Návrat Draka - 06 - Gravitace vs Světlo

Takeru se svojí skupinou stanul na vrcholu jednoho z kopců na severu Země Ohně a shlíželi dolů do velikého údolí s velice příkrými stěnami. V jedné stěně byla velká, ale zašlá brána se znakem klanu Uchiha.
„Jsme na místě. Fummimaro s ostatními by zde měl už být, doufám jen, že se jim nic nestalo.“ Prohlásil zadumaně a s obavami v hlase Takeru a celá skupina vykročila vpřed do tajného úkrytu Uchihů.
Takeru přišel k bráně, kousl se do prstu a krví na ni nakreslil jakousi pečeť, brána se vzápětí s hlasitým skřípotem otevřela. „Musím vás varovat, nikdo se nepokoušejte bránu otevřít pouhou silou. Bránu může otevřít jen někdo s krví Uchihů či speciálním klíčem jenž jsem svěřil Fummimarovi. Ostatní by brána zabila.“
Jen co do úkrytu vešli i poslední ze skupiny, tak se brána s tichým zaduněním zabouchla.
Za bránou se nacházela pět metrů široká a tři metry vysoká chodba na jejíž stěnách plály louče a v této chodbě stáli 3 ninjové v hnědých zbrojích s tasenými katanami a připraveni k boji. „Takeru-sama? Mukade-sama? A Hitomi-sama a Suzaku? Jste to doopravdy vy?“ Zeptal se podezřívavě prostřední z trojice hlídačů.
Takeru přikývl. „Jasně, že jsme to my Zakeši. Je Fummimaro a ostatní v pořádku? Doufám, že se nevyskytli nějaké další potíže.“
Shinobi jménem Zakeši nervózně pokrčil rameny. „Nevíme Takeru-sama, musíte si promluvit s Fummimarem-sama či kapitánem Tenzenem. Jsou uvnitř, v obytných prostorách. Pak je tu ještě Černý a naše jednotka, po cestě jsme my žádné problémy neměli.“
Takeru přikývl a i s ostatními vykročil do nitra úkrytu, přičemž zanechali trojici strážců hlídat u brány.
Narutovi během chůze něco vrtalo hlavou, proto udělal pár rychlejších kroků k Suzakovi a vypálil na něj zvědavě: „Suzaku-san, ehm, proč ten shinobi Zakeši byl tak ke všem formální a uctivý, ale když říkal vaše jméno, tak to vypadalo spíše opačně?“
Suzaku mávl rukou. „Víš Naruto, jak říkal Takeru, tam odkud pocházíme vládne přísná hierarchie. A já se narodil prostým ninjům, takže za mnou nestál žádný velký a mocný klan jako za Mukadem, Hitomi či ostatním a tak jsem byl jen o trochu lepší sluha. A když jsem vyrostl, tak mě přiřadili k šampiónovi naší vesnice, kterého jsem musel obsluhovat, nosit mu jídlo, čistit šaty, atd. Teprve až Takeru naši skupinu naučil, že jsme si všichni rovni. Tenzenova jednotka, ale k Takerovi přímo nepatřila, byli to vojáci našeho Daimyō. Když byla naše vesnice zničena a Daimyō mrtvý, tak jedinými přeživšími byla právě tato jednotka a protože i oni uznávali Takerovi schopnosti, tak se k nám přidali. A oni se právě řídí ještě starými hodnotami, které jim říkají, že já jsem v porovnání s nimi pouhý podřadný sluha.“
Naruto chtěl už namítat, že to není správné, ale skupinka konečně prošla chodbou a dostala se do hlavní místnosti. Ta měla kruhový půdorys a po celém obvodu měla ve svých stěnách mnoho dveří. Uprostřed této místnosti stál velký kamenný stůl s alespoň stovkou sedátek. Nyní u tohoto stolu seděli jen 3 muži. Fummimaro a 50ti letý plešatý Tenzen se skláněli nad mapou a o něčem diskutovali. Zato Černý Dow od nich seděl bokem, před sebou měl několik mís s jídlem a akorát se cpal.
Oči všech tří se obrátili k nově příchozím a Fummimaro i Tenzen vstali, aby je přivítali.
„Jste v pořádku Takeru? Vypadáte značně pocuchaně a co se stalo, že jste tady tak brzy? Někdo na Konohu zaútočil?“ Ptal se starostlivě Fummimaro a pozdravil i ostatní.
„V Konoze došlo k převratu, Hokage Tsunade byla zabita a ve funkci ji nahradil její vrah a můj starý nepřítel jenž se podílel na vyvraždění mého klanu. Danzou. Poštval na nás okamžitě ANBU i své osobní jednotky ROOTu a tak jsme se museli z vesnice probít. Jaké jsou novinky?“ Vysvětlil Takeru, zatímco si sednul do čela stolu a pokynul i ostatním, aby se posadili.
„Bez problémů jsme se sem s Tenzenem a jeho jednotkou dostali. Před dvěma hodinami dorazil Dow.“ Obeznámil Fummimaro a kývnul na Dowa, aby pokračoval.
Dow hlasitě polkl a odfrkl si. „No, sledoval jsem toho blonďatého blbečka, Deidaru a vystopoval tak několik úkrytů Akatsuki a zjistil o nich i pár věcí. Nakonec jsem se potkal s Taró, tak mi předěl pro tebe nějaký informace. Kamenná započala invazi na Listovou. Oblačná také zbrojí. Menší vesnice také cítí neklid, a tak asi rovněž zvyšují svoji vojenskou sílu. Později jsem se, ale dozvěděl, že Taró byl zajat tím zvědem z řad Akatsuki, je to nějaký Zetsu. A Gombei i Sanori se střetnuli s jedním z jejich týmů, který byl tvořen nějakým Kisamem a Itachi Uchihou. Sanori Kisameho odrovnal a málem i zabil, ale Gombei i ta jeho chlupatá koule to od toho Itachiho škaredě koupili a jen díky Sanorimu utekli. Akatsuki se pak kvůli tomu rozmlácenýmu Kisamemu taky stáhli a Zetsu vyrazil po Sanoriho stopě, která směřovala na sever, dokud se mu neztratila. Byli z toho chlapci z Akatsuki dost na větvi, že Zetsu ztratil stopu. Hahaha..“ Podal hlášení Dow.
„Pokud byli Gombei či Sanori zraněni a pronásledováni, takže k nám se dostat nemohli, tak za sebou zametli stopy a někam se ukryli, aby se vyléčili. Jsou zkušení a tohle je klasický postup.“ Zamyšleně pronesla Hitomi.
Takeru přikývl. „Souhlasím. Pokud nechtějí být nalezeni, tak je nikdo, ani z nás, nenajde. Dobře, další věc.. Tohle,“ ukázal Takeru na Kakashi, Naruta, Hitošiho i Hinatu, „jsou ninjové z Listové, kteří se k nám přidali. Tohle je Kakashi, jounin. Tohle je Naruto, má v sobě zapečetěného Kyuubiho. Jsem jeho kmotr a je to navíc syn Čtvrtého Hokageho. Hitoši je můj bývalý student, je to výborný stratég. A Hinata je z klanu Hyuuga v Listové. Dnes si dáme uděláme odpočinkový den. Zítra začne tady Naruto trénovat ze svitků svého otce. Suzaku, dohlídneš při tom na něj?“ Zeptal si Takeru.
Suzaku s úsměvem a za jásání Naruta přikývl. „Samozřejmě, na mě se můžeš Takeru spolehnout.“ I ostatním se rovněž začali Narutovi smát, jenž pod vyhlídkou tréninku začal radostně skákat a křepčit.
„Dobře, co s tebou Hinato?“ Obrátil se Takeru na další osůbku, která potřebovala zesílit.
Hinata jen bezradně něco kuňkala, dokud nezasáhl někdo jiný. „Postarám se o ni Takeru.“ Zabručel Mukade. „Předám jí umění mé rodiny.“
„Cože?“ Zalapal po dechu kapitán Tenzen. „Ale, ale vždyť je přece zakázáno učit váš styl děvčata či dokonce někoho, kdo nepochází z vaší krve.“ Skřehotal překvapeně a rozčileně Tenzen.
„Moje rodina je mrtvá, zbyl jsem jen já. A ani já tu nebudu věčně. Hinata se jmenuješ, že? Zítra začneme.“ Promluvil klidně Mukade.
„Dobře, to bychom měli.“ Zamumlal Takeru a pohodlně se na svém sedátku uvelebil. „Zítra já, Hitomi, Dow a Hitoši vyrazíme do Skryté zvučné vesnice. Vůdce Zvučné, Orochimaru, se k nám připojí. Má mnoho informací o Akatsuki i o Danzouovi, protože s nimi spolupracoval…“

Poté co Kamenní shinobi byli při invazi do Konohy poraženi, tak se pokoušeli uprchnout v chaotických skupinách či osaměle zpátky do své vesnice. Byli však pronásledováni naštvanými ninji z Konohy, kteří byli organizovaní velice dobře, přičemž měli mezi sebou i značně schopné stopaře ať už z klanů Inuzuka a Aburame či Hyuuga. Skupiny ninjů z Iwy, tak byli postupně dohnány a masakrovány. Málokterý z ninjů v invazní armádě znovu viděl svoji rodnou vesnici…
Les někde na severu Země ohně
Proti sobě stojí dvě postavy, jedna na sobě má znaky Iwy a dle vzhledu poznáváme generála Soratodai Ryoka. A naproti němu stojí 25ti letý muž atletické postavy s delšími ryšavými vlasy, modrýma očima a s dvěmi katanami na zádech.
„Kdo jsi?“ Zeptal se udiveně Ryoku, „ještě jsem nepotkal nikoho kdo by mě dokázal na delší vzdálenost dohnat.“
„Jmenuji se Uquashi Kayura. Jsem jeden z těch co zapříčinili pád vaší vesnice a zároveň jsem nejrychlejší shinobi na celém světě.“ Posmíval se a zároveň se vychloubal Kayura.
„Takže Danzou o našem útoku věděl? Zmetek. No, však uvidíme jak jsi dobrý. Zajmu tě, dopravím tě do vesnice a tam už z tebe všechny informace o tom tvém klanu vytáhnou. A pak přijdeme znovu.“ Vrčel vztekle Ryoku.
Kayura na to už nic neřekl, jen se ušklíbl a vytasil obě katany. Ryoku naproti tomu vytáhl dva kunaie, jejichž ostří byla obalená jakýmsi zeleným papírkem. Následně oba ninjové vyrazili proti sobě a jejich zbraně se srazili.
Hned v prvních okamžicích bylo patrné, že Kayura má se svými katanami nad Ryokem výhodu. Netrvalo tedy dlouho a Ryoku byl pod rychlostí a silou úderů sražen na kolena, přičemž svými kunaii vzdoroval ostří protivníkových katan. Tak se chvíli přetlačovali a Kayura se na Kamenné generála výsměšně šklebil, dokud mu úsměv neztuhl na rtech.
Když Kayura se nyní snažil svými katanami Ryoka přetlačit, tak ostří jejich zbraní na sobě spočinulo delší dobu, což dalo možnost Ryokovi aktivovat a použít zelené lístky na svých zbraních. Zelené lístky se mírně rozzářili a jakoby se vsákly do obou katan.
Kayura s překvapeným výrazem odskočil a prohlížel si své zbraně, aby zjistil, co s nimi protivník udělal. Zprvu se nedělo nic, ale po chvíli se začala váha obou katan zvětšovat až nebyl Kayura obě zbraně ani schopný údržet a pustil je na zem.
Ryoku s lišáckým úsměvem vstal. „Ty už proti mně nezvedneš. Obě tvé katany nyní váží čtyřista kilo.“ Následně vrhnul po svém protivníkovi Ryoku oba, nyní už naprosto normální, kunaie.
Kayura, ale pod tímhle úlisným trikem s odzbrojením, zuřivě vykřikl a začala mu praskat kůže zpod níž začalo svítit fialové světlo. A když se kunaie přiblížily už jen pár centimetrů ke Kayurově tělu, tak z těchto prasklinek vyšlehlo několik záblesků fialového světla, které oba železné kunaie spálily.
Kayura se následně rozkřikl. „Vidíš ty trosko? Tvé triky ti nepomohou, dnes tu zemřeš!“ A Kayura se šílenou rychlostí, za níž by se nestyděl ani Rock Lee, rozeběhl proti svému nepříteli.
Ryoku vidouc, jakým způsobem byl jeho útok odražen okamžitě poskládal několik pečetí a vykřikl: Geton: Mendōna jigoku (Živel Gravitace: Těžkopádnost pekel), přičemž rozhodil několik žlutých lístků kolem sebe. Ryoku tak velice Kayurovu rychlost zpomalil a dokázal se těsně vyhnout Kayurovu úderu pěstí úhybem do boku. Kayurova pěst tak kolem Ryoka prolétla jen o chloupek, načež z prasklinek kůže na ruce vyšlehlo několik pramenů fialového světla a popálily Ryokovi krk a dolní čelist.
Ryoku se strašlivým výkřikem bolesti upadl vzad, čímž se nevědomky vyhnul Kayurovu kopu. Kayura se, ale otočil a jeho pravá noha v drtivém úderu znovu vyrazila proti Ryokovu tělu. Kayurův došlap, ale jen rozdrtil a následné záblesky světla z prasklin na jeho noze spálily kus dřeva z Kawarimi.
Kayura se v klidu narovnal a rozhlédl se kolem sebe. Zpoza nedalekého stromu vystoupil Ryoku s ošklivě popáleným krkem, bradou a ústy. „Chápu. Pokud se cokoliv ocitne blíž jak 5cm od tvého těla, tak z něj okamžitě vyletí paprsky světla a daný objekt spálí. Co to kčertu je?“
Kayura se zašklebil. „Toto je první bojová forma mého klanu. Popraská mi kůže, zvýší se mi rychlost a celkové tělesné atributy. Během toho je moje chakra trošku nestabilní, takže jsi správně uhádl, že mi vznikl jakýsi automatický štít.“
Ryoku se zamračil. „Dobře, myslím, že hraní už bylo dost. Geton: Ijō (Živel Gravitace: Anomálie).“ Během svých slov Ryoku poskládal patřičné pečetě a přímo pekelně se soustředil. Bylo na něm vidět, že bez použitích těch speciálních papírků se mu techniky Getonu vytvářejí obtížněji.
Pár metrů za Kayurou se mírně zavlnil vzduch a vzápětí se tam objevila malá nepravidelná trhlina světélkující bílým světlem. Jenže tato anomálie zároveň začala vše přímo pekelnou silou k sobě přitahovat.
Kayura se pokusil této technice vzepřít, ale tuto techniku oproti Geton: Mendōna jigoku (Živel Gravitace: Těžkopádnost pekel) už porazit fyzickou silou nemohl. Kayurovo tělo tak bylo ztrženo zpátky a Kayura se doslova přilepil k zářící anomálii bez možnosti pohybu, ale pořád chráněn svojí nestálou chakrou.
Ryoku, když nyní svého protivníka znehybnil vytáhl kunai s výbušným lístkem a zamyšleně jej proti Kayurovi hodil.
Kayurovi se po tváři mihlo zděšení, protože pochopil Ryokův úmysl.
Kunaie s výbušným lístkem přiletěl až ke Kayurovi, z jeho těla okamžitě vyšlehl záblesk fialového světla a kunai se v následující vteřině začal rozpouštět. A jakmile paprsek zasáhl i výbušný lístek, tak jej aktivoval a vybouchl. Anomálii i Kayuru zahalil oblak kouře.
Ryoku uspokojeně přikývl a s bolestným syknutím si přejel rukou po spáleném krku. Než si, ale stihl vychutnat svůj triumf, tak z oblohy se přiřítila smrt.
Kayura totiž aktivoval třetí bojovou formu svého klanu, díky jejíž ovládnutí se stal nejsilnějším shinobim klanu Uquashi. Každému členu tohoto klanu byl při narození vložen do těla prokletý tvor ovládající element slunce, jenž pomáhal svému nositeli v boji. Tvor za běžných okolností spal a ninja si z něj jen bral část chakry, během bojových forem se, ale využívala síla tohoto tvora a během třetí formy byl probuzen úplně!
Když Kayura aktivoval třetí formu, tak z jeho těla začala tryskat světelná chakra. To mu dodalo přímo božskou sílu a rychlost, díky čemuž se vytrhl z Ryokovi techniky a vznesl se do nebes rychlostí světla, jen aby vzápětí stejnou rychlostí napadl Ryoka.
Ryoku nechápajíc jen cítil jak kolem něj něco prolétlo a udeřilo jej do pravého boku a celé jeho tělo sežehli paprsky světelné chakry.
Kayura okamžitě třeté formu deaktivoval, protože byla stejně nebezpečná pro nepřítele jako pro uživatele. A ikdyž Kayura v této formě byl pouhé dvě sekundy, tak i jeho tělo bylo mírně popálené.
Ryoku, ale namísto pravého boku měl velkou díru spáleného masa a i zbytek jeho těla byl pokryt puchýři a seškvařeným masem. Ryoku upadl do milosrdného bezvědomí, protože právě umíral velice bolestivou smrtí.
Kayura si unaveně prohlédl svého protivníka, vzal si zpátky své katany, které se vrátili na původní váhu a vyrazil ke Konoze…

Když Ryoku na nepatrný okamžik procitl z bezvědomí, tak pořád ležel na zemi a jeho tělo sužovali příšerné bolesti. Než znovu upadl do bezvědomí, tak ještě zaslechl několik hlasů:
„Co s ním? Je skoro mrtvej.“ Pronesl první znuděně.
„Vezmeme ho s sebou. Zařaďte jej k ostatním.“ Odpověděl mu povýšený a chladný hlas.