Návrat Draka - 07 - Boj v úkrytu Akatsuki

Orochimaru ležel v krutých bolestech ve své posteli a přehrával si neblahé události posledních dnů, které jej postihli. Sasuke, ten Uchihovic spratek, sílil závratnou rychlostí díky velice tvrdému tréninku, ale i díky různým posilujícím drogám a síle prokleté pečetě. Dokonce si začal věřit až tak, že na Orochimara jednoho dne zaútočil a přizabil jej. Orochimaru přežil jen díky velice rychlému uniknutí z kůže, kdy po sobě zanechal téměř totožné tělo. Sasuke poté ze Zvučné odešel za svojí pomstou.
Ten parchant Kabuto nalezl umírajícího Orochimara, sám mu ale vyřízl kus tkáně jen proto, aby si jej implantoval do svého těla. A následně rovněž Zvučnou opustil, přičemž nechal Orochimara krvácet na podlaze. Naštěstí svého pána velice brzy nalezlo několik vědeckých služebníků, kterým se podařilo Orochimara jakžtakž ošetřit a udržet na živu. Orochimaru, ale věděl, že pečeť, která mu zničila obě ruce se začíná rozlézat pomalu po celém jeho těle a do toho ještě strašná zranění způsobená Sasukem. Orochimaru si byl vědom toho, že umírá a že proti tomu nemůže vůbec nic dělat.
Orochimaru už skoro propadal šílenství a záchvatu bezmoci, když do jeho pokoje vstoupil jeden z jeho dosud věrných služebníků a oznámil svému pánu, že přišli nějací hosté.
„Hosté? Kdo to je a co tu chtějí?“ Zavrčel Orochimaru vzteklým hlasem až se sluha roztřásl hrůzou.
„N-no, jeden z nich se představil jako Uchiha Takeru. Prý má pro Vás nějakou nabídku..“ chrlil ze sebe rychle sluha, aby náhodou svého pána nerozhněval.
Toto prohlášení Orochimara tak překvapilo, že dokonce na chvíli zapomněl na své bolesti. A zanedlouho už sluha přiváděl čtveřici hostů..
„Nevypadáš zrovna dobře Orochimaru.“ Odtušil chladně Takeru, když vstoupil do místnosti a prohlédl si zuboženého Sannina.
„Tss, takže žiješ? Pff, nikdy bych si nemyslel, že Tsunade pošle tebe, abys mě zabil. Přišel jsi, ale skoro pozdě, protože už mě pěkně zřídil tvůj synovec.“ Syčel bezmocný Orochimaru.
„Sasuke? Slyšel jsem, že je u tebe, ale kvůli němu tu nejsem a ani mě nikdo neposlal tě zabít. Nevím jestli jsi už o tom slyšel, ale Danzou nechal zavraždit Tsunade a sám se stal novým Hokage, přičemž její vraždu hodil na mě. A já se tě přišel zeptat na den, kdy byl vyvražděn můj klan. A neopovažuj se mi lhát, vím že jsi byl s Danzouem v kontaktu.“ S posledními slovy přimhouřil Takeru oči a pozoroval upřeně Orochimara.
Dow se zatím viditelně nudil, takže se opřel o stěnu pokoje, vytáhl kunai a začal si vydlabát špínu zpod dlouhých a špičatých nehtů. Hitomi se na něj dívala dost zhnuseně.
Orochimaru se nervózně ošil. „Ano, v té době jsem ještě byl ve spojení s Danzouem. Několik členů ROOTu i on osobně se zúčastnili vyvraždění Uchihů. Útok vedl Uchiha Itachi a podporoval jej vůdce Akatsuki Pein a nějaký Peinův poskok. Danzou se nezúčastnil vyvraždění vůdčí rodiny Uchihů, ale jeho jednotky spíše řádili mezi civilními příslušníky klanu. Zatímco Itachi si pohrával se svým bratříčkem Sasukem, tak Peinův poskok ukradl většinu Sharinganů. Když o tom Danzou mluvil, tak poměrně zuřil, protože je chtěl získat pro sebe a takhle jich ukořistil jen nějakých deset.“
Takeru přikývl. „Dobře. Vím o tvém zranění, které ti způsobil Třetí. Mám tedy pro tebe nabídku: přidáš se k nám, poskytneš nám veškeré znalosti o Danzouovi a Akatsuki a budeš po našem boku bojovat jako jeden z nás. Pokud s tímto budeš souhlasit a přidáš se, tak Hitomi tě vyléčí. Je nejspíše ještě lepší medička než jakou bývala Tsunade.“
Orochimaru ve svém zuboženém stavu pocítil opět naději. „Danzou mě zradil a Akatsuki jsou rovněž mými nepřáteli. Samozřejmě tedy souhlasím s tvojí nabídkou…“
K Orochimarovi hned přišla Hitomi, sundala z něj pokrývky a začala jej vyšetřovat. „Čerstvé rány nejsou problém, o ty se lehce postarám. Ty ruce jsou, ale na tom hůře. Na to budu potřebovat přípravu a nějaké suroviny.“
„Mám zde dost laboratoří, takže o suroviny tu nouze není. Stačí, když nařídíš mým lidem co potřebuješ a oni vše dodají.“ Zasyčel Orochimaru. Hitomi přikývla a začala Orochimarovi ošetřovat svými lékařskými technikami nejzávažnější zranění způsobené Sasukem.
Po hodině léčení odběhla unavená Hitomi shánět přísady pro vyléčení Orochimarových rukou a Takeru opět začal svého hostitele zpovídat. „Co nám tedy můžeš říci o ROOTu a Danzouvi?“
Orochimaru se nyní už spokojeně zavrtěl v posteli a ignoroval cukání a lechtání ve vyléčených zraněních. „ROOT má přibližně sto členů, v Konoze jich bývá, ale většinou jen třetina a ostatní plní různé mise. Špehují, hlídají, unášejí, mučí a vraždí. ROOT má vybudovanou velice schopnou kontrašpionážní síť po celé Zemi Ohně. Danzou si členy vybírá pečlivě, dohlíží na jejich výcvik a i z průměrného shinobiho je schopen udělat stroj na zabíjení. Hlavní základna ROOTu je v kanalizaci a důlních podlažích pod Konohou. V Zemi Ohně má ROOT také vybudované různé stanoviště, ale ty jsou velice často přesouvány, aby se minimalizovalo nebezpečí, že budou vypátráni a napadeni nepřítelem.
Danzou jakožto jeden z Radních měl vždy přístup ke svitkům s tajnými či zakázanými technikami Konohy, hojně jich využíval a každý člen ROOTu se tyto techniky mohl naučit. Danzou sám ovládá techniky Fuutonu. Když jsem byl ještě v Konoze, tak do pravé paže jsem mu implantoval DNA Prvního Hokageho, takže Danzou může používat element Mokutonu. A poté co Danzou získal Sharingany, tak si je nechal implantovat do pravé ruky. A oko Uchihy Shisuie místo jeho pravého oka, o které přišel ve Třetí válce shinobi.“
Takeru bez jakékoliv emoce přikývl. „A Akatsuki?“
Tentokrát se Orochimaru na chvíli zamyslel a po tváři se mu rozlil úsměv, když vyzrazoval informace o bývalých parťácích. „Akatsuki má přibližně 10 členů. Uchihy Itachiho znáš, jeho partnerem je Monstrum z Mlžné, Hoshigaki Kisame. Kisame býval členem Sedmi šermířů z Mlhy, umí velice dobře vysávat chakru a je velice zkušeným uživatelem Suitonu.“
V podobném duchu představil i zbylé členy až se pustil ke konci. „Partnerem Konan a vůdce Akatsuki je muž říkající si Pein. Jeho původní jméno je, ale Nagato. A Nagato je vlastníkem Rinneganu. Nagato sám, ale také od někoho dostává rozkazy. Kdo je, ale pravým vůdcem Akatsuki nemám nejmenší tušení…“

A právě muž, o němž Orochimaru mluvil, seděl v zatuchlé místnosti zahalen v černé kápi a masce ANBU s Peinovou sférou Devou. „Takže Zetsu chytil člena Takerova týmu? A bez boje?“
Deva pokrčil rameny. „Zetsu na něj použil svoji parazitující techniku, takže ten Taró měl na chvíli zablokovanou chakru což Zetsuovi umožnilo jej omráčit. Však znáte Zetsuovi schopnosti.“
Neznámý naklonil hlavu a bylo vidět, že přemýšlí. „Běž a toho muže vyslechni. Ale vyslechni jej tak, aniž bys jej zabil.“
Deva nespokojeně zakýval hlavou. „Bylo by jednodušší mu vytrhnout duši a z ní bych dokázal absorbovat všechny jeho vzpomínky.“
Neznámý, ale upřel své žlutě zářící oči na Devu a přísným a úsečným hlasem odsekl. „Ne. Řekl jsem, abys jej nezabil. Budu jej potřebovat.“
Deva přikývl a zvedl se. „Mohu tedy jít, nebo chcete semnou ještě něco projednat?“ Neznámý jen sféře Deva pokynul a Deva vykročil rázně hlouběji do úkrytu za vězněm.
Taró bezvládně visel v řetězech potlačujících chakru, kterými měl připoutané ruce ke skalní stěně a sotva špičkami nohou se dotýkal země. Ve tváři měl několik modřin, zlomený nos mu ošklivě otékal a z roztrženého rtu mu tekla krev. Jeho tělo neslo známky bičování a mučení, krev z jeho ran kapala na zem. Když Pein vešel do místnosti, kobky tak Taró zvedl hlavu a uniklo mu tiché zasténání. „Tak tentokrát jsi přišel ty? To už vám začínaj docházet pacholci k mučení, že dorazil šéf osobně?“ Vysmíval se Taró Peinovi.
Sféra Deva nic neřekla, jen přistoupila k vězni, pravou rukou mu podepřela hlavu a zadívala se mu do očí…
Taró následně pod vlivem Rinneganu mluvil. Mluvil o svém dětství, o tvrdém výcviku a ještě tvrdších bojích. Mluvil o schopnostech, které se naučil. Mluvil o vraždách, které spáchal, o bitvách které rozhodl a o soubojích, které vyhrál. A pak mluvil o boji s dalším z nepřátelských šampiónů, Takerem a jak jej Takeru porazil a ušetřil. Pak mluvil o cestě sem i o tom, že Takeru zvolil jako hlavní stan jejich skupiny opuštěný úkryt Uchihů na severu Konohy…
Když sféra Deva spokojeně odešla, tak uštvaný výraz se Taróovi změnil v úsměv. „Věděl jsem, že za mnou pošlou nějakýho pacholka s genjutsu či nějakou takovou s**čkou, aby ze mě všechno dostali. Pěkně jsem mu vykládal, má jen smůlu, že jsem mu neřekl o svých schopnostech a o schopnostech parťáků všechno a trochu jsem mu i zalhal. Je, ale dobrej, to se mu musí nechat. Omylem jsem ho pustil k informaci o té skrýši Uchihů. Hmm, jen co tu dosbírám dost informací, tak je varuju. Doufám jen, že nebude pozdě.“ Bručel si potichu Taró a z prstů, které se dotýkali skalní stěny čerpal sílu i informace.
O hodinu později zašel navštívit svého vězně Zetsu, ale už když se k němu blížil přes skalní zeď, tak měl divný nepříjemný pocit a zdálo se mu, jak kdyby kolem sebe cítil Taróovu přítomnost. Když se Zetsu vynořil ze zdi a stoupl si před vězně, tak okamžitě položil na Taróovu hruď svoji ruku, aby to přezkoumal. A Zetsu se nemýlil! Taró neznámým způsobem dokázal vzdorovat síle řetězů a jeho psychická stránka jak kdyby byla rozlezlá přes všechny skály a kameny v celém úkrytu, jak si teprve nyní Zetsu uvědomil. Při Zetsuově dotyku zvedl Taró hlavu a pousmál se na člena Akatsuki jenž jej zajal. „Zase ty? Nevadí, tebe musím zneškodnit, jsi až moc schopný špeh.“
Zetsu chtěl ustoupit a dostat se tak dál od zajatce, ale Taró se zavěsil jen na své paže a nohama chytil Zetsu do zámku, načež se opřel zády o skalní stěnu. Zetsu cítil, že protivník jej drží velice pevně a nedokázal se vyprostit. Navíc, Taró jak kdyby byl vcucáván skalní stěnou se do ní po zádech propadal a táhl Zetsu za sebou. Dokonce i řetězy potlačující chakru praskly a Taró byl volný.
Zetsu sebou cukal, jak se snažil vytrhnout, jenže nebylo to nic platné. A tak Zetsu udeřil na nejslabší mužské místo.
Když Taró dostal krátký úder do genitálií, tak zaskučel bolestí, téměř automaticky pustil sevření nohou, i skalní stěna jej přestala nasávat a Taró spadl na zem.
Když se takto Zetsu konečně vytrhl, tak ztratil rovnováhu, spadl dozadu a tak rovněž skončil na zemi.
Taró držící se mezi nohami si pomalu kleknul a s velice rozzlobeným pohledem poskládal pár pečetí.
Zetsu totiž zkoušel se vsáknout se do země a tak uniknout, vzduchem se, ale rozezněl hlas jeho nepřítele- „Doton: Keimusho Chikaku (Živel Země: Vězení zemského jádra)“. Místnost se v základech trochu otřásla, stěny, strop i zem začali praskat až pod nimi byla vidět vrstva zvláštní temně černé skály, přes níž se už Zetsu nedostal.
„Co jsi zač? A jak jsi nás dokázal špehovat aniž bych tvoji přítomnost vycítil? A neříkej, že jsi se nechal zajmout dobrovolně.“ Zkoušel zpovídat Zetsu svého protivníka, aby získal trochu času.
Taró si ještě pamatoval velmi čerstvě zákeřný úder jímž se Zetsu osvobodil a tak si chtěl jeho smrt vychutnat. „Heh, zatímco ty jsi kytka, tak já jsem skála. Aniž bych musel používat chakru dokážu přes skálu i hlínu, písek a další většinu materiálů se pohybovat, vycítit další živé bytosti a dokonce je i poslouchat. A nyní Skála rozdrtí Kytku.“ A s těmito slovy vykročil Taró k Zetsu.
V té chvíli, ale na Taróově těle vyrašili jakési bílé spóry, které se zformovali do podoby bílého Zetsu a požírali v podobě Hoshi no Jutsu (Spórovitá technika) chakru. Parazitující Zetsu jenž se na Taróově těle objevil, ale po chvíli zkameněl a Taró jej ztrhl ze svých zad na zem, kde se rozbil na kusy kamenů. Zetsu, ale nekončil a rozdělil se na černou a bílou polovinu. Černá ustoupila zpět až se zády opřela o zeď a začala skládat pečetě, zato bílá tasila kunai a začala opatrně postupovat vstříc protivníkovi.
Taró se ušklíbl. „Zapomínáš, že jsi v mém vězení, v mém světě.“ Nato Taró udělal jednoduchou pečeť a ze zdi o níž se černý Zetsu opíral vyjelo několik kamenných bodců, které jej probodli. Černý Zetsu překvapeně vydechl a zůstal bezvládně viset.
Bílého Zetsu smrt své polovičky tak překvapila, že zakolísal, což se mu stalo osudným. Taró totiž mžikem byl u něj, levačkou jej chytil svou velkou pěstí pod krkem a napřáhl se. Pravou ruku mu okamžitě obalilo kamenní, které se zformovalo do kamenné pěsti, s níž následně Taró urazil Bílému Zetsu hlavou.
Taró znechuceně odhodil mrtvé tělo. „Hlupák. Tuto místnost naprosto ovládám já, takže k drobným útokům nepotřebuju užívat chakru a to se mu stalo osudným. Myslel si, že zavčas odhalí místo kde shromažďuji chakru díky svým senzibilským schopnostem a tak si Černý nevšiml mého útoku. Musím jejich těla naprosto zničit, aby bylo jisté, že doopravdy zemřou,“ přemýšlel nahlas a chystal se k dalšímu kroku...

Všechna Peinova těla ležela ve svých sarkofázích a Nagato sám vyhodnocoval informace získané pomocí Rinneganu ze zajatce. „Takže v tom úkrytu bude jen Fummimaro, muž jenž ovládá vítr. Možná ještě ten Černý Dow. Sanoriho i Gombeie Itachi s Kisamem zahnali na sever, než se někam ukryli. A ostatní jsou v Konoze. Takže to máme dva nepřátele. Nechci, ale v žádném případě nic riskovat, takže tam pošlu dva týmy. Nebo ne, půjdu já s Konan…“ Plánoval si nahlas, když úkrytem otřáslo menší zemětřesení jak Taró uvěznil Zetsu do svého vězení. Nagato překvapeně zavrčel. „To ten vězeň? Nebo na nás někdo útočí? Raději to zkontroluju…“
Následně se ze svých sarkofágů zvedlo všech 6 Peinových těl, sféra Deva, Naraka a Manusya vyrazili směrem k vězení. Sféry Preta, Tiryagyoni a Asura vyběhli k východům z úkrytu, připraveni bránit svá stanoviště a odrazit jakýkoliv útok.
Deva následován sférou Naraka a Manusya dorazil ke dveřím cely, kde měl být uvězněn Taró. Deva zkusil otevřít dveře, ale vypadalo to, jak kdyby byli zaklíněné. Za sférou Manusya, která stála jako poslední, se ale ze země vynořila postava, sevřela Lidské sféře hlavu a zlomila ji rychlým trhnutím vaz.
Sféry vycítili zničení a Deva i Naraka se otočili, aby viděli jak Taró zalézá zpátky pod zem. Deva zareagoval, ale velice rychle a napřáhl Taróovým směrem ruku: „Banshō Ten'in“.
Taró byl technikou sféry Deva vytržen ze země a letěl k Devě, jenž mezitím vytáhl z rukávu černou chakrovou tyč a nastavil je letícímu Taróovi do cesty.
Taró překvapen schopností protivníka nezaváhal a v mžiku nechal své tělo zkamenět. Když následně jeho hruď narazila do chakrové tyče, tak chakrová tyč se zlomila a Taró dopadnul na Devu, kterého srazil svoji vahou na zem.
Taró klečíc na sféře Deva se napřáhl do mohutného úderu, jímž by Devě urazil hlavu. Deva se mu, ale jen podívala do očí Rinneganem. Taróův zrak se zamlžil a Deva úderu hlavou uhnula, takže Taró jen udeřil do země.
Vzápětí, ale k zápasící dvojici přiskočila sféra Naraka a tvrdý kop zasáhl Taró do zad, takže jej srazil z Devy. Taró se parkrát překulil po zemi, aby se vzpamatoval a vyskočil na nohy.
Taró klidně oddechoval čelem stojíc dvěma protivníkům v úzké chodbě. Přes skálu, ale cítil, že další tři protivníci se blíží. „Budiž, musím to tu vyřešit rychle,“ prohlásil Taró s úsměvem a rozeběhl se na své protivníky.
Deva, ale jen před sebe napřáhla opět ruku: „Shinra Tensei“. Taró byl odmrštěn zpátky, přičemž proboural do skalní stěny pěknou díru. Náraz do hlavy jej, ale nechvíli omráčil a při dopadu si Taró zlomil levou ruku.
Deva i Naraka k omráčenému Taróvi rychle přiběhli a Taró procitnul až, když jej Naraka držíc pod krkem zvedla do vzduchu. Taró, ale nezkončil. Zlomená levačka mu zkameněla a přidušený Taró uhodil sféru Naraka zkamenělou rukou do hlavy. To Naraka trochu otřásla, pustila tedy Taró a udělal pár klopýtavých pohybů vzad.
Taró spadl na zem, kde jej rovnou Deva přibodl dvěma tyčemi chakrovými tyčemi. Taró tak měl jednu černou tyč v pravém rameni a pravém stehně.
Taró s obtížemi položil pravou dlaň na zem chtíc se ochránit nějakou zemní technikou, ale nic se nestalo. Deva pohodil hlavou. „Moje chakrové tyče ti paralyzují tělo a vysávají chakru. Snažil ses, ale prohráls.“ Deva se znovu napřáhl, aby do Taró zabodl další tyče a už jej tak vyřídil úplně, ale Taró se odmítl vzdát a zkamenělou levou rukou bod s chakrovou tyčí odrazil a násilím za bolestivého výkřiku sebou trhl vzhůru, vytrhl tak tyče ze země a i s nimi ve svých ranách se zvedl.
Deva mírně ustoupil. „Máš výdrž. Vzdej se, nebo tě budu muset zabít.“
Taró se jen vztekle zašklebil, ohnul pravou ruku a vytrhl si chakrovou tyč ze svého ramena a následně i stehna. Bylo vidět, že tyto úkony jej stojí hodně síly. „Myslíš, že se nechám tebou zajmout? Možná jsi mě zranil, paralyzoval mé svaly a připravil o většinu chakry, ale já se nikdy nevzdám!“ Taró následně hodil pod sebe bombičku s kouřem, přes kouř hodil po Devě jednu z chakrových tyčí a sám se chtěl schovat pod zem a ustoupit. Deva útok odrazil a zakouřenými chodbami se rozezněl výkřik: „Shinra Tensei.“ Kouř byl rozehnán, ale po Taróovi už nebylo nikde vidu ani slechu…
Nagato se zamračil a soustředil se na bariéru, která byla okolo úkrytu vztyčena. „Vidím tě.“
Taró se pohyboval jen pár metrů pod povrchem, kde to bylo nejsnadnější a rychle se přesouval, aby varoval své přátele, přičemž necítil, že by jej někdo pronásledoval. To co, ale neviděl byla velká raketa letící vzduchem k zemi.
O pár vteřin raketa dopadla k zemi na místo, pod nímž se akorát nacházel Taró a vybuchla…

V Kamenné vesnici se vznášela velice ponurá nálada. Invaze do Listové se stala naprostým fiaskem a Iwa tak ztratila více jak 60% své bojové síly. Masakr u Konohy a následný úprk domů zvládlo jen několik stovek ninjů z původní obrovské armády. Navíc, kvůli naprosté porážce a masakru Travních ninjů z nichž neunikl ani jediný byli nyní vztahy s Travní vesnicí značně chladné a Travní vesnice dokonce odstoupila od veškerých vojenských smluv, které měla s Kamennou.
Z třech generálů se domů vrátil těžce zraněný Kitsuchi se svým štábem, Ryoku i s většinou svých lidí byl nezvěstný a Mitaki dorazil sám jen s lehkými zraněními.
Tsuchikage se začal právem obávat, že některá z vesnic využije oslabení Iwy a napadne ji. Poté se, ale v Iwě roznesla zpráva, že Listová uzavřela s Travní mír a nyní prý dokonce jednají o spojenectví. A Tsuchikagemu bylo hned jasné, že pokud Listová se spojí s Travní, tak bude mít volnou cestu do Kamenné vesnice. Tím pádem se jen podezření změnilo v jistotu a Tsuchikage si nechal zavolat své nejlepší a nezraněné shinobi, kteří mu zůstali.
Akatsuchi a Kurotsuchi pozorně poslouchali Onokiho přednášku. „Ten zmetek Danzou nás oslabil, pokud budeme napadeni tak naše vesnice se nejspíše neubrání. A on to ví, proto se nyní spolčil s Travní, aby k nám měl volnou cestu. Musíme proto najít pomoc. Vydáte se tedy za Akatsuki.“
Akatsuchi se zatvářil překvapeně. „A Akatsuki nám jen tak pomůžou?“
Onoki netrpělivě zavrčel. „Když jim zaplatíme ty hlupáku. Jsou to prašivý žoldáci, ale někdy užiteční žoldáci.“
Akatsuchi a Kurotsuchi přikývli na srozuměnou a vyrazili…

Naruto zatím oblečený ležel po těžkém celodenním tréninku na pryčně a četl si ze svitků svého otce. Většinou byli na svitcích popsány různé techniky a postup jejich vynalezení či naučení. Minato totiž většinu svých technik vymyslel sám. Pak tam byli svitky s pečlivě popsanými a rozebranými pečetícími technikami klanu Uzumaki, jediné svitky, které zbyli ze zničené Vírové vesnice. Naruto mezi svitky, které mu předal Takeru, našel i deník svého otce, v němž si nyní listoval a četl.
„… po srážce s Uchihou Takerem v Lese smrti musím přehodnotit svůj způsob boje, kdybychom neustoupili, tak by mě porazil. Jiraiya sensei mě chce naučit nějaké ohnivé techniky, které bych tak mohl zkombinovat se svým Fuutonem, ale nejsem si jist, že hrubá síla technik dokáže toho Uchihu porazit.“ Naruto otočil na další stránku a doslova věty hltal. Neuvěřitelně jej fascinovalo, že má konečně něco po svém otci a že se může učit podle něj. Naruto, ale vyrušila tupá rána před jeho dveřmi. Lekl se, netušíc co to bylo a tak vyskočil z postele a šel se podívat.
Když Naruto otevřel dveře, tak spatřil na zemi ležet Hinatu, která měla svůj pokoj o pár metrů dál a nejspíše omdlela vyčerpáním. Viděl, že její tělo je samá modřina a šrám, přičemž už v poledne, když ji zahlédl si říkal, že Hinata je k smrti utahaná a to nebyla ještě ani v polovině denního tréninku. Naruto ji vzal do náruče a odnesl ji do jejího pokoje. Poté si donesl kbelík s vodou a namáčejíc do něj kus hadru jí šrámy a prach omyl. Svléknout se ji neodvážil a tak ji nechal spát a potichu se vytratil. Přitom si, ale umínil, že si s Mukadem promluví, aby na Hinatu nebyl tak tvrdý a nechal ji taky občas odpočinout. Poté už se, ale Naruto vrátil k tátovu deníku a začal číst někde uprostřed…
„… Další bitva je za námi. Shinobi z Kamenné jsme zatlačili a všichni po celé zemi vykládají jaké to bylo úžasné vítězství. Mě na něm nic úžasného nepřipadá, ztratili jsme příliš mnoho dobrých ninjů. Chápu, ale že naše jednotky potřebují konečně zažít pocit radosti.
Kokonoka minazuki (9. Června): Třetí nepřátelská armáda prolomila naše linie. Divizi starého Hyuuga Iniči, která byla opevněna na hranicích zmasakrovali a Divize Izučikiho, která měla Iničimu sloužit jako záloha byla zatlačena. Izučikiho lidé mohou být rádi, že přežili. Já a Takeru jsme vedli své lidi, abychom postup nepřátelské 3. Armády zastavili. Uchihové bojují jako démoni, bez nich bychom v téhle válce už dávno prohráli. Zabil jsem nepřátelského velitele, nepřátelskou armádu jsme porazili a získali tak naše pohraničí zpět. Celé to trvalo 4 dny, ale mrtvých je na obou stranách nepočítaně. Takové plýtvání.
Nidžúhačiniči minazuki (28. Června): Kamenní zahájili ofenzívu. Takeru zorganizoval v našem středu výbornou obranu, díky níž a doslova zběsilosti Uchihů jsme dokázali nepřítele odrazit. Válka nás, ale vyčerpává čím dál víc a při nejlepším je jen otázkou pár měsíců než nás Kamenní porazí. Napadá mě jen jeden způsob, jak válku obrátit. Já, Uchiha Takeru, Akimichi Zuichi a Souchiro zaútočíme na Iwu, na jejich vesnici. Nepředpokládám, že útok přežijeme, ale pokud vesnici dokážeme zničit tak by Kamenné mohla přejít chuť na další pokračování války. Hiruzenovi se náš plán nelíbí, Kushině o něm ani říci nemohu, ale Takeru, Zuichi a Souchiro už souhlasili…
Džúičiniči fumizuki (11. Července): Obešli jsme nepřátelské armády a zaútočili na Iwu ve čtyřčlenném týmu. Takeru se svými draky a za pomoci Zuichiho na sebe ztrhli pozornost. Souchiro vykradl oba sklady pyrotechnické jednotky a podminoval vesnici. Já napadl kasárna senzibilů a zabil jsem mnoho jejich mužů i žen. Takerovi draci řádili po vesnici, zapalovali domy, kasárna, skladiště.. Vzpomínám si, že zapálili i nemocnici, která byla narvaná k prasknutí. Drakům se nakonec postavili summoni klanu Soratodai, ohromní býci a vytlačili draky z vesnice. Zuichi čněl ve velikosti nad vesnicím, kopáním nohou bořil domy a obrovskou tyčí se kolem sebe oháněl. Ztrhli jej, ale dolů na zem a rozsekali jej na kousky. Souchiro při rozmisťování náloží byl odhalen pár členy ANBU a v boji smrtelně zraněn. Umíral, ale stejně ještě dokázal výbušniny aktivovat a Iwa byla zničena. Já i Takeru jsme byli ranění, ale museli jsme ve svém díle pokračovat. Ze zničené vesnice utíkali přeživší lidé, ale zbylí Kamenní shinobi se snažili evakuovat jinchuurikiho čtyřocasého jenž ve vesnici byl. S Takerem jsme si na ně počkali, přepadli je a jinchuurikiho i většinu z jeho ochranky jsme zabili. Pak jsme se teprve vrátili do do Konohy, i když o plánu útoku vědělo jen velice málo lidí. Po pár dnech dorazil posel z Iwy s nabídkou k míru. Válka skončila.“ Naruto s ústy dokořán zíral na otcův rukopis jenž popisoval strašlivý masakr bezbranných lidí. Naruta za vrtění hlavy a s ústy dokořán vstal a rozeběhl se za Kakashim…
Kakashi seděl u stolu ve svém pokoji a brousil své zbraně, když k němu vběhl Naruto s vyděšeným výrazem ve tváři. „Kakashi sensei, já, já se chci na něco zeptat ohledně mýho táty a války s Kamennou.“ Vyprskl ze sebe Naruto. Kakashi jen přikývl a ukázal na druhou židli.
Naruto se posadil a zadíval se na svého mistra. „Četl jsem tátův deník. Píše, že, že společně s Takerem a dalšími dvěma shinobi napadli za války Iwu a zabíjeli její obyvatele?! Můj táta prý zabíjel ženy i děti, můj kmotr prý zapálil nemocnici, kde bylo velké množství zraněných a bezbranných lidí… On, on nemohl něco tak strašného udělat, že ne? Táta byl hodný, že ano?“
Kakashi si povzdechl. „Podívej Naruto, není to tak lehké. Byla válka a my prohrávali. Kamenní byli silnější a měli přesilu, velkou přesilu. Navíc, Kamenní jsou mistry Dotonu, takže většina pevností, ochranných valů a zákopů nám byla k ničemu a spíše se většinou stali pastí pro naše lidi. Kolem nás umírali naši přátelé a ty jsi mohl být jen rád, že jsi přešil další bitvu. Věděli jsme, že prohrajeme a naše morálka byla velice špatná, protože jsme věděli, že je jen otázkou času než všichni zemřeme. Tvůj otec, Takeru, Zuchi i Souchirou šli na smrt, aby jejich bližní mohli žít. A tvůj otec byl ten nejlepší shinobi i ten nejlepší člověk jakého jsem znal.“
Naruto nepřesvědčen, ale uklidněn svému mistru tiše poděkoval a vrátil se do své místnosti, načež šel už spát.

Druhý den Naruto vstal, respektive byl Suzakem vzbuzen, už za svítání. A jen co provedl ranní hygienu a trochu se najedl, tak jej už Suzaku táhl do tréninkové místnosti.
„Ehm, Suzaku,“ začal nesměle Naruto, „vy jste doma hodně válčili, že?“
Suzaku se téhle otázce jen tiše zasmál. „Jo, dalo by se to tak říct. Proč se ptáš Naruto?“
„No a jak války probíhali? Když jsem byl v Akademii, tak jsem vždy snil o tom, že vypukne válka, já porazím všechny nepřátele a budu hrdinou vesnice. Včera, jsem ale pročítal tátův deník a on tam popisoval jak bojoval ve válce mezi Listovou a Kamennou. A jak válku s Takerem ukončili.“ Vysvětloval Naruto.
Suzaku posměšně přikývl. „Jo jasně, tak o válce může smýšlet jen někdo kdo ji nezažil. Vyděsilo tě to jak tvůj tatík válku popsal? No, můžu ti říci, že skutečnost je vždy tisíckrát horší. Válka je hrozný zážitek a můžeš být šťastný, že jsi jí nikdy nemusel zažít. Lidé tobě známí jsou zabíjeni a ty sám musíš zabíjet jakéhokoliv nepřítele a za jakýchkoliv okolností, aby sis sám zajistil, alespoň nějakou šanci na přežití. A tvůj otec s Takerem tu válku ukončili? To bylo jak tu vesnici Kamenných ninjů napadli?“
Naruto přikývl. „Takeru vám o tom říkal?“
Suzaku přikývl. „Ano. Takeru je silný shinobi a snaží se navenek působit chladně. V boji je naprosto klidný a zachovává si přehled, přičemž své nepřítele likviduje opravdu nemilosrdně a precizně. Ale i on má duši a ten čin jej trápí. Mrzí jej, že musel vlastnoručně zabít obyčejné lidi, lidi kteří sami nikdy nikomu neublížili, ale nelituje toho, protože to dělal pro vesnici a pro své bližní. A ty by sis Naruto měl uvědomit, že Takeru i tvůj otec jsou skvělí chlapi, kterým záleží na svých přátelích i na své rodině a jsou schopni se pro ně obětovat. A nyní dost žvanění, jde se trénovat. Jestli nebudeš umět všechny tréninky svého otce i matky, než se vrátí Takeru, tak si to oba odneseme..“ a oba, Naruto i Suzaku se smíchem vstoupili do tréninkové místnosti.

Mezitím o pár chodeb dále se tak šťastně k tréninku nepřistupovalo. Hinata nevěděla jak se ocitla ve své posteli, ale vzbudila se celá polámaná a bolel ji snad každý sval v těle. A ráno na ni opět čekal Mukadeho kožený obličej postrádající jakoukoliv emoci.
„Pospěš si.“ Zabručel Mukade, když otvíral dveře do tréninkové místnosti a viděl, že Hinata je ještě o několik kroků pozadu. Ta, aby svého učitele nezklamala udělala pár rychlejších kroků, ale zakopla a před dveřmi upadla. Mukade se na ni díval a ani se nenamáhal ji v pádu zachytit či pomoci ji ze země se zvednout. „Doufám jen, že tu nebudeš ležet celej den.“ Zabručel, otočil se k Hinatě zády a vkročil do tréninkových prostor.
Hinata se zhluboka nadechla, potlačila slzy, vyškrábala se na nohy a vyrazila opatrně za svým učitelem.