12 Andělů 03

Setkání

U Naruta (právě se přemístil od Sakury)

Naruto se objevil, v pokoji, kde se ubytovali. Pak přivolal lišku a stopovací žábu.

„Co potřebuješ?“ optala se žába.

„Potřebuju, abyste našli, ženu, která tu spala včera večír.“ Odpověděl Naruto.

„Dobře, ale nečekej zázraky.“ Oznámila liška, potom začali čuchat a po několika minutách našli stopu. Vyskočili oknem ven, a hnaly se za ní. Na místo dorazili za několik hodin. Aome opět mluvila z tou osobou. Naruto je z povzdálí pozoroval. Po nějaké době ta osoba zmizela a Aome si povzdechla, podívala se jeho směrem a řekla:

„Naruto vím, že tam jsi.“ To Naruto úplně odrovnalo, myslel si, že je dokonale schovaný.

„Jak?“ optal se Naruto a pomalu šel k ní.

„Je to jednoduché, tvůj otec taky přivolával žáby, poznám jejich chakru.“ Odpověděla Aome smutně.

„Odkud znáte mé rodiče, a kde jste vzala věci mé matky?“ pokračoval ve vyptávání Naruto.

„Naruto, posaď se, musím ti něco velmi důležitého říct.“ Oznámila Aome. Naruto se na ní nedůvěřivě podíval, ale nakonec si sednul.

„Naruto, vím, že to bude znít divně, ale já jsem tvoje matka.“ Řekla Aome. Naruto se na ní podíval, a chtěl protestovat.

„To co vidíš je henge.“ Dodala. Pak zrušila henge a Naruto nevěřil vlastním očím. Nebyl schopen jediného slova.

„Naruto, pochopím, když mě budeš nenávidět, ale…“ začala Kushina, Naruto jí však přerušil.

„Mami, jsem tak rád, že tě vidím.“ Radoval se Naruto a objal ji. To Kushinu, vyvedlo z míry, čekala, úplně jinou reakci.

„To já taky.“ Odpověděla Kushina a taky ho objala. Po skončení objetí, se Naruto chtěl na něco zeptat, ale Kushina ho předešla.

„Určitě se chceš zeptat na spoustu věcí. Na vše bude dost času, teď si ale musíš vybrat.“ Oznámila Kushina.

„Myslíš tu službu. A co se stane, když si ji nevyberu?“ optal se Naruto.

„Jak to víš?“ divila se Kushina. Naruto se podrbal na hlavě a spustil:

„Promiň, ale poslouchal jsem za dveřmi. Měl jsem divný pocit.“

„Celý Minato.“ Povzdechla si Kushina a usmála se. Naruto se zazubil.

„Co je ta druhá možnost?“ optal se Naruto. Jakmile to dořekl, tak Kushina posmutněla.

„Smrt.“ Odpověděla, a Naruto ztuhnul.

„Víš, synku, za chvíli jsem, dorazí Pein, budete spolu bojovat, a ty zemřeš. Máš, ale na výběr, buď zemřeš a půjdeš do říše 12- ti Andělů, nebo si vybereš službu, a budeš jim sloužit, po určitou dobu. Když službu přežiješ, tak ti vrátí život.“ Dodala Kushina. Jakmile, Naruto uslyšel synku, tak ho to zvláštně zahřálo.

„Já, nevěřím v to, že je osud daný, já věřím v to, že si svůj osud vytváříme sami.“ Odpověděl Naruto.

„Máš, v zásadě pravdu, ale pár věcí je daných. Například, to že Sasuke odejde, bylo předurčeno, už když se narodil. Nešlo s tím nic udělat, ale to jestli si vezmeš Sakuru, nebo půjdeš prohledat můj pokoj, ne. To bylo jen na tobě. Takže, když říkám, že ten boj, nevyhraješ, tak ho nevyhraješ, bohužel. Ale je tu možnost toho, že přežiješ službu, a vrátíš se domů, ke své ženě.“ Vysvětlila Kushina. Naruto jí pozorně poslouchal. Nevěděl, co má dělat, nikdy se nevzdal, a vždy bojoval, i když věděl, že má malou šanci na vítězství.

„Dobře, souhlasím. Budu sloužit 12- ti Andělům.“ Souhlasil nakonec Naruto. Bylo vidět, že se Kushině ulevilo, ale stejně byla smutná, že Naruto musí odejít od své ženy a to bez rozloučení.

„Naruto, musím ti říct, ještě jednu věc, nemůžeš se jít rozloučit. A ani jí to nesmíš říct.“ Řekla Kushina, chtěl ještě něco dodat, ale to nestihla, protože se tam objevil Pein.

„Konečně Naruto Namikaze, jinchuuriki Kyuubi na Yoko.“ Radoval se Pein.

„Nemám náladu. Pojďme na to.“ Odbyl ho Naruto. Pein se usmála přivolal svoje sféry a vrhl se na Naruta.( Tady Pein nemá to tělo jako v anime.) Naruto mu odolával, ale stejně prohrával. Pak ho Pein zasáhl smrtící vlnou a probodl ho tyčí. Chtěl si pro něj dojít, ale najednou se tam objevil Kyuubi a praštil ho ocasem.

„Počkej, však já si tě jednou chytím.“ Řekl Pein a zmizel. Kyuubi se otočil k Narutovi a vytáhnul mu tyč z těla. Pak Naruto vstal a zanadával.

„Myslel jsem, že to nebude tolik bolet.“ A dobelhal se ke Kushině. Ta ho ošetřila.

„Jak to, že je Kyuubi venku?“ optala se Kushina a pozorovala ho.

„No, změnil jsem ho, a on se mi podvolil. Měl jsem k dispozici část jeho síly. Dokud, byl zavřený, nemohl jsem mít všechnu, ale teď ji mám. A on nezaútočil na vesnici dobrovolně, Madara ho k tomu donutil svým Mangekyou.“ Vysvětlil Naruto.

„Dobře.“ Řekla jenom Kushina. Pak se kolem nich rozsvítilo dvanáct světel, a z každého vyšel anděl.

„Naruto Namikaze, souhlasils s tím, že nám budeš sloužit, výměnou za to že ti po skončení služby vrátíme život? Pokud ji přežiješ.“ optal se Anděl.

„Ano.“ Odpověděl Naruto.

„Dobře, budeš sloužit pět let. Za těch pět let nesmíš navštívit, svou rodinu ani své přátele, pokud tě k nim nezavede služba, pokud to porušíš, naše dohoda neplatí. Po dobu služby nesmíš navštívit svou vesnici, ani jinou skrytou vesnici, pokud tě tam nezavede služba, pokud to porušíš, naše dohoda neplatí. Přijímáš podmínky?“ optal se další anděl.

„Ano.“ Souhlasil Naruto.

„Dobře, vkládáme do tebe velké naděje. Je nám líto, že musíš opustit svou ženu, proto ti dáváme na výběr šest osob, které tě budou doprovázet, a pomáhat ti.“ Oznámil další anděl, milým a laskavým hlasem.

„Děkuji, přál bych si, Prvního Hokageho Hashiramu Senju, jeho bratra Druhého Hokageho Tobiramu Senju, Třetího Hokageho Hiruzena Sarutobi, Itachiho Uchihu.( Itachi byl celou dobu z Konohou, a dával Narutovi informace o Akatsuki, Sasuke ho ale zabil, a vzal si jeho oči.). Dále bych chtěl svého otce Minata Namikaze, a svou matku Kushinu Uzumaki.“ Řekl Naruto. Když řekl Kushinino jméno, tak byla překvapená, nečekala, že si jí vybere.

„Budiž.“ Souhlasil další anděl. Pak se před nimi objevilo pět osob.

„Tady jsou věci, které budete potřebovat.“ Oznámil další anděl a před Narutem se objevili věci.

„Řeknete mi své jména?“ optal se Naruto.

„A proč je potřebuješ znát?“ odpověděl jeden z andělů.

„Rád vím, pro koho pracuju.“ Konstatoval Naruto. Pár andělů se usmálo.

„Nu, dobrá. Já jsem anděl Osud. A toto jsou, andělé Život, Štěstí, Láska, Mír, Statečnost, Odvaha, Čest, Ochota, Rozum, Spravedlnost a Smrt.“ Představil je Osud.

„Je mi ctí, že vás poznávám.“ Odpověděl Naruto. Všichni Andělé se usmáli.

„Naruto, prosím, řekni mi, že ty ne!!!“ křiknul Jiraiya, který se tam objevil. Naruto se otočil na něj, a pak zpět na Anděly.

„Můžeš mu to říct, a jestli chceš, tak i poslat vzkaz, na shledanou.“ Řekli Andělé, a zmizeli.

„Promiňtě, sensei, ale ano, jsem v jejich službách na pět let.“ Oznámil smutně Naruto, pak mu něco došlo.

„Vy jste věděl o matce?“ optal se ještě Naruto.

„Ano, věděl.“ Souhlasil Jiraiya.

„ Potkal jsem ji, jednou na svých cestách, to ti bylo asi tak pět let, donutila mně přísahat, že ti o ní neřeknu. Promiň, ale nemohl jsem ti to říct.“ Dodal smutně.

„To je v pořádku.“ Odpověděl Naruto. Pak k němu přišel, sundal si přívěšek a řekl:

„Senseii, prosím dejte to Sakuře. Řekněte jí, že ji budu navždy milovat. Senseii, dohlédnete mi na ni? Nechci, aby udělala nějakou hloupost.“ Jiraiya koukal na přívěšek Prvního, a nechápal, co tím myslel.

„Víte, my jsme manželé. Vzali jsme se na té misi, kde jsme dělali ten záskok na svatbě. Měla v tom prsty matka. Nikdo ve vesnici to neví. Nechtěl jsem to říct, kvůli tomu, že mě polovina vesnice nenávidí, kvůli Akatsuki, a já se bál o Sakuru.“ Vysvětlil Naruto, když si všimnul Jiraiyiova obličeje.

„To ti gratuluju, splnil se ti sen.“ Řekl Jiraiya a usmál se, pak hned posmutněl, když si uvědomil, že ji to bude muset říct.

„Postaráte se mi o ni?“ optal se znovu Naruto a podíval se svému senseiovi do očí.

„Ano.“ Souhlasil Jiraiya, vzal si od něj přívěšek a schoval ho.

„Nikomu nic neříkejte. A nebojte se, já se vrátím.“ Řekl Naruto a podal mu ruku.

„To ti radím.“ Odpověděl Jiraiya a stiskl nabídnutou ruku.

„Opatruj se.“ Rozloučil se a zmizel.

„Budu.“ Odpověděl Naruto, spíš pro sebe. Pak přešel k těm pěti postavám, které tam stály bez hnutí.

„Jak je mám rozmrazit?“ optal se Naruto. Kushina se usmála a odpověděla.

„Musíš na ně promluvit.“

„Nazdar.“ Pozdravil Naruto a cítil se při tom hloupě. Ale účinek se dostavil okamžitě. Jakmile Minato uviděl Naruta, tak ztuhnul, a málem spadnul, kdyby ho Naruto nechytil.

„Nazdar tati.“ Řekl Naruto a zazubil se. Minato nevěděl, co má říct. Celou dobu si myslel, že ho Naruto nenávidí, za to, že do něj zapečetil Kyuubiho. Ostatní na ně koukaly, dokud jim Kyuubi taktně nenaznačil, aby odešly. Zůstali tam jen Naruto, Minato a Kushina. Ta byla stranou a pozorovala je.

„Já…“ začal Minato, a nevěděl, jak má pokračovat.

„Nic se nestalo. Nezlobím se, že jsi do mě zapečetil Kyuubiho. Jsem rád, že tě konečně vidím.“ Řekl Naruto. Minato se na něj nevěřícně podíval, a když viděl jeho zářivý úsměv, tak se taky usmál.

„Děkuju. Moc rád tě vidím synu.“ Odpověděl Minato, a objal ho. Když to Kushina viděla, tak ji z oka stekla slza radosti.

„Pojď, jsem mami.“ Vyzval ji Naruto. Kushina se na ně podívala, a přešla k nim.

„Tohle jsem si vždy přála.“ Oznámila Kushina, když se objímali.

„To já taky.“ Odpověděli oba zároveň. Po skončení objetí se vydaly k ostatním vysvětlit jim, proč jsou zde.

„Takže, určitě vás zajímá, proč jste tady.“ Začal Naruto, všichni se na něj podívali, a čekali, co z něj vypadne.

„To, ano.“ Souhlasil Hashirama. Naruto se nadechl a pustil do vypravování.

V Konoze.

Sakura ležela v posteli a klidně spala. Zavrtěla se, a otevřela oči, když jí slunko, začalo svítit na obličej. Rozhlédla se kolem sebe, a zjistila, že je sama u sebe v bytě.

-Co ho zdrželo? – ptala se sama sebe Sakura, začínala mít o Naruta strach. Po snídani,která ji vůbec nechutnala, se vydala do kanceláře Hokage.

„Dobrý den Tsunade-sensei.“ Pozdravila.

„Ahoj, co potřebuješ?“ optala se Tsunade, a dál při tom papírovala.

„Nevíte, jestli se už vrátil Naruto, z hory Myobokum?“ optala se Sakura s obavami. Nelíbilo se jí, že je tak dlouho pryč.“

„Ne, nikdo o něm nemá žádné zprávy.“ Odpověděla Tsunade, pak se jí do ruky dostalo hlášení od ANBU.

„Sakra, Sakuro radši si sedni.“ Dodala a podívala se na svoji studentku, ta se sesunula a začala se třást.

„Máme tady hlášení o tom, že Sasuke, byl spatřen den od Konohy, myslí si, že míří sem.“ Začala Tsunade.

„No, a?“ optala se s nezájmem Sakura, bylo jí jedno, že se vrací, teď má svého manžela, kterého miluje, a chce být s ním. Uchiha jí byl ukradený.

„Dobře, další zpráva, říká, že Pein, bojoval, s ninjou z Konohy, a během boje se tam objevil Kyuubi, a zahnal ho.“ Dokončila Tsunade. Bylo vidět, že se Sakuře trochu ulevilo. Věděla od Naruta, že s Kyuubim jsou přátelé, a to díky němu přivolává lišky.

„Sakuro, on může být…“ řekla Tsunade, ale Sakura jí přerušila.

„Ne, jednou jsem ho viděla, jak se nechává ovládnout liškou, a pak ji zase zkrotil, a to při šesti ocasech. Prosil mě, abych to nikomu neříkala.“ Oznámila Sakura a usmála se.

„Tsunade-sensei, žádám o povolení jít za ním, možná potřebuje lékařskou pomoc.“ Dodala.

„Dobře, vem si ještě rookies, kdyby něco.“ Souhlasila Tsunade. Sakura kývla a vstala se židle, když otevřela dveře, tak se jí zamotala hlava a spadla na by na zem, kdyby ji nezachytil Sasuke. Ten na ní nevěřícně koukal. Sakura se podívala, kdo jí to chytil, přála si, aby to byl Naruto.

„Uchiho…“ Řekla Sakura ledově, když uviděla Sasukeho. Chtěla říct ještě něco, ale nešlo to.

„Sakuro, jsi v pořádku?“ optala se Tsunade. Odpověď, ale nedostala, protože omdlela.

„Rychle ji vem do nemocnice.“ Rozkázala Tsunade, Sasuke bez námitek vzal Sakuru do náručí a běžel do nemocnice. Tam jí položil na lůžko. Tsunade ho vykázala z pokoje, s tím, že na ni má počkat před pokojem. Tak to taky udělal. Za hodinu vyšla Tsunade a dala sestře vzorky.

„Je to prioritní, chci to do hodiny.“ Rozkázala. Sestra kývla a zmizela za rohem. Tsunade se pak podívala na Sasukeho, který stále seděl na lavičce.

„A co ty?“ optala se a vydala se do své pracovny. Sasuke se zvedl a šel za ní.

„Chtěl bych se vrátit, a jak je na tom?“ odpověděl.

„Víc budu vědět až za hodinu. A proč se chceš vrátit?“ řekla Tsunade.

„Když jsem zabil Itachiho, a pomstil se, tak jsem jen tak bloudil světem a přemýšlel o tom co mi, řekl. A před týdnem jsem pochopil, proč vyvraždil klan. Byl jsem pitomec, že jsem to neviděl. Teď chci chránit to, pro co můj bratr obětoval svoje štěstí.“ Vysvětlil Sasuke. Tsunade si povzdechla a sedla si do křesla.

„Dobře, ale pamatuj si, jestli je to jen nějaký podvod, tak nechám všechny shinobi, aby tě honili a zabili, je ti to jasné?“ optala se Tsunade.

„Ano.“ Odpověděl Sasuke. Tsunade po něm pak hodila ochranou čelenku.

„Tvoje hodnost je Chuunin, a za 2 měsíce, se konají Jouninské zkoušky, tak se na ně připrav, nechceš přece být jediný z rookies, kdo není Jouninem.“ Konstatovala Tsunade.

„Tsunade-sama, kde je Naruto?“ optal se Sasuke.

„To nevíme, poslední zprávy říkají, že pravděpodobně bojoval z Peinem, a prohrával, pak se tam ale objevil Kyuubi a zahnal ho. To se stalo včera. Sakura se za ním spolu s rookies, měla vydat, ale pak ve dveřích, když uviděla tebe, tak omdlela.“ Odpověděla Tsunade.

„Ona o mně nevěděla, a ani mě neviděla, chytil jsem jí, když jsem viděl, že padá.“ Oznámil Sasuke. Tsunade jen nevěřícně kroutila hlavou, vůbec jí nenapadalo, proč omdlela. Pak se ozvalo klepání, po vyzvání dovnitř vešly rookies, a když uviděli Sasukeho, tak se připravily k boji.

„Klid, Sasuke se vrátil, a je opět shinobi z Konohy, a půjde s vámi na další misi.“ Konstatovala Tsunade, všichni na ní koukaly jako na blázna.

„Máme zprávy o tom, že Naruto bojoval z Peinem, a objevil se tam taky Kyuubi. Váš úkol je najít Naruta, a přivést ho zpět. Měla s vámi jít, taky Sakura, ale není jí dobře, proto Shikamaru jsi velitelem. A teď už běžte.“ Rozkázala, ostatní kývli a zmizeli. Dali si sraz za hodinu u hlavní brány. Nechala je, aby si to vyříkali během cesty. Za hodinu přišla sestra a dal jí výsledky.

„ Je Sakura vzhůru?“ optala se Tsunade a sestřička zavrtěla hlavou.

-To je zajímavé. – pomyslela si Tsunade, propustila sestřičku a přemýšlela nad Sakurou.