"Ďábel s duší anděla"

Když jsem tě poprvé spatřil, byla si skoro dítě. Holčička s havraními vlasy, které mi vždycky připomínaly měsíc. Zamiloval jsem si je, stejně jako tvoje oči se zeleným nádechem. Očaroval jsem se jimi, stejně jako malinovými rty, vznešenou bradou a rovným nosem, který si vždycky nosila trochu nahoru.

Byla si ještě dítě, tak jako já. Nutili mě, abych se s tebou oženil a já jsem se marně pokoušet odolávat - možná jen abych neznemožnil svůj, tak mocný klan a neudělal lacinou svou vesnici, kterou tak miluju. Nakonec jsem souhlasil, ale stále mi nedocházelo, jaké to je být s někým na vždy.
Když jsem tě po dlouhé době spatřil v těch nádherných bílých šatech. Pořád jsi byla holčička, tak jako já byl ještě kluk. V té chvíli se všechno změnilo, nejvíc asi můj pohled na tebe. Byla jsi už žena - žena, kterou se máš stát… moje žena.

V tobě jsem viděl matku svých potomků. Viděl jsem v tobě spásu, která vedle mě bude noc, co noc usínat. Viděl jsem vyrovnanou, sebevědomou, krásnou ženu a byl jsem tak rád. Ty jsi byla ta, kterou jsem chtěl cítit ve své blízkosti.
Pořád si vypadala, tak křehoučce, jako malá panenka z porcelánu. Ale ani nejpevnější diamant, by proti tobě neustál. Vydržela si ustát nepřemožitelnou bolest se vzpřímenou hlavou. Neměla si problém čelit hroznému strachu bez jakéhokoli náznaku pochybnosti. A uměla jsi, si stát za svým. Kdyby si, se rozhodla, tak i já pohnu spíš hlavami Hokagů než tebou.

Bylo pozdě večer a ty jsi jako obvykle na mě čekala, než se vrátím z mise. Vešel jsem do našeho pokoje… nejspíš už nikdy nezapomenu na tvůj vystrašený, lítostný pohled, když si se prudce otočila a spatřila mě s katanou na zádech a aktivovaným sharinganem. Snažil jsem se ti vysvětlit, že to nedělám z vlastní vůle a kdybych nemusel, že to nikdy neudělám. Udělal jsem ti laskavost, nechtěl jsem, aby si to všechno viděla - byla jsi první. Spatřil jsem ji. Padla jsi k zemi a já viděl tvou slzu. Bylo to horší - byla jako zabodnutý kunai v mém srdci. Poslední byl on - můj malý bráška. Dospěl mi před očima a já si toho nevšiml. Vracel se zpět do sídla, už jsem byl skoro na odchodu a on najednou stál přede mnou a jeho ostrý pohled mě málem srazil k zemi. On jediný přežil - tvou poslední prosbu jsem vyplnil a nechal přežít budoucnost - budoucnost našeho klanu a teď už jenom on ji může změnit.

Ta bolest v mém srdci potrvá, dnes a navždy. Nikdy si neodpustím to, že jsem tě zlomil, lásko a je mi to moc líto. Neodpustím si i to, že v očích mého malého bratříčka se objevila ona sama - sama pomsta v celé své kráse. Nezapomenu na ten poslední pohled, který mi drtí duši. Zničil jsem ženu - mou ženu a spolu s ní uvadl i ten nejkrásnější květ. Zničil jsem v něm to dítě, teď už je to jen mstitel. Nemůžu prosit o odpuštění, ale plnil jsem misi, která měla zabránit válce ninjů - proto jen o pochopení. Už počítám dny, kdy se přijde pomstít a já spatřím silného muže.
"Mrzí mě to… lásko, bratře. Zatím sbohem,"