4. Velká ninja válka - 14. Proč ona?!

Naruto šel tak rychle, jak mu jeho stav dovoloval. Chtěl se rychle vrátit do vesnice za Shion a uklidnit ji, že je v pořádku a hlavně jí poděkovat, za záchranu života. Vždyť on si ani nevšimnul, že mu dala do oblečení rolničku. Ale byl za to rád, protože díky tomu se může vrátit k ní a být jí po boku.
Po chvilce se konečně přiblížil k vesnici. Sice byl ještě daleko, ale už si všimnul, že je něco špatně. Celá vesnice byla podivně utichlá. Ale nevěděl co se stalo. Když konečně vešel do vesnice, tak viděl všechny místní lidi, jak se koukají do země a vyhýbají se jeho pohledu. Jako kdyby měli z něčeho strach? Ale vždyť on jim nic neudělá. Tak co se děje?
„Děje se něco?“ zeptal se nejbližšího ninji. Jenže ten měl stále sklopenou tvář k zemi. Po chvilce ten muž řekl:
„Je mi to tak líto, pane Uzumaki.“ Tímhle mu vůbec nepomohl. Kdyby mu aspoň řekl co se stalo, ale to ne. On se jen za něco omlouvá?! Co se tu kruci děje? Naruto šel dál do srdce vesnice, kde byla i nemocnice a nechápavě na všechny koukal. Je tohle vůbec jeho vesnice? Ti lidé vypadají jako jeho spolubojovníci, ale proč se takhle chovají? Je to opravdu podivné. Konečně došel na náměstí uprostřed vesnice a tam na něho čekali všichni, které vyvolal s velice smutnými výrazy. Když ho uviděli, tak sebou několik z nich poplašeně trhlo a sledovali jeho cestu k nim. Mezi nimi byla i Tsunade, která když uviděla jeho stav, tak se mu rozeběhla naproti, aby ho podepřela a začala ho léčit. Jen nevěděla jak přijme tu špatnou zprávu a tak byla připravená uskočit, kdyby se něco dělo.
„Proč se tváříte, jako kdyby někdo umřel? Ty vaše smutné výrazy vám nesluší,“ ozval se Naruto a čekal co mu na tohle všechno řeknou. Vždyť chování celé vesnice bylo opravdu podivné. Přiběhla k němu jeho máma a objala ho a brečela u toho. To blonďáka zaskočilo a celkem vyděsilo.
„Co se tady stalo? Řekne mi to už někdo konečně? A proč tu s vámi není i Shion?“ vyptával se dál. Tentokrát se První Hokage, jakož to velitel rozhodl mu odpovědět. Nechtělo se mu, říkat zrovna tuhle špatnou zprávu, ale věděl že mu to musí říct.
„Naruto je mi to líto. Objevil se tu obrovský třímetrový muž tvořený z nějaké temné chakry a napadnul nás. Žádné naše útoky na něho nefungovaly. Snažili jsme se, ho zahnat, ale použil na nás nějakou techniku, která nám nedokázala se ani hnout. Potom probodnul Shion a přemístil se pryč i s jejím tělem.“ Říkal smutně První. Vždyť on je nejsilnější Hokage s unikátní kekei genkai a nedokáže ani splnit jediný slib, který mu dal. Nyní se za sebe styděl.
Naruto se na ně všechny nevěřícně koukal jako na blázny. To není možné. Musejí si z něho dělat srandu. Prostě musejí! Přece mu nemohla zemřít! To přece nejde. Vždyť čekala jeho dítě! Ne… To prostě ne!
„Tohle je opravdu špatná sranda! Kde je, Shion?“ nedokázal Naruto přijmout ten fakt. Stále byl v sage módu a tak se začal soustředit na její chakru. Jenže nikde v celé vesnici ji nemohl najít. Potom se zarazil a zničeně se sesunul na zem.
„Ona… je opravdu, pryč,“ řekl zničeně blonďák a z očích mu začaly téct proudy slz. To prostě nemůže být pravda. Zvyknul si trávit s ní většinu času a teď mu ji sebral ten všivák, před nosem. Začala v něm vřít nenávist. Byla tak velká, až se Kyuubi začal o něho obávat a tak se objevil ve svojí zmenšené podobě, vedle blonďáka a řekl mu:
„Musíš se uklidnit! Když to nedokážeš, tak splyneme v jedno a já se znovu zrodím mnohem mocnější než kdy předtím! To nechceš ani ty a ani já. Snaž se uklidnit.“ Jenže jeho slova nijak nepomáhala jeho hostiteli. Bylo to pro něho stále horší a horší. Nemohl a hlavně nechtěl se uklidnit! Vždyť mu ten Bůh Smrti vzal to nejcennější co kdy měl.
Kushina k němu přiskočila a začala mu naléhavě říkat:
„Nesmíš to v sobě dusit. Když budeš, tak se změníš v démona, ale nikdy už nedosáhneš svojí pomsty. Musíš ze sebe nějak tu zlobu dostat. Klidně ji i vybij!“ Naruto plakal dál a křičet. Znělo to jako nářek zraněného zvířete. Jakmile začal křičet, tak se z něho začala uvolňovat chakra. Vytvořila kolem něho válec a mizela kdesi v nebi. Takhle tam truchlil skoro půl hodiny, dokud nepadl na zem vyčerpáním a neomdlel. Jeho zranění z předchozího boje mu moc nepomáhaly v tomhle stavu.

Už to bylo týden od té strašné události, ale Naruto stále spal tvrdým spánkem. Kyuubi po poradě s Tsunade, začal léčit mladého blonďáka, ale ne tak rychle, aby mu to nějak ublížilo. Už byl skoro dva dny úplně vyléčen, jenže on stále spal a nikdo nevěděl, kdy a nebo jestli se vůbec probudí. Uzumakimu se zatím zdál velice podivný sen.
Ležel na nějaké louce. Nikdy předtím ji ještě neviděl a kdyby ano, tak by si to pamatoval. Protože tady je opravdu krásně. Všechno tu tak pěkně voní a poletují tu drobní ptáčkové a nějaký ten hmyz. Jen mouchy a komáři se mu vyhýbají, takže má ničím nerušený klid. Jako dělaná na přemýšlení.
„…Naruto,“ uslyšel jak ho volá známý líbezný hlásek. Moc dobře věděl komu ten hlas patří. Vždyť s tou osobou strávil opravdu hodně času. Všechny ty úžasné příhody, které s ní zažil a i ostatní věci. Ona byla prostě dokonalá. Zvednul se ze země a začal se nedočkavě rozhlížet po okolí a vyvolávat jméno své lásky:
„Shion?“ Jenže nikde ji neviděl. Bylo to pro něho opravdu podivné.
„Kde jsi má lásko?“ volal na ni dál a čekal odkud se mu ozve. Jenže stále nic. Najednou byla prostě zticha. Proč mu, ale neodpovídá? Vždyť ho předtím volala? Nestalo se jí snad něco? Netrpělivě ji vyhlížel, když se za ním opět ozval její hlas:
„Naruto.“ Tentokrát byl hlas mnohem zřetelnější. Tak se otočil a překvapeně hleděl na to co viděl před sebou. Byla tam jeho přítelkyně v bílé košilce, která byla od krve. Měla velkou, řeznou ránu na břichu. Blonďák k ní hned vystrašeně klesnul a chytnul ji do náruče. Tohle se přece nemůže stát! Nedopustí, aby zemřela.
„Co se ti stalo?“ zeptal se zlomeným hlasem Naruto. Ještě nikdy neměl takovýhle strach. Vždyť ona mu tu umře pod rukama a ani s tím nic nenadělá. Poplašeně se začal rozhlížet po louce, jenže tam nebyl nikdo jiný, kromě jich dvou.
„To Bůh Smrti mě zabil, aby se ti pomstil,“ odpověděl mu její hlas. Zněl tak podivně klidně, jako by se jí nic nedělo. Jako kdyby prostě byli u sebe doma a řešili zase nějakou prkotinu. Uzumaki na ni koukal dost zničeně. Vždyť díky tomu, že se pokusil vzdorovat bohovi ztratil to nejcennější co na světě měl. Teď už nemá ani cenu žít.
„Já nedokáži žít bez tebe, má lásko,“ bědoval Naruto a začal plakat. Vždyť ji ztratil a už nikdy s ní nebude moct být.
Jeho nářek, však přerušil její hlas, když říkal:
„Pořád tu je možnost. Můžeš mě získat mé tělo zpět. Když porazíš znovu boha Smrti a ukořistíš mé tělo, tak bude Orochimaru schopen mě znovu oživit. Jen musíš na zemi najít sílu, která by se dokázala postavit samotnému bohu.“ Mladík se zarazil a ustal ve svém vzlykání. Jestli je to pravda, tak stále má šanci být zase s ní. Jenže musí nějak porazit toho, kdo to celé zavinil. Stejně na něm chce vykonat pomstu, takže to udělá při jednom. Ale kde by na zemi mohl sehnat sílu, která by se rovnala a nebo byla dokonce silnější než Bůh? Nic takového přece neexistuje.
„Ale jak najdu tu sílu? A když tě Orochimaru oživí, bude žít i naše dítě, nebo jeho život jsme už nadobro ztratili?“ vyptával se mladý blonďák. Jenže mu Shion jen nesouhlasně zakroutila hlavou a odpověděla:
„Ne, dítě bohužel oživit nedokáže. Ještě nenarozený život nemůže ani on vrátit. To je nad jeho síly,“ na chvilku se odmlčela a potom ještě řekla:
„Ta síla je rozdělena na několik menších částí, aby nebyla tolik nebezpečná. Těch částí je přesně devět.“ Naruto se na ni smutně koukal. Nevěděl, jestli má být rád, že aspoň ona má nějakou naději. Jenže jejich dítě se už nikdy nenarodí. Sice můžou mít nějaké další, ale tohle už nikdy nebude. Takže v každém případě mu Bůh Smrti sebral něco co velice miloval. Je to příšerný pocit. Vědět, že je nejsilnějším ninjou na světě a stejně nedokáže nijak pomoct svému vlastnímu dítěti. Musí se s tím prostě smířit. Ale jestli se mu do cesty připlete někdo, kdo to bude svádět na osud, tak ho zabije velice, ale velice pomalu.
„Tak aspoň, že můžu mít aspoň tebe. Jakých devět částí? Řekni mi k tomu prosím něco víc,“ naléhal smutně blonďák. Potřeboval zjistit co má dělat, aby ho dokázal porazit a vrátit jí život. Jenže dívka opět nesouhlasně zakroutila hlavou a řekla:
„Víc už ti říct nemůžu. Zlobili by se na mě.“ Naruto na ni překvapeně koukal. Proč by mu nemohla dát ty informace? A kdo by se vůbec zlobil? Někdo, kdo tohle celé vytvořil? Tenhle podivný sen? Jenže kdo a proč by to vůbec dělal. Získal spíš více nezodpovězených otázek, než aby něco zjistil. Teď měl v hlavě opravdový nepořádek. A tak se zeptal na další logickou otázku, která ho napadla:
„Kde to vůbec jsme?“ Shion se trochu pousmála, což vypadalo dost nepřirozeně, vhledem k té ráně na jejím bříšku a řekla:
„Tohle místo, bylo vytvořeno velice silnou osobou. Vím jen, že je to jeden z dalších bohů, kterému se nelíbí co se děje na zemi. A proto nám dal tuto šanci, abychom si mohli nerušeně promluvit. Tvoje i moje vědomí sem bylo z toho důvodu přitaženo.“ Uzumaki se na trochu pousmál. Byl rád, že ještě existuje nějaká spravedlnost a má na svojí straně nějakého boha. Jenže, když mu tímhle chce pomoci, tak proč mu ona nemůže zodpovědět všechny otázky? To je přece hodně podivné.
„Dobře, ale tak proč mi nemůžeš říct víc o těch devíti silách? Jestli mi máš nějak pomoci, tak hlavně potřebuji popostrčit správným směrem, abych potom nemusel tápat v nevědomosti a snažit se zjistit co jsi tím měla na mysli. Budu tím zbytečně ztrácet čas. Tak mi prosím, poraď,“ naléhal na ni Naruto. Potřeboval, aby mu trochu pomohla. Ale ona opět nesouhlasně zakroutila hlavou a řekla:
„Nemůžu ti to říct. Okamžitě by bylo přerušeno tohle spojení a já si s tebou chci užít ještě chvilku, kdybys náhodou nedokázal boha Smrti porazit a neoživil mě.“ Blonďák konečně pochopil, proč mu to nechtěla říct. Taky s ní chtěl strávit nějaký ten čas a tak si lehnul vedle ní a celý den si tam povídali o různých věcech. Hodně se nasmáli a snažili si vychutnat všechen čas, který pro sebe získali. Koukali společně na západ slunce a bavili se o budoucnosti, jako kdyby se nic nestalo.
Druhý den ráno když se Naruto probudil, tak zjistil, že ho pozoruje jeho přítelkyně a tak ji pozdravil polibkem a zeptal se:
„Děje se něco, miláčku?“ dívka mu jeho polibek vroucně vracela a potom trochu posmutněla, když se od ní odtrhnul a řekla:
„Udělej vše co bude ve tvých silách a přiveď mě zpět. A hlavně se přestaň obviňovat za to, co se stalo maličkému. Slib mi to?“ Mladík chvíli přemýšlel nad svými možnostmi. Ale věděl, že kdyby ji nedokázal oživit, tak by si to nikdy neodpustil a tak souhlasil.
„Dobře, slibuji, že tě oživím a nebudu se obviňovat. Protože tě miluji a nedokázal bych bez tebe žít.“ Shion se na něho překvapeně usmála a řekla:
„To jsem ráda, protože já bych to taky nedokázala. Snad se brzo znovu uvidíme.“ Pevně ho objala, jako kdyby se s ním loučila a znovu ho políbila. Když se od sebe odtrhli, tak řekla:
„Jednu část z těch devíti máš uvězněnou v sobě, miláčku.“ Jakmile to dořekla, tak se usmála a začala se pomalu vytrácet stejně jako celá ta louka. Naruto se na ni dost překvapeně koukal, ale než zmizela úplně tak ještě stihnul poděkovat a potom konečně po osmi dnech od toho souboje otevřel oči.