Strážce brány - 9. Pravda

Slunce již bylo skoro na konci své denní cesty a nachýlilo se k západu. Lidé z vesnice ukryté v Listí se už navrátili domů po dlouhém dni stráveném opravou své rodné vesnice. Do toho mírumilovného klidu se najednou před bránou objevila písečná vlna, která se rozplynula v větru. U brány se objevila šestičlenná skupina lidí. Jakmile si jich všimnul tým hlídající bránu, tak k nim přiběhnul.
„Jak probíhala vaše mise, úderná jednotko?“ Vítal je s úsměvem Konohamaru. Trochu překvapeně se díval na Gaaru a hned dodal:
„Rád vás tu zase vidím, pane.“ Vůdce Písečné vesnice s úsměvem přikývnul a pozdravil ho.
„Také tě rád vidím. Nevíš náhodou, jestli je Tsunade-sama ve své kanceláři?“ Mladík se zamyslel a pak souhlasně přikývnul.
„Vzhledem k tomu, kolik je hodin, tak si myslím, že bude v kanceláři. Asi už má po směně, ale stejně vždycky tam vysedává a vzpomíná na staré dobré časy společně s velkou zásobou saké.“ Celé skupinka se po sobě podívala a pak se rozesmáli. Nechali mladého ninju na hlídce s jeho týmem a vydali se do domu Hokageho. Potřebovali jí ohlásit, že jsou zpět a vysvětlit jí nějaké věci ohledně mise. Procházeli poničenou vesnicí, která se stále opravovala a neomylně mířili do kanceláře vůdce vesnice. Dorazili do cíle a Sakura hned zaklepala na dveře. Chvilku se nic neozývalo. Žádný hlas je nevyzíval, aby vstoupili. Sakura si povzdechla a zaklepala poněkud hlasitěji, aby si jich její učitelka všimla. Tentokrát se však ozval unavený, starý hlas jejich Hokage:
„Dále!“ Úderná jednotka v doprovodu Kazekageho se nahrnula do místnosti. Díky nově příchozím se zaplnila předtím skoro prázdná místnost. Tsunade k nim vzhlédla s podivným pohledem, jako by je hodnotila. Pak se zarazila, napila se saké a řekla:
„Nečekala jsem vás tu tak brzo. Jak šla vaše mise? A dokonce tu s vámi je i Gaara. To by mě zajímalo, co se vám přihodilo.“ Kakashi se nadechl, že jako velitel mise předá informace o misi své nadřízené, aby se mohl konečně vrátit ke své rodině, ale než něco řekl, tak ho přerušil Yamato:
„Kakashi-sempai mohl bych shrnout misi já? Vy a zbytek týmu můžete klidně jít. Myslím, že by jste se radši věnovali jiným záležitostem.“ Velitel týmu po něm střelil nechápavým pohledem. Někdy mu dělalo velké potíže vyznat se v jeho společníkovi. Ale měl pocit, že určitě má nějaký důvod chtít mluvit s Tsunade o samotě. Jako kdyby mu došlo něco, co jemu ne. Ale jak ho tak zná, tak až mu to Hokage potvrdí, tak mu to určitě řekne. Nakonec tedy přikývnul a odvětil:
„Tak dobře, postarej se o to.“ Pokynul svému týmu a odešly z pracovny jejich vedoucí. Ve vnitř zůstal jen Gaara a Yamato. Tsunade jim ukázala na žídle před stolem a tak se oba pohodlně posadili. Yamato začal hned vyprávět o jejich misi. Vysvětlil jí všechno co se stalo při misi. Na Hokage to zapůsobilo tak, že začala být nervózní a začala pít. Jako kdyby něco tajila. Pak se dostal Yamato ve svém vyprávění k jedné události, která ho velice zaujala a začal vysvětlovat:
„Ten strážce pak řekl, že ty stromy a prostě celá příroda tam nebyla. Že to tam začalo růst, až když přišel díky jeho chakře, která ovlivňuje jeho okolí. Řekl, že díky tomu všechno kypí životem.“ Gaara se na něho jen nechápavě díval. Nevěděl kam s tím míří, ale na jejich společnici to mělo poněkud opačný účinek. Přestala se zajímat o panák na stole a uchopila celou nádobu s alkoholem a velkými douškem se napila. Když dopila, tak se zabodla svůj pohled do Yamata a řekla:
„A kam s tím míříš?“ Oběma mužům v místnosti došlo, že když se opije, tak je velice špatná lhářka, ale Yamato s ní měl stále velkou trpělivost, protože ona je jeho nadřízená, a tak pokračoval ve své teorii:
„Aby někdo něco takového mohl dokázat, tak by musel žít v naprosté symbióze s přírodou a navíc by musel splnit ještě jednu důležitou podmínku. Musel by být potomkem někoho z klanu Senju.“ Tentokrát se Tsunade napila ještě víc, ale nic neřekla. Tak po chvilce ticha znovu pokračoval:
„Viděl jsem něco podobného jen jedinkrát v životě u někoho jiného, než jsem já.“ Tsunade stále mlčela. Nic neříkala. Tížilo ji její svědomí, ale nechtěl jim dát, žádná vodítka. Prostě nesmí. Hokage stále nic neříkala, a tak zase pokračoval stejný muž:
„Moc dobře víte, u koho to bylo. Jakápak náhoda, že Strážce brány tam je zrovna deset let, že? Naruto čirou náhodou zmizel před deseti lety!“ Poslední větu vykřikl, aby donutil Tsunade mu něco říct. Ale ta stále nechtěla nic říct. Prvně poslala na sebevražednou misi Jiraiyu a potom i Naruta. Celou dobu si to vyčítá, ale nechce přiznat, že by udělala chybu, to bude raději zapírat.
Gaara na tom byl o poznání jinak. Potvrdilo se mu to, co si myslel. Ten strážce je opravdu Naruto!
„Jak je to možné? Já myslel, že utekl!“ Divil se Gaara a provrtával naštvaným pohledem Hokage. Samozřejmě, že ho to naštvalo. Vždyť ona mu zapírala jeho přátele deset let. A kdyby ten bláznivý vědec nevylepšoval své výtvory, tak by se ani nikdy nedozvěděl, že měl Naruta celou dobu skoro za domem. Tohle zjištění se mu vůbec nelíbilo. Tsunade sebou trhla, jako by se probudila z transu a začala vysvětlovat:
„Před deseti lety za mnou přišel, že se dostal na stopu jednomu muži, který byl v kontaktu s Kabutem. Řekl mi, že z toho muže cítí větší zlo než z Kabuta a ostatních členů Akatsuki. Bylo to v době, kdy jsme nemohli věřit jeden druhému ve vesnici a tak na mě naléhal, abych ho pustila na misi. Věděla jsem jak to bude nebezpečné. Za žádnou cenu jsem ho nechtěla nechat pustit. Ale znáte ho, když si něco umane, tak to prostě musí udělat. Nakonec mně přesvědčil. Vždyť se jeho síle nic nemohlo rovnat. Problém byl ve spojeneckých armádách. Ninjové tam pokládali životy, aby ubránili Naruta a Beeho. Věděl, že by ho nenechali jen tak jít. A tak mě přesvědčil, aby mu navíc ještě pomohla. Vždy pro mě byl jako vnuk, takže bylo velice těžké vzdorovat jeho naléhání. Nakonec zmizel z vesnice a já jsem nikomu nic neřekla. Všichni si mysleli, že prostě zradil. Bylo to ten den, kdy dovedl Saukeho. Přiřadila jsem navrátilce zpět do týmu sedm, aby zaujal prázdné místo po Narutovi. Čas rychle plynul, ale Naruto se nikdy nevrátil.“ Dovyprávěla Tsunade příběh a napila se svého saké. Oba muži na druhé straně stolu se překvapeně dívali na ni a pak po sobě. Nemohli uvěřit tomu co se jim podařilo zjistit. Yamato byl tak trochu rád, že se mu potvrdila jeho domněnka, ale Gaara vypadal, jako kdyby to pro něho byl šok. Stále musel na svého přítele myslet. I když to je už tak dlouho, co tam Naruto přišel, tak nyní je ta správná chvíle pomoct mu a konečně ho přivést do jeho prvého domova.
„Tsunade-sama jak jste to mohla zatajit? Vždyť víte kolik jeho přátel o něho mělo tak dlouho strach. Vyberu ty nejlepší z nejlepších ve vesnici a vydám se do té oasy. Mohu počítat s vaší pomocí?“ Tsunade rozhodně přikývla. Ona by se už dávno vydala na pomoc Narutovi, ale nevěděla jeho polohu a netušila ani jestli stále žije. Celou dobu ji jen vzpomínka na něho ničila, ale nyní se zase rozhořel plamínek naděje. Teď když už ví, kde je tak udělá vše co je v jejich silách, aby ho přivedla zase zpět.
„Udělám to samé. Vyberu schopné ninji a za tři dny se sejdeme před Sunou. Pomůžeme mu ukončit tu jeho příšernou noční můru, které se nemůže už tak dlouho zbavit.“ Gaara souhlasně přikývnul a postavil se.
„Dobře tedy. Vrátím se do vesnice a připravím se. Zatím se tedy s vámi loučím. Ale nebude dlouho trvat a navrátíme ho zpět do jeho domova, tím si jsem jistý. Na světě není žádná síla, která by nás mohla zastavit.“ Řekl Kazekage. Složil několik pečetí a rozpadl se na písek, který potom zmizel úplně.
V kanceláři Hokage zůstal jen Yamato a Tsunade. Postarší žena se dívala na vůdce svých ANBU jednotek a pak se do ticha opatrně zeptala:
„Co když nebude chtít zachránit? Vždyť on celou dobu bojoval a vypadá to, že na vás zapomněl. To nevypadá moc dobře. Jen doufám, to na něho nebude mít žádné trvalé následky.“ Yamato si překvapeně prohlížel svoji šéfovou. Ještě nikdy z ní neviděl vyzařovat takové množství strachu. Nikdy si spíš nemyslel, že by něco takového bylo vůbec možné, ale opak je pravdou. Strach o naše blízké je vždycky velice silný a neubrání se mu nikdo, ani žena v tak vysokém postavení, jako je Hokage. Tímhle mu dokazovala, že i ona je jen člověk. Její upravený mladiství vzhled ho totiž vždycky mátl. Občas měl chuť zeptat se jí jak je vlastně stará, ale měl strach z její reakce. A navíc, žen by se na jejich věk ptát nemělo, takže se k tomu nikdy neodvážil. Dobře si pamatoval, co se může všechno stát, když je naštvaná. Tenzou se nadechl a odvětil:
„Mluvíme tu přeci o Narutovi. On byl vždycky velice odolný a tak si nemyslím, že by to na něho mělo nějaké účinky. Navíc v sobě má chakru z nejsilnějšího démona, takže si myslím, že díky tomu se dokázal tak rychle přizpůsobit novému životnímu stylu. Hodně moc tam zesílil. Nevím k čemu bych jeho sílu měl přirovnat. Nemyslím si, že by se mu mohl někdo ze samotných kagů rovnat. Viděl jsem ho bojovat jen bez chakry, ale bylo to velice impozantní. Všechno okolo krájel tím svým obrovským mečem a ani se nezastavil. Prostě nezná slitování.“ Tsunade přemýšlela nad novou osobností mladého Uzumakiho. Jestli je opravdu schopný zabíjet, tak se z něho stal pravý shinobi se vším všudy. Nikdy se nechtěl stát vraždícím strojem bez emocí, jako byl kdysi Sai. Sám se jí s tím kdysi dávno svěřil. Litoval Saie, protože si nedovedl představit, že by se mu někdy něco takového mohlo přihodit. A jak dopadl. Povzdechla si a řekla:
„Asi máš pravdu, ale bude bezpečné ho jen tak pustit mezi lidi? Vždyť byl deset let sám s příšerami a zabíjel je. Naučil se nikomu nedůvěřovat. Mám strach, že v něm zareagují jeho zvířecí reflexi a když ho budou chtít vesničané přivítat, tak vytáhne ten svůj meč a po zabijí všechno v okolí.“ Yamato musel uznat, že její strach je oprávněný. Nedovedl si představit Narutovu reakci na velký, radostný dav, který ho obklopuje. Ale přece jen stále v něho věří, takže se rozhodl nezabývat takovými věcmi.
„To budeme řešit, až když se něco takového stane. Ale řekl bych, že by nikoho z nich nikdy vědomě nenapadl a navíc, s nimi to bude něco jinačího. Ti mutanti neustále ze sebe vypouštěli nenávist a chuť zabíjet. Když nic takového nevycítí z toho davu, tak nebude mít žádný důvod tasit svůj meč.“ Uvažoval Yamato. Už měl za svůj život šanci potkat několik pravých šermířů a ti se chovali dost podobně jako Naruto. A navíc v lidech je taková psychologická pojistka, která zabrání nejhoršímu. Někde hluboko uvnitř, má stále rád své přátelé a nikdy by nedovolil, aby se jim něco stalo. I kdyby to mělo být kvůli němu. A kdyby došlo opravdu na nejhorší, tak si myslel, že by dokázal zastavit Naruta. Tsunade souhlasně přikývla a smutně řekla:
„Doufám, že máš pravdu. Hlavní teď je, ale dovést ho zpět. Proto svolej všechny jeho bývalé spolužáky a klidně jejich senseie. Zavolej je sem a já jim všechno vysvětlím a připravím je na misi. A také zavolej Shizune. Budu potřebovat někoho, kdo se postará o vesnici po tu dobu co budeme pryč. Dlouhou dobu je moje pomocnice a věrná přítelkyně. Určitě si dokáže poradit několik dní s tím nudným papírováním.“ Yamato povstal ze židle a přikývnul na znamení tomu, že rozuměl jejímu úkolu.
„Dobře, všechny sem zavolám a řeknu jim, že pro ně máte misi. Ale nemyslím si, že půjdou všichni. Některé ženy jako třeba Ino, tu budou muset zůstat a starat se o své děti.“ Oponoval trochu jejímu předchozímu tvrzení. Tsunade si povzdechla a řekla:
„No tak doplníme skupinu nějakými dalšími schopnými lidmi, ale to se domluvíme až potom co nám řeknou.“ Tenzou jen přikývnul, opustil kancelář a šel splnit zadaný úkol. Tsunade osaměla ve své kanceláři a začala znovu přemýšlet nad tím blonďatým mladíkem.