Doma v listí: kapitola 28. - Iwahi

Iwahi si nevšímala ničeho kolem. Věděla, že musí růži donést Hokagemu, ať se děje cokoliv. Netušila proč, nebo jaký má ten přívěsek význam. Nepřemýšlela o tom, v hlavě měla jen jednu myšlenku. Přinést růži Hokagemu.
Co je to za blbost, proč by Hokage chtěl kovovou růži? Napadlo ji. Je to důležitý, souvisí to s Kamennou.
Jako kunoichi se do cílové budovy dostala bez větších potíží. Strážím před vchodem stačila jen odpověď, že nese zprávu pro Hokageho a cestu měla otevřenou. Těsně předtím, než chtěla zaklepat na dveře, se z pracovny vyřítil velmi, ale velmi naštvaný Hyuuga Neji. Málem Iwahi smetl, ale díky svému výcviku se mu povedlo kolem ní více či méně elegantně protančit. Dívka jej ignorovala, tiše vstoupila do místnosti a zavřela za sebou dveře.
„Hokage-sama, mám pro vás důležitou zprávu.“
„Ah, to seš ty,“ Uzumaki Naruto přestal přecházet z jedné strany kanceláře na druhou a upřel pohled na děvče.
„Tady,“ Iwahi natáhla ruce, v dlaních měla položenou růži. „Podívejte na tohle, Kamenná...“
„Hm?“ Hokage nečekal, až to dopoví, přešel k ní a vzal si nabízený přívěsek. „Vypadá úplně obyčejně, co je to...“ podíval se na Iwahi právě včas, aby zahlédl, jak skládá poslední dvě pečeti.
Vyvolala kopí a bodla. Naruto skončil s roztrženým rukávem, ale bez větších potíží se vyhnul. Kdyby ne, nezasloužil by si nazývat se Hokagem. Kovová růže zapadla někam do rohu.
„Hrabe ti?“ zeptal se vyjeveně.
„Zabít,“ prohlásila Iwahi a zaujala bojový postoj. „Hokageho.“
Znovu zaútočila. Kopím se uměla ohánět dost dobře a Naruto byl zmaten, ale ani to jí nestačilo. Poskládal pečetě, přivolal si na pomoc vítr a odfoukl ji na druhou stranu místnosti. Přímo do rány Nejimu, který si z jednoho z oken udělal dveře.
„Juuken!“
Kdyby ji nezastavila zeď, proletěla by se pěkných pár metrů. Takhle díky nárazu jen pustila kopí a po pár vteřinách se postavila na nohy.
„Musím. Zabít. Hokageho.“
Neji nechápal. Podle všeho by teď měla mít dočasně poškozených pár orgánů, Byakuganem odhalil, že i měla, takže by neměla být schopna vstát. Co bylo špatně, mu došlo mnohem dřív než Narutovi.
„Tetsuton: Shuriken Hanran.“ (živel kov: záplava shurikenů)
Dívka rozpřáhla ruce a kolem ní se začaly zhmotňovat malé, ostré hvězdice. Neji je začal odrážet a pomalu se k ní přibližoval. Naruto si vyvolal větrný štít a napodobil Nejiho. Náhle třískly dveře. Shurikeny přestaly létat. Iwahi bezvládně klesla k zemi a po těle jí dohasínaly modré výboje.
„Uf, stihla jsem to,“ Saya se unaveně posadila na zem.
„Co tady děláš, myslíš si, že s Hokagem bysme to nezvládli?“ obořil se na ni Hyuuga.
„Nechtěla jsem, abyste ji zabil, Neji-san.“
„Aha, dobře. Stejně ale zemře, jestli jí okamžitě někdo neošetří.“
„Inoko běžela pro Sakuru-san. Snad to stihnou.“
„Může mi někdo vysvětlit, co se tu sakra děje?“ praštil do stolu naštvaně Naruto. „Proč mě Sasukeho neteř chtěla zabít?“
„Někdo jí ovládal,“ odpověděli Saya a Neji zároveň. Saya se mezitím dostala k Iwahi a zkontrolovala, zda žije. Neodvážila se ale s ní pohnout.
„Cože?!“ ani ve třiceti letech nepatřil Naruto k nejbystřejším.
„Dostala plnej zásah Juukenem. Kdyby byla při smyslech, tak se nezvedne,“ prohlásil Neji a stále Byakuganem sledoval její stav.
Po chvíli dorazila Inoko se Sakurou a pár zdravotníky s nosítky. Iwahi byla dopravena do nemocnice, kde několik dní bojovala o život.

Šerou chodbou se rozléhaly rychlé kroky. Žena mezi třiceti a čtyřiceti lety rozrazila dveře na jejím konci a vstoupila do pracovny hlavy jednoho z nejsilnějších klanů ve Vesnici Ukryté v Kamení.
„Co se děje?“ zeptala se podrážděně.
„Moji strážní chytili tu tvojí holku, když se pokoušela zdrhnout z vesnice. Nemáš v tom náhodou prsty, Fumei?“ Kouzai Tetsurou se sice zeptal, ale tón jeho hlasu dával jasně najevo, že odpověď zná.
„Co s ní chceš udělat?“ žena se vyděsila a začala lapat po dechu.
„Neměla by ses takhle přepínat, Fumei. Víš, že máš chatrné zdraví.“
„Co chceš udělat s Iwahi?“
„Iwahi,“ ušklíbnul se odporem. „I to jméno je výsměch. Co sis sakra myslela?! Takhle zneuctít rod Kouzai!“
„Co chceš dělat s mojí dcerou?!“ trvala Fumei na své otázce.
„Dam jí možnost, aby mohla prokázat, zda je hodna nosit naše jméno. Když se jí podaří zabít Hokageho, přijmu ji,“ řekl s klidem, jako by mluvil o soutěži v recitování.
„Zabít Hokageho? Zbláznil ses? A Tsuchikage to schválil?“
„Tsuchikage je slaboch. Místo toho aby jednal, si s vesnicema vyměňuje posly.“
„Propusť mojí dceru! Hned! Nebo jdu za Tsuchikagem!“ pohrozila.
„Ale já jí propustim, je to přece moje drahá vnučka. Ale až potom, co dostane instrukce,“ Tetsurou se usmál.
„Jdu za Tsuchikagem!“ otočila se na podpatku a vyrazila pryč z pracovny. Tetsurou jen kývnul hlavou a od zdi se odlepil stín sledující jeho dceru.
Iwahi tohle všechno s odstupem několika měsíců sledovala.

V Hokageho pracovně bylo dusno. Nejen proto, že již opravili okno, jímž před nedávnem vešel Neji, ale také proto, že Shikamaru zuřil. Stávalo se to zřídkakdy, o to vypadal děsivěji. Zprávy, které mu Morino Ibiki přinesl z Iwahina výslechu poté, co se její zdravotní stav zlepšil, se mu vůbec nelíbily.
„Takže si to shrneme,“ ukázal na portrét postaršího muže s prošedivělými vlasy a chladnýma očima stejné barvy. „Kouzai Tetsurou, momentální vůdce klanu Kouzai. Kdysi měl velký vliv na Tsuchikageho, ale Onokiho nástupce mu neni moc nakloněn. Tetsurou má v Kamenné jak příznivce tak odpůrce kvůli svému názoru, že od Třetí války uplynulo až moc let míru a ninjové zpohodlněli. On je ta nejpravděpodobnější osoba, kdo mohl zabijáka poslat.“
„Přece nemohl doufat, že se malý holce podaří zabít Hokageho,“ namítl Neji. „I když jsem nečekal, že se zvedne po zásahu Juukenem, nebyl by pro mě problém jí znovu složit. A pro Naruta taky ne.“
„Ani on nemůže bejt tak blbej, aby si myslel, že by to vyšlo,“ zavrtěl hlavou Sasuke.
„Ale drby se šíří rychleji než požár. Už teď jsem zaslechl pár lidí si šeptat, že Kamenná chtěla spáchat atentát na Hokageho. Jestli se to roznese víc, lidi začnou volat po pomstě,“ Kakashi si výjimečně nečetl.
„Máte pravdu, Kakashi-sensei,“ kývnul Naruto. „Ale nezaútočim na cizí vesnici jen proto, že se mě nějakej senilní neoblíbenej děděk snažil zabít. To ho radši vyzvu na souboj.“
„Hele Naruto, zklidni se,“ zavrčel Shikamaru. „Seš Hokage, nemůžeš jen tak vyzývat lidi z cizích vesnic na souboje. S Kamennou jsme se nikdy neměli moc v lásce, ale poslední dva roky jsem se snažil víc než dost, abysme třeba jednou byli schopni spolupracovat. Takže to laskavě nepo*er.“
„Klid!“ zahřměl Ibiki. „Atentát na Hokageho je vážná věc. Nezáleží na tom, jestli schválně poslali někoho, o kom věděli, že to nedokáže.“
„Na co jste teda přišli, když jste ji vyslýchali a jaktože jste si toho nevšimli napoprvý?“ Sasuke také neměl nejlepší náladu a neostýchal se to dát najevo.
„Když sem Iwahi přišla, tak se dozvěděla, že jí zemřela matka,“ odpověděl Yamanaka Inoichi. „Byla v emocionálním šoku a s její myslí se téměř nedalo pracovat. Vědomé úmysly nebo jednoduchá genjutsu bych odhalil, ale tohle ne. Byla to kombinace genjutsu a hypnózy, oboje musel provádět mistr. Tohle,“ ukázal přítomným růži z načervenalého kovu, „spustilo posthypnotický příkaz, který do ní uložili předtím, než utekla z Kamenné. Patřilo to její matce, takže měli jistotu, že to pozná.“
„Až na tohle je čistá,“ prohlásil Ibiki. „Když se dozvěděla, co udělala, zničilo jí to a řekla nám ochotně všechno, co ví. Čehož teda nebylo moc.“
„Máme jistotu, že se o něco podobnýho nepokusí znovu?“ zeptal se Kakashi.
„Ne,“ odpověděl Inoichi okamžitě. „Je to nepravděpodobný, ale jistotu mít nebudeme nikdy.“
„No a co s ní teda?“ rozhodil rukama Naruto. „Nechat jí tu volně pobíhat nemůžeme, už kvůli jejímu bezpečí. Nechat ji zavřenou je na nic, stejně bysme jí museli někdy pustit. A i když zaútočila na Hokageho, děti popravovat nehodlam.“
V místnosti nastalo několikavteřinové ticho.
„Exil,“ promluvil Shikamaru.
„Vždyť je to ještě dítě?“ nečekaně zaprotestoval Sasuke.
„Je to ninja. Na příštích zkouškách by mohla mít šanci stát se chuuninem, kdyby se jich zúčastnila, rozhodně neni žádný ořezávátko. Dokáže se o sebe postarat a exil je jediný řešení, pokud jí tu nechcete držet zavřenou do konce života.“
„Já s exilem souhlasim,“ připojil se Ibiki. Neji, Kakashi a Inoichi přikývli.
„Končim tuhle poradu,“ povzdechl si Naruto. „K Tsuchikagemu pošleme nějakýho schopnýho posla a Iwahi půjde do exilu. Kdo se hlásí jako dobrovolník, aby ji doprovodil na hranice?“

Chladný podzimní vítr profukoval mezi stromy, proháněl listí a zalézal pod oblečení. Dvěma putujícím osobám na náladě rozhodně nepřidal. Oba ninjové ale byli rádi, kdyby svítilo sluníčko a ptáčci zpívali, cítili by se ještě hůř.
„Myslim, že sem to stačí,“ zastavila se Iwahi, shodila ze zad batoh a protáhla se. „Dál už to zvládnu sama.“
„Mhm,“ odpověděl její společník.
„Nemusel jsi to dělat. Kdokoliv jinej by mě taky doprovodil.“
„Ale nikdo jinej by ti neřekl, jak moc seš Itachimu podobná,“ řekl Sasuke.
„Mamka mi to párkrát řekla,“ namítla Iwahi.
„Měl jsem ho rád.“
Iwahi se na něj šokovaně podívala.
„Nenáviděl jsem ho, ale zároveň jsem ho měl rád. A taky jsem rád, že měl dceru.“
„Jo, dobře, víc už radši neříkej. Nemam ráda loučení, takže ahoj a měj se fajn,“ vykoktala, popadla batoh a zmizela mezi stromy dřív, než mohl zahlédnout slzy, které se jí draly do očí. Do Listové šla s nadějí, že najde domov. A našla ho jen proto, aby jej musela opustit.