Konečně šťastná

Konečně šťastná

Hinata tomu nemohla uvěřit, sice spolu Naruto a Sakura chodili už rok, ale že ji Naruto požádá o ruku.

Potkali se náhodou, Hinata už přemýšlela, že by je nějak obešla, ale Narutův hlas jí to překazil.
„Hinato, chtěli bychom ti něco říct.“
Už před ním nerudla ani neomdlévala, tak nějak to samo přešlo.
„Naruto-kun, Sakura-chan.“
Naruto se na ni usmál a Sakura trochu zrudla.
„Budeme se brát.“
Hinata nevěděla co říct, vždyť si ještě do nedávna myslela, že si Naruto jednou vezme ji.
„T-To je skvělé, jsem za vás oba moc ráda.“
Musela se dost přemáhat, protože slzy už ji pálely v očích. Otočila se k nim zády, aby si nevšimli, že ty zpropadené slzy už si našly cestu ven.
„No, už musím jít. Mějte se.“
Rychle běžela domů, ani jednou se neohlédla.

Dům byl naštěstí prázdný, tak se rozhodla, že odejde. Už nad tím přemýšlela dlouho, ale neměla k tomu dost odvahy, jenže dnes to bylo jinak. Sbalila si nějaké oblečení, jídlo a pití. Potom už jen vyčkávala, až se setmí a pozdě v noci utekla. Naštěstí si nikdo jejího útěku nevšiml, kousek od vesnice se na chvíli zastavila a ohlédla se. Vesnice jí bude chybět i její přátelé, dokonce i otec. Opět cítila, jak jí po tvářích stékají slzy, setřela je dlaní a dala se do běhu. Nevěděla, kam půjde, přemýšlela nad tím cestou a nakonec se rozhodla, že zkusí jít do Suny.

Téměř tři dny šla v kuse, vždy se jen na chvilku zastavila, aby se najedla a napila, ale potom hned pokračovala, chtěla být co nejdřív pryč.
Čtvrtého dne dorazila do pouště, už jí moc zásob nezbývalo.
Musím si pospíšit. Přemýšlela.
Celý den šla pouští, slunce pražilo a ona už byla na pokraji svých sil. Ušla ještě pár kroků a zamotala se jí hlava, zatmělo před očima, cítila, že spadla do horkého písku. Potom už neviděla nic než tmu.

Probudila se v nějakém pokoji, nepoznávala to tam.
„Konečně ses probudila.“
Otočila se za hlasem.
„Gaaro…ehm tedy kazekage-sama.“
„Stačí Gaara. Chtěl jsem se tě zeptat, co tě přivádí do Suny?“
„No, odešla jsem z Konohy.“
„Proč?“
„To by bylo na delší povídání.“
„Já mám čas.“
Podívala se na něho a začala vyprávět.

„Všichni věděli, že máš Naruta ráda, myslel jsem, že mu to také dojde.“
„To nevadí, chci se nad to povznést, tak jsem myslela, jestli bych nemohla v Suně zůstat.“
„Ano, můžeš. A teď odpočívej, ať se brzo uzdravíš, potom si o tom spolu promluvíme.“

Po půl roce se dali Gaara s Hinatou dohromady. Díky Gaarovi na Naruta konečně zapomněla.