Jediný přítel

„No tak, buď už rozumný, takhle se chovat nemůžeš. Nikdo tě nebude mít rád, naopak… všichni se tě bojí.“ Starší muž se mu snažil promluvit do duše, jeho hlas ale vůbec nezněl přesvědčivě, klepal se a v očích se mu množil strach. „Posloucháš, mě?“
Červenovlasý kluk se nezdál duchapřítomen, jeho smaragdové oči si ale i přesto pomalu hledali cestičku ke starcově tváři. Zastavili se přímo u těch životem unavených studánek. „Můžu si dělat, co chci, nikdo mi v tom nezabrání. A jestli si skončil…“
Strach v očích dobromyslného muže se začal rychle přetékat v podobě slz. „Prosím tě, nedělej to, mám ženu!“
„Já nemám nikoho.“ Písek se rozléval po stařičkém těle, chlapec stiskl ruku v pěst a bylo po všem. Jeho žena se brzy dozví nepříjemnou zprávu. Rudovlásek zavřel jakousi „tykev“ a odešel.
„Bylo tohle vážně nutné?“ ozvalo se mu za zády. Dívka s ohromným vějířem a chlapec s loutkou, se připojili k mladému zabijákovi.
„Temari, nemluv, jsi otravná. A vyrazme, letos jsou chunninské zkoušky až v Konoze.“ Oba dva, byť starší sourozenci raději zmlkli, věděli, že by neměl jediný problém je také zabít.

„Tohle není dobrý! Začal moc brzo.“ Temari jen vyděšeně sledovala, jak se ve finále chuuninských zkoušek kolem jejího bratra tvoří písečné zeď. Naštvaný Sasuke se snaží dobýt dovnitř, ale zatím poměrně neúspěšně. Najednou, ale použije chidori a písečný kryt se začne rozpadat.
V tu samou chvíli zaútočí na Konohu Orochimaru a jeho spojenci. Celá vesnice je vzhůru nohama. Obrovští hadi ničí vše, co je v jejich blízkosti. Nevinní lidé umírají kvůli něčímu rozmaru. Většina ninjů vyráží bránit svou rodnou vesnici.
Temari a Kankurou využijí situace, popadnou bratra a rychle mizí. Sasuke se ale nevzdává, souboj chce vyhrát za každou cenu. Vydá se za svým protivníkem. Sakura a Naruto ho okamžitě následují. Daleko v lese se rudovlásek začne probírat… A zároveň měnit na jednoocasého démona.

Ten boj, co tam probíhal, byl děsivý… Bezmocná Sakura připevněná ke stromu, omráčený Sasuke, mlčky přihlížející Temari a Kankurou… Jediný modrooký blonďáček, který se nikdy nevzdává, se snažil zachránit své přátele. Naruto vyčerpaný a rudovlásek neschopný použít jakékoli jutsu…
„Chápu tě, mám v sobě taky něco strašného.“
„Nikdo mě nechápe, a ani chápat nemusí!“
„Stačilo by, abych neměl Iruku, on byl první, kdo mi důvěřoval… Dopadl bych nejspíš stejně jako ty. Ale nikdy není pozdě-„
„Je pozdě!“ skočil mu do řeči. „Pro mě už je pozdě, nic necítím, líbí se mi, když lidé umírají. Nemám lásku – miluji jen sebe, zato mám moc. Od mládí mě všichni zrazovali a nikdo mě doopravdy nemiloval, ani vlastní matka, vždyť se podívej, co mi udělala!“ Začal brečet, po tolika letech bez projevů citů začal brečet.
Naruto se k němu dosoukal a objal ho. „Můžeme být přátelé.“
Zelené oči plné slz se na něj zahleděli… „Opravdu?“ v jeho hlase se ozývala naděje, ta stejná, která ho opustila už jako malého chlapce.
„Opravdu, budu moc rád.“ Naruto byl i po takovém boji plný optimismu. „Jak se vlastně jmenuješ?“
Chlapec se téměř neznatelně usmál, s lehkým zavrávoráním vstal a stoupl si před svého jediného přítele. „Sabuka no… Gaara“ poslední slovo už dořekl s ohromnou námahou padajíc zpět do Narutova objetí, ale stále s nesmělým úsměvem na tváři... Kunai mířící od cizího ninji původně na Naruta, zasadil Gaarovi smrtelnou ránu.