Bavilo mě tě nesnášet

Povídka se skládá jen z konverzace dvou kluků...

Víš, byl jsi můj přítel...ale teď je všechno jinak. Rozhodl jsem se pro špatnou cestu. Pro cestu pomsty. Nikdy mě nepochopíš. Nemůžeš.

Jenže já tě dovedu zpět do Konohy. Slíbil jsem to Sakuře-chan a taky sobě. Uvnitř mě je uzamčený slib. Slib tobě, Sasuke.

Dovést mě zpět? Jsi naivní. Vlastně, vždycky jsi byl. Už na akademii s tvými hláškami typu:,,Stanu se Hokagem...Budu nejlepší shinobi v Konoze..." Říkal jsi tyto věty bez toho, aby jsi o tom přemýšlel. Největší trapák třídy.

Jo, všichni jste si o mně mysleli, že jsem slabý. Ale já vyrost. Už nejsem to dítě. Ty jsi byl na akademii nejoblíbenější. A právě proto jsi se stal mým přítelem. Nenáviděl jsem tě, víš.

Já tebe taky nenáviděl. Pořád jsi jen překážel a otravoval. Těšil jsem se na chvíli, kdy budeme rozděleni do týmu. Aby jsem tě už nemusel vídat. Ale...stalo se něco jiného.

Ano, dali nás spolu do týmu. Chtěl jsem být lepší než ty. Chtěl jsem, aby si mě uznával. Chtěl jsem tě porazit. Stávali jsme se přáteli, pamatuješ na ty chvíle?

Vzpomínám si. Když tě Haku zavřel do té své techniky se zrcadly. Měl jsi zemřít, ale já se postavil před tebe. Málem jsem sám umřel. Málem jsem se vzdal svého cíle, své pomsty.

Ale posílilo to náš vztah. A navíc, kdyby jsi tehdy umřel, nemohl by jsi takhle zradit mě i Konohu. Ale jsem i rád, že jsi tehdy neumřel. Protože jinak by se z nás nestali takoví přátelé. Pamatuješ na misi, kdy jsme měli chránit Idateho?

Na to nezapomenu, myslel jsem si, že je po nás, když nás zasáhly ty jehly. A taky když jsem padal dolů z toho útesu. Tehdy jsi mě dokonce předehnal. Ty jsi ho porazil. Toho, koho jsem nedokázal porazit já, Naruto.

Ale jen díky tobě. Popravdě, i když jsem věděl, že se z nás stali přátelé, tak jsem tě nenáviděl. Chtěl jsem být více, než jsi byl ty. A nakonec, teď už jsem musel odložit tu hru na nenávist a přiznat si, že jsi můj přítel.

Odložit hru na nenávist? Já tě nenáviděl dlouho. Hlavně po tom, co jsem viděl, že jsi se začal hodně zlepšovat, že jsi předehnal mě! Nenáviděl jsem tě za to. Chtěl jsem s tebou bojovat, porazit tě. A jen proto, aby jsem věděl, že můžu jít dál. Za pomstou.

To není správné. Sasuke, my oba víme, co je to být sám. A ty chceš být sám už do konce života? Když s rozhodneš pro pomstu, budeš zrádce. Budeš sám, zase.

Máš pravdu, oba víme, co je to být sám, ale já měl někoho. Ty jsi byl sám vždycky, ale já je ztratil. Neznáš bolest ze ztráty milovaných. A ani nikdy nepoznáš jaké to je, mít rodinu.

Nikdy jsem neměl nikoho, ale potom, když jsem poznal Iruku-sensei, myslel jsem si, že je to něco jako mít tátu. Když jsem poznal Jirayu, myslel jsem si, že je to něco jako mít dědu. A když jsem poznal tebe, představoval jsem si, že je to něco jako mít bratra. Ano, beru tě za bratra.

Naruto, je pozdě. Už se nemůžu vrátit, už nemůžu zapomenout na svůj cíl. Pozdě bylo už když jsme se poznali. Nemohl jsi to změnit. O mém osudu bylo rozhodnuto už dávno. Ještě před tím, než jsem se narodil. Jsem mstitel, pochop to.

Sasuke, ale říkal jsi, že jsem byl tvůj přítel. Nebylo pro tebe těžké opustit Konohu, mě a být zase sám? Určitě bylo. Věřím, že v tobě je pořád něco správného. Věřím, že se usměješ nad vzpomínkami z týmu 7.

Ano, vzpomenu si. Ale jsou to jen vzpomínky. Co na nich? Nebylo to těžké. Přetrhat všechna pouta, která mě držela v Konoze. Už jsem přetrhl i to pouto s tebou. Už nejsi můj přítel. Žiji pomstou Konoze.

Nevěřím tomu. Miluješ Konohu. Je to tvůj domov a vždycky bude. A já na tebe, Sasuke, budu pořád myslet. Protože tam, kde na tebe někdo myslí je místo, kam se můžeš vrátit. Tam je tvůj domov.

Právě proto tě, Naruto, musím zabít. Aby nebyl nikdo, kdo na mě myslí a nikdo, kdo by mě nazýval přítelem. Proto má cenu tě zabít. Když přetrhám navždy pouto s tebou, už nic mi bránit nebude. Jsi to jen ty, kdo mi brání.

Tak potom budu žít navždy. Dokud nebudeš chtít napadnout Konohu. Protože potom spolu budeme muset bojovat. Jsem jediný, kdo s tebou může bojovat, jediný, kdo dokáže snést všechnu tvou nenávist. Vždycky jsem se tě snažil pochopit, ale ty jsi nikdy nechtěl, abych tě pochopil.

Naruto, nedokážeš mě pochopit. Nikdy. Pořád si myslíš, že se staneš Hokagem? Pořád doufáš v uskutečnění tvého snu?

Ano, doufám v to, že se stanu Hokagem. Ale až potom, co tě dovedu zpět. Co bych to byl za Hokageho, kdybych nedokázal přivést zpět svýho nejlepšího přítele? Nebo ho aspoň nezastavil?

Ty věříš v tvůj sen. Potom i já věřím v uskutečnění mého cílu. Zabiju tě a potom se pomstím celé Konoze. Za to, co udělala mému klanu, mně a mému bratrovi. Bude pykat. Celá Konoha!

Sasuke, ale ty Konoze neublížíš. Jak už jsem říkal, budeme muset spolu bojovat. A ani jeden z nás nevyhraje. Víš to, ve svém srdci to vidíš. Oba umřeme, pokud spolu budeme bojovat. Víš to.

Ne. Jsem silnější než ty! Teď už ano. Ta nenávist a touha po pomstě mě zesílili. Jsem silnější jen proto, že nemám žádné hloupé pouta, která mě drží na uzdě. Jsem silnější proto, že pro nikoho neriskuju život.

Sasuke, ty víš, že umřeme oba. Nezapírej to mě a hlavně to nezapírej sobě. Ale třeba potom, po smrti, tě budu moct pochopit. Třeba potom budeme přátelé navždy.

Nikdy mě nebudeš moct pochopit! Přestaň už žít ve snech a ve lžích o tomto zkřiveném a falešném světě! Přestaň si furt lhát! Přiznej si pravdu!

Sasuke? Ty sny mě posilují a to, čemu ty říkáš lži jsou barvy života, které ty už přes tu tvou temnotu nevidíš. Ty jsi ten, kdo by měl otevřít oči a přestat si lhát.

Mlč! Můžeš už být zticha! Přestaň do mě cpát ty tvoje kecy! Přestaň se snažit mě dostat zpět do Konohy! Nech mě být! Ty, Naruto! Co jsi zač! Pořád a pořád mi lezeš do vzpomínek. Pořád se mi snažíš pomoct! Pořád a pořád! Proč? Proč pro mě tohle děláš?

To všechno dělám proto, že jsi můj přítel. To, že teď křičíš jako blázen znamená, že víš, že mám pravdu, jen to nechceš přiznat. Proč?

Třeba proto, že bych litoval toho, že ty jsi měl pravdu! Že ty jsi mě zase předehnal. Že jsem se celý život honil za něčím, co vůbec nemělo cenu! Že jsem přišel o všechno to hezké! Nenávidím tě, Naruto!

Sasuke, tím, co jsi řekl, jsi přiznal to, že mám pravdu a že ty si to uvědomuješ. Vrať se zpátky do Konohy. Jsme přátelé, Sasuke, ti nejlepší co kdy mohli být. Víš to. Kdyby jsi nikdy neodešel z Konohy, pořád bych říkal jak tě nenávidím...

Ne, Naruto, mýlíš se. Já tě nenávidím! Příště až se potkáme, nebude žádný přátelský pokec, ale příště tě, Naruto, zabiju!

...ale po tvém odchodu jsem si musel přiznat, že jsi můj přítel. Měl by sis taky přiznat pravdu. Že ti Konoha chybí.

Konec keců! Nebaví už mě to poslouchat..........................

A Sasuke? Ještě něco, bavilo mě tě nenávidět. Protože jsem potom více chtěl tě překonat. Příště, Sasuke. Příště už budeme bojovat. A oba zemřeme, spolu. Zatím ahoj, budu se těšit.

.......................Pořád jsi můj přítel, Naruto........................