Z jiného pohledu 01

,,Pusť ho!“ Vykřiknu na kluka s blonďatými vlasy, které má stažené do culíku a zakrývají mu levé oko. Vedle něho stojí muž, který má na sobě jako kdyby ochranný krunýř, nedokážu to přesně určit, poněvadž má na něm Akatsuki plášť. Dolní část tváře mu zakrývá černý šátek, takže mu jdou vidět pouze oči.
,,Jenom si s ním chceme trochu pokecat, pak vám ho zase vrátíme. Sice nebude úplně ve své kůži, ale to už si vyřešíte vy.“ Promluví blonďák a zazubí se na mně. Chci na něho zaútočit, ale než stihnu udělat víc jak tři kroky, z muže vedle něho vystřelí osten, jen díky rychlé reakci se dokážu vyhnout. Přitom si povšimnu, že z konce ostnu odkapává jed.
,,Sakuro, my se o něj postaráme, ty běž za tím druhým a zachraň Naruta.“
,,Hai.“ Kývnu hlavou na znamení souhlasu a pozoruji, jak se Kakashi se Saiem na něj vrhnou, mezitím ten druhý kluk uteče do lesa. Neváhám a rychle se vydám za ním, jeho společník mi v tom chce zabránit, ale Sai ho zablokuje. Děkovně se na něj usměju a začnu s pronásledováním.
Dohoním ho až na louce, která nepokračuje, končí prudkým svahem, pod nímž se rozprostírá další les.
,,Dál už se nedostaneš.“ Promluvím a rozkročím se do bojového postoje.
,,Myslíš?“ Překvapeně zamrkám, začne padat do zadu přes svah s Narutem na rameni.
,,Naruto!“ Vykřiknu a rozeběhnu se, abych ho zachránila, ale najednou prudce nahoru vyrazí nějaký divný bílý pták s tím klukem na hřbetě.
,,Tak se zatím měj.“ Zvedne ruku a zamává mi, když už se chystá odletět, rozčíleně zatnu v pěst, vyskočím do vzduchu a dopadnu na ptáka.
,,Nikam nejdeš! Dej mi Naruta!“ Chvilku překvapeně zírá, ale potom se ušklíbne.
,,Tohle je můj pták a on bude dělat cokoli, co mu řeknu.“ A to si myslíš, že ti to dovolím? Pomyslím si a rozmáchnu se po něm pěstí, s Narutem na zádech se mu hůře pohybuje, ale stejně stihne včas uhnout, avšak už nestihne zablokovat výkop nohou, trochu zavrávorá, ale hned se zas vyrovná.
,,Měli bychom to udělat vyrovnanějším.“Vyhodí Naruta do vzduchu, kde ho zachytí jeho další podivný výtvor, tvarem připomínající orla.
Nashromáždím si do rukou chakru a zaútočím, při jednom z mých rozmachů mi položí na rameno několik malých pavouků, snažím se je setřást ale marně. Mezitím blonďák skočí zpátky na louku, kde udělá jednorukou pečeť a zakřičí.
,,Výbuch!“ Vykřiknu bolestí, cítím okolo sebe proudit vzduch, jak padám dolů do lesa, z ramene mi odkapává krev, přece takhle neumřu. Těsně před dopadem se natočím směrem k zemi, do ruky dám co nejvíce chakry a udeřím do země. Ozve se ohlušující rána, po které se vytvoří kráter, nezůstala ve mně téměř žádná síla, ale aspoň jsem přežila. Zašeptám ,,Shousen no Jutsu” a s poslední kapkou chakry si začnu ošetřovat ránu.
,,Pěkná síla.“ Ozve se těsně nade mnou. Zakloním hlavu a spatřím, jak mě až z moc velké blízkosti pozoruje jedno modré oko.
,,Díky tomu bys nám mohla prokázat jistou službu.“ Když ke mně natahuje ruku a chystá mi zasadit poslední ránu, která by mně jistě přivedla do mdlob, udělám poslední zoufalou věc, která mě napadne. Z kapsičky na opasku vytáhnu kunai a přiložím si ho ke krku.
,,Pohni se a žádnou službu vám už neudělám.“ Zamračí se, ale ruku vztáhne zpátky k sobě.
,,Copak si myslíš, že tě až tak moc potřebuju?“ Zeptá se pohrdavě.
,,Jo myslím, proč by si mně jinak chtěl vzít sebou? Pokud se vám někdo zranil jen trochu, můžete ho zachránit sami, ale mám takové tušení, že to lehké zranění nebude.“ K mému údivu se na mě usměje.
,,Nejsi úplně hloupá.“ Povzdychne si a rezignovaně zvedne ruce nad hlavu. ,,Máš pravdu, je to vážnější zranění, proto jsme byli v Zemi deště, slyšeli jsme, že se tam usadil dobrý medic. Jenže dřív než jsme ho mohli najít, přišli jste vy.“ Udělá pauzu, aby se na mě mohl potěšeně usmát. ,,Možná to bylo štěstí, když se tak na tebe dívám a tvé schopnosti.“ Napadne mě nápad, jak bych mohla zachránit Naruta.
,,Půjdu s tebou, ale mám jednu podmínku.“ Pokyne rukou, abych pokračovala. ,,Naruta tu necháte, nezkřivíte mu jediný vlas na hlavě.“ Prohrábne si vlasy a na chvilku se zamyslí, doufám, že to zabere. Určitě od nich budu moci nějak utéct. I když nevím kde mají skrýš a jak moc je zabezpečena, teď s ním bojovat nemůžu, prohrála bych. Nemám v sobě téměř žádnou chakru a on se ani trochu nezadýchal. Snad neudělá Naruto něco zbrklého.
,,Tak dobře, nic mu neuděláme, prozatím.“ Poslední slovo zdůrazní, sice to není úplně to, co bych chtěla, ale aspoň něco. Schovám kunai zpátky do kapsičky a chytím se jeho ruky, kterou mě vysadí na ptáka.
Nechá orla přistát na louce, kde ze sebe shodí Naruta.
Bolestně zavřu oči, když se čím dál tím více vzdalujeme od mého nejlepšího přítele.