Duše Shinigami – část 1 - Smrt

Nad bitevním polem jakoby se zastavil čas. Jen pro tuto chvíli, tento okamžik ustrnula skupinka mladých ninjů. Se smrtí se setkali už dříve, ale až do teď to nebyl nikdo jim známý.
„Hinato… Hej Hinato… To není vtipné… Vstávej, Hinato…“ Snažil se blonďatý mladík.
„Naru-to – k-un…“ Řekla mu svá poslední slova osoba, kterou tak miloval.
Život, který z ní tak dlouho vyprchával, nadobro vyhasl. Všechny její z posledních sil napjaté svaly se povolily, ale její překrásný úsměv jí zůstal na tváři pro jedinou osobu, kterou vždy milovala.
„Haha… Vidíš, budeš zase v pořádku…“ Snažil se usmát, ale místo toho se mu z očí valily slzy.
Vrhnul zoufalý a stále doufající pohled na své přátele, kteří stáli okolo něj. Našel u nich však pouze soucitné pohledy, žádnou naději.
„No taaak Hinato… Ne, to mi nesmíš… Rozumíš, otevři oči! Hej! Sakraaa! … Hinataaa!“ Začal řvát z plných plic.
Nějakou chvíli ho jeho přátele ještě nechali objímat mrtvé tělo jeho lásky, kterou si tak pozdě uvědomil.
„Taky tě miluji, Hinato…“ Zašeptal jí do ucha doufaje v to, že k ní jeho slova přece jenom dolehnou.
„Naruto, nepřítel se blíží. Musíme jít.“ Řekl mu bratranec jeho mrtvé lásky.
„Nech mě být! A vy všichni ostatní taky!“ Rozčiloval se a zároveň i naříkal, propukal ve strašný nářek a pláč.
Nehodlal ji pustit za žádnou cenu, tak moc s ní chtěl být. Mladý muž s očima podobnýma zemřelé dívce k němu přistoupil a chtěl ho odtrhnout od své mrtvé sestřenice, aby mohli pokračovat v boji, ale Naruto pevně svíral HInatu.
„Poslouchej mě Naruto! Jestli se teď okamžitě nezvedneš a nepomůžeš nám, tak budou umírat i další tvoji přátele!“ Křičel po něm.
Naruto pustil Hinatino mrtvé tělo, vstal, přirazil vší svojí silou Nejiho k zemi a svíral mu hrdlo.
„Nemělo, to být sak*a naopak! Neměl jsi chránit ty ji svým vlastním životem! Je to přece tvá povinnost!“ Křičel po něm Naruto.
„Já to ale sak*a vím!“ Vracel mu křik křikem Neji.
„Tak proč?! Proč je ona mrtvá a ty stále žiješ?! Řekni mi proč?!“ Řval plný vzteku Naruto.
„Všechno se událo, tak rychle…“ Zasípal si pro sebe Neji.

Neji mu nedokázal odpovědět. Sám přesně ani nevěděl, co se stalo? Všechno se událo, tak moc rychle, že ani on svým zrakem nedokázal zjistit, co se doopravdy stalo.
„Já ti řeknu proč…“ Povolil mu Naruto sevření a bezmocně si sedl vedle něj.
Neji si rovněž posadil a nechal Naruta mluvit.
„Jejím snem je… Sak*a!“ Utřel si slzy Naruto.
„Jejím snem bylo stát se laskavou a silnou. Vím to zcela jistě, i když mi to nikdy nedostala šanci říct.“ Řekl Naruto.
Neji neměl slov nebo nevěděl, co má říct. I když byl Hinatin příbuzný, tak to vypadalo, že Naruto o ní ví více, než kdokoli jiný.
„A protože byla, tak silná a laskavá, tak teď ty žiješ. To proto, že nedokázala vidět ostatní trpět a radši trpěla sama.“ Říkal nepřítomně Naruto.
„Měli bychom se už radši doopravdy připojit k boji.“ Řekl Neji a vstal.
Naruto nechápal, jak jsou všichni schopni pokračovat dále v boji, ale pak si uvědomil, že oni bojují déle než on a museli vidět umírat spoustu lidí a i přes to všechno museli dál bojovat.
Naruta začal zachvacovat vztek. Nebylo to zoufalství jako předtím. Tohle, co vněm proudilo, byla čistá nenávist.
„Všechno se událo, tak rychle…“ Zazněla mu v hlavě slova, která před chvílí slyšel.
Něco, se v něm změnilo. Měl dojem, že ví, co se tu stalo, kdo může za to, že je Hinata mrtvá. Nebyl schopný uvažovat zcela racionálně. Ano to, co chtěl, byla pomsta. Bylo to pouze to jediné, na co se dokázala jeho mysl soustředit.
Najednou byl tak plný vzteku, že už jej nedokázal dále potlačovat. Všechna ta zloba, kterou cítil, chtěla ven.
„Madaraaa!“ Vydal ze sebe výkřik plný jeho emocí.
Naruto uvolnil Kyuubiho chakru, Kyuubiho však nikoli. Nyní to byl pouze on se silou démona. Ve svém vzteku, stejně jako v zármutku se vrhl mezi nepřátele a kosil je jednoho za druhým bleskovou rychlostí. Ale nestačilo mu to. Jeho vztek stále ani trochu nevyprchal.
Kyuubiho chakra mu pomalu začala docházet a proto se objevil u něj u pečeti a ještě více ji přitvrdil, aby z Kyuubiho vymáčkl další chakru. Pomalu už dosáhl, jak svého, tak i Kyuubiho limitu. Ale byl pevně odhodlán a chtěl tu chakru tak moc, že byl schopný obětovat cokoli.
Ale ať se snažil sebevíc, další chakry se mu už nedostávalo. Naruto upadl do bezvědomí. Byl za to rád, protože mohl znovu spatřit Hinatu, i když si někde hluboko uvnitř uvědomoval, že je to pouze sen.

Jedna mladá dívka otevřela svoje bílé, ale přesto vidící oči, na dosti zvláštním místě. Neměla sebemenší ponětí, kde by mohla být, protože nic takové nikdy v životě neviděla.
„Vždyť jsem přece…“ Řekla si pro sebe potichu.
„Zemřela?“ Dodal hluboký a strašlivý hlas, který vycházel jakoby ze všech stran.
„Jak víš, co jsem si myslela?“ Vyděsila se dívka.
„Říká to každý, kdo sem dorazí. A je to pravda, zemřela si.“ Řekl sejný hrozivý hlas, ale už vycházel pouze z jednoho místa, kde se začala formovat strašlivá podoba čehosi.
„Kdo, kdo si?“ Zeptala se vyplašeně.
„Shinigami – Bůh smrti, mým úkolem je převést tě do světa mrtvých.“ Vysvětlil.
Hinata náhle pocítila strach a nejistotu. Opravdu byla mrtvá? Nechtěla tomu věřit. Najednou stál Shinigami přímo před ní a chtěl ji uchopit svojí obrovskou rukou. Hinatiny oči vypadaly opravdu vyděšeně. Najednou se však začalo něco dít. Hinata nechápala, co se děje a začala si myslet, že toto je její opravdový konec.
V poslední naději se podívala Shinigamimu do očí a doufala, že v nich najde slitování, ale to co spatřila, ji překvapilo. Bůh smrti vypadal rovněž vyděšeně. Pomalu, ale jistě se mu v hrudi začala otvírat díra. Byl to opravdu hrůzný pohled.
Po krátké chvíli, co se díra v jeho hrudi zvětšila, si Hinata uvědomila, že se z něj ven dere nějaká chakra. Připadala jí až příliš povědomá.
„To je Kyuubiho chakra.“ Problesklo jí v hlavě.
„Nemožné!“ Křičel bolestí Shinigami.
Chakra se začala uvolňovat. Bůh smrti si myslel, že to co se právě děje je nemožné, ale opak byl pravdou, umíral. Hinata si uvědomila, že něco je špatně. Že se děje něco, co by se dít nemělo. Kyuubihoo chakra vytryskla z jeho těla a začala se rozptylovat po okolí. Hledala možnost úniku a ten byl možný pouze skrze Hinatu, tudíž, Kyuubiho chakra začala proudit do ní.
Shinigami věděl, co musí udělat, za každou cenu musí existovat někdo, kdo bude převádět duše na druhou stranu, do světa mrtvých. Ale nebyl čas vybírat, jediný vhodný kandidát byla ta dívka, co ustrašená stála před ním. Nebylo tedy nad čím uvažovat a proč váhat. Rozhodl se, že předá této dívce svoje síly, udělá z ní Boha smrti – Shinigami.
„Od teď to je na tobě…“ Byla jeho poslední slova.
Hinata už vážně nic nevěděla, nebyla schopná uvažovat. V hlavě se jí najednou odehrávalo tisíce obrazů, ale ani jeden nepoznávala. Nechápala, jaký význam měly slova, které před maličkou chvílí slyšela.
Její součastný pustý a temný svět se jí začínal ztrácet. Přicházela opravdová temnota. Hinata opět pozbyla vědomí.

„Hej… Naruto… Prober se… Narut-o… Notaaak…“ Doléhal k němu hlas z dálky.
Ta, která po něm křičela, se však skláněla přímo nad ním. Zdravotnický ninja z Listové, členka stejného týmu v jakém byl i on.
Naruto mírně pootevřel oči, bylo mu, jako kdyby měl umřít. Možná právě to chtěl. Mírně vnímal své okolí a přítomnost ještě méně. Byl smutný a zlostný, ale nemohl si vzpomenout proč. Když začal trochu více vnímat, co se děje, tak si všiml, že jsou kolem něj jeho přátelé, ale nesklání se nad ním, bojují. Bojují jak o svůj tak o jeho život. Všude je spousta krve. Masa bílých kreatur na všechny stále doráží. Chce vstát, ale nemá sil, ani se posadit. Růžovlasý medik, vidí o, co se snaží a pomáhá mu si sednout.
„Díky Bohu, ještě žiješ.“ Hrnuly se jí slzy do očí.
V této chvíli na Naruta začaly doléhat nedávné události. Vzpomněl si, co mu způsobilo takovou bolest a jeho vztek. Osoba, kterou miloval, zemřela. Znovu jím, začala proudit ta nejsilnější zloba, chtěl vstát a zase drtit nepřátele, dokud nepadne k zemi mrtvý. Najednou doufal, že se mu zdála pouze noční můra.
„Je opravdu mrtvá?“ Zeptal se s mírným strachem v hlase Naruto.
Odpovědi se mu nedostalo hned, pouze cítil, jak ho Sakura pevně objala a začala naříkat.
„Tak mi odpověz… Je Hinata opravdu mrtvá, nebo se mi to jenom zdálo?“ Zeptal se zoufalý Naruto.
Sakura povolila objetí a odtáhla se od Naruta.
„Je mi to líto…“ Začala Sakura.
Narutovi bylo jasné, co to znamená. Nebyla to noční můra, Hinata je opravdu mrtvá.
„Tak, proč já stále ještě žiju?“ Zeptal se apaticky Naruto.
„Protože nikdo z nás nechce přijít o dalšího kamaráda! To proto jsme se k tobě tři hodiny prosekávali přes nepřítele!“ Okřikl ho Neji.
Jeho slova Naruta definitivně probraly. Nyní viděl, že je tu většina jeho přátel. Všichni byli více, či méně zranění.
„Musíme odtud zmizet, déle už to tady neudržíme!“ Řekl Gaara a zavelel na ústup.
Sakura si Naruta naložila na záda a okamžitě se začali vracet. I přesto, že všichni byli maximálně vyčerpaní, tak jejich vůle chránit jeden druhého jim pomohla dostat se skrze bitevní vřavu až na stanoviště ninja mediků.
Naruto celou cestu nepromluvil ani jedno slovo, byl úplně mimo. Jakmile dorazili k medikům, tak ti se o ně začali starat. Dezinfikovali, ošetřovali a sešívali rány. Naruto nebyl nijak zraněn, alespoň ne fyzicky.
Stále na něj dorážela tvrdá realita a on nevěděl, jak se s tím má vyrovnat. Chtěl… Chtěl si jenom vybít svůj vztek na nepříteli. Ne. Chtěl nepřítele úplně vyhladit, zničit a pak zabít Madaru. To bylo to, co Naruto ze všeho nejvíce chtěl. Byl však, tak vyčerpaný, že se nemohl ani posadit a to v něm vyvolávalo ještě větší zoufalství a zlobu. Naštěstí pro něj ho brzo vysvobodil spánek.

Mladá dívka se probudila v lese, byl prapodivný, jako by stromy měly lidské tváře. Dopadaly na ní paprsky tlumeného slunečního světla. Neměla ani zdání, co stalo, natož kde teď právě je. Vstala a podivila se svému bílému oděvu. Vypadala, jako by ji právě měli pohřbít, ale ona přece byla naživu? Poté si začala rozpomínat, na velmi nedávné události.
„Já už přece zemřela…“ Řekla mírně vyděšeně.
„Jsem Shinigami… Odteď to nechám na tobě…“ Dozníval jí v hlavě hlas.
„Jaký tato slova měla význam? Co Bůh smrti nechává na mě? A jsem vlastně ve světě živých nebo mrtvých?“ Ptala se sama sebe.
Odpovědi znala, někde hluboko v hlavě je měla, ale prozatím se na ně nemohla rozpomenout. Rozhodla se tedy vydat hledat někoho, kdo by jí mohl, říct, kde je.