NFFORPG - Kirigakure no Sato

Nashi Tori
Oiniové

Počkal než se jeho student trochu aklimatizuje na prostředí tělocvičny a začal se svým monologem.
"Takže, jak jsem již řekl, tvé techniky zatím moc neznám, nicméně určitě budeš potřebovat umění ovládání charky. Podívej se na tu zeď" ukázal směrem k pravé zdi, kde si mohl na stropě u stěny všimnout přilepené rolničce.
"Musíš tam vylézt pomocí chakry, nesmíš použít ruce, ale když je použiješ, neodmontuješ rolničku a stejně nesplníš úkol" dokončil myšlenky, když v tom se dveře tělocvičny opět rozrazily a objevila se v nich žena, spíše mladá slečna.
"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" zeptal se jí.

Nami Yarui Ki
Yohei

Pozorně poslouchala zadání mise, byla ráda že půjde zase do akce, nicméně jí trochu mrzel fakt, že zase nebude mít možnost nic zjistit o jejím nezvěstném bratrovi. Stále ví jen to, že je na něj vypsaná odměna a mohou ho zadržet Dead or Alive, což jí moc na klidu nepřidávalo. Převzala si instrukce a zadívala se do svitku.

Jaskyna pod Kirigakure

Starík už ich moc nepočúval a kráčal hlbšie do jaskyne. Cesta bola náročná a dlhá. Už sa zdalo že nedorazíte na koniec svojej púte keď sa starík zastavil pred jazierkom. Chvíľu sa pozeral do jazierka a potom prikývol.
„Áno tu je to. Na dne tohto jazierka nájdete to čo hľadáte. Sú tam dve truhly ktoré sa musia v ten istý moment otvoriť inak sa budú diať zlé veci“ povie starí a otočí sa na päte.
„Cestu späť hádam nájdete ja sa idem porozprávať zo svojím priateľom čo vás tam hore učia za praktiky“ povie si skôr pre seba ako Mizuirimu a Akiovi. Potom pomalí odišiel.

Pred vami bolo stredne veľké podzemné jazierko. V strede žiarila nejaká modrá guľa ktorá ho mierne osvetľovala. Na každej strane bola truhlica bez zámku.

Yamamoto Endo

Dorazili do kanceláře, kde se stalo něco zvláštního. Jeho předtucha vyšla.
Opravdu jim dali hned v seznamovacím dnu misi.
Zněla zajímavě, když měl po boku takové silné ninji, asi to nic tak nebezpečného nebude. Prní pohlédl na senseie a pak na Wolfa, co oni na to. Myšlenky se mu honily v hlavě jako malému dítěti. Jakou masku dostane, kolik nepřátel tam bude, jak dlouho jim potrvá to celé vyřešit a nakonec kolik jich porazí on sám. Pak ho ale napadla otázka, která smazala všechny. Co když při plnění mise zemře? Ano, padnou na bitevním poli by pro něj byla čest, ale na to byl moc mladý.

Shingo Yamamoto
Yohei

Počkal až vejdou oba dva dovnitř. Poté vytáhl jeden papír s misí, kterou by ti dva mohly zvládnout.
Aaa tady je to co jsem hledal. Nuže vaše mise. Jeden bohatý muž po nás chce, abychom pro něj dostali peníze, které mu dluží jeden ninja. Musíte ho najít a ty peníze z něj vytlouct, poté je přinesete tomu muži a dostanete odměnu, se kterou přijdete sem. Teď něco o tom ninjovi.
Řekne a položí na stůl obrázek s ninjovou tváří.
Podle našich informací používá element suiton a má velkou kapacitu chakry. Budete muset pracovat jako tým a zahnat ho do úzkých, protože ho jen tak nevyčerpáte.
Poté hodil na stůl mapu s označeným modrým křížem.
Tady bydlí náš klient, kam dopravíte peníze. Očekávám od vás, že tento úkol splníte. Dojděte si pro potřebné vybavení a zásoby a vyražte co nejdříve. Nerad moc dlouho čekám.
Řekl a otočil si ke knihovně.

Kimiko Kay Kawashaki

Pozorně senseie poslouchala a přikyvovala přitom na souhlas. ,,Nemáte se čeho bát, jsme odolní jak skála." pronesla a na důkaz toho se udeřila do hrudníku. Pak se otočila na Rena, znovu potichu aby pořádně registrovala otázku. ,,Já... Nevím, asi spíše ne. Teda ono se to blbě vysvětluje" začala kolem sebe znovu máchat rukama, aby lépe znázornila co chce říct ,,Na jednom z takových těch bezvýznamných ostrovů strašně daleko odtud. Myslím, že bych ho vlastně ani nepoznala, kdybych na něm stála." rozesmála se. ,,Vlastně si na to moc nepamatuju. Myslím, že víc vzpomínek mám na život tady."

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

"Rôzne praktiky ?" Spýtal sa celkom prekvapene keďže si spomenul na to čo musel robiť v rôznych dedinách kvôli tomu aby prežil. "Heh ... myslím, že praktiky budú minimum sensei." Pretrel si rukou čelo pričom sa im vyrovnal v kroku. "Ďaleko od tadiaľto ? Narodila si sa mimo Kirigakure Kimiko ?" Spýtal sa teraz aby nahodil inú tému ktorá by ho priviedla na iné myšlienky ktoré by mohli byť príjemnejšie. "Raz by som sa chcel pozrieť mimo Kirigakure ... môže to tam byť celkom pekné." Hovoril si v mysli pri tom všetkom.

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

"Nashi Tori," zopakovala si pre seba Lenne, aby si meno lepšie zapamätala. Hneď na to sa mierne uklonila a s tichým "díky" vyšla z kancelárie Mizukage.
"Hm, takže v v Doju Oininov," zamrmlala tmavovláska, keď kráčala ulicou, ktorá ju s najväčšou pravdepodobnosťou mala zaviesť k sídlu organizácie. A naozaj o pár minút stála pred sídlom Oininov. Lenne si budovu zvonku narýchlo prezrela a zamierila ku vchodu. Nájsť senseia jej pripadalo, ako hľadanie ihly v kope sena. Lenne mala ale šťastie a na chodbe natrafila na niekoľko ochotných ľudí, ktorí jej s istotou v hlase povedali, kde by mohla muža nájsť. Samú ju prekvapilo, že sa nestratila a podarilo sa jej dostať k dverám do haly číslo 5, kde sa mal údajne nachádzať jej sensei. Prudko roztvorila dvere a sebavedome vstúpila dnu.
Keď za sebou dvere opäť zabuchla, rozhliadla sa po miestnosti.
"Hm, bazén a ja som si nechala plavky doma," zašomrala, keď si všimla bazén uprostred miestnosti.
Pohľad presunula na dve osoby v telocvični. Jeden z nich musel byť jej sensei, druhý zrejme tímový parťák. Lenne mierne nakrčila čelo a prekrížila si ruky na hrudi.
"Zdravím."

Ake Hoku
Yohei
Ake se zrovna chystal skočit za Shingem a napadnout ho, když šéf prohlásil, že trénink je u konce. Ake se zastavil v polovině odrazu a raději se chakrou přilepil k zemi aby nevyskočil, což mu způsobilo nepříjemné trhnutí v kolenou a kyčlích. Nakonec se však udržel na zemi a čekal, až ostatní odejdou z místnosti. Vlastně byl rád, že to už skončilo, něco totiž Akemu říkalo, že s časem by narůstala brutalita a zákeřnost tophoto boje, a že by se mu výsledek nakonec nemusel líbit. Když okolo něj procházel Nami, prohodila jednu z těch tipyckých holčičích vět, o tom, jak je hrozně zbytečná atd atd, prostě normální syndromem méněcennosti. Na oplátku jí odpověděl jinou, podobnou otřepanou větou něco jako, "Bez tebe bych to nezvládl" a dál v tom rozhovoru nepokračoval, neboť tyhle rozhovory nikdy nekončili dobře. Nakonec jen následoval Shinga do jeho kanceláře , kde si stoupl před stůl a čekal, co za misi vytýhne z šuplíku Shingo tentokrát.

Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Ichimitsu si vyslechla Lenne a natáhla se pro složku s informacemi o nových rekrutech k Oininům.
Lennin spis našla téměř hned.
Otevřela ho a prolétla ho rychle očima.
„Byla jsi přiřazena k týmu Osamu. Tvým senseiem je Nashi Tori. Měl by se nacházet v Doju Oininů,“ sdělila Ichimitsu Lenne co potřebovala vědět, a pokynula jí, že může jít.
V duchu se pousmála. Uvidíme, jak si Nashi povede.
Ve spisu totiž zahlédla poznámku „problém s autoritou“.

Ai
Kancelář vrchní velitelky Oininů
„Vstupte,“ řekla Ai, když zaslechla zaťukání na dveře.
Do místnosti vstoupil Choujou a jeho dva studenti.
„Tým Keizaru, výborně!“ Napřímila se Ai ve svém křesle a přejela pohledem po Choujovi s Yamamotem a Wolgangem.
„Přejdeme hned k věci. Z vesničky Asatsuyu, jihozápadně od Kirigakure, nám po delší dobu chodí zprávy o stupňujících se výtržnostech, vandalství a přepadech kupců, projíždějících vesnicí nebo jejím okolím. Vaším úkolem je záležitost prošetřit, najít zdroj nepokojů a se situací se co možná nejrychleji vypořádat. Připomeňte občanům Země Vody, že dokud tu je Kirigakure, nemají důvod se obávat o své životy a majetek!“ Vysvětlila Ai situaci týmu, její proslov byl však především směřován Choujovi, jakožto veliteli.
Jak domluvila, hodila Choujovi nějaký svitek.
„Detaily o misi a mapka oblasti,“ dodala, založila si ruce na prsou a opřela se lokty o stůl.
Pak kývla směrem k Yamamotovi a Wolgangovi.
„A nezapomeňte mladejm dát masky,“ řekla a pousmála se.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yamamoto Endo
Sokol, který tam přiletěl ho dost překvapil. Spolu s Wolfgangem ho následovali. No jestli to bude to co si myslel, bude začátek jeho kariéry shinobi jedinečný. Jak byl zahloubaný, málem zakopl, když Wolf promluvil.
"Děkuju. Ano, není špatná. Ty tvoje techniky...jsou úžasné. Jsem zvědav, až tě uvidím na nějaké akci." oplatil mu úsměv.
"Mimochodem, jaký máš názor na našeho nového senseie?" zeptal se, když se sensei trochu vzdálil. On osobně si ho nezamiloval, ale prostě to musel vydržet.
Ženská...to by mohla být buď Mizukage, nebo velitelka Oininů. V každém případě mohly být jen dva důvody, díky kterým by si je mohla zavolat. Buď aby je slavnostně uvedla do jednotky...což těžko, a nebo jim přidelila misi. A mise hned v seznamovací den? To už bude něco. Ostatně, kolik lidí se tak může chlubit tím, že začal svou cestu takhle?

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

Lenne prešľapla z nohy na nohu a zadívala sa na Mizukage.
"Prihlásila som sa k jednotkám Oininov a bola som poslaná za vami, aby ste mi povedali, za kým mám ísť ďalej," prehovorila Lenne a zagúľala očami, keďže sa jej zdalo, že všetko len zbytočne naťahujú.
Formality a vybavovačky jej liezli krkom, keďže väčšinou sa očakávalo, že sa k ľuďom bude správať s pokorou a predovšetkým slušne a to nebola práve Lennina silná stránka. Každopádne...pred Mizukage sa snažila nespraviť nejaký prešľap a správať sa ako tak slušne, aby ženu neurazila.

Nami Yarui Ki
Yohei

Jejich skoro dokonalá taktika měla jen jeden menší detail, na který zapomněli a to byla velikost stropu, tím tak v podstatě nechali prostor pro únik i pro následný protiútok, ale nakonec to stejně bylo jedno, protože jejich tréning skončil a oba se měli přesunout do kanceláře.
"Díky, asi jsem ti to trochu kazila ale snad budu silnější" mrkla na Akeho a vydala se za velitelem do kanceláře.

Akio Minako
Tengoku no Senkyo
Akio chvíli překvapeně zíral na hada a na Asukeho. Tak on to dokázal jo? Dřepnul si vedle svitku, kousnul se do prstu a pečlivě napsal své jméno na papír vedle hada. Měl z něj respekt. I když ho zaujalo povídání o schopnostech hada podle jeho barvy, tak se nezeptal, co znamená bílá. Přemýšlel nad tím, jakého hada bude vyvolávat on. "Tak to je vše?" zeptal se ještě Asukeho a pořád po očku sledoval toho bílého hada, protože, to co si přál ze všeho nejmíň byl,o aby ho ten had pokousal znovu.

Takeda Iwami, tým osamu
-hala 5

"Trénovat? Čím to, že mě to tolik překvapuje? Jak jsem mohl čekat, že nám hned první den přidělí nějakou misi?" Rozhodně mi to ale nijak nevadilo.

Zatímco jsem takto uvažoval, těkal jsem očima po celé výcvikové místnosti; "Je tu bazén a určitě se v něm nebudeme učit plavat. Že by chůze po vodě?" Mou domněnku Nashi vzápětí potvrdil, když začal o ovládání chakry, chození po zdech a po vodě. "To snad nebude problém, kontrolu chakry jsem přece vždycky trénoval jako divý." Stejně se mě ale znovu začala jímat nervozita.

"No, jo, máte pravdu, ovládání chakry je základ." Párkrát jsem kývnul hlavou a nejistě obhlédl zdi. Byly tak vysoké! "Takže, uhm, abych se do toho pustil, že?" Dodal jsem po chvilce, nikterak ochotně. To už se ale mistr pustil do pečetí.

Shingo Yamamoto
Yohei

Viděl, jak se k němu snáší mlha. Podíval se nahoru a zjistil, že strop tréninkové haly je dost vysoko. Dokonce až tak, že by tam mlha nemusela dosáhnout. Proto přesunul chakru do nohou a vyskočil na strop, kde zůstal vyset hlavou dolů a sledoval, jak se mlha mísí s jakýmsi plynem.
Aha tak tohle byl váš plán? Smíchat mlhu s jedovatým plynem? Docela dobrá týmová práce, zdá se, už jsou více než schopni pracovat spolu v týmu.
Pomyslel si Shingo a přímo po stropě běžel směrem k Akemu a skočil za něj.
Vedete si dost dobře. Myslím že tréninku bylo pro dnešek dost. Je čas vás vyslat na nějakou misy.
Řekl mu a pohybem jedné ruky vytvořil silný vítr, který rozfoukl mlhu i z dýmem.
Pojďte do mé kanceláře, uvidíme, co pro vás najdu.
Řekl jim znova a vidal se do své kanceláře, kde si sedl do křesla a začal šmátrat mezi papíry v přihrádce.

Wolfgang Tori

Wolfgang se pousmál "opravdu zajímavé techniky" řekl si a pak se u nich objevil poštovní sokol "copak se asi děje" řekl si, ale na senseiově tváři poznával něco divného, nebylo to, že by se něco hrozného chystalo, ale jeho podezření potvrdilo, když se sensei zmínil o tom co se děje a když se lehce zarazil u slova velitelky, tak dosti zpozorněl "copak má asi za problém" řekl si a když jim řekl, že mají jít za ním, tak mrkl na Yamamota "ok, tak pojďme ať na nás nemusí čekat" řekl a vyrazil za senseiem. Po cestě se pak podíval na Yamamota "ta tvá technika se mi opravdu líbí" řekl s úsměvem a pak dodal "chvíli jsem si myslel, že ti hrabe, když jsi tam mával s tím kunaiem, ale já ho neviděl" řekl a zase se pousmál "někoho jim sejmeš a on ani neví kdo a kde ho udeřil a už nebude mít ani čas na to to zjišťovat " řekl a zasmál se. Když došli před dveře Mizukáge, tak se lehce upravil a pak vešel za senseiem.

Aokawa Mizuiro
První kdo na něj začal mluvit byl stařík, to o čem mluvil dávalo docela smysl, nad tím že by ho mohl klidně i zabít moc nepřemýšlel. Možná by přece jen měl uvažovat než něco udělá, jednal totiž vždycky moc zbrkle a tak nějak si teď uvědomil že by tím kohokoliv mohl uvést do problémů. Pak ale začal nesouhlasně hovořit o systému ve vesnici a to se Mizuirovi moc nelíbilo. Minulost Kiri byla strašlivá a on měl svou vesnici moc rád, nechtěl aby se zase vrátila zpátky. Ale na to raději nic neřekl nechtěl se se staříkem přít, Akio jen řekl něco na svou obranu. Nejspíš to s ním taky nějak zdlouhavě rozebírat nechtěl. Nakonec jim stařík řekl že je zavede tam kam potřebují jít a vyšel na cestu. Mizuira zajímalo jestli to opravdu myslí vážně ale co za zkoušku nic nedají, krom toho ho hlava už tolik nebolela.
,,Dobře, díky,“ přikývl na Akiovu nabídku k pomoci. Nějakou chvíli ji určitě bude potřebovat protože se mu hlava stále motala, ale to určitě za chvíli přejde. ,,Myslím že tohle stačí,“ usmál se, ,,za chvíli budu v pořádku jen se musím trochu vzpamatovat,“ řekl a s jeho pomocí se vydali za svým průvodcem. Bylo by fajn kdyby odsuď už konečně vypadli a vrhli se na pořádný tréning nebo misi, přesto měl ale pocit že jim tohle dobrodružství v jeskyni hodně dalo. Sblížil se s Akiem a donutilo ho to párkrát nad sebou zauvažovat, a to dost hluboce. Uvědomil si že v jistých ohledech musí na sobě zapracovat.

Akio Tori
Jeskyně pod Kirigakure no Sato...

Když se konečně Mizuiro začal pomalinku probouzet, mile se na něj usmál.
Zdálo se, že je asi v pořádku, o čem se také hned přesvědčil, když se jeho kolega prudce posadil a trochu nechápavě se rozhlédl. Samozřejmě mu to však také hned došlo a bylo docela zábavného pozorovat.
Pořád však tak v pořádku nebyl, takže se zase pro jistotu lehl...
"Jsem rád, že si v pořádku. Nic se nestalo..." Znovu se na něj Akio tak mile usmál a začal si na sebe navlékat svůj batoh a ještě na druhé rameno i ten Mizuiruv. Jeho meč mu raději nechával, jelikož si nebyl jistý, jestli si může dovolit jej vzít...
"Víte, to je váš názor a já vám ho brát nebudu. Vy neberte zase ten můj, pane..." Pohlédl Akio na chvíli na toho staříka a na jeho tváři nebyl znát ani jeden náznak nějakých emocí. Byl úplně čistý...
"Pomůžu ti..." To už zase byl otočený na Mizuira, na kterého také mluvil. Pomalinku ho chytil kolem krku a jeho ruku si přehodil přes sebe. Potom se jen pomalu i s věcmi pověšenými na sobě a jako opora pro svého kolegu, zvedl. Věděl, že se mu teď chvíli bude motat hlava a tak bude lepší, když ho bude zatím podepírat. Náhodou by se mohl zamotat a spadnout a třeba si ještě něco udělat. No a to rozhodě Akio nechtěl...
Když konečně oba stáli, stařík se už rozešel směrem dál do temna splnit to, co jim slíbil. Proto tedy Akio už na nic nečekal a tak rychle, jak to jen šlo, se vydal i s Mizuirem za ním...
"Jestli je to moc, vezmu tě na záda, stačí říct..." Dodal ještě Akio ke svému kolegovi, ale stále se díval před sebe, aby náhodou nezakopli a nešvihl sebou oba...
"Děkujeme..." Dodal ještě po malí chvíli, k tomu muži Akio. Jako vždy si stále zachovával slušnost a úctu ke starším, takže by ani nikdo neřekl, že by proti tomu staříkovi něco měl. Opravdu na něm nešlo nic poznat a zdálo se, že to bere, tak jak to je. Byl totiž zvyklý i na horší jednání a toto o proti některým nebylo nic. Navíc, moc dobře chápal, co jim tím chce říci, ale... on zase věděl své a svůj názor by si také nenechal vyvrátit...

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

"Aaaale to byla jen takova zkouška" Řekl Asuke a začal se smát."
"SSSssss no aspoň že první zkoušku si zvládl,ten před tebou nevládl ani to, sss" Prohlásil had, který už byl zpátky na Asukeho noze.
"Jména zvířat se zatím nedozvníš, dozvíš se pouze jméno tvého hada, jestli ho teda získáš, dalším krokem je stvrzení....
Kuchyo se no jutsu" Po chvíli ticha a ustupování kouře se před Asukem objevil velký svitek s bílým hadem omotaným,okolo, had slezl a stočil se do rule vedle svitku.
"SSSS Asuke to je dnes? doufám, že je rozhodnutý to podepsat"
"Nazdárek Kusaku-san, jak se máte? mám tu dnes nováčka, myslím, že bude stát za to"
"sssssDobrá tedy, chlapče pojď blíž a sem se podepiš vlastní krvy"
Řekl had přeplazil se na svitek do rule, tak že uprostřed nechal místo, kde koukal papír aby vyznačil místo podpisu.
"Dobře, teď je to jen na tobě Akio....jestli tě náhodou děsí ta bílá barva hada, tak si zvikneš, hadi mají barvu podle svých schopností, například černí jsou nejjedovatější na světě" Řekl Asuke a a s úsměvem s podíval na svého hada.

Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Chvíli na to, co Ai opustila Ichiminu kancelář, vstoupil někdo další.
Byla to mladá dívka s docela pěknou tváří, která se představila jako Lenne Hitoshi.
Ichimitsu však nebyla vševědoucí a vzhledem k počtu osob, které se u ní v kanceláři za jeden den vystřídaly, jen povytáhla obočí: „A co bys ráda, Lenne Hitoshi?“.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Shinzo stál pár desítek metrů před dvojicí, dostatečně daleko, aby ho neviděli, ve svém obvyklém postoji, spočívajícím v založených rukách na prsou a pevném rozkročení.
Stál na křižovatce tří uliček.
Každá ulička vypadala, že vede jinam než k bráně, ale jinudy jít nešlo, čili tam alespoň jedna vést musela.
Shinzo měl zavřené oči a soustředil se na pozici těch dvou. Vnímal jejich vibrace.
Zatím se drží docela dobře. Žádnej pláč, nářek. Pousmál se spokojeně a vzpomněl si na pár jeho předešlých studentů. Byli to ubožáci, kteří by při prvním střetu s nepřítelem vzali do zaječích. Takové Kirigakure nepotřebovala.
Tihle dva na něj však dělali jiný dojem.
U Asakiho bylo sice zcela evidentní, že měl něco v krvi, ať už alkohol nebo něco jiného, ale to ho Shinzo rychle odnaučí. Nedovolí, aby mladické rozmary způsobily někdy v budoucnu neúspěch mise. Když ale přimhouří oko nad jeho duševním stavem, nevede si Asaki zatím špatně.
Za to Kaede na něj dělala jinačí dojem. Dělala, co mohla a většinou se snažila jednat s chladnou hlavou.
Až na ten její zběsilí úprk, kdy úplně ztratila pojem o tom, kam vlastně běží. Ale to bylo docela pochopitelné, vzhledem k povaze Shinzových zkoušek.
Uvidíme, jak to vydrží s nervy teď. Pomyslel si Shinzo.
Mnozí lidé ztrácí nervy mnohem snáze při střetu s neznámem, než při střetu s nepřítelem.
Otočil se na patě a zmizel v jedné z uliček, aby provedl pár opatření.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Jaskyna pod Kirigakure - Mudrc

Starík sa usmial keď sa Mizuiro prebudil. Vypočul si ho a potom sa na neho pozrel.
„Ty si taký kôl. Načo si stal nehybne? Ta nenapadlo že ta môžem zraniť čo ak by som bol nepriateľ? Ma vôbec nepoznáš nevieš či mi môžeš veriť nie? “ prednesie múdrim hlasom. A pozriem na oby dvoch
„Neviem čo vás tam učia ale zavítam za svojím známym a nech tam upraví systém. Vôbec sa nepránija cudziemu človeku a dajú na jeho slovo. Neviuživajú šance ale skôr obetujú život pre kolegu ako pre misiu“ krutiaci hlavou sa postaví. „Vás asi nenapadá že kolega sa mohol obetovať až využijete šancu a radšej ho presunú do bezpečia. To je celé zle“ dodá a vydá sa smerom hlbšie do jaskyne.
„Sa aspoň schop nič vážne ti už nieje neumrieš iba ta trochu boli hlava tak poďme ďalej. Síce nerád ale dovediem vás na miesto ktoré hľadáte “ povie napokon a kráča ďalej a nečaká či idete za ním alebo nie

Choujou Kazuki
-cvičisko

"No, tak to bude.. zaujímavé." Zamumlal som páč títo dvaja, boli v podstate na úplne inej úrovni. Dúfal som že dostanem ako taký vyvážený tým aby som sa o oboch mohol postarať približne v rovnakých medziach. Rukou som si prehrabol čierne vlasy a mlkvým pohľadom som sledoval zem, pod nohami. Rozmýšľal som ako to bude následovať ďalej, rozhodne som Yamamota musel naučiť Kirigakure no jutsu, aby nebol ako na bojisku, tak aj pre celkový chod týmu nejakou brzdou. Prerušil ma však zvuk ktorý vydáva trepot krídel. Pozrel som sa na oblohu kde som zahliadol sokola, vlasy mi rozfúkal menší vánok a ja som sa len mierne pousmial. Nebol to však vôbec milý úsmev.
"Čo zas chce tá ženská ?" Zavrčal som si skôr pre seba, bol to celkom vrchol, aspoň pre mňa. Nemal som rád ženy v pozícii Anbu. Dalo sa na ne pozerať, kľudne mohli byť aj silnejšie ale podľa mňa tam proste nepatrili. Už vôbec nie anbu veliteľky. Možno to bolo pre to, lebo by som Ženu len s veľkým sebazaprením udrel, nie to ešte zabil. Nemal som ich rád ako shinobi práve pre to, že boli jednou z mojich najväčších slabín.
"No, tak náš tréning na chvíľku odložíme, vyzerá to tak, že sa máme dostaviť k veliteľ..ke" Povedal som skôr šeptom, na čo som sa len obrátil a namieril som si do z cvičiska späť do Kirigakure no sato. Či ma už sledovali alebo nie, bolo mi to viac menej jedno, oni však najlepšie vedeli čo je pre nich dobré a čo nie. Pochyboval som že by bol jeden z nich taký baka aby za mnou nešiel. Bez slova som vstúpil do budovy kde mala kancl veliteľka, chvíľku som sa premáhal no nakoniec som aj zaklopal a čakal som na vyzvanie.

Keitaro

Prvně poslouchal pozorně Rena. Usoudil že se ho nebude ptát jak zemřeli. Pak si vyslechl Kimiko.
„Takže máš v plánu někdy svůj domov najít?“ Zeptal se naprosto vážně. Chápal to a on by teda svůj domov nebo rodinu najít chtěl. Po chvilce přemýšlení udělal první krok a vydali se na cestu.
„Musím vám něco říct. Ti vyznavači“ odmlčel se
„Mají různé praktiky a nevím co všechno tam uvidíte“ Pak se zase na chvíli odmlčel a trochu mu cuklo levé oko. Nebyl si jistý ale měl strach ne o sebe ale o ně.
„Za každou cenu se držte u mě. Kdyby se mi něco stalo okamžitě se vrátíte do kláštera rozumíte?“ Zvýšil i trochu hlas.

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

Štíhla nie príliš vysoká, ale ani prinízka hnedovláska vyšla z jedného pochybne vyzerajúceho baru v Rongusutorīt. Okolo chlapíka, opierajúceho sa o stenu vedľa vchodu, prešla úplne bezstarostne, zatiaľ čo iní ho obchádzali oblúkom. Chlapík sa s úškrnom natiahol k Lenne a plesol ju po zadku.
"Snáď sa ešte uvidíme, zlatko." Žmurkol na dievčinu.
Jej na pohľad príjemná tvár sa skrivila v znechutenej grimase. Plné pery sa zvlnili v chladnom úsmeve a hnedými šikmejšími očami venovala mužovi pohľad, pri ktorom bol muž rád, že pohľadom sa vraždiť nedá.
"Trhni si," precedila pomedzi zuby a pokračovala v ceste. Dnešný deň bol výnimočný a ona si ho nemienila skaziť nejakým idiotom. Cestou k Mizukage si zapálila, aby zo seba odbúrala nervozitu.
Zastala pár metrov pred budovou a skúmavým pohľadom sa na ňu zahľadela. Náhle sa nevedela rozhodnúť, či by nebolo lepšie otočiť sa a aj naďalej pokračovať v takom živote, aký viedla doteraz.
"Agr, kašľať na to," zavrčala, zahasila cigaretu a ráznym krokom vošla do budovy. Nezaváhala ani pred dverami Mizukage, keď zaklopala a stúpila dnu.
"Mizukage-sama," zdvorilo sa uklonila. "Som Lenne Hitoshi..."

Kaede Tori
Hliněné město

Kaede přejel mráz po zádech. A to doslovný.
Za pár sekund, se dozvěděla, proč.
Akolo nich selíně převalily obláčky husté mlhy a za chvíli bylo vidět sotva na deset metrů.
"Je to v hajzlu..."
Podívala se směrem, kterým myslela, že by mohla být brána. Tedy směrem, kterým běželi předtím. Ale už si nebyla ničím jistá. Začínala mít dilema i mezi nahoře a dole a tak se radši obrátila na Asakiho a polohlasem řekla: "A víš, kudy to je?"

Kimiko Kay Kawashaki

Nasadila hrdý výraz a začala Keitarovi zase mávat před očima. ,,Já jo!" pronesla dost hrdým tónem. Vlastně na to i byla hrdá, i když netušila proč vlastně. ,,Já jsem tu déle než Ren, ale narodila jsem se daaaleko odsud." mácala rukama kolem sebe aby naznačila jak z moc daleka je. ,,Myslím, že bych už domů ani netrefila." nasadila zamyšlený výraz a snažila se na to vzpomenout. Když jí došlo, že je to k ničemu, pokrčila nad tím rameny a zase na oba dva zazubila.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

Pomaly kráčal vpred no keď sa Keitaro spýtal tú "slávnu" otázku spomalil. "Svet vonku ? No ... pôvodne som sa narodil v okolí Kiri." Zahľadel sa na oblohu. "Do kláštora som sa dostal čistou náhodou keď som sa prikradol do jednej z lodí ktoré patrili mníchom. Mimo to vrátiť som sa nemohol keďže moji rodičia boli vtedy už dávno mŕtvy." Povzdychol si smutne pričom sa natočil na Kimiko. "Ako sa dostala Kimiko do kláštora ? Viem, že tu bola predo mnou."

Aokawa Mizuiro
Chvíli se ještě vznášel ve tmě pak ale k němu začalo pronikat mdlé světlo, ihned poté si uvědomil že se cítí nějak mokře a nechápal co se děje. Pak se mu začal jeho rozostřený zrak zase dávat dokupy takže zaregistroval Akia. O tom jak děsně ho bolela hlava raději ani nemluvme. Několikrát pořádně zamrkal aby se ujistil že se mu to třeba jen nezdá a pak se prudce posadil.
,,Co se to...“ vyhrkl ale pak spatřil staříka a všechno mu docvaklo. ,,Vyyy!!!“ vyjekl, ,,to ted byla pořádná šlupka, na starouše máte pěknou ránu,“ uchechtl se přihlouple ale pak se mu trochu zamotala hlava takže si znovu lehl. ,,Myslím že si na chvíli odpočinu, zmeškal jsem něco důležitého nebo tu jen tak nezávazně klevetíte?“ usmíval se jako by se nic nestalo.

Akio Minako
Tengoku no Senkyo
Akio se bezvládně zřítil k zemi. poslední co si uvědomil bylo, že ho ten Asukeho mazlíček nejspíše kousnul.
Propadal se do tmy a zapomínal na to kdo je a co dělá.Před očima se mu dělaly barevné kruhy a hlava mu třeštila dost podivným způsobem.
Po dvaceti minutách začal cítit bolest hlavy, naštěstí takovou jakou člověk cítí při praštění do hlavy. Akio pomalu zamžoural, a jen oblohu. Pokusil se vstát, ale šlo to jen těžko. Nakonec se vydrápal na nohy. Pohledem hledal toho hada co ho jen tak uštknul... Těšila ho jen představa, že když není mrtví teď jed ho asi nezabije ani za pár minut.
"Co to mělo kr*a bejt?" Zařval směrem k Asukemu, protože předpokládal, že tam had bude tam.

Keitaro

Keitaro ukázal gesto na strážce brány. Po chvíli byla obrovská brána otevřena dokořán. Podíval se na své svěřence, ukázal jim ať jdou a pak je následoval. Mohutná brána se za nimi zavřela a on se zhluboka nadechl.
„Ani jsem se pořádně nezahřál v klášteře a už jsem opět venku“ povzdychl si. Podíval se k nebi bylo něco kolem sedmé hodiny ranní. Stále stali před bránou a on dlouho mlčel. Po delší odmlce se zeptal
„Vlastně ani nevím, jste v klášteře odmalička? Nebo si pamatujete svět za klášterními zdmi?“