Tak stejná a přesto úplně jiná 04

Malé přeřeknutí

Ráno, všechny probudil křik! Byl to Naruto, protože zjistil, že celou noc spal v posteli s Nejim. Co se dalo dělat, když je v domě málo pokojů pro hosty.
Při snídani si holky stěžovali, jestli nemohl křičet jako kluk, že takhle jim málem praskli bubínky.

Jakmile všichni dojedli, tak se holky rozešli domů. Tifa šla s Tenten, chtěli si pokecat a jít trénovat. I za tak krátkou dobu se z nich stali dobré kamarádky. Při příchodu domů se nemohla ubránit otázce:
„A jak jsi na tom s Nejim? Jak dlouho už spolu chodíte?“
„O čem to mluvíš? My spolu nic nemáme, jsme jenom kamarádi.“
Tifa po vyslovení věty svraštěla obočí a podívala se na ni nevěřícným pohledem.
„To jako fakt? Včera se mi to zdálo jako něco víc, byli jste pořád spolu, smáli se, dokonce se mi zdálo, že tě chytil za ruku.“ A mrkla na ni. „Chceš něco na pití?“
„Jo, díky. To se ti asi opravdu zdálo… a co ty? Nelíbí se ti někdo? Třeba Naruto?“ a usmála se na ni šibalským úsměvem, skoro jako by se jí vysmívala.
„Prosím tě, není to můj typ, je moc hlučný a ani ho pořádně neznám, vlastně se mi ještě nepředstavil. Jeho jméno znám od vás. A navíc…“
“To se dá napravit. Měla bys za ním zajít. Když se ti nepředstavil on, tak se mu představ ty, on je trochu plachý, co se týče holek. Navíc každý pátek chodíme celá parta do klubu u centra vesnice, je to karaoke klub, takže jestli by jsi chtěla jít s námi, budeš vítaná. Můžeš taky něco zazpívat a je to skvělé místo na seznamování.“
„Myslím, že zpěv vynechám, ale půjdu ráda.“ Ještě si chvíli vykládali a šli trénovat.
Tenten pomáhala Tifě s taijutsu. Bojovali opravdu tvrdě. Když přišlo na pěsti, byla Tif skoro tak nebezpečná jako Sakura. Asi po dvou hodinách nepřetržitého tréninku si dali pauzu, protože byli opravdu unavené a hlavně udýchané.
„Tif, poslouchej….. ty při úderech…. používáš chakru? Já myslela, že…. ji používat nemůžeš.“ Zeptala se Tenten, při pokusech se rozdýchat.
„Můžu ji používat, ale jenom omezené množství, třeba můžu vytvořit klony a jiná jednoduchá jutsu, ale když chci udělat něco, na co potřebuju větší množství chakry, tak to buď nejde, nebo se stane něco podobného jako tehdy na louce..... a při úderech chakru nepoužívám. Postupným tréninkem jsem se dostala do takové úrovně, že moje pěsti, jsou nebezpečná záležitost .“
„A jak jsi trénovala. To jsi mlátila do skal nebo co?“
„No to ne, ale trénink to byl dost tvrdý.“
„A kde to bylo?“
„….. Promiň, ale to ti nemůžu říct, musela bych tě potom zabít.“ Tenten to brala jako vtip, tak se začala smát. Tif se jenom usmála.
„Nepůjdeme už? Jsem vážně unavená a navíc bychom si měli vybrat oblečení do klubu.“ Tifa sebou jenom cukla a řekla něco ve smyslu „Jo, jo, klidně.“ A mávla rukou. Tenten se naštvaně, že ji tak odbila, ale raději toho hned nechala. Věděla, že je Tif trochu výbušnější povahy, tak se raději zeptala: „Půjdeme nebo tu budeme jenom tak stát? Mohla bych dát vědět holkám, ať se ke mně staví a můžeme si vybrat oblečení spolu.“
„Fajn. Jak chceš, jenom se stavím domů osprchovat.“
„Dobře. V 18:00 hodin u mě. A přesně!“
„Jasně, tak zatím.“
Při cestě jí zněla v hlavě pořád slova, která jí řekla Tenten. Měla bys za ním zajít. Když se ti nepředstavil on, tak se mu představ ty. „Fajn, ale nevím, kde bydlí.“ Šla zrovna kolem květinářství, kde pracuje Ino. „Super můžu se jí zeptat. Ahoj Ino.“
„Ahoj, co ty tady?“
„No, šla jsem z tréninku a chtěla jsem se zeptat… kde bydlí Naruto? Tenten říkala, že bych měla za ním zajím, trochu se seznámit…“ když viděla úsměv Ino od ucha k uchu ještě dodala „Nic víc!“
„Však já nic neříkám. Podle mě je to dobrý nápad, ale sháněla tě Tsunade. Dám ti radu. Seznamování nech napotom a upaluj k ní, jinak bude dost zuřit. Nemá ráda, když musí na někoho dlouho čekat.“
„Dobře, dobře, už jdu. Ahoj.“
„Není za co… Tifo! Stačí, když zahneš vpravo a po sto metrech narazíš na vysoký dům, vyjdi schody do posledního patra.“
„Já vím, kde je úřad Hokageho a stejně jsi mi řekla úplně opačný směr.“
„To je cesta k Narutovi.“ Tifa nevěděla co na to říct. Jenom kývla hlavou, že souhlasí a rozběhla se k Tsunade. Vyskočila na střechu nějakého domu a skákala po střechách, aby nemusela chodit po zalidněných ulicích Konohy. Doskákala až k budově Hokage, vyběhla schody, proběhla dlouhou chodbu, nedbala na vychování a vtrhla do místnosti až ke stolu Tsunade. Jednou rukou se opírala o stůl a vydýchávala se. Druhou měla nataženou nahoře, jakoby se hlásila a říkala: „Jsem tady, co nejrychleji to šlo, moc se omlouvám, co jste si přála?“ vůbec nevnímala pohledy všech ostatních v místnosti. Až po pár sekundách si uvědomila, že nebude v místnosti sama, tak se otočila. Stál tam Kakashi, Yamato, Kiba s Akamaru, Shino a Shizune se spoustou papírů. Když si všechny Tifa prohlédla a uvědomila si, jaký trapas si asi způsobila, na všechny se vyzubila a jediné co z ní vyšlo bylo: „Hi! Pardon.“ A raději si zacpala pusu, aby z ní nevypadla nějaké pitomost.
„To je v pořádku, nic se neděje. Tsunade-sama, tady máte papíry s misemi.“ Shizune podala stoh papírů Tsunade a naznačila Tifě, ať se posadí na židli u zdi.
„Takže… Yamato, Kibo, Shino. Bude vám přidělena mise ve Skryté Oblačné. Potřebují naši pomoc, dějí se u nich zvláštní věci. Požádali nás o pomoc s vyšetřováním. Dejte si ale pozor! Prý se tam potulovali členové Akatsuki.“ Při posledním slově sebou Tif cukla. Potichu si řekla “Už je to tady!“
Tsunade si toho ale všimla. Měřila si ji pohledem. „Děje se něco?“ „Ne madam, všechno je v pořádku.“ A usmála se na ni. „To už začali? Ale proč tak brzo?“
„Můžete jít a dávejte si pozor!... Tifani, Kakashi! Vy tu ještě zůstaňte… protože jsi k nám přišla na konec školního roku, nevíme jakou má tvoje chakra podstatu. Kakashi ti všechno vysvětlí a rozhodne, kdo tě bude trénovat. Pochopitelně ten, kdo má stejnou podstatu jako ty… Můžete jít.“
„Hai!“ oba tedy vyšli z kanceláře. Sotva zavřeli dveře, Kakashi řekl, že si dají sraz na cvičišti 7. zítra v 8 ráno. Poté řekl, že se má pořádně vyspat, aby byla připravená. Poslední slova byla „Měj se.“ Zaznělo „PUF“, zmizel v obláčku kouře, jak je u něj zvykem.
„Fajn. A je pryč. Kolik je vůbec hodin?“ podívala se na hodiny na chodbě.
„To už 17:39? Sakra! Za chvíli mám být u Tenten.“ Rozběhla se domů. Jak jinak než po střechách. Když přiběhla, rychle se osprchovala, vybrala si oblečení ze skříně, dala ho do sportovní tašky a utíkala k Tenten. I přesto jak spěchala přišla pozdě. Zaklepala, čekala, otevřeli se dveře a v nich stála Tenten s rukama v bok a vražedným pohledem.
„Řekla jsem v 18:00 u mě. A přesně! S důrazem na PŘESNĚ!“
„Promiň Tenten, ale zavolala si mě k sobě Tsunade. Zítra musím být v 8 ráno na cvičišti 7. Říkala něco o podstatě chakry a o trénování. Ani jsem ji moc neposlouchala.“
„Aha. Ale i tak sis mohla víc pospíšit. Pojď, už na tebe čekáme.“ Vtáhla ji do domu a rovnou do jejího pokoje, kde na posteli seděli Sakura s Temari a u zrcadla se jako žížala kroutila Ino v minisukni a triku bez ramínek.
„No konečně, kde jsi byla? No to je jedno, vybal tašku, jdeme si vybírat oblečení.“
Sotva začali, celý pokoj vypadal jako po výbuchu atomovky. Všude bylo rozházené oblečení, hrála muzika, holky se přetlačovali u zrcadla, dokonce i v koupelně, když se snažili namalovat. Ino se přetlačovala se Sakurou a když si Ino chtěla dát rtěnku, tak do ní Sakura „omylem“ žduchla a měla rtěnku na celém obličeji. Holky se jí začali smát, až jim tekli slzy. Ino si to brala příliš vážně, ale po chvíli domlouvání od holek se uklidnila. Asi po dvou hodinách si všechny vybrali, co si vezmou na sebe.
Temari měla upnuté modré tričko na ramena s krátkým rukávem, černé kraťase a černé boty na nízkém podpatku, k tomu si rozpustila vlasy, které měla dlouhé po ramena. Ino měla růžové minišaty s ramínky a bílé boty na podpatku. Sakura si na sebe vybrala upnuté bílé tričko na ramínka těsně nad boky, tmavě modrou minisukni a kotníkové, volné, modro bílé boty. Tenten si vzala fialové, volnější triko, s krátkým rukávem, skoro pod zadek, upnuté černé legíny ke kolenům a fialové baleríny. Tifa si vybrala riflové kraťásky se stříbrným páskem, bílé volnější triko s krátkým rukávem a černé kotníkové tenisky.
Když přišli ke klubu, kluci na nich mohli oči nechat. Sakura přišla za Saskem, on ji chytil za ruky, dal jí polibek na tvář a řekl jí: „Sluší ti to.“ A daroval jí krásný úsměv.
Tenten se na to dívala se závistivým pohledem. Tif si toho všimla a přišla k ní.
„Copak? Závidíš jim?“
„Ani nevíš jak.“
„Neboj, podle mě tě má Neji rád, ale bojí se ti to říct. Znáš ho, je to hrdý Hyuuga.“
„No právě!... ale sluší jim to. Viděla si ten sladký polibek?“
„Jo… až mě bolí zuby. Popravdě, v podaní Sasukeho to byl spíš hnus, než něco po čem bych toužila.“
„Holky! Jdete taky nebo chcete být tady venku?“
„Jasně Sai, už jdeme.“
Našli si v klubu místo. Všichni si sedli a sledovali ty odvážlivce co jdou zpívat. Tenten a Tifa, ale pokračovali v jejich rozhovoru.
„Poslyš, proč ty vlastně tak nesnášíš Sasukeho?“
„Víš, že ani nevím. Zdá se mi namyšlený. Prostě nemám ráda takové typy jako je on. Je úplně jiný než jeho bratr.“
„Cože? Jak víš, že má bratra a navíc, jak můžeš vědět, jaký je?“
„Sakra!“ „No všichni přece ví, že jeho bratr vyvraždil celý klan.“
„Ale to nevysvětluje, že jsi řekla je úplně jiný než jeho bratr!“
„Nooo.. já jsem myslela, že je asi úplně jiný než jeho bratr..“ Na Tenten šlo vidět, že jí nevěří ani slovo a chtěla se dál vyptávat, jako by byla Tif u výslechu, ale vyrušil ji Shikamaru.
„Tifo? Nechceš to zkusit? Určitě by ti to šlo.“
„No to víš, že jo. Sice mi kámoši říkají, že mi to jde, ale ne. Zpěv vynechám. Navíc, musím jít na záchod, omluvíte mě?“ „Musím pryč.“
Hled jak přišla na toaletu, šla k umyvadlu. Musela si opláchnout obličej. Nabrala si vodu do dlaní, chrstla ji na sebe a podívala se do zrcadla. Po chvíli si vzala ručník utřela si tváře. „To mě trochu uklidnilo, musím si dávat pozor… ale ne, co ta tu chce!“
„Řekla jsem ti, ať se držíš dál od Naruta, ty děvko!“
„Nech mě na pokoji Kin, nemám na tebe náladu. Můžeme si popovídat někdy jindy.“
„Ne. Teď!“ hodila s ní o stěnu, při tom stála asi dvacet centimetrů od ní.
„Ještě jednou uvidím, že se na něho jenom podíváš..“
„Tak co, hm? Zmlátíš mě?“ Chytla ji pod krkem, praštila s ní o zem. „To si nemyslím!“ Zdvihla ji do vzduchu a praštila s ní o zeď, jako ona před tím s ní samotnou. Pustila ji, nechala ji sjet zády po stěně a šla pryč. V očích měla strašný vztek. Když odcházela, slyšela za sebou kroky a Kin jak na ni křičí přes celý klub, ale to už byla venku z toalet a mířila k východu. Všichni se otáčeli za zdrojem hluku a ti co rozuměli, co Kin křičí se otáčeli i na Tifu. Mezi takové patřila i Tenten a Naruto. Tenten už se zdvihala, že půjde zjistit co se stalo, ale Naruto byl rychlejší a šel ven z klubu.