Voda I. - INTRO

(Co je nad kámen tvrdší, co nad vodu měkčí být může? Tvrdý však kámen voda měkká vyhloubí přec - Publius Ovidius Naso)
.
.
.
.
„Další den bez nálezu“, řekl Kakashi s povzdechnutím. Podívá se na ANBU s ptačí maskou, který stál hned vedle něj.
„Měli bychom se vrátit a podat zprávu Hokage o další lokalitě“, odpoví ANBU a spolu s Kakashim zmizí mezi stromy.

(V Konoze)
„Dnes jsme prohledali severo-západní oblast a bohužel vám musím oznámit, že se blížíme k Vodopádové vesnici a tam naše pravomoci k této misi končí“, odpověděl Kakashi.
„Hmm…“, hokage potáhne ze své dýmky a posléze vydechne hustý dým, který stoupá ke stropu místnosti. Pohlédne do Kakashiho tváře zakryté ANBU maskou: „Našli jste nějaké další stopy vedoucí do Vodopádové vesnice nebo jiné lokality?“ odpoví.
„Ani náznak.“
„Tak to je zlé. Pokud se Modrý Ookami nenajde včas, může to postihnout nejednu vesnici“, řekl s tichým hlasem hokage.
„A co když je to jen mýtus, možná Ookami vůbec neexistuje? Možná to jsou jen staré povídačky, které někdo vzal až moc vážně“, řekně Kakashi přiměřeným hlasem.
„Možná máš pravdu. Ale vzhledem k okolnostem, nesmíme s touto informací nakládat bezvýznamně. Nejenom v těchto časech, ale i v minulých se existence Ookamiho nejednou potvrdila“, odpověděl hokage a položil svou dýmku vedle mapy celé Konohy: „Zítra prohledáte zbytek oblasti až k Vodopádové vesnici.“
„Hai“, odpověděli oba ANBU a zmizeli.

Kakashi vyrazil směrem ke svému domu. Jakmile vešel hlavními dveřmi, sundal si svou ANBU masku a odložil jí na malý stolek nalevo ode dveří. V jeho tváři byla vidět únava. Poté přišel ke skříni vedle postele a odložil tam své oblečení, které měl na sobě. Jen jediný pohled na fotografii s Obitem, Rin a Minatem nad postelí ho dělil od spánku.
„Dnes byl těžký den“, řekl do tmy a usnul.

(Druhý den)
Když se první ranní paprsky vkradou do nezvaných pokojů, dříve než ptáci zapějí svou první notu, Kakashi už je dávno na nohou.
„Práce v ANBU není jednoduchá. Jestli toho Ookamiho někdy potkám, bude si přát, aby se nikdy nenarodil“, odpověděl při pohledu do zrcadla s úsměvem na tváři. V ruce měl knihu s nápisem Icha Icha Paradise. Pohlédne do knihy: „Hmm doufám, že ho nenechá na holičkách.“ Otočí stránku a zděsí se: „COŽE?! Pokračování příště?! Uhm … měl bych si brzy zajít do obchodu s knihami“, řekne skleslým hlasem a svěšenou hlavou. Vyšel z koupelny a vyměnil svou knihu za ANBU masku na stolku, vyšel ze dveří a zamířil k bráně, kde na něj měli čekat další ANBU.

(O pár hodin později)
Den utíkal jako voda a zdálo se, jakoby se slunce pohybovalo neuvěřitelnou rychlostí. Všichni ANBU prohledávali okolí Konohy. Každý centimetr stromu, vody a země byl prohledán, ale ani stopy po Ookami. Blížila se noc, když Kakashi dorazil k hranicím Vodopádové vesnice. Věděl jaké má rozkazy, proto vylezl až na vrchol nejbližšího stromu a okolí vesnice si prohlédl jen z ptačí perspektivy. Černé nebe poseté hvězdami přišlo co nevidět a to byl signál pro všechny ANBU. Měli se vrátit zpět do vesnice a ukončit své pátrání, ale něco se stalo …
„Mé srdce … ten pocit … co se to děje?“ Kakashi stál na stromě s rukou položenou na svém srdci. Nemohl se ani hnout. V dálce se linula modrá zář.
„Co to je? Chakra?“ pomyslel si v duchu, když viděl, jak se nebe spolu s měsícem a hvězdami nechávají pohltit modrou barvou. Chtěl se za tím světlem vydat, ale ten pocit ho stále držel při zemi. Něco mu najednou vletělo do tváře.
„Co to? Kapka vody? Ale nebe je bez mraků. Takže by přece jenom …“, ještě než dořekl větu, světlo se rychle ztrácelo a jakoby se úplně rozplynulo. Pocit ho opustil stejně tak rychle, jak přišel. Pohlédl ještě jednou na obrovský měsíc a vydal se zpět do vesnice. Když se vrátil, nemohl uvěřit tomu, že záři nikdo v okolí neviděl.
Druhý den se neobjevila žádná zpráva o modré záři ani z Vodopádové vesnice. Kakashi přísahal, že na tento pocit nikdy nezapomene …
.
.
.
.
(O několik let později mimo Konohu)
„Vstávejte … No tak jídlo je na stole!“