Čistá krev 01 - Zpátky doma

V lesíku, který patřil do Země Ohně, utíkala jedna dívka. Mohlo ji být nanejvýš 15 let. Utíkala docela rychle, jakoby před něčím. Měla dlouhé hnědé vlasy ve kterých měla čelenku. Na čelence byl znak Konohy. Takže ta dívka byla shinobi. Na sobě měla bílé kraťasy kousek nad kolena a černé triko na ramínka, na kterém byl zezadu znak jejího klanu. Hodně podobný znaku klanu Uchihů. Na rukách měla kožené pásky v černé barvě ze kterých vlály vždycky dva tenčí. Jako opasek měla taky černý kožený pásek a kolem krku taky, takže když ho měla zavázaný, tak vzadu ho měla až po záda. A najednou ji někdo doháněl. Takže opravdu před něčím utíkala, nebo spíš před někým. Byl to červenovlasý chlapec v černém plášti s červenými obláčky. Doháněl ji.
,,Hej Chiyo! Zastav." řekl klidně, i když s výhružným tónem, chlapec. Ona však dělala, že neslyší a utíkala beze slova dál.
,,Chiyo, prosím tě, chci si s tebou jen promluvit." to už chlapec mluvil více nahlas až skoro křičel. A najednou, dívka se zastavila. On k ní pomalu došel. Otočila se a on uviděl její krásné velké hnědé oči, z kterých kapaly slzy.
,,Sasori, nemůžu uvěřit tomu, že jsi to udělal. Teď už nebudeš nikdy člověk. Jsi jen...loutka" řekla a sklopila oči. Chvíli tam tak mlčky stály.
,,Chiyo, teď to neřeš. Já s tebou potřebuji mluvit o Akatsuki. Přidej se k nám. Dostalo se ti takové pocty být v Akatsuki a ty před tím jen utíkáš. Stejně oba víme, že dřív nebo později se k nám přidáš." řekl chlapec, vlastně Sasori.
,,Ne. Nepřidám se k Akatsuki nikdy. Ty to víš. Říkáš, že se k vám jednou přidám, ale nikdy. Mám pár důvodu. Nechci se dívat na tebe, jak nežiješ. Jsi jen loutka bez života. Byl jsi pro mě jako bratr! A teď? Nežiješ. Nechci se koukat na mého pravého bratra Kimiku. Zabil naše rodiče i sestru! Nenávidím ho! A taky kvůli Itachiho nechci do Akatsuki. Ty víš moc dobře, co pro mě znamená. A hlavně k vám nechci patřit proto, že ubližujete lidem. Chytáte Bijuu a tím zabíjíte jejich Jinchuuriki! A navíc, ani nevím proč je chcete všechny." odpověděla Chiyo a spustila další proudy slz.
,,Kimika-san to udělal pro tvou ochranu. A navíc, ve dvojici bys byla s Itachim, takže by jsi mohla být s ním. Vím, co pro tebe znamená. A máme dost dobrý důvod pro chytání Jinchuuriki. Ale ten ti neřeknu, dokud se nepřidáš do Akatsuki." snažil se ji přesvědčit. Chiyo se jen otočila a dala se znova do běhu. Sasori se vydal za ní. Teď ji dohnal a běželi vedle sebe. Chiyo se na něj podívala.
,,Je mi to jedno. Žadné Akatsuki. Dejte mi s tím pokoj. Já se vracím konečně domů do Konohy. Jak dlouho jsem žila v Suně? Od svých 7let. A teď je mi 15. Tak dlouho mimo domov. Teď se konečně vracím. A nikdo mi v tom nezabrání. Pokud se pokusíte ublížit někomu z Konohy nebo zničit ji, nebudu brát ohled na to, že některé z vás znám. Takže vám radím dobře, od Konohy se držte dál!" zakončila debatu Chiyo a dala se do rychlého běhu. Běžela hustým lesem a za chvíli ji Sasori ztratil z dohledu. Utíkala opravdu rychle. Za chvíli už bude doma. Doma v Konoze. 8let žila mimo ní. Ale teď se vrací. Byla tak šťastná a tak moc bloumala ve své mysly až do někoho narazila.
,,Ou, promiň. Nechtěla jsem, nekoukala jsem se na cestu." omlouvala se Chiyo.
,,To je dobrý. Nic se mi nestalo, jen jsem se trošku lekl." odpověděl s úsměvem chlapec asi ve stejném věku jako Chiyo. Podal ji ruku. ,,Já jsem Uzumaki Naruto. Bydlím v Konoze a vidím, že ty asi taky, protože máš čelenku. Ale nikdy jsem tě tu neviděl." Teď si všimla jeho krásně modrých očí. Barva moře a tak hlubokého, že by se v něm dalo utopit. Byl celkově hezký a Chiyo se líbil. Měl blond vlasy a roztomilý výraz. Byl vyšší než Chiyo a vypadal strašně přátelsky. Hned se ji zalíbil. Potom Chiyo došlo, že by měla odpovědět, protože už dobrých pět minut mlčí a jen se na něj kouká. Zčervenala.
,,Já jsem Achihara Chiyo. V Konoze jsem se narodila a žila tam sedm let. Ale potom jsem musela odejít do Suny. A teď se zase vracím domů." řekla.
Naruto se usmál a pokynul ji ať jde s ním. Chiyo byla ráda. Něco ji na tom klukovi přišlo úžasné. Nevěděla co, ale vyvolávalo to v ní mravenčení. Zdál se jí jako úplně odlišný člověk od těch, které doposud poznala. Sasori, Itachi, Kimika a ostatní takoví, ti se zdáli chladní a tajemní a prostě úplně jiní. Ale Naruto, ten byl hřejivý.

Zatímco Chiyo se vydala s Narutem do Konohy, v jednom z úkrytů Akatsuki začala schůze. Byla v nějakém starém domě ve velké zatuchlé místnosti s desíti židlemi, i když zaplněných bylo jen devět. Uprostřed stál kruhový stůl. Okna byla strašně stará a zaprášená tak, že jimi nešlo vidět ven,což byla pro Akatsuki výhoda. U každého z členů Akatsuki byla svíčka. Jinak byla v místnosti úplná tma. Svíčky vydávaly jen malé světlo a to vždycky jen na toho, kdo před ní seděl.
,,Tak Sasori, mluv. Jak probíhal rozhovor s Chiyo?" zeptal se zřejmě jejich šéf. Oranžové vlasy se zdály ve světle svíčky jakoby hořely. Pokynul směrem k Sasorimu.
,,Ano Peine-sama, Chiyo se nechce přidat do Akatsuki kvůli pár lidem a hlavně kvůli tomu, že zabíjíme Jinchuuriki tím, že jim vyndáváme Bijuu. Rozhodla se vrátit se do Konohy a je připravená ji bránit." Odpověděl Sasori poslušně. Itachi a Kimika, sedící vedle sebe, se na sebe koukli. Došlo jim, které osoby má na mysli. Zavládlo naprosté ticho v kterém by bylo možno slyšet upadnout i špendlík.
,,Hm...Tentokrát za ní pošlu tebe, Kimiko. Řekneš ji, proč si musel zabít vaše rodiče a sestru. A řekneš ji, že Bijuu sbíráme pro mír. A taky ji domluv, aby informace o nás nikomu nedávala. Vím, že to neudělá, ale připomeň ji to." řekl rázně Pein. Kimika se podíval na Itachiho a potom ho to napadlo.
,,Peine-sama, měl bych jeden návrh. Souhlasím s vámi, klidně tam zajdu a pravdu ji řeknu, ale ne teď. Ona miluje Itachiho. Dá na něj. Myslím, že by tam měl jít on. Přece jen mě nenávidí." navrhl Kimika. Pein dlouho přemýšlel. Dlouho bylo ticho. Všechny to už začínalo nudit a jen netrpělivě seděli a koukali na Peina.
,,Itachi, půjdeš za Chiyo a přesvědčíš ji, aby se k nám přidala. To je tvůj úkol. Vem ji plášť. Věřím v tvé schopnosti. Fakt o ní v Akatsuki stojím. Kdyby jít nechtěla, prostě ji unes. Hlavně ji neubliž. Je to náš poklad." zavelil Pein.¨
,,Hai." řekl Itachi a zmizel. Schůze byla rozpuštěna a každý šel dělat své úkoly. Všichni věřili v to, že Itachi Chiyo dovede. Ona totiž pro ně měla větší cenu než si myslela. Pein se jen usmíval. Plně Itachimu věřil.

Chiyo s Narutem uviděli bránu Konohy. Chiyo se zastavila a jen na ní koukala. Nemohla odpoutat pohled od toho znaku. Připomínal ji, kdy bránu spatřila naposledy. Obraz se ji mihl před očima jako vzpomínka.
°Měla na sobě černý nepromokavý plášť. Pršelo. Odcházela s červenovlasým chlapcem. Držel ji za ruku, protože to tak cítil. Cítil, že kdyby ji pustil tak to dítě upadne a už nevstane. Ten chlapec byl Sasori. Když žil ještě v Suně a nebyl v Akatsuki. Měl pro ní přijít a dovést ji do Suny. Chiyo se zastavila, otočila se a naposledy se podívala na znak její rodné vesnice. Na znak jejího domova. Když Konohu opouštěla, cítila strašnou prázdnotu smíchanou s bolestí ze ztráty jejich rodičů a její sestřičky. Nechtěla odejít, ale musela. Jediný, kdo ji zbyl z její rodiny kromě bratra, žil v Suně. A tak za ním musela. Potom odcházeli. Znak Konohy byl čím dál tím méně zřetelný a ztrácel se v dáli. Chiyo šla. Pomalu. Déšť ji připomínal slzy, které ronila pro ztrátu její rodiny. Plakala. A on, Sasori, si toho všiml. Vzal ji do náruče, objal ji a pošeptal ji do ucha:,,Neboj malá, za chvíli bude všechno v pořádku. Staneš se úžasným shinobim a budeš tak silná, až budeš budit respekt." A ona se usmála. Objala ho nazpět a poděkovala mu.°
,,Hej Chiyo! Co se stalo? Pojď, chci tě představit mým přátelům. No tak, pojď!" křičel Naruto, protože už stál kus od ní. Chiyo se usmála a vydala se za ním. U brány ji zastavili dva shinobi.
,,Už jsi tady? To jsme rádi. Dlouho jsme tě neviděli, Chiyo. Vyrostla si. Máš se ihned hlásit u Hokage-sama. Ona ti už předá všechno, co potřebuješ. Jsme tak rádi, že si zpátky." mluvili jeden přes druhého. Chiyo se usmívala. Nikdy by ji nenapadlo, že si na ni budou pamatovat. Potěšilo ji to. Rozeběhla se za Narutem.
,,Naruto? Já se teď musím hlásit u Hokage-sama. Půjdeš se mnou? Už si to tu moc nepamatuji a nevím, jestli trefím." řekla a sladce se usmála. Chtěla být s Narutem co nejdéle. Bylo ji s ním hezky. Po cestě se bavili a Chiyo se dozvěděla, že je mu taky 15let a že jeho snem je se stát Hokagem. A taky to, že miluje rámen. Už byli u sídla Hokageho. Naruto řekl, že ji doprovodí až do její kanceláře. Tak šli spolu. Chodba byla příjemná a barevná. Ne jako v Suně. Tam bylo všechno takové, smutné. Jako kdyby se se Sunou táhla smutná historie. Když byli u dveří kanceláře, chtěla zaklepat, ale Naruto ji předběhl. Rozrazil dveře a zařval:,,Překvápko babčo Tsunade. Dovedl jsem ti tu Chiyo a úplně v pořádku. Za to mi už musíš dovolit jít hledat Sasukeho!" křičel Naruto. Tsunade prudce bouchla do stolu a začala po Narutovi něco křičet, ale Chiyo zaujalo něco jiného.
,,Sasuke? Hledat ho? Co to má znamenat? Sasuke se ztratil? Někdo ho unesl? Co se stalo?" přemýšlela. Sasukeho znala. Byl to mladší bratr od Itachiho. Je stejně starý a častokrát chodil s Itachim k nim na návštěvu. To když ještě žili její rodiče a klan Uchiha nebyl vyhlazen. Pamatovala si ho jako roztomilého černovlasého chlapce s krásnými oči. Dokonce věřila, že by jednou mohl překonat Itachiho krásu.
,,No, Chiyo. Vítám tě zase doma. Tady máš klíče od tvého domu, který si před osmi lety opustila. Zítra tě zařadím do týmu. Ještě vymyslím, který bude nejlepší, ale už teď asi vím, kam tě dám. Zatím bude Naruto tvůj průvodce po Konoze a seznámí tě s dalšími shinobi z naší vesnice. Nějaké otázky?" oznámila Tsunade. Chiyo se jen usmála.
,,Ne, Hokage-sama. Jsem moc ráda, že jsem konečně doma. A taky jsem ráda, že můj průvodce je zrovna Naruto. Zvláštní ale, že jak v Suně, tak v Konoze mají mladého kageho. Kazekage má teprve 15let. A vy taky vypadáte dost mladě." řekla Chiyo.
,,Ale babča už je stará, že? Že jsi stará babčo Tsunade?" ozval se najednou Naruto. Tsunade vstala, zčervenala vzteky a zařvala:,,NARUTO! VYPADNI VEN NEBO UVIDÍŠ! NECHCEŠ PŘECE ABYCH TĚ ZMLÁTILA PŘED CHIYO HNED PRVNÍ DEN!?" A po těchto slovech Naruto chytit Chiyo za ruku a vyběhl s ní ven.
,,No víš, ona je opravdu stará. Ale když má tuto náladu, není radno si s ní zahrávat. Pojď. Dneska je oslava mého povýšení na Chuunina. Budou tam všichni...skoro všichni...mí přátelé a já tě s nimi seznámím. Ale první odneseme tvoje věci do tvého domu asi, viď? Jdeme." přikázal Naruto a už se hnal směrem k adrese na které Chiyo bydlela. A ani jeden neviděli, jak je někdo sleduje. Pěkně a tiše z povzdálí a čeká na tu správnou chvíli svého odkrytí.