Strážce brány - 6. Zvrat událostí

Čtyři obrovití ptáci dopadli nekontrolovatelně na zem a už se nepohnuli. Jen se z nich znovu vypustila přebytečná chakra, kterou v sobě zadržovali. Členové úderné jednotky se dívali trochu s očekáváním, ale hlavně se strachem do jeskyně, kolik z ní tentokrát vyletí nepřátel. Obezřetně se snažili zaznamenat každý pohyb. Ale nic neviděli. Oddechli si a podívali se s úsměvem po sobě. Kakashi a Sasuke vypnuli svoje sharingany.
„Konečně máme klid.“ Radoval se Sai. Ale pak uslyšeli dunivé zvuky. Ty neustále sílili. Jako kdyby někdo do něčeho mlátil.
„To už snad ne!“ Bědovala Sakura. Všichni se netrpělivě dívali do temnoty v jeskyni a vyčkávali co se objeví tentokrát. Tentokrát z jeskyně vyšel obrovský tvor. Vzhledem připomínal pštrosa, ale to byla poslední podobnost. Ti ptáci v porovnáním s tímhle byly jen hračky na hraní. Nikdy nic tak velkého ještě neviděli. Tvor se podíval na ně a zbystřil. Pak uslyšeli takoví velice podivný zvuk. Jako kdyby to nasávalo vzduch nosem a snažilo se to zachytit jejich pach. Strach jim nedovolil ani promluvit. Stále museli překvapeně sledovat toho tvora. Ten najednou začal máchat křídly. Musel v nich mít obrovskou sílu, protože se pomalu začal vznášet nad zemí. Nabral rychlost a začala směřovat k nim. Sai nečekal ani na povel a začal co největší rychlostí letět pryč. Zbytek týmu však stále překvapeně hleděl na toho monstrózního tvora. Když je začal dohánět, tak je Sai okřiknul:
„Dělejte něco! Nebo je po nás!“ To je probralo z jejich přemýšlení a začali se rozmýšlet nad tím, jak toho tvora porazit.
„Techniky slabší než S proti tomu tvoru nemají cenu. Musíme použít kombinaci našich technik, kterou jsme použili proti těm pěti kagům. Nic jiného nám ani nezbude.“ Uvažoval Kakashi. Ostatní se po sobě podívali a souhlasně kývli.
„Ale musí vám říct, že jestli použijeme tu kombinaci, tak mi dojde chakra.“ Informoval je jejich velitel. Podíval se po ostatních a každý měl velice unavený výraz.
„Mně dojde taky.“ Přidal se Yamato. Sakura a Sasuke také souhlasně přikývli hlavou. Do této techniky musejí dát, všechnu svoji sílu a doufat, že to bude stačit k poražení, nebo aspoň znehybnění protivníka. Ten se však k nim neúprosně blížil. Začali se soustředit na poslední chakru, která jim zbyla a připravovat se na poslední útok. Dokonce i Sai, přestal na chvíli řídit ptáka, a připravoval si svoji techniku. Pak se Sai rozhlédl po všech přítomných a když na něho kývli, že jsou připraveni, tak křik:
„Teď!“ Všichni složili potřebné pečetě a ve stejný okamžik zvolal každý název své techniky, která je měla zachránit před jistou smrtí.
„Mokuton: Surobusshu!“ Zvolal Yamato ve vzduchu se před nimi zformovala obrovská koule a všude na povrchu měla půlmetrové trny. V zadní části zůstal otvor, aby se do něho mohlo přidat něco dalšího.
„Katon: Kasai shotto no kami!“ Křikl Sasuke a od něho vletěla do koule velká, ohnivá, žhavá koule. Rozpálená do ruda. Ohnivá síla se jakoby vcucla do koule.
„Fuuton: Kamikaze!“ Řekl soustředěně Kakashi a do koule vletěla jeho větrná technika, která se tam začala mísit s ohnivou a tím rapidně vzrostala jejich společná síla.
„Nigemichi no jutsu!“ Zvolala Sakura. Neměla už dost síly a tak do koule poslala jen jednu svoji techniku. Ale dala do ní všechnu svoji zbylou sílu. Její technika ještě více posílila jejich společné dílo.
„Bakuhatsu tori no jutsu!“ Ukončil Sai jejich kombinaci. Vytvořil dvakrát většího ptáka, než na kterém stály. Jenže ten byl něčím jiný. Každá část jeho těla byla ověšena výbušnými lístky. Pták vletěl do koule a smíchal svoji sílu s těmi co už tam byly. Yamato rychle zavřel otvor dalšími kmeny, aby nic zevnitř neuniklo. A zbytek byl na Saiovi. On totiž mohl stále ovládat svůj výtvor. Takže na nic nečekal na směřoval ho na to monstrum. Chtěl aby se zasáhli co možná nejdál od nich, protože síla výbuchu bude obrovská. Chtěl odlákat toho tvora od nich, ale ten se stále díval a ně a útočil jen na ně. Tak se rozhodl zaútočit co nejdříve. Nabral rychlost a velkou rychlostí vletěl přímo do nepřítele. Ten se tomu už nedokázal vyhnout a tak nic nezabránilo přímému kontaktu. Ozval se velký výbuch a obrovská tlaková vlna je odstrčila dál od monstra. Při kontaktu s něčím pevným se vevnitř stlačí všechna energie a následně se roztáhne do okolí. Díky těm trnům venku se povrch zaryl do toho tvora. Pomalu ho to začalo trhat na kusy. Potom se však všude objevil prach, takže už nic neviděli. Ještě než se usadil prach, tak uslyšeli ohromnou ránu, jako kdyby něco dopadlo na zem. Počkali dokud se nerozptýlí prach. Po chvilce konečně mohli vidět toho tvora, jak leží na zemi, ale stále byl na živu. Nechápali jak to mohl přežít, ale to teď bylo vedlejší. Sai začal znovu řídit a snažil se odletět co nejdál. I když tvor vypadal, že už není schopný letu, tak nechtěl raději nic riskovat. Tvor dole naštvaně zakřičel a snažil se mávat křídly, jenže mu to bylo k ničemu. Všechna zranění na křídlech stále více krvácela, takže se nemohl ani pohnout. Naštvaně se díval směrem kudy se snažili utéct. Pak jen ucítili, jak ten netvor vypustil část své chakry. Nechápavě se podívali jeho směrem. Všichni strnuli nad tím co právě viděli. Monstrum uvolněnou chakru použilo k léčbě svých zraněních. Nechápavě nad tím kroutili hlavou a přemýšleli nad tím co bude teď. Přáli si, aby se ten tvor nedokázal odlepit od země. Jenže jejich přání nebyla vyslyšena. Tvor začal mocně máchat křídly a opět se dostal do vzduchu. Sai se snažil marně zrychlit, ale už mu také začala docházet chakra, takže to s nimi začalo vypadat dost bledě.
„Teď už asi nevyvázneme.“ Konstatoval Sai a nenávistně se díval na to monstrum. Nechtělo se mu ještě zemřít. Má moc rád svoji manželku a děti a nechce se s nimi už rozloučit. Chtěl by vidět, jak se jim vede v akademii a být u jejich úspěchů, jenže asi mu to nebude dopřáno. Plně nyní souhlasil s Gaarou, když je varoval. Obtížnost této mise byla hodně daleko mimo měřítka tabulek.
„Mám vás všechny rád.“ Řekl směrem ke svým kolegům. Ostatním začalo docházet, že i on už je na dně se svojí chakrou. Na tvářích se jim začali objevovat takové smířené výrazy. Jako kdyby na to už byli připraveni.
„Nesmíme tu takhle zůstat! Musím obnovit klan!“ Rozkřikl se rozrušeně Sasuke. Lidé říkají, že když vidí svoji smrt, tak jim před očima proběhne celý jejich život. Jemu se to stalo také. Měl možnost vidět všechny ty chyby kterých se v životě dopustil. Viděl jak bojuje s Narutem v Údolí konce a pak všechny ty zvěrstva, které dělal do té doby, než ho právě mladý Uzumaki dokázal přesvědčit, aby se vrátil zpět. Pak se jakoby jeho vize zpomalila a soustředila se na Sakuru. Viděl ty dva roky jak byli předtím spolu. Konečně si uvědomil, jak ji měl rád, a nechtěl ji znovu ztratit. Přitáhnul si ji k sobě a začal ji vášnivě líbat. Z očí se mu začaly kutálet slzy a zašeptal jí do ucha:
„Nechci tě zase ztratit!“ Dívka začala také plakat a pevně ho objala.
„Taky tě nechci ztratit, vždycky jsem tě milovala.“ Zašeptala v odpovědi. Znovu ho začala líbat. Kakashi jen smutně pokýval hlavou:
„Ten život je opravdu krátký.“ Soustředil se na svoji rodinu. Na otce a matku. Oba jsou už mrtví. Měl je moc rád. Pak si vzpomněl na celý bývalí tým ve kterém byl s Obitem a Rin. A samozřejmě jejich senseiem Minatem. Když o tom tak přemýšlel, tak všichni, které si kdy oblíbil tak zemřeli. Nevěděl jestli třeba nepřenáší smůlu, ale bylo to divné. Měl opravdu obtížné dětství. A nyní konečně má ženu a dítě. Dokonce syna. Je tak rád, že má aspoň následovníka. Jen by s nimi chtěl strávit mnohem více času, jenže to mu už asi nebude dovoleno.
„To máš pravdu.“ Reagoval Yamato, ale také byl ponořen svých myšlenek. Také myslel na svoji ženu a na dceru. Chtěl ji učit všem různým dovednostem, které musí ninja ovládat, aby dokázal přežít ve venkovním světě, jenže teď už asi nebude mít šanci. Bude se mu moc po nich stýskat. Kdyby mohl, tak by se s nimi chtěl rozloučit, jenže není žádný způsob, jak by to dokázal takhle na pokraji smrti.
Z přemýšlení je vytrhl až hlasitý skřek toho monstra. Yamato se pokusil ještě vytvořit nějakou poslední zábranu, jenže ten tvor tím s lehkostí proletěl. Už byl u nich. Otevřel zobák a chtěl je sníst. Když v tom se cosi černého mihlo vzduchem a pták zavřel svůj zobák. No zavřel, spíš byl přinucen ho zavřít. Něco mu probodlo zobák skrz na skrz. Obluda začala hned bolestně kvičet a řvát. Pak se najednou mihla zase černá šmouha a ten předmět, který probodl zobák zmizel a tvor začal padat k zemi. Něco mu useklo hlavu. Ta spadla na zem a zbytek těla ještě chvíli dezorientovaně běhal po okolí, dokud se nesesunul na zem. Úderná jednotka se po sobě překvapeně dívala. Ani jeden z nich nedokázal zachytit okem co se stalo.
„C-Co se to stalo?“ Divil se Kakashi a sledoval tělo obrovitého tvora. Pak někde za sebou na moment ucítil nějakou cizí chakru. Otočil se a na ptákovi hned za ním stála nějaká postava ve velkém černém plášti, který zakrýval celé jeho tělo. Ale co ho překvapilo ještě víc, byl velký meč. Ne spíš obrovský meč. O něco větší než samotná postava a snad i stejně tlustý jako postava. Nechápavě na to hleděl. Musel to být muž, protože na ženu ta postava byla příliš velká. I ostatní členové týmu hleděli na toho cizince.
„Kdo jsi?“ Vyptával se hned Yamato. Ale než si to stihli vůbec uvědomit, tak byl pryč. To tým sedm moc neuklidnilo. Překvapeně se po sobě dívali.
„Všimli jste si toho pláště? Byl celý nasáklí krví.“ Řekla zděšeně Sakura a stále si v hlavě přehrávala zjev toho muže. Sasuke souhlasně přikývnul a dodal:
„A ten jeho meč byl od čerstvé krve.“ Pak se všichni zarazili a podívali se po sobě.
„Myslíte si, že tím mečem mohl useknout hlavu tomu tvorovi?“ Ozval se jako první Sai se svojí teorií. Ostatní na něho jen civěli.
„Ale jestli to opravdu udělal on, nemohl být zodpovědný i za ten masakr?“ Pokračoval Sai ve svých úvahách. Nikomu z přítomných se nelíbilo co se tu děje. Tady to vypadalo, jako kdyby tu byl nějaký jiný svět.
„Hele tam dole pod námi!“ Křikl Kakashi. Všichni se podívali co tam mohl vidět a on tam dole stál ten muž a mával na ně. Nechápavě se po sobě podívali.
„Půjdeme dolů za ním?“ Vyptával se Sai. Potřeboval vědět kam poletí. Ostatní nad tím stále přemýšleli. Nedokázali odhadnout jaké má s nimi ten cizinec úmysly.
„Já bych dolů letěl. Protože kdyby nás chtěl zabýt, tak by to už udělal. Možnost měl. A navíc je to první člověk, kterého tady vidíme.“ Řekl Yamato. Když se nad tím zamysleli, tak jim to přišlo dost logické a tak se všichni podívali na svého velitele a vyčkávali na jeho rozhodnutí. Ten se zamyslel a řekl:
„Tak dobře. Půjdeme dolů. Ale buďte opatrní, ať nedojde k žádnému nedorozumění. Nedělejte žádné unáhlené pohyby, které by si mohl špatně vyložit.“ Od ostatních se ozvalo sborově:
„Hai!“ Sai na směřoval svůj výtvor k přistání a všichni opatrně sestoupili a došli k tomu cizinci. Jenže ten jim nic neříkal a jen si je prohlížel. To Sasuke už nevydržel, a tak se zeptal:
„Co jsi po nás chtěl?“ Ale nikdy nedostal žádnou odpověď. Muž jen udeřil pěstí do stromu, který byl nejblíže k němu a nebližší okolí se začalo podivně vlnit a po chvilce se objevil dům. Možná srub. Cizinec otevřel dveře a naznačil jim ať jdou dovnitř.
„To neumíš mluvit?“ Divila se Sakura. Cizinec se na ni chvíli díval a pak se ozval chraplavý hlas. Zněl nějak podivně. Jako kdyby ho dotyčný už dlouho dobu nepoužíval. Ukázal na srub a namáhavě řekl:
„Vy….tam…bezpečí!“ Překvapeně se na něho dívali a zůstali stát na místě. Tak se cizinec pokusil znovu mluvit:
„Seženu… jídlo…pro vás.“ Kakashi se podíval na svoji zničenou jednotku a věděl, že se potřebují někde skrýt a doplnit síly. Tak se rozhodnul přijmout jeho nabídku.
„Děkujeme vám pane. Zdejší tvorové nejsou nic pro nás. Opravdu nás vysilují.“ Cizinec jen kývnul hlavou a otočil se a rozešel se směrem k jeskyni. Všichni na něho nechápavě hleděli a pak se zeptal Yamato:
„Kam to jdete?“ Cizinec se ani neobtěžoval otočit a ukázal na jeskyni a pak řekl:
„Dnešní…várka…ještě…neskončila… Vrátím…se… na … jídlo.“ Na nic už pak nečekal a vydal se vstříc místu odkud se objevují nepřátelé. Ostatní stále nechápavě kroutili hlavami, ale vešli do domu, kde bylo bezpečně, teplo a jídlo. Rozeběhli se nové diskuse o tom co je ten cizinec zač.