Dobrý lov

Uplynulo už několik měsíců od onoho incidentu, ale pokaždé, kdy si na něj vzpomenu celého mě orosí studený pot a začnu se ohlížet jestli tam náhodou nečeká.
Nikdo nemohl tušit co tam na nás čeká a jaké peklo zažijeme. Všechno začalo jednoduchým rozkazem, kdy Anbu jednotka měla zmapovat okolí poblíž Kamenné vesnice. Před jejími hranicemi se rozprostíral prales, který nám měl skýtat lepší krytí. Několik dní trvalo, než jsme se přiblížili k rybářské vesnici, kde jsme měli domluvené setkání s informátorem.

„V té masce je hrozné vedro,“ zaskuhral medik, jež uzavíral naši čtyřčlennou skupinu.
„Nejsi snad trénovaný na tyhle podmínky?“ napomenul ho kapitán.
Všichni jsme byli trénovaní, ale tuhle dobou bylo nevýslovné horko, které ztěžovalo náš postup. Uplynula další chvíle, kdy jsme konečně uslyšeli zurčení vody, to bylo znamení, že se konečně blížíme k cíli. Kapitán zvedl ruku a všichni jsme se zastavili.
„Hyuugo,“ zašeptal. „vidíš něco?“
„Byakugan!“ muž ve zvířecí masce začal pozorovat okolí. „Čisto,“ pronesl pochvíli.
Velitel chvíli promýšlel situaci, než nakonec vydal rozkazy: „Uchiho, ty a medik půjdete ze strany,“ ukázal na nás. „já s Hyuugou to obejdeme.“ Všichni jsme kývli na srozuměnou a ihned zmizeli.
Snažil jsem se utíkat jak nejrychleji to šlo, věděl jsem, že kapitán je rychlejší, než my všichni proto nesmíme ztrácet včas a zahájit infiltraci společně. S medikem jsme potichu přišli k dřevěné chýši a zaposlouchali jsme se do dění, ale nic nebylo slyšet. Vesnička byla uprostřed tichá.
„Nic neslyším,“ zašeptal Uchiha.
„Já neslyším ani ptáky, nic,“ poznamenal medik. Potom my to došlo také byl až moc velký klid.
„k***a do p***le ježíši,“ slyšeli jsme zaklít Hyuugu. Ihned jsme vběhli do centra vesnice a naskytl se nám pohled, který se mi vybaví pokaždé, když zavřu před spaním oči.
Všichni obyvatelé vesnice byly pověšeni hlavou dolů různě po chatrčích a kůlech, ale to nejhorší bylo, že byli všichni do jednoho staženi z kůže. Rozpoznávali jsme mezi nimi i ženy a děti. Zatočilo se mi před hlavou a padal jsem na kolena, musel jsem si sundat masku a začít zvracet.
„Kdo to mohl udělat?“ zeptal se Hyuuga a hleděl na kapitána, i když věděl co mu odpoví.
„Nevím,“ zakroutil kapitán hlavou. „medik, postarej se o něj,“
„Vstávej Itachi,“ podal klečícímu trochu vody.
„V okolí nikoho nevidím,“ hlásil Hyuuga.
Kapitán přistoupil k jednomu z těl: „Informátor,“ pronesl suše. „naše mise právě skončila, pánové.“
„Vracíme se,“ řekl se štěstím v hlase medik.
„Neuděláme něco s těmi těly?“ zajímalo Uchihu.
„Ne, jsme tady moc na ráně,“ odpověděl kapitán.
„Kdo mohl tohle udělat? Proč?“ vynášel medik další otázky do vzduchu.
„Zmasakrovat celou vesnici rybářů, která nemá žádný velký strategický význam? Promiň, ale opravdu nevím. Připravte se k odchodu,“ poručil kapitán a vyšel ku předu z vesnice.
„Pojď,“ podepřel medik Uchihu a vydali se za kapitánem.
„Jsem hned za vámi, Byakugan!“ řekl poslední člen výpravy a ještě pro jistotu začal zkoumat okolí.

„Zásobíme se na cestu ještě vodou,“ řekl kapitán a přistoupil k řece. Oba příchozí to považovali za dobrý nápad a ihned naplňovali flašky s pitím.
„Kde je?“ zahleděl se Itachi k vesnici.
V tom prořízl vzduch řev zděšení.
„Přichází to z vesnice,“ rozeběhl se medik.
„Hyuugo!“ zařval kapitán a všechny okamžitě předběhl. Jakmile dorazili na místo našli na zemi ležet tělo své druha. V hrudníku měl velkou díru, která se zdála být vypálená.
„Je to jako zásah od katonu, ale takhle malá koule by nezabila člověka,“ konstatoval Itachi jako expert na ohnivé techniky.
„Ani když koncentruješ chakru?“ zajímalo kapitána.
„Ne, to by vznikla větší ohnivá koule,“ vyvrátil Uchiha tuto možnost.
„k***a!“ zaklel kapitán a začal tvořit pečetě na vyvolávání. Z dýmu vystoupila oranžová kočka. „Vezmi jeho tělo zpátky do vesnice,“ kocour přikývl a vzal tělo jemně do pusy, aby následně zmizel.
„Nemůžeme…“ chtěl vědět medik.
„Ne, kočky jsou spojovatelky s podsvětím a proto tam živý nemohou. Za války jsme takto mohli rychle odnášet těla z bojiště,“ odpověděl stroze kapitán.
„Takže musíme zpátky tou džunglí a ti co vyvraždili celou vesnici a sejmuli Hyuugu jsou někde tady kolem nás a chtějí nás taky zabít,“ shrnul Itachi celou situaci.
„Přesně tak to vypadá,“ přikývnul kapitán.
„Super,“ přitakal medik.

Trojice běžela jak nejrychleji mohla, ale díky ustavičnému horku byl jejich postup zpomalován. Bylo jenom otázkou času, než se setkají s nepřítelem.
„Myslím, že jsem něco viděl,“ zastavil medik a zíral do zelené džungle. Ostatní členové ihned zastavili a zírali všude kolem.
„Nic nevidím,“ hlásil Uchiha.
„Támhle!“ zařval velitel a okamžitě mrštil několika shurikeny do míst, kde spatřil nepřítele. „Uchiho!“ kapitán začal skládat pečetě a dával svému druhovi znamení. Spojili svoje větrné a ohnivé jutsu, aby vytvořili obrovskou spalující masu, která spalovala vše co ji stálo v cestě až nakonec zůstala pouze doutnající mýtina na místě, kde stával prales.
„Dostali jsme to?“ rozhlížel se Itachi.
„Ne,“ sykl kapitán.
„Suiton: Suishi no Jutsu,“ vyřkl medik a vypustil proudy vody na hořící stromy. „to poslední co potřebujeme je požár celého pralesa.“
Jakmile voda pokryla celé území zasáhla čirou náhodou i lovce, který se stal rázem viditelný pro všechny. Praskání doplňovalo ony efekty, když se před trojicí ninjů začínal z ničeho zjevovat dva metry vysoký tvor. Nazelenalá kůže pokrývala ohromné svaly, tvář zakrývala helma ze zvláštního kovu, na rameni připevněnou zbraň, jenž se chystala vystřelit.
„Rozptylte se,“ zařval velitel, aby probral z úžasu své dva druhy. Přesně do míst, kde stály vypálil tvor plasmu, jež udělala menší díru v zemi. Další rána dopadla kousek od Itachiho, který odletěl několik metrů dozadu a zastavil se až zády o strom. Poslední co viděl, než ztratil vědomí bylo jak němu běží medik a kapitán co bojuje s oním tvorem.

„Vstávej!“ slyšel z dálky hlas. Před očima měl černo a cítil jak ho někdo podpírá a odnáší. „Prober se!“ začínal slyšet jasněji. Temnota začala ustupovat, začínal se pomalu rozvzpomínat co se stalo a rázem byl vyhozen zpět do reality.
Kapitán právě svým fuutonem zničil nepříteli zbraň, jenž měl na rameni, ale právě teď se dostali do kontaktního boje, kde nestačil skládat pečetě a musel použít katanu. Itachi sotva stíhal jeho pohyby, ale vše bylo marné. Katana se roztříštila při prvním kontaktu s dvěma čepeli, jež měl nepřítel ruce. Bylo to tak rychlé, když dvě ostří zajela kapitánovi do hrudi.
„Utíkej,“ zařval mu do obličeje medik. Ani jeden z nich nechtěl na nic čekat a dali se na bezhlavý útěk.
„Sejmulo to kapitána,“ naříkal medik.
„Co to k***a bylo?“ řval Itachi.
„Já jsem sakra jenom zdravotník a ne žádný bojovník! Teďka tu jsme jak myši, který loví nějakej predátor,“ zoufal dál medik.
„Vidíš ho někde?“ rozhlížel se Uchiha.
„Jak asi? Může se udělat neviditelným! Ani Hyuuga ho neviděl tak jak můžeme my?“
Nevěděli jak dlouho běželi, ale únava je i přesto dostihla, oba padli na kolena a hlasitě oddechovali. Itachi se stále kolem sebe rozhlížel. Nemohli si být ničím jistí, mohl být kdokoliv.

Noc strávili v permanentní nejistotě. Nikdo z nich nemohl usnout. Před svítáním prořízl zvuk džungle strašlivý řev, který jako by sám sebe nazýval vládcem tohoto pralesa.
„Můžeme to zvládnout. Do večera můžeme být v bezpečí za našima hranicema,“ počítal medik nahlas a dodával si tak naději.
„Pojďme vyrazit,“ zvolal Uchiha.
Jakmile seskočili ze svého úkrytu věděl, že je něco špatně. Medik vedle něj to cítil taky. Jakmile se rozeběhli vystřelila odnikud síť a spoutala nebohého medika jak nějaké zvíře.
„k***a! Dostaň mě odsud!“
Itachi ihned vytáhl katanu a chtěl síť přeříznout, ale kalená ocel ihned praskla. V tom uslyšel jak proti němu letí kopí. Nemohl nic dělat. Zbyl sám uprostřed zeleného pekla proti predátorovi, kterého dosud nepoznal. Medikova krev pomalu kapala na zem. Zůstal přišpendlen k nejbližšímu stromu zabalený v síti.
„Jsi přece Uchiha,“ dodával si Itachi odvahy. V tom se předním zjevil onen tvor a jednou ranou sekl čepelemi po černovlasém. Místo cákanců krve dostal uhození do prázdna. Místo člověka zde najednou byly vrány.
„Musím si zachovat klidnou hlavu,“ mluvil Itachi k sobě. „Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ z úst vypustil velký proud ohně, jenž se zformoval do koule, která nemilosrdně udeřila do predátora.
„Neuskočil tomu? Proč?“ zajímalo Itachiho, když utíkal dál pralesem. Teď už predátora viděl i z dálky. Nejspíš mu poškodil maskovací zařízení. Bez dalšího přemýšlení vyslal další ohnivou kouli, která tvora opět srazila.
„Přes ten oheň nevidí,“ došlo Itachimu. Ve chvíli vítězného nadšení, že ze všeho může vyváznout živý se předním tyčil dva metry vysoký predátor. Kůži měl na několika místech spálenou a byl bez masky. Takový hrůzný pohled na šklebící se cosi Itachi ještě nezažil.
„Tady nepomůže ani operace,“ Uchiha uskočil a vypustil všechny shurikeny, které měl schované ve svých záhybech oblečení, aby je podpořil ohněm.
Predátor většinu z nich odrazil svými břity, ale ne na všechny stačil. Několik se mu jich zabodlo do kůže a na zem vytřískla fosforeskující krev.
„Tak přece jsi smrtelný,“ ušklíbl si Itachi v domnění, že má výhru jistou.
Predátor s velkým řevem vyrval všechny hořící předměty ze svého těla. Věděl, že umře, ale i přesto chtěl toho před sebou ulovit. V Uchihovi viděl jemu hodnou kořist. Z pod opasku vytáhl lesklý kotouč ne nepodobný shurikenu a hodil jím proti Itachimu. Ten, i přesto, že jej viděl, nestačil reagovat. Ucítil bodavou bolest na hrudi jak mu jím protíná železný kruh. Mohl děkovat svým reflexům, že stačil alespoň trochu uhnout, když si myslel, že vše skončilo kotouč se vrátil hluboce jej řízl do zad.
Všechny myšlenky na výhru vzali rázem za své. Predátor k němu pomalu postupoval. Fosforeskující krev z něj tekla přímo v litrech a přece jenom stále nebyl mrtvý.
„k***a,“ zaklel Uchiha. „už nedokážu vytvořit ani pečeť,“ oba dva si zírali do očí. Oba dva teď zemřou, ale, kdo odejde jako vítěz? Predátor z posledních sil zařval ve svém vítězství.
„Já nechci umřít!“ zařval Itachi a jeho oči se začali měnit. Černý plamen vybuchl v celé své kráse a síle, které se Itachi upínal k životu. Ještě nemohl umřít, měl tolik povinností. Predátor začal řvát a snažil se uhasit černé plameny, které pomalu spalovaly jeho tělo, dokud nepadl na zem bez známky života.

Když se Itachi vypotácel z pralesa měl za to, že za ním někdo stál a poděkoval mu: „Dobrý lov.“