4. Velká ninja válka - 11. No to snad ne !

Naruto chvilku nechápavě koukal na svého kamaráda a pak se zeptal:
„A co se teda bude dít? Má to něco společného s tím špatným pocitem, který jsem cítil dneska ráno?“ Kyuubi se na něho chvilku zkoumavě koukal. On byl díky své vnímavosti cítit něco velice podivného. Ale proč to cítil i jeho jinchuuriki? To mu bylo záhadou. Asi to bylo nějaké podvědomé varování, které od něho vycítil. Démon nad tím přestal přemýšlet a začal vysvětlovat:
„Víš před třemi týdny jsem cítil obrovskou zlobu, která se šířila celým světem. V tu stejnou dobu se taky objevila obrovská chakra, se které jsem byl opravdu nervózní. A včera se ta masa chakry dala do pohybu. Nevím co je ta chakra zač, ale je plná zloby a nenávisti. Rozhodně mnohem víc, než byla moje chakra, než jsem byl do tebe zapečetěn.“ Tahle informace byla pro Uzumakiho novinkou. On o ničem takovém nevěděl. O takovýchto důležitých informacích by mu měl říkat dřív.
„Jak moc velká chakra?“ zajímal se Naruto. Kyuubi se zarazil, jako kdyby se soustředil a snažil se vycítit tu chakru. Po chvilce řekl:
„Nikdy jsem nic takového neviděl. Ani já se s takovým množství chakry nemůžu rovnat. Jestli se proti nám ta chakra postaví, tak nemáme žádnou šanci.“ Tohle byla opravdu špatná informace. Musí s tím něco udělat. Jenže co?
„A kde tu chakru cítíš?“ vyptával se dál blonďák. Potřebuje vědět, jestli má dost času na rozšíření jejich aliance, nebo jestli má radši zavelet k ústupu. Devítiocasý démon se na něho podíval a řekl mu:
„Když se zdroj té síly objevil, tak jsem ho cítil někde v okolí Konohy, ale teď se rychle pohybuje naším směrem. Tak do hodiny tu bude.“ Tak tohle byla opravdu špatná zpráva. Dokáže za hodinu postavit ty hradby? Musí to aspoň zkusit. Když pošle ještě víc klonů, tak to budou mít rychleji. Proto se ještě zeptal:
„Myslíš si, že když použiji tvůj plášť a budeme bojovat plnou silou, tak že tu silnou chakru nedokážeme porazit?“ Kyuubi se znovu zamyslel a pak mu řekl:
„Jestli je ta síla uvězněná v nějakém lidském těle, tak nemůže použít celý svůj potenciál. Možná, bychom to mohli zahnat, ale bude to opravdu náročné pro nás oba a rozhodně nebudeme moct bránit nějaké přihlížející.“ Mladý Uzumaki přikývnul s vážným výrazem. Takže všechny stáhne za bránu a pokusí se tomu novému nepříteli postavit nějak sám. Sice nevěděl jak to dopadne, ale musí něco udělat. Vždyť člověk s takovou silou, by možná mohl prolomit i tu jeho obranu, což nemůže dovolit.
„Dobře, takže já všechny stáhnu a pokusím se dostavět novou hradbu v čas. Potom se postavíme tomu podivnému nepříteli,“ informoval ho a potom se soustředil na to, aby byl znovu v reálném světě. Okamžitě kolem sebe viděl svoje muže. Žádný netušil co se na ně žene a tak na ně zvolal:
„Poslouchejte mě všichni. Všichni se musíte okamžitě stáhnout za hradby. Celou dobu jsem si myslel, že to je nějaká past a moje obavy se naplnily. Kyuubi vycítil obrovskou chakru, jak se blíží k nám. Neví komu ta síla patři, ale je prý větší než ta jeho. Do hodiny bude tady.“ Všichni se na něho zděšeně koukali. Vždyť devítiocasý démon je nejsilnější z ostatních démonů, tak jak může někdo být ještě silnější? To přece není možné. Nedovedli si představit, co to je za monstrum.
„Ale co vy, pane? Vy se s námi nestáhnete?“ vyptával se ho znovu Safir. Mladý blonďák jen nesouhlasně zakroutil hlavou a řekl:
„Já tu zůstanu a zkusím získat klonům dostatek času, aby mohli dostavět hradbu. Až ji budou mít hotovou, tak se samozřejmě stáhnu taky.“ Nad jeho odvahou všichni nechápavě kroutil hlavami. Ale na druhou stranu věděli, že jediný, kdo se může té příšeře postavit je právě on, tak nikdo z nich nenaléhal, aby tu mohli zůstat a začali se stahovat. Několik ninjů mu ještě popřáli hodně štěstí, když ho míjeli.
Když začali jeho bojovníci odcházet, tak si vzpomněl, že ještě musí varovat druhou vlnu. A taky vytvořit další klony, aby to stihly do hodiny postavit. Proto složil potřebné pečetě a zvolal:
„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“ Před ním se objevil bílý kouř a když se rozptýlil, tak před ním bylo tisíc jeho klonů.
„Jeden z vás půjde informovat, Orochimara o situaci a zbytek začne stavět hradby k jejich městu. Ať se taky stáhnou do bezpečí!“ Rozkálal svým klonům. Všichni okamžitě zmizeli, protože spěchali ke svému cíly. Naruto si zatím v klidu sednul na jeden větší kámen, který mu ležel u nohou přemýšlel o tom, co se to děje a kdo nebo co by mohlo být zdrojem téhle podivné síly. Nejvíc ho zarážel fakt, že to je ještě silnější než jeho démon. Ještě se nesetkal s něčím silnějším. Je to opravdová záhada. Ale hlavně jak se to tu najednou mohlo objevit? Proč nikdy předtím Kyuubi tu chakru necítil? Vždyť se nemůže z ničeho, něco takového stvořit. To prostě není logické.
Z jeho přemýšlení ho vyrušily až plameny, které se před ním objevily. Když zmizely, tak na jejich místě stál Orochimaru. Díval se na něho dost nechápavě a zeptal se:
„Co se to děje?“ Naruto k němu vzhlédl s vážným výrazem a odpověděl:
„Kyuubi vycítil obrovskou chakrou, která je prý mnohem větší než má on. Stáhnul jsi svoje lidi za hradbu?“ Sannin se na něho díval stále nechápavě. Jak mohl něco takového cítit? Vždyť by nic takového nemělo ani existovat. To není možné.
„Jo všechny jsem stáhnul. Ale co tu děláš ty? Proč jsi se nestáhnul s ostatními?“ divil se Orochimaru. Blonďák se mu díval s vážným výrazem do očí a řekl:
„Když už nám to území přenechali bez boje, tak ho aspoň obsadíme. Aby o něho přišli. Počkám tu, než klony dostaví hradby a potom také uteču. Aspoň takhle zjistím, co to je za tvora, že má tak obrovskou chakru.“ Jeho společník však nesouhlasně kroutil hlavou hned jak to uslyšel. Přece ho tu nemůže nechat samotného na pospas něčemu co má větší chakru, než on sám. To by nedopadlo dobře. Mohl by tu padnout a co potom? Jak by to vysvětloval Shion?
„Nenechám tě tu samotného. Vždyť ani nevíš, jestli budeš mít dost sil k poražení toho tvora! Nemůžeme si dovolit o tebe přijít,“ nesouhlasil s jeho dosavadním plánem. Vždyť to je celé na hlavu. Nemůže se tu takhle ohrozit, jen kvůli tomu, aby se obsadili další území jejich protivníků.
„Kyuubi si myslí, že ten tvor bude víc bojovat sám se sebou, než proti nám. Navíc, my jsme už sehraní a můžeme použít úplný potenciál naší síly. Proto bychom mohli být schopni ho překvapit. Vím, že ty to tak nevidíš, ale tohle je jediná šance, jak toho tvora přinutit si myslet, že na nás nemá. Aspoň ho to odradí od snahy se probourat naším štítem. Nepochybuji o tom, že by to dokázal,“ vysvětloval svoje důvody Naruto. Kdyby nemusel, tak by to nedělal. Ale teď je ta nejlepší šance, jak toho tvora zarazit. Rozhodně mu nemůže dovolit, aby se nějak dostal na jejich území. Nepřítel by toho mohl využít k invazi a navíc, něco tak silného by mohlo jen tak pro radost zabít všechny, co se důvěřivě ukrývají pod štítem. On za ně má zodpovědnost a když bude muset, tak pro jejich ochranu položí i svůj život.
Orochimaru se na něho zamyšleně díval. Musel uznat, že nyní je nejlepší možnost k zahnání toho tvora. A tak nakonec řekl:
„Dobře, máš pravdu. Ale nemůžu tě tady nechat samotného. Nech mě tu aspoň dokud se ten tvor neobjeví. Když to bude hodně špatný, tak se stáhnu za hradby a bude tě pozorovat. Kdybys náhodou potřeboval pomoc, tak bych vymyslel nějaký plán. Abychom z toho celého oba vyvázli živí.“ Blonďatý ninja neměl žádný důvod k tomu, mu nějak zakázat jeho přítomnost tady. Byl rád, že tu s ním aspoň někdo bude, než se objeví jeho protivník. Jen doufal, že jeho šílený nápad vyjde a dokáže zastavit to monstrum v postupu. Jestli ho donutí se stáhnout, tak na sebe bude opravdu pyšný.
„Jasně, zůstaň tady. Aspoň budu mít společnost,“ souhlasil mladý Uzumaki a potom se bavil se sanninem o různých věcech. Čas od času kontroloval svoje klony. Aby věděl jak jim jde jejich práce. Sice pokračovali opravdu rychle, ale čas stále plynul a ten tvor se blížil.
Po padesáti minutách konečně uviděl v obou směrech jeho klony, jak stavějí a tak se potěšeně usmál. Kývnul na svého společníka a oba se přesunuli kousek do předu, aby je klony nezastavěly uvnitř.
Když se s Orochimarem zastavili, tak najednou pocítili obrovskou nenávist a zlost, která je obklopovala. Starší ninja kývnul na blonďáka a řekl:
„Něco mi říká, že už je tu.“ Naruto souhlasně přikývnul a vyčkával, až se ten tvor objeví. Každým okamžikem byla ta zlost větší a větší. Podivnější bylo, že ty podivné pocity na ně začali tlačit. Jako kdyby se je snažily zastrašit. Blonďák byl v mžiku opět ve svém sage módu, ale jeho společník na to jen nevěřícně koukal. Jako kdyby nikdy nic podobného necítil a to je u něho co říct. Tlak se stále zvyšoval. Bylo to opravu velice podivné.
Pak se najednou z lesa před nimi vynořila postava a šla k nim. Podle pohledu to byl zaručeně člověk. Ale jak se mohl dostat k takové síle. A spíš kdo to vůbec je? To jim bylo záhadou. Nechápavými pohledy koukali na toho „člověka“. Ani jeden z nich netušil kdo to mohl být. Ale byli si jisti, že ta moc pochází z něho.
Dále sledovali blížící postavu a byli si jisti, že to je muž. Měl na sobě bílý plášť a šel stále k nim. Když byl několik metrů od nich, tak na něho Naruto křikl:
„Co jsi zač? Tady nemáš co pohledávat! Jestli okamžitě neodejdeš, tak ti v tom budu muset pomoct!“ Postava se na okamžik zarazila a potom se začal smát. Muž se smál opravdu dlouho, jako kdyby ho něco pobavilo. Když se dosmál, tak řekl hlubokým hlasem:
„Ty jeden ubohý člověče! Ty mě nemůžeš porazit ani kdybys chtěl! Já jsem všemocný bůh a ty jsi pouhá nicka, kterou bych mohl jednoduše zašlápnout do země.“ Orochimaru na to nijak nereagoval a stále zděšeně koukal na jejich protivníka a tak se konverzace ujal opět mladý Uzumaki a odpověděl pobaveným hlasem:
„Jestli jsi opravdu všemocný bůh, tak se děláš v lidském těle? Že by jsi měl chvilkovou slabost a nechal se uvěznit?“ Muž do něho zabodl svoje oči. Když se do nich mladý ninja podíval, tak zjistil, že jsou úplně černé. Stejně jako jeho vlasy. Ale potom se zarazil. Vždyť on toho chlapa zná!
„Orochimaru, podívej se na toho muže? Poznáváš ho?“ zvolal zděšeně na svého společníka. Ten se jako kdyby probral z transu a prohlížel si pozorně toho muže. Chvíli na něho koukal a potom se zarazil. Vždyť ten muž je, Namikeze Minato!
„Ale jak to je možné?“ ozval se nechápavě sannin. Než stihnul Naruto cokoli říct, tak se ozval Hokage nepřirozeným, hlubokým hlasem:
„Tenhle bláznivý muž hledal sílu. Přivolal mého služebníka, démona smrti, a uvěznil ho v tomhle světě. Když se mi démon nehlásil, tak jsem se pro něho vydal. Chtěl jsem ho pořádně ztrestat, ale potom mně nějakým způsobem zapečetil do sebe!“ Oba dva ninjové z organizace Mokushiroku se po sobě překvapeně koukali. Jestli to je pravda, tak teď před nimi stojí bůh Smrti osobně! Proto v sobě má tolik chakry.
„Ale to není přece možné. Jestli jste opravdu bůh Smrti, tak by jste našel nějaký způsob, jak se z něho osvobodit. Jste mnohem silnější než on, takže se můžete osvobodit. Tak proč v něm zůstáváte?“ divil se Orochimaru. Přišlo mu prostě divné, že zůstává dobrovolně v tom těle. Bůh se ďábelsky rozesmál a řekl:
„Už dlouho jsem se neudil a neužil jsem si žádné vzrušení. Teď mám skvělou šanci. Protože hostitel se na nic nezmůže. Jeho tělo úplně ovládám. Proto teď všechny co potkám na své cestě zabiju!“