4. Velká ninja válka - 15. Víra

Naruto se probudil ze svého podivného snu. Jakmile otevřel oči, tak ho do nich začala bodat ta všudypřítomná bílá barva v nemocničním pokoji. Proto se musel chvilku přizpůsobovat tomu nepříjemnému světlu. Zrovna, když mrkal očima, tak si toho všimla jedna sestřička, kterou poslali, aby zkontrolovala jeho stav. Byla velice překvapená když u něho zaznamenala pohyb. Okamžitě se rozeběhla do kanceláře ředitele této nemocnice. Má totiž nakázané, že kdyby se jeho stav jakkoli změnil, tak má informovat Tsunade. Po chvilce, už sestřička klepala na dveře od její kanceláře a vešla dovnitř. U stolu tam sem seděla zamyšlená Tsunade a procházela si zrovna nějakými papíry. Teď se koukla na ni a zeptala se:
„Co pro vás můžu udělat?“ Sestřička se trochu nedočkavě pousmála. Přece jen její nadřízená byla posledních pár dní v depresích. Protože využila maximum svých znalostí a stejně nedokázala blonďáka vzbudit. A tak se ji rozhodla potěšit a řekla:
„Pan Uzumaki, se právě probral.“ Pátá Hokage se na ni chvilku zaraženě koukala a potom se na její tváři objevil také úsměv a řekla:
„To je úžasná zpráva. Děkuji ti, že jsi mi to řekla.“ A už se zvedala, že půjde za ním. Nechala úplně prázdnou kancelář a spěchala za ním. Kdyby někdo něco potřeboval, tak si musí holt pěkně počkat. Prošla velice rychlím krokem celou nemocnici a zastavila se před pokojem číslo sedmdesát sedm. Otevřela ty dveře a vešla. Zatím tam nebyl nikdo z jeho přátel a tak si přisedala k jeho posteli a pozdravila ho:
„Ahoj Naruto, jak ti je?“ Mladý Uzumaki se na ni podíval se smutným výrazem. Moc dobře si pamatoval ten sen. Nemá truchlit nad ztrátou jejich dítěte, jak slíbil Shion. Jenže to prostě nejde. Musí se s tím nějak vyrovnat, ale to mu nepůjde zrovna dvakrát dobře, když bude muset ležet na posteli.
„Ahoj Tsunade, necítím žádné fyzické poškození. Jen bych chtěl být nějaký ten čas sám, protože se s tím potřebuji vyrovnat. Jak dlouho jsem vlastně spal?“ zajímal se blonďák. Potřeboval zjistit kolik času ztratil ležením v bezvědomí. Věděl, že to bylo důležité. Protože jinak by mu Shion nemohla říct to co potřeboval. Ale i tak jeho nikdy nebavilo jen tak ležet v nemocnici. Jedna ze senninů si povzdechla a řekla:
„Ty jsi nám teda dal. Osm dní jsi byl mimo a já jsem už nevěděla co s tebou mám dělat. Jo Kyuubi dostal takové menší školení, jak tě má léčit, aby ti to spíš neubližovalo.“ Osm dní se o něho celou dobu starala, ale nedokázala najít nic čím by ho vzbudila. A to vyzkoušela, už opravdu všechno.
„Za všechno ti děkuji. Jak dlouho tu budu ještě muset ležet?“ Naruto se chtěl co nejrychleji dostat pryč. Měl v hlavě velký zmatek a potřeboval se uklidnit. Potom musí udělat potřebné kroky a udělat pohřeb svému nenarozenému dítěti. Aspoň tohle by si zasloužilo. A potom až všechno udělá, tak svolá členy organizace Mokushiroku a bude je informovat o tom, co budou muset všechno udělat. Moc se mu do toho nechtělo, ale není jiný způsob jak porazit boha Smrti.
„Jestli chceš, tak můžeš jít. Jsi úplně zdraví po fyzické stránce a se svojí ztrátou se musíš vyrovnat sám. Je to jen na tobě. Ale neudělej žádnou blbost. Uvědom si, že hodně lidí tu na tebe spoléhá,“ řekla mu Tsunade. Nechtěla ho nijak nutit, aby zůstával v nemocnici. Aspoň mu řekla, že jsou na něm závislí jeho lidé a tak třeba bude uvažovat rozumě. Naruto se na ni lehce pousmál a řekl:
„Nemusíš mít strach, že bych něco vyvedl. Stejně teď nemám dost síly, abych mohl přežít další střetnutí sil s bohem Smrti. Ale brzo se mu postavím a ani ta jeho síla mu nebude nic platná. Zadupu ho do země.“ Blonďák se zvednul z postele a začal se převlékat do oblečení, které mu zjevně někdo donesl. Protože to co měl na sobě, když došel do nemocnice, bylo roztrhané na kusy a všude ušpiněné od krve.
Tsunade se na něho zaraženě koukala. Chápala proč mu tu slibuje pomstu, ale to není zrovna moc dobrý důvod k uzdravení. Nesmí se hnát jen za pomstou jako jeho kamarád Sasuke. To prostě nesmí dovolit. A tak řekla:
„Naruto, nehledej sílu pro pomstu. To by tě mohlo zničit. Kdybys se chtěl pomstít, tak by jsi mohl dopadnout jako Sasuke a to by jsi opravdu nechtěl, že? Nenech se zaslepit pomstou!“ Blonďák se však pouze pousmál a řekl jí:
„Nikdy bych se nevydal stejnou cestou jako on. Tak nemusíš mít strach, bačo. A navíc já nehledám sílu, abych se pomstil, ale abych ji mohl zachránit. Už jsi spokojená?“ Dooblékl na sebe černé oblečení a odešel z pokoje. Nechal ji tam překvapeně sedět. Nechápala co tím myslel. Jak by mohl chtít zachránit Shion? Vždyť to není možné. Přece ji viděla umírat! Nemůže s tím přece nic udělat.
Blonďatý ninja celý v černém oblečení zatím procházel vesnicí, o kterou se bude muset postarat dokud se nevrátí jeho přítelkyně. Měl dost toho, jak na něho každý kouká tím soucitným pohledem. Takhle mu stále více připomínají, že se něco stalo. Něco moc špatného a že si on zaslouží jejich soucit. Už toho všeho měl plné zuby a doufal, že je to brzo přejde. Šel prvně na hřbitov, protože tam chtěl vyřídit tu věc s jejich dítětem a potom se začne znovu naplno věnovat svojí práci. Po cestě na hřbitov potkal Prvního Hokageho, který se na něho soucitně koukal.
„Jdeš jim udělat pomník?“ vyzvídal od blonďáka. Když na to souhlasně přikývnul tak se opět zeptal:
„Chceš pomoct? Budu ti třeba dělat jen společnost. Teď by jsi neměl být sám, když jsi podstoupil takovou ztrátu.“ Naruto se na něho zkoumavě podíval, ale nakonec souhlasně přikývnul a řekl:
„Jsem moc rád, že tu se mnou budeš.“
Společně vešli na hřbitov a celý ho začali procházet. Snažili se objevit nějaké pěkné místečko. Po chvilce uviděli krásné místo pod stromem, kam dopadaly skrze větve sluneční paprsky. To místo vypadlo opravdu výjimečně.
„Udělal by jsi tu pomník, prosím?“ zeptal se blonďák svého doprovodu. Ten hned souhlasně přikývnul, byl rád, že mu může aspoň s něčím pomoci a tak složil několik pečetí a ze země se na tom místě vynořil dřevěný pomník. Nic na něm však ještě nebylo napsané, takže k němu hned přistoupil Uzumaki. Chvilku se soustředil na svoji chakru a na jeho ukazováku se objevil oheň. Použil ho jako tužku a začal na pomník psát:
„Milované, nikdy nenarozené dítě. Tvoji rodiče tě budou vždycky milovat, i když nebudou mít možnost tě poznat. V našich srdcích bude pro tebe vždycky místo.“ První Hokage překvapeně koukal, na blonďáka. Zrovna totiž přestal psát a začal se modlit. Vůbec ho nechápal. Vždyť udělal pomníček jen pro jejich dítě? Proč ho neudělal rovnou i pro Shion? Chce pro ni udělat někde jinde pomníček?
Když jeho pohled zahlédl Naruto, tak mu řekl na vysvětlenou:
„Shion ještě pořád může být oživena. Jen musím získat její tělo od boha Smrti. Sice na to bude potřeba obrovská síla, ale vím kde ji sehnat.“ Hokage nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou. Jistě, že ho už napadlo, že by ji mohli oživit, kdyby měli její tělo. Jenže jak chce přinutit toho boha, aby mu ji vydal? Vždyť to je nad lidské síly. Kde chce takovou sílu sehnat? Musel by sehnat pomoc od jiného boha. Jenže žádný jiný Bůh by nebyl tak pošetilý, aby se nechal jen tak uvěznit do člověka a navíc, nezná techniku, kterou Namikaze použil pro zapečetění boha Smrti.
„Přece nechceš udělat stejnou chybu jako Minato a zapečetit do sebe nějakého dalšího boha, že ne?“ ujišťoval se První. Blonďák se na něho chvilku koukal zamyšleně, jako kdyby přemýšlel nad tím, co mu teď řekl, ale potom zakroutil hlavou a musel se pousmát tomu, co ho to vůbec napadlo. A potom řekl:
„Nebudu tak pošetilý, jako Namikaze. Rozhodně do sebe nezapečetím boha. To by bylo nad mé současné síly. Ale mám v plánu něco jiného. Na tomhle světě je síla, která se dokáže rovnat s bohovy. Jenže před dávnými dobami, byla rozdělena Rikudou Senninem na devět částí, aby nebyla tak moc nebezpečná.“ Hokage se na něho díval opravdu překvapeně. Snaží se mu ten chlapec tady říct, že chce spojit všechny démony a vytvořit znovu desetiocasého? Jestli by to zvládl a potom ho zapečetil do sebe, tak by se tomu bohovy rovnat mohl. Říká se, že původní démon byl neporazitelný. Jenže jestli to tak je, tak bude celkem problém ho zapečetit. Sice to před mnoha lety Mudrc šesti cest dokázal úplně sám, ale on byl génius s obrovským darem. Od té doby se nikdo takový nenarodil. Na ovládání démona používal svůj rinnegan. Ale ten teď už nikdo nemá.
„Ty chceš oživit Juubiho?“ ozval se nechápavě První Hokage. Uzumaki mu na to souhlasně přikývnul. Když si to všechno Hokage urovnal v hlavě, tak řekl:
„Ale přece nemůžeš chtít ovládnou něco takového. Určitě budeš mít obrovskou sílu, když ho zapečetíš, ale v tom tvém plánu jsou výrazné praskliny. Jak chceš ty démony zase spojit? Určitě to nepůjde jen tak. A když ze sebe vypustíš Kyuubiho, tak zemřeš, je ti to doufám jasné?“ Naruto měl hned dva plány, jak je spojit. Buď Akatsuki ukrást celou tu sochu, do které zapečeťují démony a přidat tam ty démony co chybějí a nebo začít jednoho démona po druhém zapečeťovat do sebe a za pomoci Kyuubiho je donutit ho poslouchat. Prvně ale potřebuje všechny ty démony dostat na jedno místo, aby je potom mohl zapečetit. Takže prvně musí svoji pozornost obrátit k Akatsuki. Proto také na jejich území poslal spoustu svých klonů, aby hledaly jejich základny a pokusily se zjistit polohu té sochy.
„Mám dva plány, které budou zaručeně fungovat. Ale prvně musíme sehnat sochu do které Akatsuki zapečeťují démony a také objevit polohu démonů, které nedokázali sehnat. Když tohle dokážeme, tak potom spojení démonů už bude jednoduché. A potom budu mít konečně šanci porazit boha Smrti,“ vysvětloval mu Naruto.
První Hokage si ho zkoumavě prohlížel. Nenašel na něm žádné náznaky pochybností. On prostě tomu svému plánu věří a za každou cenu ho bude chtít udělat, protože je velice tvrdohlavý. Za ten krátký čas, co ho zná, už zjistil, že když se o něčem rozhodne, tak ho potom už nikdo nepřesvědčí, aby to nedělal. Kdyby mu kdokoli jiný řekl o tom plánu, tak by ho poslal do blázince, ale z tohohle blonďatého muže má dobrý pocit. Rozhodl se, že mu zkusí důvěřovat. Třeba nakonec tenhle šílený plán doopravdy vyjde.
„No tak dobře. Zkusíme to. Moc rád bych viděl co z toho nakonec bude a proto tě budu podporovat a ostatní určitě taky. Víš všichni se pořád viní z toho, že dopustili smrt Shion. A když jim řekneš, že je pořád šance, že by se dala oživit, tak za tebou půjdou klidně až do pekel, aby ti splatili svůj dluh,“ souhlasil nakonec Hokage s jeho nápadem. Zkusí ho podpořit. I když moc dobře ví, že celá organizace Mokushiroku ho poslechne na slovo. Všichni mu naprosto důvěřují, protože vidí co z těch malých zemí dokázal vytvořit. Udělal z nich schopnou organizaci, která dokáže vzdorovat velkým zemím. Nikdo nic takového pro ně ještě neudělal a proto mu všichni tak věří.
Blonďatý ninja se zvednul od pomníku, který tu dnes vytvořili a otočil se k odchodu. Společně s Hokagem se vydali do jeho kanceláře, aby svolal poradu celé jejich organizace a poradil se s nimi a jejich dalších krocích. Musí trochu upravit jejich další kroky, aby byli schopni docílit vytouženého cíle.
Po cestě se k nim přidal zbytek oživených ninjů a šli za nimi. Naruto se na ně nechápavě otočil a zeptal se:
„Neříkali jste náhodou, že dokud neporuší Namikaze cíle, které oznámil vesnicím, které se k němu přidali, tak nebudete bojovat proti nikomu ze svých vesnic?“ Nikdo z nich taky nechce bojovat proti ninjům z Konohy nebo Suny ale teď když viděli, že tělo vůdce organizace Ushi ovládá takový příšerný Bůh, tak se prostě musejí zapojit do boje a ochránit svoje lidi.
„Namikaze není už nadále schopen plnit svoje cíle, když je ovládán bohem Smrti. Nikdo nedokáže odhadnout co bude dělat teď a tak musíme začít chránit civilisty,“ odvětil trochu naštvaně Kazekage.