Boj o Konohu - Pomsta Uchihů 1/3

Rokudaime Hokage seděl v křesle své pracovny, díval se z okna na svou vesnici. Vesnici, ve které vyrůstal, a kterou miloval více než svůj život, ale… to by jako Hokage měl, ne?
Musel se usmát při vzpomínce na své mladší Já. Jak pořád říkal, že se nikdy nevzdá, stane Hokagem a všichni ho uznají…
Teď už věděl, že u titulu Hokage nejde jen o uznání. Jde především o nevinné lidské životy, které na vás spoléhají, o vaše přátelé, které chcete chránit a o ty, které milujete. O vaše rodiny a domov.
Být Hokagem je velká zodpovědnost a už pro to, si tento titul můžou dovolit nosit, jen ti nejsilnější. Pozor, jen ti nejsilnější, ne nejmocnější, protože tady nejde o moc. Tady jde o srdce, o vnitřní sílu, o vůli se nikdy nevzdat a vždy bojovat za svoje podřízené třeba až do posledního dechu. O to tu jde.
Podíval se na oblohu, která byla naprosto bez mráčku. Zavřel svoje dvě studánky, ve kterých se jakoby odrážela modrost nebe a zaposlouchal se do pravidelného ruchu Konohy.
Slýchával ho každý den a stejně se nemohl nabažit. Bylo to pro jeho uši jako rajská hudba. Mohl ji poslouchat stále dokola a nikdy by neměl dost. Líbilo se mu, když slyšel, že konoha stále žije.
Z nějakého důvodu ho napadlo, že je to jako mravenistě. Tisíce lidí žijící v jednom velkém uměleckém díle. A dokud se ozývá šum, vše je v pořádku.
Otevřel oči a znovu se podíval na oblohu. Jenže už nebyla zářivě modrá, v dálce se objevily bouřková mračna. Temná, těžká nasáklá vodou. V tomhle ročním období pršelo sice často, ale tyhle mraky v sobě nesly ješt ěněco zlověstnějšího. Mnohem zlověstnějšího.
Naruto se zamračil. Neměl z toho vůbec dobrý pocit, spíš naopak. Cosi jako by svíralo jeho útroby, dusilo ho, škrtilo...
Přepadlo ho podivné tušení. Tušení, že se dnes něco stane, něco skončí…
Najednou se ozval rachot a dveře rozrazila udýchaná Shizune. Blonďák se otočil, odkudsi se ozvala rána, až se otřásla země.
"Naruto-kun, máme problém. Na Konohu někdo útočí!" vyhrkla, celkem zbytečně.
Věděl, že to jednou přijde, přesto se byl však v prvních vteřnách zaskočený.
"Cože?! Kdo?" zeptal se, ale sotva to vyslovil, odpověď už předem věděl, nebo alespoň měl podezření.
"Nevíme. Nejsou vidět." Nepotvrdila jeho doměnku.
"Dobrá, sežeň všechny bojeschopné ninji a braňte Konohu!" rozhodl se.
"Jasné Naruto-kun," odpověděla Shizune a razila si to ze dveří.
"Počkej!" Zavolal za ní náhle. Otočila se.
"Co?"
Naruto se rozmýšlel jen chvilku, než změnil svoje rozkazy. "Změna plánu, řekni všem, ať se rozestaví po hradbách a brání ji zevnitř. Neútočte a nikdo z Listové nesmí být mimo hradby! A svolej mediky, aby se připravili se na nával zraněných."
"Ale Naruto! Když se budeme stále jenom bránit, zničí nás časem!" Snažila se mu to rozmluvit Shizune.
"Ne, udělej, co sem řekl." Stál si na svém.
"Ale proč?!" zeptala se. Celkem už byla naštvaná, ale zároveň se i bála o svůj domov. Nechtěla ho ztratit. To přece on taky ne.
Naruto se podíval na nebe, teď už zatažené černými bouřkovými mraky. Venku se nápadně setmělo.
"To je jen mezi mnou a Uchihi," odpověděl tiše a prošel kolem svojí sekretářky pryč, čímž uvolnil výhled z okna.
Shizune zděšeně zalapala po dechu. V bouřkových mracích mezi blesky zářil s krvavou jistotou Mangekyou Sharingan.

Naruto si sundal plášť a vzal si svoje bojové vybavení. Když zkontroloval, že má všechno, složil pečetě a teleportoval se za hradby.
Vážně nebyl nikde nikdo.
Shizune se asi opravdu snažila, pomyslel si.
Tedy, nikde nikdo až na…
"Madaro!" zavrčel blonďák.
"ÁÁÁ, Naruto, dlouho jsme se neviděli. Přišel jsi se podívat, jak ti zničím tvoji milovanou Konohu?" zeptal se se sladkým úsměvem, jeho oči však zůstávaly ledově chladné.
"Ne, přišel jsem tě zabít," odpověděl mu bez známky citu.
"Tak pojď!" vyzval ho Madara a zaujal bojovou pozici. Naruto zaútočil první…

Boj trval dlouho, protože jejich síly a především schopnosti byly vyrovnané. I když, Naruto na tom byl o poznání lépe ohledně čakry. Po dlouhé době už chtěl Naruto dát konečný zásah, ale někdo ho chytil za ruku. Naruto ztuhnul.
"Madaro, děkuji ti za to, že si ho vyčerpal, ale teď už je to moje."
"Jistě a… nešetři ho. Bude fajn, když poslední z rodu klanu Namikaze a Uzumaki zemře pěkně blbou smrtí… Muhahahaha… Alespoň mi zaplatíš za to, co mi udělal tvůj otec!"
"Neodvažuj se přede mnou mluvit o mé rodině! Kvůli tobě a té vaší blbé pomstě jsem si vytrpěl tolik bolesti... ale ne, není to tak, že bych tě nenávidě, Madaro," řekl s tajemným úsměvem, "ale ty narušuješ roznováhu světa. Nehcic tě zabít, abych si ulevil, tvůj smrtí se stejně nic nespraví... Ale dělám to proto, abych ochránil Konohu." Dokončil Naruto a napřáhl se, aby mu zasadil konečně onu poslední ránu.
"Silná slova, ale skutek utek," řekl 'někdo' vedle něj s posměchem v hlase. a zablokoval jeho útok. Madara se mezi tím vypařil.
"Naruto, já jsem tvůj nepřítel! Bojujme na život a na smrt!"
V šeru zazářil Sharingan, v mracích zahřmělo.
"Sasuke…" chtěl něco říct, ale nedařilo se mu to. Jeho bývalý kamarád ho přerušil.
"Braň se!" křikl a zaútočil.
Nejdřív se mu jen vyhýbal, ale pak, když si všiml, jak chce zabít jednoho nevinného ninju z Konohy se mu v žilách začala vařit krev.
Zrychlil a zaútočil.
"Tak konečně si to začal brát vážně?" zeptal se posměšně Sasuke. Naruto jen zavrčel a boj pokračoval.
"Sasuke, proč spolu bojujeme. Proč nejdeš ve stopách Itachiho a dalších z tvého klanu. Proč chceš zničit naše přátelství?"
Katana narazila na jeho kunai. "Protože jsem mstitel!"
"A napadlo tě někdy, že někteří o tvou pomstu nestojí?"
V jeho pohledu se mihl záblesk bolesti, který však zmizel stejně rychle, jako se objevil. "Zmlkni! Co ty o tom víš?!"
"Vím o tom víc, než si myslíš." utrousil varovně a zároveň tajemně.
"Kecáš! Nic o tom nevíš!" rozkřikl se Uchiha.
"Tak koho chceš pomstít?" zeptal se, jako by odpověď neznal.
"Itachiho! Kvůli vám z Konohy musel vyvraždit svůj vlastní klan!"
"On nemusel! On si to vybral. Vybral si, že zemře tvou rukou. Obětoval se pro tebe a doufal, že ho budeš následovat a chránit Konohu. Vybral si nenávist místo lásky, zradu, místo domova a vlastního bratra proti sobě poštval… ptáš se proč? Protože věřil, že tě tím zbaví touhy ho pomstít a skoncuje s koloběhem nenávisti. Přidal se k Akatsuki, aby tě chránil!"
Výkřik prořízl ticho. "Zmlkni už!"
"A vidíš, kam si se to dostal? K čemu byla smrt tvého klanu a hlavně, proč se obětoval Itachi? K ničemu, nakonec tu stojíš a bojuješ proti svému nejlepšímu příteli, na jehož místě by si klidně mohl být ty. Tím, co děláš, pošpiňuješ Itachiho vzpomínku!"
"Tak DOST!" snažils e to ukončit Uchiha.
"Chlubíš se, že díky tomu svému Sharinanu prokoukneš každé genjutsu, ale to největší si nikdy neprokouknul. Celý svůj život si žil v iluzi!"
"DOST! Přestaň, ty lháři!"
"Ne, nepřestanu, dokud si neuvědomíš své chyby!"
"V tom případě tě navždy umlčím!"
"A jak to uděláš? Genjutsu? Už nejsem ten starej hloupej Naruto!"
"Ne. Seznam se s dárkem od Itachiho…. Susano´o! Má dokonalá absolutní obrana! Muhahaha…"
"Hm, zajímavé," řekl Naruto. A zavřel jedno oko.
"Ale nejsi tu jediný zvláštní… Sharingan!"
"C-Cože?" zzakoktal se Sasuke a v jeho výrazu bylo vidět překvapení, které však brzy vstřídal ironický úsměv.
"Kdepak si ho vzal, hm?"
"Dárek od Itachiho. Původně měl být pro tebe, ale sešel si z cesty, tak ho dal mě, abych tě mohl zastavit…"
"Nenávidím tě Naruto! Jsi lhář!" zařval Uchiha, kterému už už rupaly nervy a vyrhl se na něj...