Rudá jako Aka

Rudá jako Aka
Těžké, ale nutné…
Je to nutné. Musí to udělat. Pro dobro vesnice. Kdo jiný by to měl udělat? On prostě musí zakročit.
Vzal to od hlavní brány. Výpary z jedových bomb jsou silné. Takhle to pro něj nebude tak strašné. Méně práce.
Teď ta těžší část. Všichni byli jeho rodina. Celá vesnice, celý klan. Jedna mu byla ale nejbližší. Matka, otec a ten nejdůležitější. Jeho bratr.
„Je to nutné. Musím to udělat!“
To, o co se snažili, bylo neodpustitelné. Pro všechny. I pro Namiko. Nechuť se střídala s pocitem zodpovědnosti. Potkal bratra. S těžkým srdcem na něj použil Sharingan. A pak se rozplakal.

Linka sebevrahů
Ah! To bylo potěšení. Kdyby si tak mohl zřídit linku sebevrahů. To by bylo obětí pro Jashin-sama! Takhle si každej den musí hrát zprvu na schovávanou, pak na babu, pak zase na schovávanou, a pak zase na babu. Nakonec si pak rád zahrál házenou. Samozřejmě s hlavou obětí. Jak jinak…
Byl jiný, než jeho partner, který se pořád honil za penězi. Ale alespoň měli něco společného. Oba se rádi honili za něčím, co jim dělalo radost…Takovou radost, kterou musíte cítit každý den. A pociťujete ji vždy, když vzpírající se tělo pomalu ochabuje pod vaším škrcením, když prosí. Prosí o milost.

Život jako loutka
Když byl malý, přísahal věrnost své vesnici. Teď… mu to ale nevychází…
Jeden sen si splnil… stát se skvělým, ale opravdu skvělým loutkařem. Ten druhý ale zavrhl. Suna se mu totiž znechutila.
Přišel na spoustu věcí. Jak co nejefektivněji navoskovat dřevo, aby vydrželo, jak připevnit a zamaskovat dráty, zbraně, jedy. Teď to ale nemá komu předat. Nemá šanci. Stal se z něho netvor. Netvor s umělým srdcem.
Možná by tu nabídku měl přijmout. Nabídku od tajemného muže, očividně velmi silného. Třeba mu ta jeho skupinka lidí přece jenom pomůže přečkat ten nudný a nekonečný život, ať už bude dělat cokoliv.

Zoufalství
Břinkot narážejících kovů se rozléhal všude kolem.
Kdyby raději dostal jinou misi. Například vymáhání dluhů od potížistů. Ne. On musí zabít Shodaimeho! Nechtěl to! On na to neměl! To sice pochopil až teď, když s ním stojí tváří tvář, ale stejně jim to vyčte, až ho budou posílat do vězení.
Musí ustoupit, nebo ho zabije… a tak rychle prchá směr Vodopádová. Ještěže ho Hokage nesleduje.
Oni ho opravdu zavřeli! Vířil v něm pocit zoufalství a vzteku.
Pochopitelně se ihned pokusil o útěk. A byl úspěšný.
Teď ho stíhají za dvě věci. Neúspěch mise a zavraždění nejvyšších. A zoufalství jenom stouplo.

Neodpustitelné
„Svatba?! Nikdy!“
„Je to pro dobro vesnice!“
„No a…?!“
Bylo to však prd platný. Svatba se stejně konala. Měl jsem si brát nějakou babu. Možná byla hezká, rozumu však moc nepobrala. Být s ní bylo oslabující. Poslední kapka nastala, když mi zakázala mé umění. A to bylo neodpustitelné!
Ráno jsem se pak probral s dobrou náladou. Ne proto, že se dneska vdávám, ale z toho, jaký úchvatný plán jsem vymyslel. Teď uvidí umění!
Zrovna měla začít předmluva od svědka. Rychle jsem se vytratil. Nasedl jsem na připraveného jílového ptáka, vzlétl a pod sebe do toho lidu vhodil mé breberky.
„Ka-boom…!“

Bylo to správné…
Poslouchat šumění vody bylo jako rajská hudba. Proto to tak rád dělával. I po tom, co ho tak krutě vyhnali. Vždyť jen zabil toho páprdu. Všechny jen šikanoval!
Vrhání kunaiů jim bylo na nic. Samehada, jediná svého druhu, je bez problému vykryla. Teď byla řada na něm.
Nechápal, proč se ti ninjové mstí. Vždyť ten dědek přinášel akorát neštěstí. Prokázal jim laskavost!
Strom vedle něho se rozštípal na kousky. Nevydržel nápor.
Byl naštvaný. To to opravdu viděl jen on? Kdyby to nechali být… možná by jich tolik nezemřelo! Ale co! Určitě se uplatní někde jinde. Někde, kde udělá velké věci…

Bratrská láska
„Já bych to udělal takhle…“ řekla Černá.
„Ale já takhle!“ odporovala Bílá.
„Já jsem na pravé straně. Má ruka je dominantnější, budeš poslouchat mě!“
„To teda ne!“ rozčilovala se Bílá. Být vedle Černé je za trest. Ten nejhorší trest!
„Ale jo! Ty ještě uvidíš!“ křikla Černá a začala Bílou mlátit. Jelikož k sobě přiléhali, byl to zajímavý souboj.
„Stop! Co to s námi je? Vždyť jsme bývali jiní!“ křičela po chvíli Bílá.
„Jo. To máš pravdu, sousede. Jenže to jsme byli obyčejný dvojčata.“
„ Co se měli tak rádi, že spolu srostli,“ vzpomínala Bílá.
„Co takhle se rozdělit?“
„Nikdy, bratříčku!“

Víra vždy existuje
Jako každý den pršelo. Válka zuřila, všude byl zmatek.
Malá modrovlasá dívka se plahočila planinami, přes které se přehnala smrt.
Už týden nic nejedla. Nutně něco musel najít!
Její kolena poklesla. Byla příliš slabá na to, aby mohla pokračovat.
Když v tom v dálce uvidí oheň. Jako zázrakem jí do očí vmetl víru a vůli znovu vstát. Chtěla se tam dostat. Musela se tam dostat! Závisel na tom její život!
Pokusila se vstát, ale byla opravdu moc slabá. Tentokrát byl náraz na zem bolestivý. Ne! Musí být silná. Jen se zvednout.
„Kdo jsi?!“
„Jídlo…!“
„Jídlo…? Ah… na… Já jsem Yahiko.“

Lékař
Důvod založení Akatsuki? Jednoduchý. Válka. Ne kvůli válce jako takové, ale kvůli příčině její vyvolání.
Byl jsem malý, ale ne slepý. Nezačalo to kvůli diplomatickým sporům s ostatními vesnicemi, jak říkají, ale hlavně kvůli korupci. Té hloupé korupci. Feudální pánové si chtěli žít jako v bavlnce. A tak začali “škrty v rozpočtech“. Pochopitelně by to nevyšlo, ale měli všechny podplacené. A tak se zvýšili daně, snížil příjem peněz všem rodinám. Tím začali nepokoje. A brzy i válka.
Po tomto faktu samozřejmě všichni feudálové kapitulovali. Nebudou přeci řešit problémy, které způsobili.
A proto je tu Akatsuki, aby tuto prohnilou vládu vyléčila.

Odškodné
Důvod, proč Akatsuki existuje? Kvůli moci. Ano, projevuji se sice jako letící netopýr, tiše a nenápadně, zato přesně a cílevědomě. Kráčím přes mrtvoly, jen abych se dostal k tomu blaženému pocitu, že nikdo není lepší.
Všichni, kteří se mi pak postaví do cesty, dostanou odškodné. Všem dám okamžitou propustku do nebe. A proč do nebe, když žili životem krve a zabíjení? To proto, že se mi postavili. Postavili se mi a zemřeli. Jsem tak strašný, že pouhý pokus o mé zastavení se odměňuje rájem. Nikdy se tam nedostanu. Já nechci. Jsem totiž bůh.
Hrozné, že? A to ještě není všechno.