Nová generace 2 – kapitola 1.

ČTYŘI A PŮL ROKU PO ZALOŽENÍ RENJAAZU

Branou do Konohy vstupoval holohlavý postarší muž v modrém kimonu a za sebou táhl lanem svázaného muže se slepenými tmavě hnědými vlasy. Holohlavému muži se ještě na krku houpal kožený přívěšek na jehož konci visela lahvička s modrou tekutinou.
Někdo ve stínu mezi zdí a hlídkovací budkou je pozoroval. Jeho oči se ale upírali především k holohlavému muži. V hlídkovací budce seděla zatím sama asi sedmnáctiletá dívka s rudými vlasy. Pravou rukou si podpírala obličej a znuděně koukala na příchozí a odcházející.
„Katon, kai.“
Muž byl jen kousek od brány. Zastavil se a rozhlížel se kolem. Pak se vydal k hlídkovací budce.
„Dobrý den.“ pozdravil muž.
„Dobrý den.“ opětovala pozdrav Leiko „Co potřebujete?“
„Kam mám jít, když si jdu pro odměnu za zločince?“ zeptal se muž.
„Suiton, kai.“
„To musíte do Hokageho budovy. Mám dojem, že to teď provádějí někde v přízemí.“ odpověděla Leiko.
„Děkuji, nashledanou.“ rozloučil se muž a vydal se k budově.
Najednou odněkud vyletěl kunai a letěl přímo na muže. Někdo další ho ale svým kunaiem odrazil. Kunai, který odrazil první byl značně zrezivělý.
„Chakra, kai.“
Muž si rychle sundal přívěšek, odšpuntoval vršek a vypil jeho obsah.
„Kiri no jikan!“ ozvalo se odněkud.
Asi nad polovinu Konohy se snesla mlha. Život v ní jakoby se zastavil. Až na holohlavého muže se v ní nikdo nepohnul. Během minuty muž zaregistroval pohyb někoho dalšího.
„Ryo, jsi to ty?“ zeptal se muž.
„Jo.“ ozvalo se z mlhy „A neoslovuj mě tu jménem. Přece jen mám tu pár známých.“
Před mužem se objevil středně vysoký sedmnáctiletý kluk s černými vlasy a začinajícími vousy. Na sobě měl plášť a slaměný klobouk. Muž se pousmál a proměnil se. Teď to byl vysoký mladý muž s dlouhými rudými vlasy a rozcuchanou ofinou. Vousy měl pouze okolo úst a na bradě. Na sobě měl také plášť a kloubouk. Pod nimi měl červeno-bílé kimono a u pasu katanu.
„Jakto, že nás vyhmátli tak rychle?“ zeptal se Ryo.
„Nemám ponětí. Vždy preferuju raději nečekané návštěvy.“ odpověděl Kenshin. „Jak velkou plochu zabírá ta mlha?“
„Dost velkou na to, abychom utekli, ale malou na to, abychom získali bingo knihy.“ odpověděl Ryo.
„S tím nic neuděláme. Tak raději odsud vypadneme a ty knihy koupíme u šmelinářů. O toho zločince se už postarají“ řekl Kenshin, odstrčil zločince a vydal se k východu.
Najednou ho něco neviditelného zvedlo nad zem a odhodilo ho to. Kenshin rychle vytáhl katanu a i s ní lehce přistál na zemi.
„Nikam nepůjdete.“ ozval se klidně chladný hlas.

ZATÍM MIMO MLHU

„Hokage-sama, tam nemůžete.“ snažil se Sachio a Daichi zastavit svého vůdce „Je to tam nebezpečné.“
„Ale jsou tam obyvatelé Konohy! Nemůžeme jen čekat a přihlížet!“ rozčiloval se Hokage.
„Už jsme tam poslali pár členů ANBU.“ řekl Sachio.
Do jeho pracovny vešli dva muži. Oba měli blond vlasy a oblečení ANBU. Větší z nich měl na obličeji ptačí masku a menší kočičí.
„Hokage-sama, Daichi-san, Sachio-san. Tým, který jsme vyslali do mlhy se neozval. Myslím, že to potvrzuje naši teorii o mlze, ve které se nikdo, kromě toho, kdo jí vytvoří nemůže hýbat.“ řekl muž s ptačí maskou.
„Takže Yasuo a blonďák měli pravdu.“ řekl Daichi.
„Co proti tomu můžeme dělat?“ zeptal se Hokage.
„Nevím, já se s tím setkal jen jednou.“ odpověděl muž s ptačí maskou.
„Senpai, řekněte jim to o tom větru.“ pobídl muž s kočičí maskou svého kolegu.
„O čem to mluví?“ zeptal se Sachio.
„Podle toho, co vím tak ten kdo ovládá Fuuton a techniku Kaze no baaria nebo podobnou, může do mlhy bez problému vejít.“ odpověděl nejistě muž s ptačí maskou.
„Rychle zkuste někoho takového sehnat!“ poručil Hokage.
„Ano, Hokage-sama.“ přikývli členové ANBU a odešli.
Hokage se otočil k mlze a díval se na ní. Sachio a Daichi si stoupli vedle něj.
„Kdyby to byl samostatný živel, tak se toho zbavím, ale tohle bude něčí Kekkei Genkai.“ řekl Sachio „Kdo dokáže něco takového vytvářet?“
„Nikdo známý mě nenapadá, musí to být zřejmě hodně starý nebo neznámý klan.“ odpověděl Daichi „Myslíte si, že by to mohli udělat oni?“
„Myslíš, že už by se pustili do pěti největších ninja zemí?“ zeptal se Sachio „To si nemyslím, navíc nezapomínej na naši smlouvu. Nechápu jak přesvědčili všechny kage, aby jí podepsali?“
„Nic na tom nebylo, jen si zabrali kus půdy na které skoro nikdo nežil.“ odpověděl Hokage a zíral na mlhu „Nechtěli jsme zbytečný konflikt. Nikdy by mě ale nenapadlo, že si najdou nějakou skulinku a získají tak to co chtějí a my do toho nemůžeme zasáhnout.“

V MLZE

„Kdo jsi?“ zeptal se Ryo.
Kenshin k Ryovi zatím došel. Mlha trochu prořídla a několik metrů před nimi seděl na zemi sedmnáctiletý kluk s šedými vlasy přes které procházel modrý pruh. Otevřel oči a podíval se na oba červenýma očima.
„Už jste se svým řáděním skončili.“ řekl Daiji.
„To se ješ...“
Ryo padl na jedno koleno a začal lapat po dechu.
„Co se ti stalo?“ zeptal se vyděšeně Kenshin.
„Chakra, mlha.“ vydal ze sebe Ryo.
„Sakra.“ řekl Kenshin a rychle se s napřaženým mečem vrhl na Daijiho.
Něco ho ale odhodilo. Tentokrát Kenshin padl na záda.
„Odpor je marný.“ řekl Daiji a opět zavřel oči „Vzdej to a přežiješ.“
„Ani náhodou.“ řekl Kenshin a postavil se.
Svojí katanu dal před sebe. Kousek od Daijiho jakoby se něco od sebe odrazilo. Kenshin několikrát sekl, ale neviditelné útoky se od Daijiho odrazili. Kenshin začal vytvářet pečetě.
„Fuuton: Repuushou.“ řekl a na Daijiho se vrhl větrný vír.
K němu se ale nedostal.
„Vzdej to.“ řekl Daiji „Proti mně nemáš nejmenší šanci.“
„Blázníš?“ zeptal se Ryo a pomalu se postavil „Myslíš, že jsme takoví ubožáci, kteří se okamžitě vzdají a budou prosit o milost. To radši chcípnout.“
Ryovi ruce začali hořet.
„Ryo, nedělej to!“ zvolal Kenshin.
Ryo neposlouchal. Rozběhl se na Daijiho, připraven ho praštit. Něco ho ale chytlo a zvedlo do vzduchu. Ryo cítil, že je to něco jako ruka.
„Hi-ken.“ (Ohnivá pěst) řekl a začal mlátit do vzduchu.
S každou ranou, kterou dal vypustil na Daijiho ohnivou kouli ve tvaru pěsti. Všechny koule se, ale kus od Daijiho odrazili.
„Říkáš, že chceš radši, jak si to řekl...chcípnout. Tak teda chcípni.“ řekl Daiji.
To co Rya drželo ho začalo drtit. Jeho pěsti vyhasli a on teď vydával bolestný křik. Kenshin se rychle rozběhl na Daijiho. Něco ho ale chytlo stejně jako Rya a začalo ho drtit. Kenshin ani nezačal řvát, protože ztuhl z toho co uslyšel. Ryův bolestný křik se změnil v šílený smích. Kenshin se na Rya podíval. Ryo měl teď dlouhé bílé vlasy.
„To snad ne.“ pomyslel si Kenshin a zařval „Ryo nedělej to! Braň se tomu!“
„Ookami, bankai.“ (Plné uvolnění) řekl Ryo drsným hlasem.
Z Rya vytryskl proud bílé chakry. Věc, která ho držela ho pustila na zem. Ryo dopadl nohama na zem. Hned jak dopadl se začal proměňovat. Tělo se zvětšilo a zmohutnělo. Bílé vlasy se prodloužili až k zemi. Ze spodní a horní řady zubů mu vyrazili tesáky. Oči zrudly a obličej se protáhl dopředu.
„Jsem zpět.“ řekl Ookami a rozběhl se na Daijiho.
Parkrát uskočil a na místa odkud uskočil dopadlo něco neviditelného. Když byl jen pár metrů od Daijiho napřáhl se a dal ránu do prázdna. Úder se o něco zastavil. Ookami dal ruku pryč a tam, kde před tím byla se objevila prasklina. Daiji spozorněl. Ookami byl odhozen, ale na zem přistál normálně. Rychle vytvořil několik pečetí.
„Shiro Bunshin.“ (Bílý klon) řekl a vedle něj se objevili dva jeho klony.
Ty se okamžitě i s Ookamim rozběhli na Daijiho. Daiji se je snažil odhodit nebo chytit, ale jak Ookami tak jeho klony proklouzly. Ookami se dostal k prasklině. Chtěl udeřit, ale něco ho řízlo do ramene. Ookami se zastavil a podíval se směrem odkud říznutí ucítil.
Kus před ním stál Kenshin i s katanou. Ookami se k němu otočil. Pak napřáhl levou ruku vedle sebe. Do ruky něco narazilo a Ookamiho to odstrčilo o pár metrů. Nic víc mu to neudělalo. Daiji sebou škubl, ale oči neotevřel. Ookami nechal zmizet své klony.
„Je silný.“ pomyslel si Daiji.
„Myslíš, že tě jen tak nechám řádit, jen abych si zachránil zadek?“ zeptal se Kenshin.
Ookami se jen pousmál a přitom bylo slyšet zavrčení. Ve stejnou chvíli také ucítil nasládlou vůni. Rychle napřáhl před sebe pravou ruku a dlaní mířil na Kenshina. Kenshin vytvořil pečeť.
„Shiro Guroo.“ „Tajuu Kage Bunshin no Jutsu.“ vyřkli oba své techniky.
Kenshin teď klečel na zemi a držel si oči. Ookami se kolem sebe rozhlížel a čekal, který z klonů na něj zaútočí. Daiji nelenil a zaútočil na ně. Kenshina odhodil, ale Ookami jeho útok znovu vyblokoval. Kenshin dopadl tvrdě na zem a v žebrech uslyšel prasknutí. Jeho genjutsu se zrušilo.
„Sakra.“ zasyčel a pomyslel si „Byla to sice jen otázka času, ale přišlo to v nejnevhodnější dobu.“
„Co jsi zač? Cítím z tebe sílu skoro podobnou Hokagemu-sama.“ řekl Daiji a pomyslel si „Pravda je sice slabší, ale přesto.“
„Já jsem vrah.“ zavrčel Ookami a rozběhl se znova k Daijimu.
Neviditelná ruka ho znovu popadla. Ookami znovu vypustil z těla proud bílé chakry a ruka ho pustila jako, kdyby se o něj popálila. Daiji, ale nepohnul ani brvou. Kenshin se mezitím z těžka postavil a rozhlédl se okolo sebe. Mlha řídla.
„Mlha se zmenšuje. Ookami nasává chakru zpět do sebe, aby se udržel. Musím ho zastavit dřív než mlha zmizí úplně a my nebudeme moct utéct.“ pomyslel si a připravil si meč.
Ookami se znovu rozběhl na Daijiho. Všem jeho útokům se vyhnul a zasáhl prasklinu. Ta se zvětšila a štít, který Daijiho obklopoval se rozpadl. Ookami k němu vyrazil. Daiji otevřel oči a uskočil Ookamiho útoku. Ookami minul, pak se odrazil a vyskočil k Daijimu. Neviditelná ruka ho ale ve vzduchu zastavila a srazila k zemi.
„Takže už to ovládáš i bez meditace. Šikovnej klučina.“ pousmál se Ookami.
Daiji složil několik pečetí a řekl: „Katon: Housenka no Jutsu.“
Z úst vystřelil na Ookamiho několik ohnivých koulí. Vypadalo to, že zasáhli svůj cíl. Potom, ale co slehl prach Daiji uviděl namísto Ookamiho jen rozbitou keramickou vázu.
„Náhrada.“ pomyslel si a otočil se.
Za ním už byl Ookami a praštil ho. Daiji odletěl několik metrů. Ookami k němu v klidu došel. Daiji se na něj podíval a otřel si krev z úst. V jeho očích nebyl vidět strach ze smrti, prohry nebo odhodlání dál bojovat. Zdáli se být prázdné, bez emocí.
„Nevíš co to obnáší.“ řekl zhnuseně Ookami.
„Vím to až příliš dobře. Lituješ mě snad?“ zeptal se v klidu Daiji.
„Ne. Jen to pro mě nebude taková sranda.“ odpověděl s křivým úsměvem Ookami a napřáhl se k poslednímu úderu.
V tu chvíli Ookamiho ramenem něco proletělo skrz. Ookami se podíval za sebe. Stál tam Kenshin a jednou rukou skládal pečetě. Pak se rychle skrčil a začal něco kreslit do země.
„Ty ****.“ zasyčel Ookami.
Jakmile Kenshin skončil, dal ruku na znak, který nakreslil. Znak zmizel a objevil se na mistech, které probodl u Ookamiho.
„Fuuin Jutsu: Akuma no Taiho.“(Pečetící technika: Uvěznění démona) řekl Kenshin.
Do znaku začali plout proudy chakry. Ookami zařval a začal se opět měnit na Rya.

***

„Ookami?“ podivil se Ryo „Tak jsem se původně jmenoval než se rozlomila první pečeť. Kdo to vůbec byl.“
Ryo byl s Kenshinem v jejich chatě a každý seděl na své shnilé matraci.
„Ookami byl vrah. Vraždil asi ve stejné době jako Momochi Zabuza. Ten ho ale zastiňoval, takže dokud neumřel moc se o něm nevědělo. Když umřel tak se teprve po něm začalo pátrat, to už měl ale na svém kontě asi přes deset ninjů a dvacet civilistů. Slyšel jsem, že i hodně cestoval a zabíjel ninji a lidi v jiných zemích, proto se počet zabitých nedá přímo určit. Technik moc nepoužíval. Používal převážně jen taijutsu. Jediné jeho známé techniky jsou Shiro Bunshin a Shiro Guroo.“ vyprávěl Kenshin.
„Tu druhou techniku jsem jednou použil. Když jsem chtěl společně s nějakými nukeniny napadnout Konohu, tak jsem tu techniku použil na stráže, ale teď už jí používat neumím.“ řekl Ryo „Ale proč je ten vrah vůbec ve mně?“
„Myslel jsem si původně, že je to pečeť stejná jako u Jinchuuriky, pouze na zapečetění ocasého démona. Ty máš, ale dvě pečetě. Mám teorii, že jedna z nich by ti mohla propůjčovat část jeho chakry aniž by se osvobodil a ta druhá pečetí jeho tělo, duši a zbytek jeho chakry. Nemám to ale podložené, takže to budeme muset někdy zkusit.“ řekl Kenshin.
Ryo jen mlčky přikývl.

***

Ookami úplně zmizel v pečeti, která se vypařila a na zem dopadl už Ryo. Kenshin schoval meč a dobelhal se k němu. Vzal ho do náruče a rozhlédl se. Mlha se začala rozpadat a někteří lidé se začali pohybovat. Kenshin se dal do belhavého útěku.
Daiji se pomalu postavil. Začal ale ztrácet rovnováhu a padat. Někdo ho zachytil. Byly to dvě dívky v jeho věku. Jedna měla krátké hnědé vlasy, černé tílko a hnědé tříčtvrťáky, okolo pasu měla několik svitků. Druhá byla jen o kousek menší. Vlasy měla hnědé jako její kamarádka ale mnohem delší. Na sobě měla fialové triko a černé kraťasy. Její oči vypadali jako by patřili drávému ptáku. Pod nimi byly tmavé váčky.
Obě dívky ho podepřeli a stejně jako Kenshin se co nejrychleji vydali pryč z Konohy.
„Promiň, ale ta mlha nás zastavila, zdá se že ta tvoje teorie nevyšla.“ řekla Yukiko.
„Té teorii pořád věřím, jen ten kdo jí vytvořil byl v té chvíli silnější než obvykle.“ řekl Daiji „Moc tomu nerozumím, ale příjdu na to.“
„Dobře, ale teď musíme rychle do úkrytu než si nás někdo z Konohy všimne.“ oznámila Etsuko.
„Kde jsou vůbec Natsumi a Nobu?“ zeptal se Daiji.
„Nebyli přece s námi, mají jinou misi.“ odpověděla Yukiko „Daiji, jsi v pořádku?“
„Jo, budu v pohodě.“ řekl v klidu Daiji.
Mlha nad Konohou zatím zmizela úplně a chod ve Vesnici se brzy vrátil do svých starých kolejí. Jen blonďatí členové ANBU s maskou ptáka a kočky stáli na místě, kde se odehrál souboj. ANBU s ptačí maskou se klepal vzteky.