Čistá krev 02 - Další Jinchuuriki?

Chiyo s Narutem zrovna procházeli kolem místa, kde kdysi sídlil klan Uchihů. Kousek od toho totiž byl Chiyin starý dům. Tam, kde bydlela ještě s rodiči, sestrou a bratrem. Chvíli šli kolem starého honosného plotu, který byl součástí domu jejich rodiny. Po chvíli došli k vrátkům. Chiyo odemkla jedním z klíčů a šla dál po cestičce až ke vchodu do domu. Zahrada byla dost zchátralá. Květiny, které tady rostly předtím už zmizely a zbyl tu jen plevel. Houpačka, na které se houpala s Chiibi zrezivěla. Lavička se stolem před domem byla už zničená a pár dřívek už chybělo. Před dveřmi se Chiyo zastavila. Našla klíš, dala ho do zámku a zastavila se uprostřed pohybu otvírání dveří. Měla strach z toho, co tam uvidí. v hlavě ji přeběhla další vzpomínka.
°,,Mami! Tati! Chiibi je..." zakřičela malá dívka. V polovině věty se však zasekla, protože doma bylo ticho. Nikde nic. Prošla chodbou a dala se směrem do obývacího pokoje. A teď to viděla. Louže krve tekoucí tenkými čárami až k ní. krev pocházela s velké louže. Ta krev patřila Chiyinim rodičům. Oba dva leželi bez hnutí na zemi. Kolem nich spousta krve.
,,Né! Mamí! Tatí! Nesmíte jen tam ležet. No tak. Vzbuďte se. Chiibi je...je...mrtvá. Nesmíte jen tak spát. A najednou klesla na zem. Spadla na kolena a ruce si dala do dlaní. Začala plakat. A najednou ji dva kunaie proletěly kolem hlavy. Přeřízly její stužky, kterými měla svázány dlouhé hnědé vlasy do dvou copků. Proč? Proč ji přeřízly stužky ale neublížily ji? A najednou uviděla osobu. Nebyla vidět zřetelně, ale obrys ano. Blížila se a čím blíže byla, tím více Chiyo viděla, že je to její bratr Kimika.
,,Bráško, koukni, někdo zabil Chiibi i mámu s tátou." Kimika popošel blíž, klekl si k ní a řekl:,, Stejně ti to více sluší rozpuštěné, sestřičko." Vstal a šel ven. Chiyo za ním vyběhla.
,,Bráško, ty nic neuděláš? Zavolej posily. Někdo je zabil. Třeba se ještě dají vyléčit a..." Najednou ji zasáhl kunai do ramene.
,,Naivní sestřičko. Nikoho volat nebudu, když jsem je zabil já. No teď přemýšlím, co s tebou. Zabiju tě taky?" A najednou Chiyo pocítila strach. Bála se jejího vlastního brášky. Poprvé. Nechtěla ještě zemřít. Ale neutíkala. Popošla k němu blíž.
,,Chceš mě zabít, bráško? Tak to udělej. Když už jsem ztratila mámu a tátu a dokonce i sestru. Proti tobě nemám šanci. Jsem slabá." Plakala. Začalo pršet a Chiyo jen čekala na smrt. Kimika se na chvíli zasekl. Přišel k ní a...,,Sestřičko. Jsi opravdu naivní." Něco ji píchlo. Jehla ji pronikala do kůže na krku a ona pomalu padala. Spadla na zem. Nemohla se pohnout.
,,Sestřičko. Žij. Jednou si pro tebe přijdeme. A potom můžeš dokázat, jak moc jsi slabá. Musíš zesílit. Nebuď naivní a nauč se žít v tomto světě. Tvůj cíl jsem já, rozumíš? Jen mě chceš zabít. Nikoho jiného." Chiyo omdlela.°
,,Chiyo? Když neotevřeš, nedostaneme se dovnitř a nestihneme mou oslavu." připomněl ji Naruto.
,,Ach ano. Promiň, Naruto." omluvila se Chiyo a otevřela dveře. Uvnitř bylo šero a strašně dusno. Dlouho se tu nevětralo. Okna byly všechny zavřené. Oba se divili, že tu nebylo nic rozbité. Chiyo nahmatala vypínač a rozsvítila světlo. Všude byl prach a všechno bylo zatuchlé. Oba vešli dovnitř a dveře se samy hlasitě zabouchly.
,,Jak já nemám rád průvan." stěžoval si Naruto.
,,Naruto? Nemůže být průvan. Okna otevřená nejsou, jinak by tu nebyl takový vzduch. A žádný vánek jsem necítila. Něco je špatně." přemýšlela Chiyo. Naruto se na ní nechápavě podíval a pokračovali v cestě. Vydali se po schodech nahoru. Za sebou na schodech nechávali stopy, které byly v prachu značně viditelné. Došli nahoru, kde byly čtyři pokoje. Jeden z nich patřil Chiyo, druhý Chiibi, třetí Kimikovi a čtvrtý jejich rodičům. Automaticky šla ke svému pokoji. Otevřela dveře. V pokoji bylo velké okno, které však bylo dokořán otevřené a v pokoji bylo uklizeno. Žádný prach, nic. Bylo ustláno a žádné věci nebyly pohozené po zemi. I když věděla, že jak opouštěla Konohu a balila se, měla tu hrozný bordel. Nechápala to. Třeba to nechala zařídit Hokage.
,,Ehm, Chiyo? Kde máte prosím tě záchod? Už fakt musím." zeptal se zoufale Naruto. Chiyo se musela zasmát, když viděla jeho pohled. Vysvětlila mu to a on odešel. Sedla si na postel. Zavřela oči. Vzpomínala.
°,,Chiyo? Vedu ti návštěvu." Chiyo pomalu otevřela oči. Ležela ve své posteli. V té době bylo všechno super. Ještě ano. Kimika se nechoval ještě divně. Když Chiyo otevřela oči, uviděla Itachiho jak na ní kouká. Vyskočila z postele a v pyžamu ho běžela obejmout.
,,Itachi! Co ty tu tak brzy ráno? Jé já jsem tak moc ráda, že jsi tady!" A potom si všimla Sasukeho. Neměla ho v dětství ráda, protože ji přišel namyšlený.
,,A proč si přivedl i jeho?" Chiyo ukázala prstem na Sasukeho. On se na ni podíval a obrátil oči v sloup.
,,Myslíš, že jsem tu chtěl jít a koukat na tebe jak děsně po ránu vypadáš?" Sasuke se škodolibě usmál, obrátil se a odešel z pokoje. Itachi se usmíval, ale nic neříkal.°
Ze vzpomínání Chiyo vyrušila rána na chodbě. Vyběhla z pokoje a uviděla ho. Itachiho. Stál přímo kousek od ní a na druhé straně chodby na zemi ležel Naruto. Pomalu se postavil.
,,Itachi! Co ty tu děláš?" zeptal se ho. Chiyo se podívala na Itachiho a taky čekala na odpověď.
,,Já jsem si nepřišel pro tebe, Naruto. Přišel jsem si pro Chiyo." řekl bez náznaku vzrušení. Naruto chvíli koukal z Chiyo na Itachiho. Nechápal to. Copak je Chiyo taky Jinchuuriki? Nedalo mu to se nezeptat.
,,Chiyo je taky Jinchuuriki? Je že? Proto jsi pro ní jdeš. Ale já ti ji nedám!" zakřičel Naruto vzteky.
,,Ne Naruto, já nejsem Jinchuuriki. Itachi je tu kvůli něčeho jiného. A hned taky půjde. Sám!" řekla rozhodně Chiyo a šla za Narutem. Když v tom na ní ale Itachi hodil plášť od Akatsuki a šel směrem k nim. Chiyo ho zvedla, podívala se na něj a odhodila ho za sebe.
,,Už jsem to říkala Sasorimu. Máte to marné. Nedám se nikdy k Akatsuki. Přestaňte mě pořád s tím otravovat!" křikla Chiyo a šla dál.
,,Aspoň mě vyslechni. Můžu ti něco říct?" zeptal se Itachi. Chiyo se k němu otočila a kývla na souhlas. I když ne nějak horlivě, ale doufala, že potom ji dá pokoj.
,,Chiyo, prosím tě. Přestaň dělat problémy a poddej se svému osudu. Musíš se dát k Akatsuki. Bude to pro tebe lepší. A navíc, já bych byl opravdu šťastný. Budeme spolu ve dvojici. Tobě by to určitě nevadilo, kdyby jsme spolu byli každý den. I když vím, že jsi dávala přednost mému bratříčkovi." začal Itachi a po jeho slovech se Chiyo vybavila další vzpomínka.,,Vždyť nás nemohl vidět." pomyslela si.
°Byl večer a Chiyo se vracela z tréninků. Sasuke zrovna vyšel z jejich zahrady.
,,Sasuke? Kam jdeš?" Sasuke na Chiyo pohlédl, usmál se a přišel blíž k ní. ,,Jdu jen pro nějaké věci pro mě a Itachiho. Dneska u vás přespíme." Chiyo se usmála taky. Sasuke ji něžně pohladil po ruce a Chiyo se usmála. Potom se otočila a chtěla jít do zahrady, ale on ji chytil pevně a přitom jemně za ruku, otočil ji k němu a objal ji. Chiyo se zase usmála a Sasuke taky. Letmo se políbili a každý šel svou cestou.°
Při této vzpomínka Chiyo mírně zčervenala.
,,Bylo vám sedm. Kolik je tomu let? Docela dost. Jak dlouho jste se neviděli? A jak dlouho se neuvidíte? Sasuke je teď mimo Konohu a už se nevrátí. Neuvidíš ho. Mě ale můžeš vidět každý den. Chiyo, vím, co pro tebe znamenám já a vím, co pro mě znamenáš ty. Nenuť mě ti to říkat. Navíc, bude to pro tebe výhodné. Budeš i se svým bráškou. Kimika. Co? Konečně se ho můžeš na rovinu zeptat proč to udělal. A ještě něco, když půjdeš s námi, nezemřeš. Až z tebe budeme vyndávat tvého Bijuu, najdeme ti osobu, která se za tebe obětuje, nebo poprosíme Orochimara, s kterým jsme ve spolupráci." dokončil Itachi své vyprávění. Chiyo chvíli nechápala. Chápala to, co pro ní Itachi znamená i to, co k němu cítí, ale její Bijuu? Ona přece není Jinchuuriki.
,,Co to říkáš? Jaký Bijuu? Já nejsem Jinchuuriki. Myslíš že mě oblafneš? Ne! Neříkej mi takové věci. A kdyby jsem pro tebe něco znamenala, tak by jsi neodešel!" křičela Chiyo, popadla Naruta a utíkala s ním ze schodů dolů a ven. Chiyo utíkala dál a plakala. Utíkala lesem až byli na cestičce před domem Uchihů. Naruto ji najednou zastavil.
,,Chiyo. Už nemusíš utíkat. Už je pryč. Zůstal tam. Neplač." uklidňoval ji Naruto. Přitom ji objal a v jeho očích se objevili oči od Kyuubiho. Chiyo ho taky objala a najednou z obou začala tříštit rudá chakra. A na tuto chvíli Itachi čekal. Nad Narutem se z chakry objevil malý Kyuubi a nad Chiyo se vytvořila malá Rokubi (šestiocasá lasička). Ti dva chakroví démoni se k sobě blížili. A potom se stalo to. Naruto políbil Chiyo a jejich chakroví démoni se políbili taky. Na to už se ale Itachi dívat nemohl. Chiyo pro něj opravdu znamenala hodně. Vyskočil z úkrytu, Naruta odhodil a Chiyo chytil za ruce, aby se nemohla bránit kunaiema ani ničím.
,,Víš, co jsi teď udělala?" zeptal se naštvaně Itachi. Nevěděl, že láska jejich démonů vyvrcholí až v polibek jejich Jinchuuriki. Chiyo se zasekla. Položila jeden prst na ústa.
,,Já políbila Naruta?" zeptala se sama sebe.
,,No, dohnali vás k tomu vaši démoni. Rokubi a Kyuubi jsou do sebe zamilovaní. Vždycky byli. Jediní démoni, kteří kdy cítili lásku. A jejich láska je v nich i teď. Ty a Naruto se k sobě nesmíte dostat takhle blízko, jinak vás démoni donutí k něčemu podobnému. Chápeš? Už mi věříš? Tady v Konoze o tom skoro nikdo neví. Věděli o tom jen tví rodiče, třetí a rada starších. A v Suně o tom nikdo nemohl mluvit. Proto se s tebou žádné děti nebavily. Proto se tě všichni stranili. Jen proto. Ale nesměli o tom mluvit jako tady o Narutovi. Teď už víš pravdu. Půjdeš teda se mnou do Akatsuki?" zeptal se znovu Itachi. Chiyo dlouho neodpovídala. Koukala do země.
,,Chiyo, pojď se mnou. Prosím." prosil ji. Dal ruku do jejich vlasů a druhou rukou ji hladil na zádech. Objal ji. Chiyo už už vypadala, že kývne ale...
,,Chiyo! Nedělej to. Akatsuki jsou ubožáci, kteří jen ubližují všem okolo! Nechceš být jako oni. Ty taková nejsi. Nevěř mu. Snaží se tě jen přes tvou největší slabinu přesvědčit!" křičel Naruto který zrovna vstal.
,,Itachi, ráda bych ti řekla, že ti věřím. Ale nevěřím! Naruto má pravdu. Nic si ke mě nikdy necítil a teď taky ne! Jen se mě snažíš obelhat! Navíc, dokázal jsi, že jsem Jinchuuriki. A právě proto do Akatsuki nejdu. Ještě aby jsem vám tak padla do pasti?! NIKDY!" rozhodla se Chiyo a dala mu pěstí do břicha a odskočila za Narutem. Naruto se na ní usmál. Byl rád, že zůstává. Itachi se ale postavil jakoby se mu nic nestalo a rozeběhl se proti nim. Naruto i Chiyo se postavili do bojovné pozice, ale Itachi najednou zastavil a svým sharinganem podlédl na Naruta. Vtáhl ho do genjutsu. Lehké genjutsu. Naruto upadl na zem a Chiyo na něj pohlédla. Naruto ale hned vstal.
,,Ne. Kdybych k tobě nic necítil myslíš, že bych se k tobě choval takhle? Chiyo, znám tě odmala. Nikdy bych ti nenechal ublížit a už vůbec ne tě zabít! Proto musíš do Akatsuki. Kvůli Bijuu! A co Sasori? Vždycky byl sám. Po tom, co tě dostal na starost, když tvůj strejda neměl čas, byl šťastný! Bere tě jako sestřičku. Přece nechceš aby byl zase sám." přesvědčoval ji Itachi. Po tom hodil po Narutovi shuriken, ten se mu ale vyhl a uskočil dál. Potom po něm Itachi hodil kunai, ale netrefil a ten přistál kousek od něj. Pozdě si Naruto uvědomil, že je tam výbušný lístek. Ozval se výbuch.
,,NARUTO!" křikla Chiyo se strachem v hlase.
,,Nepolevuj v ostražitosti" ozval se Itachi, píchl Chiyo uspávací injekci, vzal ji do náruče a utíkal. Naruto však uskočil tak tak. Vstal a vydal se za nimi.