4. Velká ninja válka - 12. Souboj mezi démonem a Bohem

Takže dokud se Bůh nepobaví do sytosti, tak musí někam zalézt a doufat, že se jeho hněv rychle přežene. I když to muže trvat déle než si myslí. Jenže co můžou udělat s bohem? Bojovat s ním? To asi není moc dobrá volba. Jediná bitva, kterou s ním musejí určitě vybojovat, je teď a tady u hranic organizace Mokushiroku. Když jim bude přát štěstí, tak se stane historická událost. Poprvé bude poražen Bůh! A to je co říct. Jenže, když to je někdo jako on, nemohl by nastat problém? Už teď je plný nenávisti a zloby. Určitě bude chtít pomstu a to rozhodně hodně velkou.
Naruto se koukal svému nepříteli do očí a vůbec tomu nepomáhal fakt, že ten Bůh je zrovna v těle jeho nenáviděného otce. Proti bohovy nic zatím nemá, ale jeho nenávist k muži, který mu zkazil celý život, je opravdu veliká.
„Odejděte odsud! Nemůžu vás nechat projít. Sice jste Bůh Smrti, ale to pro mě teď nic neznamená. Musím chránit svoje lidi a to dokonce i před někým, jako vy. Je mi jedno, jak silný jste! Jestli se okamžitě nestáhnete, tak zaútočím jako první,“ snažil se ho odehnat blonďák. Ale ať se snažil, jak chtěl, tak tahle taktika na něho fungovat nemohla. Ale zkusit to musel.
Bůh Smrti se na něho naštvaně podíval a rozesmál se bláznivým smíchem.
„Kdo si myslíš, že jsi? Když tu vyhrožuješ? Ty snad nevíš, kdo jsem. Nenechám se takhle urážet. Teď zemřeš!“ Křikl na Uzumakiho Bůh v těle Namikazeho a potom proti němu poslal obrovskou ohnivou kouli, která se jen tak objevila ve vzduchu. Nemusel pro použití techniky skládat vůbec žádné pečetě.
Naruto čekal, až k němu doletí ta ohnivá koule a zatím se začal připravovat na svoji obranu. Potom si ale uvědomil, proč by se vůbec bránil? Vždyť v sobě má ohnivého démona. Zvažoval, jestli by měl vyvolat jeden ocas, ale pak si uvědomil, že do tohohle protivníka chtěli jít vší silou a tak se soustředil na tu další místnost v sobě, kde je uzavřena démonova úplná síla a dotknul se jí.
Okamžitě se objevil zase před Namikazem a jeho tělo bylo pokryté žlutou chakrou. Sílou samotného Kyuubiho. Ohnivá koule k němu stále letěla a pak do něho narazila svojí plnou silou. Ozval se zvuk nárazu, ale žádný výbuch nikde nebyl slyšet. Orochimaru na to nechápavě koukal, až pak mu došlo, co se právě stalo. Devítiocasí je přece ohnivý démon, takže proti němu nemůže žádný oheň obstát.
Naruto po zásahu tou koulí pocítil, jak jejich síly vzrostly o množství chakry použité v té technice. Pousmál se. Jenže to vyprovokovalo jeho nepřítele. Úsměv na jeho tváři byl pro boha dost. Prostě se na něho rozeběhl a začal vypouštět svoji chakru.
Mladý blonďák tíhu jeho síly úplně v klidu snášel, díky svému démonímu plášti, jenže jeho přítel vedle něho měl obrovské problémy. Ta síla, které vzdoroval, na něho byla příliš. Už nedokázal déle vzdorovat a podlomila se mu kolena. Zrovna on, jeden ze senninů tu teď klečí na zemi, mezi dvěma příšerami, úplně bezbranně a čeká, až někdo ukončí jeho trápení. Prostě se nemohl ani pohnout. Každý sebemenší pohyb mu ubíral obrovské množství sil a tak se radši snažil vůbec nehýbat.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ Ozval se známí hlas. Potom vůdce Zvučné vesnice ucítil, jak ho někdo zvedá ze země a odnáší ho pryč z bojiště těch dvou. I když ho jeho zachránce odnášel od těch dvou monstrózních chaker, tak stejně pořád cítil ten tlak a nemohl se hnout. Asi oba protivníci začali vypouštět svoji chakru a začali se přeměřovat. Chtěli zjistit kolik toho je ten druhý schopen ustát. Kdyby se někdo teď rozhodl zasáhnout do jejich boje, tak by nic nedokázal. Protože ten tlak by je zničil. Nebo aspoň by neměl šanci nijak zasáhnout. Takový tlak zabraňuje v pohybu komukoli, kdo nedokáže vytvořit stejně silný tlak, nebo ještě vyšší.
Klon se zatím přemístil s Orochimarem rovnou do nemocnice. On jediný se může přemísťovat tím štítem, protože ho sám vytvořil. Každá jiná chakra nemůže projít skrz. Tsunade, První a Druhý Hokage se zrovna vraceli ze společného oběda. Chtěli ji doprovodit a popovídat si s ní. Potom najednou uviděla jak se před nemocnicí objevil Naruto a v náručí donesl Orochimara, který vypadal opravdu špatně. Všichni tři se k nim rozeběhli. Z nemocnice vyběhli dva zdravotníci s nosítky. Blonďák na ně hned položil svého spolubojovníka. Tsunade přiběhla ke svému dávnému příteli a začala ho hned kontrolovat a zjišťovat jeho stav. Zjistila, že nemá žádná viditelná zranění a ani žádné vnitřní, jen je strašně moc vyčerpaný. Nikdy ho v podobném stavu neviděla. Otočila se na muže, který ho přinesl a zeptala se ho:
„Naruto, jak se dostal do takového stavu? Vždyť je úplně vyčerpaný.“ Kdyby to byl kdokoli jiný, tak by to brala. Ale vždyť on je jeden ze senninů! A má velkou zásobu chakry. Tak jak je něco takového možné?
Pak se najednou ozval obrovský výbuch a celá země se začala třást. Nebylo to moc silné, ale všechny lidi to dost vyděsilo. Nikdo nikde neviděl žádný zdroj tohoto nečekaného zemětřesení. Nevěděli co se to jen děje. Jen od blonďáka se ozvalo:
„Sakra!“ Všichni se na něho otočili a dost nechápavě se dívali jak se mladík rozplynul do bílého kouře. Napětí stále stoupalo. Hodně z přítomných mělo o mladíka opravdoví strach. Potom se z ničeho nic pohnul Orochimaru a pomalu otevřel oči. Chvilku se snažil zorientovat a zjistit kde to je. Otáčel hlavou a pak mu došlo, že ho Naruto musel pomocí klonů odnést od jejich souboje, aby mu zachránil jeho život.
„Kdo to vyhrál?“ zeptal se všech přítomných. Všichni se na něho nechápavě koukali, protože nikdo nevěděl o čem to tu mluví. Pak se První Hokage ozval:
„Chlapče, o čem to mluvíš? Kdo měl co vyhrát?“ Tím vyčerpaného sennina vůbec nepotěšil. Tentokrát se na jeho tváři objevil zděšený výraz. Jestli o ničem nevědí, tak se mladý Uzumaki ještě nevrátil. Určitě musí ještě bojovat! To je velký problém. Ale zároveň ví, že nikdo z celé jejich organizace by mu v tomhle souboji pomoct nemohl. Má jim o tom vůbec říkat? Vždyť všechny jen zbytečně vyděsí.
„Co se stalo s Narutem?“ naléhala Tsunade. Takový výraz zděšení na jeho tváři ještě nikdy neviděla a to mu stála po boku v mnoha beznadějných situacích. Co ho mohlo tak znepokojit? Musí jim to přece říct! Takovou informaci si nemůže nechat pro sebe.
„Je to zlé. Namikaze do sebe zapečetil boha Smrti! Teď tam s ním Naruto bojuje a snaží se ho odrazit. Používá svoji maximální sílu namíchanou s Kyuubim. Musíme doufat, že to bude stačit…“ Když to řekl, tak znovu omdlel. A byl za to rád. Nechtěl se jim dívat do očí, když zjistili tuto příšernou zprávu. Teď jim bylo jasné co to bylo předtím za otřesy. Nezbylo jim nic jiného než doufat a věřit, že dokáže jejich vůdce porazit jeho nepřítele.

Když Bůh uviděl, že Narutův klon odnáší vyčerpaného ninju, tak se rozesmál a řekl:
„To si myslíš, že když ho odneseš, tak mu pomůžeš? Stejně dřív nebo později zemře mojí rukou!“ Blonďák se jeho slovům jen pousmál. Jeho plán prostě musí vyjít. Sice věděl, že síla devítiocasého démona nedokáže porazit boha, ale musí udělat všechno co půjde.
„Nedovolím, aby takový slaboch, jako ty zabil někoho z mích lidí. Ty se jen schováváš v těle toho chlapa, aby sis mohl pohrát! To je tak dětinské. Kdybys byl co k čemu, tak by jsi přišel osobně a postavil se mi,“ snažil se ho vyprovokovat k nepříčetnosti. Musí vyzkoušet plnou sílu, kterou je nyní Bůh schopný vypustit. Samozřejmě, že nemůže být maximální, protože se s hostitelem neměl ještě šanci sežít. Jediné co mu zbylo, bylo doufat, že nebude vyšší, než jejich vlastní síla. A tak pokračoval:
„Jé ty vlastně nemůžeš! Nezmůžeš se vůbec na nic, protože ses nechal takhle trapně uvěznit v něčím těle. To je smůla.“ Věděl, že to je nebezpečné, ale ještě se smál výrazu, který se objevil na tváři jeho protivníka. Tak naštvaný výraz ještě na tváři svého otce ještě neviděl. Vypadalo to, že jeho plán začal vycházet. Cítil, jak protivníkova chakra začala velice rychle narůstat. A pak uslyšel jeho hlas:
„Ty červe! Co si to vůbec dovoluješ? Teď tě rozdrtím a zabiju všechny co najdu za tím tvým chatrným štítem!“ Namikazeho obalila obrovská černá chakra a doslova vybuchla. Celé okolí se začalo třást a tlaková vlna ničila všechno co se jí dostalo do cesty. Když se černá chakra rozplynula, tak místo Minata, tam stála nějaká obrovská černá postava. Byla tvořena chakarou. Byl to majestátný, třímetrový muž. Pouhým pohledem na něho, jste věděli že je nebezpečný. Sálala z něho obrovská nenávist.
„Tak co na to říkáš ty, červe? Už sis nadělal do kalhot?“ ozval se Bůh Smrti vychloubačně a smál se tomu. Zatím totiž nikde neviděl Naruta. On však stál stále na stejném místě, jako předtím a s klidem sledoval svého protivníka. Vlna jeho chakry s ním vůbec nepohnula. Soustředil totiž většinu své síly do jeho pláště. Snažil se donutit boha, aby si myslel, že jeho chakra na něho nemá vůbec vliv.
„To není možná! Já jsem přece Bůh! Jak to, že stojíš pořád na místě?“ divil se arogantně Bůh. Když se na něho Uzumaki podíval, tak uviděl, že je tvořen pouze chakrou. Takže nemá plnou sílu, protože kdyby měl, tak by se z měnil úplně. Jenže dokud nějakým způsobem nedonutí svého hostitele, aby mu povolil použít jeho úplnou sílu, tak si s ním zatím Naruto dokáže poradit.
„Protože jsem silnější než ty. To jsi nečekal, viď? Že by nějaký lidský červ dokázal ustát tvoji chakru. Jakmile jsi sestoupil na zem, tak jsi zeslábnul. Dovedu si představit tu potupu, kdyby tě někdo jako já porazil. Ostatní bohové se ti budou určitě smát,“ pokračoval s klidem ve své provokaci. Začal se soustředit na svoji sílu a snažil se přijít na nějakou vhodnou strategii, aby ho rychle zahnal. Věděl, že s každým útokem mu jeho síla klesne a tím bude zranitelnější proti bohovi Smrti. Musí přijít s něčím, co by rychle zahnalo jeho protivníka. Konečně přišel na dokonalý plán.
„Neznamená, že když jsi tu vlnu ustál, tak že mě porazíš. Dneska tě tu zadupu do země, ty jeden fracku!“ Křikl na něho, už dost naštvaně Bůh a rozeběhnul se na něho. Odkudsi vytáhnul obrovskou dvoumetrovou katanu a švihnul s ní po Narutovi. Jenže z něho hned proti kataně vyskočila chakra v jeho podobě a oběma rukama držela čepel. Musela ji držet obrovskou silou, protože se na to Bůh dost nevěřícně koukal a snažil se zatlačit silněji. Jenže jeho pokusy byly marné.
Naruto mezitím dál běžel a přibližoval se k němu. Napřáhnul ruku a hned se v ní začala tvořit dobře známá koule s chakrovými čepelemi. Jenže tentokrát, nebyla ta koule modrá, ale byla spíše fialová, protože v ní byly namíchané chakry blonďáka i démona.
Z jeho techniky vycítil Bůh nebezpečí a tak napřáhl svoji nohu a odkopl blonďáka od sebe. Nebo teda, aspoň si to myslel. Jediné co strefil, byla zase Kyuubiho chakra a Uzumaki se jen vyhnul a stále více se přibližoval ke svému protivníkovi. Než si stihnul něco Bůh Smrti vůbec uvědomit, tak se ozval Narutův hlas:
„Gosei Rasenshuriken!“ Ozval se mohutný výbuch a Bůh ucítil obrovskou bolest. Na moment se dokonce ocitnul ve vzduchu. Překvapeně se díval na toho člověka. Žádný obyčejný, všivý člověk by neměl mít tolik síly! To přece nemůže být možné! Musí to být nějaká iluze. Když se jeho tělo začalo vracet k zemi, tak se mu naskytnul děsivý pohled. Dole pod ním na něho čekal blonďák. Jeho chakra vytvořila deset dalších rukou a v každé ruce rotovala stejná technika se kterou ho předtím zasáhnul.
Snažil se nějak vyhnout, ale nešlo mu to. Máchl rukou a vytvořil mohutný, silný vítr, který měl narazit do blonďáka. Jenže před ním se tentokrát objevila jakási bariéra tvořená surovou chakrou. Když že nijak nezabrání v dopadu na jeho techniky, tak se rozhodnul, taky nějak zaútočit. Doufal, že v čas najde něco silnějšího, než jsou techniky toho člověka, aby sílu jeho útoků obrátil na něho. Začal se soustředit a kolem něho se začaly objevoval všechny elementy. Oheň, voda, vzduch, země, elektřina. Všechny se objevily v koulích s příslušnou barvou. Potom se koule vytvarovaly do mohutných draků, kteří se začali splétat dohromady a vytvořili jednoho obrovského draka, který letěl velkou rychlostí přímo na Naruta.