se snažili Yorochiho přepadnout, zabít, zajmout, či něco podobného. S těmi si hrál daleko víc.
I když je pravdou, že časem počet útočících ninjů na Yorochiho osobu klesal, protože mezi nimi dostal přízvisko: Krvelačná bestie.
Tradovalo se, že to není dítě, ale démon s dětským vzezřením, nebo že sám Ďábel vstoupil na zem a začal osobně zabíjet hříšníky, nebo dokonce i absurdní povídačky o tom, že Yorochi chce vyhladit lidstvo.
Po více, jak pěti letech takovéhoto bloudění, se Yorochi zastavil na delší dobu ve Skryté Mlžné, kde se mu dařilo velmi dobře, co se týká sběru informací.
Yorochi při své další návštěvě Mlžné, zabloudil blízko úřadu Mizukage, ale o to nejevil zájem. Místo toho hledal jednoho z předních informátorů Akatsuki, který se tam skrýval.
Až ho našel. Byl jím zkušený jounin, který pilně pracoval pro Mlžnou a ještě pilněji pro Akatsuki.
Yorochi ho čirou náhodou uspal v jedné z temných postranních uliček v okolí kanceláře Mizukage, a odtáhnul ho do pokoje, který si tam sám pronajal.
V tom pokoji ucpal všechny otvory a matrace a polštáře dal ke stěnám, aby co nejvíce pokoj odhlučnil. K tomu pro jistotu, seslal právě jutsu určené na takové odhlučnění, i když si s ním nebyl dvakrát jistý.
Toho jounina pevně připoutal k židli ocelovým lanem a počkal, až se dotyčný probudí.
Nemusel ani čekat dlouho, protože ten jounin byl poměrně odolný a tak uspávadlo brzy u něj vyprchalo. Když se ninja probudil, tak nevěděl, kde je, ale téměř okamžitě mu to došlo, když před sebou zahlédl Yorochiho se šíleným výrazem ve tváři.
„Tak co, kde je Orochimaru? Co o něm víš? Mluv!“ řekl Yorochi a vytasil kunai.
„Nevím, o čem mluvíš! Já nemám nic s tím Orochi...“ spustil ninja a Yorochi k němu přistoupil blíže a zabodl mu kunai hluboko do stehna.
„Mám se ještě jednou zeptat, nebo budeš mluvit?“ položil další otázku Yorochi a zarazil kunai ještě hlouběji.
„Ty musíš být Krvelačná bestie, jiný takový parchant neexistuje! Nemám ti, co říct, jsem vycvičenej snášet bolest!“ odpověděl tvrdě ninja a Yorochi vytasil mačetu.
„Zdá se mi to otřepané, ale upřímně, tohle se na to hodí nejvíce.“ poznamenal Yorochi, olíznul čepel mačety.
Následně se napřáhl a bez milosti tomu jouninovi useknul pravou ruku. Ten vyjekl a podíval se na pahýl, který měl nyní místo ruky.
Yorochi pak nahřál čepel mačety nad ohněm, který měl rozdělaný uprostřed místnosti v nějakém kovovém dřezu a poté čepel přiložil na zbytek ruky toho muže.
Seškvařil ránu a tím zastavil masivní krvácení. Useknutou ruku válející se po zemi potom přiložil do ohně.
„Tak jak?“ zeptal se Yorochi a opět olíznul čepel mačety.
„Dobře, dobře, dobře, budu mluvit, jen už mě nech být!“ odpověděl jounin a Yorochi si přitáhnul nějakou židli a sedl si na ní naproti tomu jouninovi.
Ninja se pořádně rozmluvil a tak za půl hodiny měl Yorochi informace, které chtěl a chystal se končit své dílo a muže zabít.
Napřáhl se opět tou mačetou, když do toho pokoje vrazili dva ninjové z Mlžné. Yorochi to nečekal a místo toho, aby mučenému muži useknul hlavu, mu zarazil mačetu hluboko do svalstva u ramene.
„Návštěva, to se hodí.“ poznamenal Yorochi a ti dva ninjové se proti němu rozběhli.
Yorochi oba sejmul k zemi jedním silným úderem. Pak je pověsil za nohy ke stropu a zacpal jim pusy.
Začal oba dva mučit, řezal je pomocí kunaiů, bodal je a tak, jen proto, že ho to bavilo. Ninja připoutaný k židli, který byl těsně před omdlením, to sledoval s bázní a díky tomu naprosto pochopil, proč se Yorochimu přezdívá Krvelačná bestie.
Yorochi skončil přibližně za čtvrt hodiny, protože oba dva zabil a teď zbýval jen ten, kterého zajal na začátku.
Ten však opět vyváznul, protože do té místnosti vrazilo dalších sedm jouninů. Yorochi zabil jednoho hned z kraje tím, že mu zlomil vaz.
Další byl neopatrný a tak aktivoval past z výbušných lístků, která zabila ještě jednoho navíc.
Nastalého zmatku využil jeden z těch jouninů a přehodil přes Yorochiho síť z ocelových lan, která měla ještě na krajích přidělané těžké železné koule. To vyvolal ze svitku.
Čtyři přeživší jouninové se podívali na Yorochiho, který se zmítal v síti, a jeho ruka prošla jedním z ok sítě, vytáhla jednomu z těch jouninů nějaký nůž a tím nožem Yorochi zabil dalšího z nich, protože mu ho vrazil přímo do srdce.
Zbylí tři se rozdělili na dvě skupiny, jeden se měl postarat o toho mučeného a další dva přenesli Yorochiho pryč.
Mizukage okamžitě vydala rozkaz na jeho popravu, která se měla konat v utajení deset minut poté.
Vše se rychle nachystalo, a když už se zdálo, že Yorochiho doopravdy popraví, tak se Yorochi vysvobodil a křikl: „Za Listovou!“.
Následně zabil přes deset přítomných, než ho zastavila věta Mizukage: „Přestaň a my tě dopravíme zpátky do Listové.“.
Yorochi se uklidnil a sednul si na zem. Přikývnul a čekal, až to zařídí.
„Vemte i mé trofeje za tento týden. Ty čelenky v pytli, co je v tom pokoji.“ poznamenal ještě Yorochi, který se dokázal zklidnit a na chvilku i vymanit z nadvlády Yamaty no Orochiho.
O hodně dní později tři přeživší jouninové, kteří Yorochiho zajali, předali Yorochiho tříčlennému týmu z Písečné, Gaarovi, Kankurovi a Temari, kteří Yorochiho dovedli až do Listové.
Legenda o Krvelačné bestii zmizela společně s Yorochiho řáděním, avšak někteří moc dobře vědí, co Krvelačná bestie byla doopravdy a bojí se jí i nadále, a mají i důvod.