Konec jednoho ninji - 2. část

Kakashimu se Sakurou se úspěšně podařilo dostat až ke vchodu do podzemního komplexu. Všechno na jejich straně probíhalo až příliš hladce. Kakashi sešel několik schodů a zadíval se do nitra komplexu. Jelikož dveře byly pootevřeny, mohl spatřit, že tam panuje tma. U dveří byla louče, ze které se kouřilo.
Opatrně strčil do dveří, aby je otevřely úplně. Čekal, že se něco stane, ale nic se nedělo. Vešel dovnitř. Dal Sakuře znamení a pokračovali hlouběji. Chodbou se rozléhaly jejich kroky. Celou dobu mlčeli. Ještě nenarazili na žádné dveře nebo rozcestí. Zdi byly hrubě vytesané a bylo zde zima.
Po několika minutách se chodba stáčela a končila ve slepé uličce. Zastavili se. „Co budeme dělat?“ zeptala se Sakura tiše. Kakashi ji naznačil, aby byla potichu. Zaposlouchal se. Zaslechl blížící se kroky jejich směrem. Vyděšeně se otočili. Nachystali si zbraně.

Sai s Narutem se nepozorovaně plížili dále. Bylo jim divné, že nikoho neviděli. Naruto se narovnal a poodešel od stěny. „Nikdo tu není.“ otáčel se.
„Naruto!“ sykl Sai. „Máme být nenápadní!“
„Vždyť tu nikdo není.“ poznamenal. V tom se ve svitu slunka zalesklo ostří čtyř kunaiů. Sai rychle tasil tanto katanu. Všechny kunaie odrazil. Naruto se překvapeně otočil a díval se na jeho záda. Nikde nikoho neviděl a ani necítil žádnou čakru.
„Tak vylez!“ řekl hlasitě Sai. „Vím, že nás dlouhou dobu sleduješ.“ Naruto jen mlčky přihlížel. Zase si nevšiml, že jsou sledováni. Byl tak upjat na svůj cíl. Vytáhl kunai a vrhl se k místu odkud se kunaie přiřítily. Vytvořil tři klony. Když vyskočil na budovu, nikdo tam nebyl. Rozhlédl se. Zcela zmaten se podíval na Saie.
Oba se rozhlíželi kolem sebe. Čekali na další útok, který nepřicházel. „Past?“ zeptal se Naruto sám sebe. Povolil bojový postoj. Seskočil zpátky k Saimu.
„Někdo nás sleduje.“ oznámil mu Sai.
„Ale nikdo tu není.“ trval si na svém Naruto.
Sai vytáhl prázdný svitek a inkoust. Klekl si na zem. Svitek rozvinul a položil na zem. Odšrouboval víčko od lahvičky s inkoustem a také je položil. Z batohu ještě vytáhl štětec. Štětiny nemočil do černého inkoustu a následně jej přitiskl na svitek. Začal něco malovat.
Poté použil svou techniku a své kresby zvětšil. Ze svitku se do všech stran rozeběhli hadi, myši a všelijací brouci. Prozkoumávali okolí.
Naruto netrpělivě přešlapoval na místě. Chtěl vědět, jestli na ně někdo zaútočil nebo nedopatřením spustili past.
Najednou se Sai pohnul. „Nikdo tu není.“ řekl. „Byl jsem si zcela jist, že nás někdo sleduje.“ zamračil se. Zrušil svoji techniku. Všechna jeho vytvořená zvířata se rozprskla na místě. Zůstala jen inkoustová skvrna.
Pokračovali dál v cestě. Tentokrát si dávali větší pozor.
***
Kabuto to všechno pozoroval ze své místnosti. Obličej mu ozařovalo světlo z monitoru a v jeho brýlích se odrazovaly obrázky z monitoru. Pro sebe se usmál.
***
Kakashi se Sakurou byli přichystáni na útok či obranu. Sakura ustoupila více do zadu, když se tajemné kroky ozvaly jen kousek od nich. Za několik vteřin mohli spatřit obrys postavy. Zastavila se kus před nimi. Přesto nebyla poznat, jestli je to někdo jim známí, nebo aspoň jestli je to žena či muž.
Kakashi sevřel kunai posunul se víc do středu, aby byla Sakura za ním. Vyčkával, co se bude dít. Zaslechli, jak se komplexem rozlehlo cvaknutí, jako by se rozepnulo pouzdro na zbraně.
***
Kabuto odešel z místnosti s monitorem. Ještě než odešel, vzal podnos ze sklenicí a s lékem. Šel spoře osvětlenou chodbou. Zlehka kopl do dveří. Ty se pootevřely. Ramenem do nich strčil a otevřel je. Vešel dovnitř. „Orochimaru-sama.“ oslovil ho zdvořile. „Přinesl jsem vám vaše léky.“ přistoupil až ke křeslu, kde seděl Orochimaru. Podnos odložil na menší stolek. Vzal lék a rozdrtil ho. Pak ho vysypal do sklenice.
Orochimaru pohnul prsty. Peřinky prstů zabubnoval o dřevěné opěradlo na ruce u křesla. Kabuto vzal sklenici a podal ji Orochimarovi. Ten si ji vzal a napil se. „Jak to pokračuje?“ zeptal se s úsměvem.
„Všechno jde podle plánu možná i lépe. Po dnešku…“ začal.
„Budu moci ovládnout Sasukeho tělo.“ skočil mu Orochimaru do řeči. Plamen z pochodně mu osvětloval obličej a přidal mu na jeho dramatičnosti. Ušklíbl se a olízl si rty. Kabuto jen přikývl. Vzal podnos a vrátil se zpátky, kde všechno pozoroval.
***
Kakashi sevřel kunai posunul se víc do středu, aby byla Sakura za ním. Zaslechli, jak se z části komplexu, kde zrovna byli, rozlehlo cvaknutí, jako by se rozepnulo pouzdro na zbraně. Vzduchem zasvištělo několik shurikenů. Kakashi je všechny odrazil. Posunul se dozadu. Sakura sevřela ruku v pěst a soustředila do ní svou čakru.
Kakashi se rozhlížel. Nebyli zrovna moc v dobrém prostoru pro boj. Přemýšlel, jak by se mohli odtud dostat. Jejich protivník nenaznačoval, že by nechtěl bojovat. Udělal několik malých kroků dopředu.
Kakashi se ujistil, že před Sakurou.
Jestli Sakura použije svoji monstrózní sílu, tak nám to může všechno spadnout na hlavu! pomyslel si.
Znovu udělal pár kroků směrem k nim. Kakashi částečně spatřil jeho tvář. Zkoprněl. Nemožné! naprázdno polkl. Zmírnil svůj postoj.
„Kakashi-sensei?“ zašeptala Sakura, když zpozorovala změnu. Kakashi jen zíral na osobu před sebou. Nebyl takřka schopný pohybu. „Kakashi-sensei?“ zopakovala. Protivník hodil kunai s výbušným lístkem jim pod nohy.

Sai s Narutem se dostali ke vchodu do podzemního komplexu. Najednou uslyšeli výbuch a hned na to mohli spatřit následky. Tak patnáct metrů v komplexu se zřítil strop. Rychle se tam rozeběhli. Když tam přiběhli, spatřili velkou díru v zemi. Na jedné straně stál jim neznámí ninja a na druhé Kakashi se Sakurou. „Kakashi-sensei!“ přiskočili k nim.
„Co se stalo?“ vyptával se Sai. Sakura mu v kostce shrnula všechno, co se stalo. Také jim vylíčila Kakashiho chování. Ten je moc nevnímal. Pořád nemohl uvěřit tomu, co viděl přímo před sebou.
„Nemožné!“ zopakovat svoji první myšlenku. „Vždyť je mrtvý!“ šeptal.
Jejich protivník se pomalým krokem blížil k nim. Sledoval Kakashiho a usmíval se.
„Obito…“ zašeptal.