NFFORPG - Kirigakure no Sato

Takeda Iwami, tým osamu
-hala 5

"Trénovat? Čím to, že mě to tolik překvapuje? Jak jsem mohl čekat, že nám hned první den přidělí nějakou misi?" Rozhodně mi to ale nijak nevadilo.

Zatímco jsem takto uvažoval, těkal jsem očima po celé výcvikové místnosti; "Je tu bazén a určitě se v něm nebudeme učit plavat. Že by chůze po vodě?" Mou domněnku Nashi vzápětí potvrdil, když začal o ovládání chakry, chození po zdech a po vodě. "To snad nebude problém, kontrolu chakry jsem přece vždycky trénoval jako divý." Stejně se mě ale znovu začala jímat nervozita.

"No, jo, máte pravdu, ovládání chakry je základ." Párkrát jsem kývnul hlavou a nejistě obhlédl zdi. Byly tak vysoké! "Takže, uhm, abych se do toho pustil, že?" Dodal jsem po chvilce, nikterak ochotně. To už se ale mistr pustil do pečetí.

Shingo Yamamoto
Yohei

Viděl, jak se k němu snáší mlha. Podíval se nahoru a zjistil, že strop tréninkové haly je dost vysoko. Dokonce až tak, že by tam mlha nemusela dosáhnout. Proto přesunul chakru do nohou a vyskočil na strop, kde zůstal vyset hlavou dolů a sledoval, jak se mlha mísí s jakýmsi plynem.
Aha tak tohle byl váš plán? Smíchat mlhu s jedovatým plynem? Docela dobrá týmová práce, zdá se, už jsou více než schopni pracovat spolu v týmu.
Pomyslel si Shingo a přímo po stropě běžel směrem k Akemu a skočil za něj.
Vedete si dost dobře. Myslím že tréninku bylo pro dnešek dost. Je čas vás vyslat na nějakou misy.
Řekl mu a pohybem jedné ruky vytvořil silný vítr, který rozfoukl mlhu i z dýmem.
Pojďte do mé kanceláře, uvidíme, co pro vás najdu.
Řekl jim znova a vidal se do své kanceláře, kde si sedl do křesla a začal šmátrat mezi papíry v přihrádce.

Wolfgang Tori

Wolfgang se pousmál "opravdu zajímavé techniky" řekl si a pak se u nich objevil poštovní sokol "copak se asi děje" řekl si, ale na senseiově tváři poznával něco divného, nebylo to, že by se něco hrozného chystalo, ale jeho podezření potvrdilo, když se sensei zmínil o tom co se děje a když se lehce zarazil u slova velitelky, tak dosti zpozorněl "copak má asi za problém" řekl si a když jim řekl, že mají jít za ním, tak mrkl na Yamamota "ok, tak pojďme ať na nás nemusí čekat" řekl a vyrazil za senseiem. Po cestě se pak podíval na Yamamota "ta tvá technika se mi opravdu líbí" řekl s úsměvem a pak dodal "chvíli jsem si myslel, že ti hrabe, když jsi tam mával s tím kunaiem, ale já ho neviděl" řekl a zase se pousmál "někoho jim sejmeš a on ani neví kdo a kde ho udeřil a už nebude mít ani čas na to to zjišťovat " řekl a zasmál se. Když došli před dveře Mizukáge, tak se lehce upravil a pak vešel za senseiem.

Aokawa Mizuiro
První kdo na něj začal mluvit byl stařík, to o čem mluvil dávalo docela smysl, nad tím že by ho mohl klidně i zabít moc nepřemýšlel. Možná by přece jen měl uvažovat než něco udělá, jednal totiž vždycky moc zbrkle a tak nějak si teď uvědomil že by tím kohokoliv mohl uvést do problémů. Pak ale začal nesouhlasně hovořit o systému ve vesnici a to se Mizuirovi moc nelíbilo. Minulost Kiri byla strašlivá a on měl svou vesnici moc rád, nechtěl aby se zase vrátila zpátky. Ale na to raději nic neřekl nechtěl se se staříkem přít, Akio jen řekl něco na svou obranu. Nejspíš to s ním taky nějak zdlouhavě rozebírat nechtěl. Nakonec jim stařík řekl že je zavede tam kam potřebují jít a vyšel na cestu. Mizuira zajímalo jestli to opravdu myslí vážně ale co za zkoušku nic nedají, krom toho ho hlava už tolik nebolela.
,,Dobře, díky,“ přikývl na Akiovu nabídku k pomoci. Nějakou chvíli ji určitě bude potřebovat protože se mu hlava stále motala, ale to určitě za chvíli přejde. ,,Myslím že tohle stačí,“ usmál se, ,,za chvíli budu v pořádku jen se musím trochu vzpamatovat,“ řekl a s jeho pomocí se vydali za svým průvodcem. Bylo by fajn kdyby odsuď už konečně vypadli a vrhli se na pořádný tréning nebo misi, přesto měl ale pocit že jim tohle dobrodružství v jeskyni hodně dalo. Sblížil se s Akiem a donutilo ho to párkrát nad sebou zauvažovat, a to dost hluboce. Uvědomil si že v jistých ohledech musí na sobě zapracovat.

Akio Tori
Jeskyně pod Kirigakure no Sato...

Když se konečně Mizuiro začal pomalinku probouzet, mile se na něj usmál.
Zdálo se, že je asi v pořádku, o čem se také hned přesvědčil, když se jeho kolega prudce posadil a trochu nechápavě se rozhlédl. Samozřejmě mu to však také hned došlo a bylo docela zábavného pozorovat.
Pořád však tak v pořádku nebyl, takže se zase pro jistotu lehl...
"Jsem rád, že si v pořádku. Nic se nestalo..." Znovu se na něj Akio tak mile usmál a začal si na sebe navlékat svůj batoh a ještě na druhé rameno i ten Mizuiruv. Jeho meč mu raději nechával, jelikož si nebyl jistý, jestli si může dovolit jej vzít...
"Víte, to je váš názor a já vám ho brát nebudu. Vy neberte zase ten můj, pane..." Pohlédl Akio na chvíli na toho staříka a na jeho tváři nebyl znát ani jeden náznak nějakých emocí. Byl úplně čistý...
"Pomůžu ti..." To už zase byl otočený na Mizuira, na kterého také mluvil. Pomalinku ho chytil kolem krku a jeho ruku si přehodil přes sebe. Potom se jen pomalu i s věcmi pověšenými na sobě a jako opora pro svého kolegu, zvedl. Věděl, že se mu teď chvíli bude motat hlava a tak bude lepší, když ho bude zatím podepírat. Náhodou by se mohl zamotat a spadnout a třeba si ještě něco udělat. No a to rozhodě Akio nechtěl...
Když konečně oba stáli, stařík se už rozešel směrem dál do temna splnit to, co jim slíbil. Proto tedy Akio už na nic nečekal a tak rychle, jak to jen šlo, se vydal i s Mizuirem za ním...
"Jestli je to moc, vezmu tě na záda, stačí říct..." Dodal ještě Akio ke svému kolegovi, ale stále se díval před sebe, aby náhodou nezakopli a nešvihl sebou oba...
"Děkujeme..." Dodal ještě po malí chvíli, k tomu muži Akio. Jako vždy si stále zachovával slušnost a úctu ke starším, takže by ani nikdo neřekl, že by proti tomu staříkovi něco měl. Opravdu na něm nešlo nic poznat a zdálo se, že to bere, tak jak to je. Byl totiž zvyklý i na horší jednání a toto o proti některým nebylo nic. Navíc, moc dobře chápal, co jim tím chce říci, ale... on zase věděl své a svůj názor by si také nenechal vyvrátit...

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

"Aaaale to byla jen takova zkouška" Řekl Asuke a začal se smát."
"SSSssss no aspoň že první zkoušku si zvládl,ten před tebou nevládl ani to, sss" Prohlásil had, který už byl zpátky na Asukeho noze.
"Jména zvířat se zatím nedozvníš, dozvíš se pouze jméno tvého hada, jestli ho teda získáš, dalším krokem je stvrzení....
Kuchyo se no jutsu" Po chvíli ticha a ustupování kouře se před Asukem objevil velký svitek s bílým hadem omotaným,okolo, had slezl a stočil se do rule vedle svitku.
"SSSS Asuke to je dnes? doufám, že je rozhodnutý to podepsat"
"Nazdárek Kusaku-san, jak se máte? mám tu dnes nováčka, myslím, že bude stát za to"
"sssssDobrá tedy, chlapče pojď blíž a sem se podepiš vlastní krvy"
Řekl had přeplazil se na svitek do rule, tak že uprostřed nechal místo, kde koukal papír aby vyznačil místo podpisu.
"Dobře, teď je to jen na tobě Akio....jestli tě náhodou děsí ta bílá barva hada, tak si zvikneš, hadi mají barvu podle svých schopností, například černí jsou nejjedovatější na světě" Řekl Asuke a a s úsměvem s podíval na svého hada.

Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Chvíli na to, co Ai opustila Ichiminu kancelář, vstoupil někdo další.
Byla to mladá dívka s docela pěknou tváří, která se představila jako Lenne Hitoshi.
Ichimitsu však nebyla vševědoucí a vzhledem k počtu osob, které se u ní v kanceláři za jeden den vystřídaly, jen povytáhla obočí: „A co bys ráda, Lenne Hitoshi?“.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Shinzo stál pár desítek metrů před dvojicí, dostatečně daleko, aby ho neviděli, ve svém obvyklém postoji, spočívajícím v založených rukách na prsou a pevném rozkročení.
Stál na křižovatce tří uliček.
Každá ulička vypadala, že vede jinam než k bráně, ale jinudy jít nešlo, čili tam alespoň jedna vést musela.
Shinzo měl zavřené oči a soustředil se na pozici těch dvou. Vnímal jejich vibrace.
Zatím se drží docela dobře. Žádnej pláč, nářek. Pousmál se spokojeně a vzpomněl si na pár jeho předešlých studentů. Byli to ubožáci, kteří by při prvním střetu s nepřítelem vzali do zaječích. Takové Kirigakure nepotřebovala.
Tihle dva na něj však dělali jiný dojem.
U Asakiho bylo sice zcela evidentní, že měl něco v krvi, ať už alkohol nebo něco jiného, ale to ho Shinzo rychle odnaučí. Nedovolí, aby mladické rozmary způsobily někdy v budoucnu neúspěch mise. Když ale přimhouří oko nad jeho duševním stavem, nevede si Asaki zatím špatně.
Za to Kaede na něj dělala jinačí dojem. Dělala, co mohla a většinou se snažila jednat s chladnou hlavou.
Až na ten její zběsilí úprk, kdy úplně ztratila pojem o tom, kam vlastně běží. Ale to bylo docela pochopitelné, vzhledem k povaze Shinzových zkoušek.
Uvidíme, jak to vydrží s nervy teď. Pomyslel si Shinzo.
Mnozí lidé ztrácí nervy mnohem snáze při střetu s neznámem, než při střetu s nepřítelem.
Otočil se na patě a zmizel v jedné z uliček, aby provedl pár opatření.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Jaskyna pod Kirigakure - Mudrc

Starík sa usmial keď sa Mizuiro prebudil. Vypočul si ho a potom sa na neho pozrel.
„Ty si taký kôl. Načo si stal nehybne? Ta nenapadlo že ta môžem zraniť čo ak by som bol nepriateľ? Ma vôbec nepoznáš nevieš či mi môžeš veriť nie? “ prednesie múdrim hlasom. A pozriem na oby dvoch
„Neviem čo vás tam učia ale zavítam za svojím známym a nech tam upraví systém. Vôbec sa nepránija cudziemu človeku a dajú na jeho slovo. Neviuživajú šance ale skôr obetujú život pre kolegu ako pre misiu“ krutiaci hlavou sa postaví. „Vás asi nenapadá že kolega sa mohol obetovať až využijete šancu a radšej ho presunú do bezpečia. To je celé zle“ dodá a vydá sa smerom hlbšie do jaskyne.
„Sa aspoň schop nič vážne ti už nieje neumrieš iba ta trochu boli hlava tak poďme ďalej. Síce nerád ale dovediem vás na miesto ktoré hľadáte “ povie napokon a kráča ďalej a nečaká či idete za ním alebo nie

Choujou Kazuki
-cvičisko

"No, tak to bude.. zaujímavé." Zamumlal som páč títo dvaja, boli v podstate na úplne inej úrovni. Dúfal som že dostanem ako taký vyvážený tým aby som sa o oboch mohol postarať približne v rovnakých medziach. Rukou som si prehrabol čierne vlasy a mlkvým pohľadom som sledoval zem, pod nohami. Rozmýšľal som ako to bude následovať ďalej, rozhodne som Yamamota musel naučiť Kirigakure no jutsu, aby nebol ako na bojisku, tak aj pre celkový chod týmu nejakou brzdou. Prerušil ma však zvuk ktorý vydáva trepot krídel. Pozrel som sa na oblohu kde som zahliadol sokola, vlasy mi rozfúkal menší vánok a ja som sa len mierne pousmial. Nebol to však vôbec milý úsmev.
"Čo zas chce tá ženská ?" Zavrčal som si skôr pre seba, bol to celkom vrchol, aspoň pre mňa. Nemal som rád ženy v pozícii Anbu. Dalo sa na ne pozerať, kľudne mohli byť aj silnejšie ale podľa mňa tam proste nepatrili. Už vôbec nie anbu veliteľky. Možno to bolo pre to, lebo by som Ženu len s veľkým sebazaprením udrel, nie to ešte zabil. Nemal som ich rád ako shinobi práve pre to, že boli jednou z mojich najväčších slabín.
"No, tak náš tréning na chvíľku odložíme, vyzerá to tak, že sa máme dostaviť k veliteľ..ke" Povedal som skôr šeptom, na čo som sa len obrátil a namieril som si do z cvičiska späť do Kirigakure no sato. Či ma už sledovali alebo nie, bolo mi to viac menej jedno, oni však najlepšie vedeli čo je pre nich dobré a čo nie. Pochyboval som že by bol jeden z nich taký baka aby za mnou nešiel. Bez slova som vstúpil do budovy kde mala kancl veliteľka, chvíľku som sa premáhal no nakoniec som aj zaklopal a čakal som na vyzvanie.

Keitaro

Prvně poslouchal pozorně Rena. Usoudil že se ho nebude ptát jak zemřeli. Pak si vyslechl Kimiko.
„Takže máš v plánu někdy svůj domov najít?“ Zeptal se naprosto vážně. Chápal to a on by teda svůj domov nebo rodinu najít chtěl. Po chvilce přemýšlení udělal první krok a vydali se na cestu.
„Musím vám něco říct. Ti vyznavači“ odmlčel se
„Mají různé praktiky a nevím co všechno tam uvidíte“ Pak se zase na chvíli odmlčel a trochu mu cuklo levé oko. Nebyl si jistý ale měl strach ne o sebe ale o ně.
„Za každou cenu se držte u mě. Kdyby se mi něco stalo okamžitě se vrátíte do kláštera rozumíte?“ Zvýšil i trochu hlas.

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

Štíhla nie príliš vysoká, ale ani prinízka hnedovláska vyšla z jedného pochybne vyzerajúceho baru v Rongusutorīt. Okolo chlapíka, opierajúceho sa o stenu vedľa vchodu, prešla úplne bezstarostne, zatiaľ čo iní ho obchádzali oblúkom. Chlapík sa s úškrnom natiahol k Lenne a plesol ju po zadku.
"Snáď sa ešte uvidíme, zlatko." Žmurkol na dievčinu.
Jej na pohľad príjemná tvár sa skrivila v znechutenej grimase. Plné pery sa zvlnili v chladnom úsmeve a hnedými šikmejšími očami venovala mužovi pohľad, pri ktorom bol muž rád, že pohľadom sa vraždiť nedá.
"Trhni si," precedila pomedzi zuby a pokračovala v ceste. Dnešný deň bol výnimočný a ona si ho nemienila skaziť nejakým idiotom. Cestou k Mizukage si zapálila, aby zo seba odbúrala nervozitu.
Zastala pár metrov pred budovou a skúmavým pohľadom sa na ňu zahľadela. Náhle sa nevedela rozhodnúť, či by nebolo lepšie otočiť sa a aj naďalej pokračovať v takom živote, aký viedla doteraz.
"Agr, kašľať na to," zavrčala, zahasila cigaretu a ráznym krokom vošla do budovy. Nezaváhala ani pred dverami Mizukage, keď zaklopala a stúpila dnu.
"Mizukage-sama," zdvorilo sa uklonila. "Som Lenne Hitoshi..."

Kaede Tori
Hliněné město

Kaede přejel mráz po zádech. A to doslovný.
Za pár sekund, se dozvěděla, proč.
Akolo nich selíně převalily obláčky husté mlhy a za chvíli bylo vidět sotva na deset metrů.
"Je to v hajzlu..."
Podívala se směrem, kterým myslela, že by mohla být brána. Tedy směrem, kterým běželi předtím. Ale už si nebyla ničím jistá. Začínala mít dilema i mezi nahoře a dole a tak se radši obrátila na Asakiho a polohlasem řekla: "A víš, kudy to je?"

Kimiko Kay Kawashaki

Nasadila hrdý výraz a začala Keitarovi zase mávat před očima. ,,Já jo!" pronesla dost hrdým tónem. Vlastně na to i byla hrdá, i když netušila proč vlastně. ,,Já jsem tu déle než Ren, ale narodila jsem se daaaleko odsud." mácala rukama kolem sebe aby naznačila jak z moc daleka je. ,,Myslím, že bych už domů ani netrefila." nasadila zamyšlený výraz a snažila se na to vzpomenout. Když jí došlo, že je to k ničemu, pokrčila nad tím rameny a zase na oba dva zazubila.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

Pomaly kráčal vpred no keď sa Keitaro spýtal tú "slávnu" otázku spomalil. "Svet vonku ? No ... pôvodne som sa narodil v okolí Kiri." Zahľadel sa na oblohu. "Do kláštora som sa dostal čistou náhodou keď som sa prikradol do jednej z lodí ktoré patrili mníchom. Mimo to vrátiť som sa nemohol keďže moji rodičia boli vtedy už dávno mŕtvy." Povzdychol si smutne pričom sa natočil na Kimiko. "Ako sa dostala Kimiko do kláštora ? Viem, že tu bola predo mnou."

Aokawa Mizuiro
Chvíli se ještě vznášel ve tmě pak ale k němu začalo pronikat mdlé světlo, ihned poté si uvědomil že se cítí nějak mokře a nechápal co se děje. Pak se mu začal jeho rozostřený zrak zase dávat dokupy takže zaregistroval Akia. O tom jak děsně ho bolela hlava raději ani nemluvme. Několikrát pořádně zamrkal aby se ujistil že se mu to třeba jen nezdá a pak se prudce posadil.
,,Co se to...“ vyhrkl ale pak spatřil staříka a všechno mu docvaklo. ,,Vyyy!!!“ vyjekl, ,,to ted byla pořádná šlupka, na starouše máte pěknou ránu,“ uchechtl se přihlouple ale pak se mu trochu zamotala hlava takže si znovu lehl. ,,Myslím že si na chvíli odpočinu, zmeškal jsem něco důležitého nebo tu jen tak nezávazně klevetíte?“ usmíval se jako by se nic nestalo.

Akio Minako
Tengoku no Senkyo
Akio se bezvládně zřítil k zemi. poslední co si uvědomil bylo, že ho ten Asukeho mazlíček nejspíše kousnul.
Propadal se do tmy a zapomínal na to kdo je a co dělá.Před očima se mu dělaly barevné kruhy a hlava mu třeštila dost podivným způsobem.
Po dvaceti minutách začal cítit bolest hlavy, naštěstí takovou jakou člověk cítí při praštění do hlavy. Akio pomalu zamžoural, a jen oblohu. Pokusil se vstát, ale šlo to jen těžko. Nakonec se vydrápal na nohy. Pohledem hledal toho hada co ho jen tak uštknul... Těšila ho jen představa, že když není mrtví teď jed ho asi nezabije ani za pár minut.
"Co to mělo kr*a bejt?" Zařval směrem k Asukemu, protože předpokládal, že tam had bude tam.

Keitaro

Keitaro ukázal gesto na strážce brány. Po chvíli byla obrovská brána otevřena dokořán. Podíval se na své svěřence, ukázal jim ať jdou a pak je následoval. Mohutná brána se za nimi zavřela a on se zhluboka nadechl.
„Ani jsem se pořádně nezahřál v klášteře a už jsem opět venku“ povzdychl si. Podíval se k nebi bylo něco kolem sedmé hodiny ranní. Stále stali před bránou a on dlouho mlčel. Po delší odmlce se zeptal
„Vlastně ani nevím, jste v klášteře odmalička? Nebo si pamatujete svět za klášterními zdmi?“

Kimiko Kay Kawashaki

Když se oba tak nějak dostavili, nasadila trošku nesouhlasný pohled, ale pak jí došlo že to ona je tady ten blbec co si sebou vzal všechny kraviny, a stál tady už skoro hodinu před srazem. ,,Tak co? Tak co? Půjdeme? Půjdeme?" nadšeně kolem Keitara poskakovala a čekala na jeho odpověď. ,,Určitě všem nakopeme zadky a pak se vrátíme jako hrdinové!" prohlásila nadšeně a začala se točit na místě až se musela zastavit, protože se jí motala hlava. Motala se jí tak moc, že udělala krok směrem k Renovi, zapletli se jí nohy a spadla na zem. ,,Tak tedy jdeme?" podívala se na oba vzhůru nohama.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Ren Taiyo

Vstal dosť znavene no Keitarove slová si vzal k srdcu a okamžite sa vydal smerom do buniek kde si vzal jedlo ktoré hneď zjedol. S plným bruchom si vzal tašku do ktorej si nahádzal len nejaké malé jedlo pre prípad núdze a vzal si svoje obvyklé vybavenie ktoré si taktiež hodil do tašky až na ihlice a rolničky. Vzal pár laniek ktoré využil ako lanko cez ktoré prevliekol rolničky a zavesil si ich na krk. "Takže sa pôjde von ... bude to celkom zaujímavé po tak dlhej dobe." Zamyslel sa už viac vážne no potom si spomenul, že si musí pohnúť za Keitarom. "Ihlice sa iste zídu keby nastal nejaký boj." V rýchlosti si zopakoval v hlave čomu ho učil otec v boji na blízko. V rýchlosti sa obul a rozbehol sa na určené miesto. "Meškám !!!" Kričal si v hlave dosť nespokojne.

Keitaro Brána Kláštera

Zatímco Kimiko odešla Keitaro se sklonil a položil Renovi ruku na rameno.
„Najez se ještě tady.“ Omlčel se
„Podívej se na Kimiko.“ A ukázal prstem na odcházející osobu.
„Její energie tě bude povzbuzovat. Si chlap budeš ji chránit kdyby se něco stalo“ usmál se na něho a zase se narovnal.
„Vezmi si jenom věci které by se ti mohly hodit“ Ještě jednou se usmál, ale už ne tak moc od srdce. Počkal až se Ren vzchopí a vydal se „domů“. Vzal si svou brašnu, vylovil v díře u podlahy peníze které si tam uschoval a samozřejmě i svou cestovatelskou hůl. Kterou používal i v boji. Naposledy se rozloučil s postelí a vydal se k bráně. Z dálky už viděl Kimiko. Přišel tak dvacet minut před srazem.

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

Zatím co mluvil Akio, koho zvolí a něco na Asukeho, had z nohu Asukeho slezl nenápadně do země a proplazil se pod Akia, Zničeho nic rychle vylezl ze země po Akiovo noze a obmotal mu celu trup i s rukama, tak že se mu díval asi z 10 centrimetrů přímo do očí.
"Ssssss, já příliš velké požadavky nemám, je to spíše takové buď a nebo" Řekl had a syčícím tónem se zasmál, trochu se přiblížil k Akiovo krku a náhle ho kousl do krku a vstřílů trochu jedu.
"SSSSS, asi je to trochu nepříjemné sssss, mé přijímačky jsou jednoduché, jestli se probereš do třiceti minut, tak můžeme pokračovat,sssss" Řekl had, slezl z Akia a Akio se bezvládně zřitil k zemi v bezvědomí.
"Nedal jsi mu příliš velkou dávu že ne?"
"Ssss neee, asi tak čtvrtku kapky, neboj se nejsem blbejssssss"

Akio Minako
Tengoku no Senkyo
Akio před sebe zíral, tak že už o ani tupěji nešlo. Had, vlk a orel? Tak to je něco... zamyslel se. "Já chci taky domácí zvířátko proooosím." zamumlal táhle jako postřelenej jelen. pak si uvědomil, že ty jeho budoucí zvířátka nejspíše urazil. "Ehm...já...to tak nemyslel. Já jen že..." Čím dál víc se zamotával do své omluvy, že z toho vylezlo něco co se nedalo označit jako smysluplná věta. "No, jestli teda Vážený orel s váženým vlkem prominou a neurazí se," začal pomalu Akio."Tak já bych si teda vybral Váženého hada..."drmolil už o něco rychle Akio.
"A jestli se mohu zeptat Vážený Asuke," Akio se sám zastavil nad tím jakou hloupost to zase řekl."A jestli se mohu zeptat Asuke, jakou zkoušku měl na mysli Vážený orel?" řekl a přemýšlel nad tím jestli si to trochu u těch zvířat vyžehlil.

Kimiko Kay Kawashaki

Mlčky s takovým tím svým zvědavým pohledem šla za Keitarem. Ten pohled jí zůstal až do té doby než se setkali s Atsuko-sama, to dokonce pozdravila. Pak zase jen vyšla a až se za nimi zavřelo, nasadila takový ten přehnaně nadšený výraz. ,,To bude super!" prohásila nadšeně a poskakovala přitom kolem Rena a Keitara. ,,Já, já.. Já! Já už byla venku!" máchala Keitarovi rukou před očima, pak toho nechala, přikývla na souhlas a vydala se pro své věci. Nějak moc neřešila co sebou, vzala si popravdě každou prkotinu která jí přišla na oči. Polovinu z nich pak ještě povyhazovala, pravděpodobně spíše tu potřebnou. Po deseti minutách byla už na místě, bylo jí jedno že má tolik času. Těšila se že půjdou ven z klášera a tak spokojeně poskakovala na místě a vyhlížela ty dva.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.

Asuka Nashashi

Tengoku no Senkyo

"Dobrá dobrá, no co když ti jde taijutsu, vnuknul si mi dobrý nápad, nemá cenu otálet jdeme trénovat, naučím tě jedno jutsu, pomůže ti to v taijutsu.
Víš jednou z mých specializací je spolupráce, zní to divně, ale je to tak. Tahem ruky ze zadu do předu vytáhl svitek, který měl v rukávu. Roztáhl položil na zem v rychlosti.
"Kuchyose no jutsu" Ozvalo se a Asukeho obalil bilý kouř. Když kouř slehl, stál Asuke s mírně rozkročenýma nohama a s rukama založenýma na hrudi. Okolo jedné nohý, měl omotaného asi 2 metry dlouhého černého hada, u druhé nohy měl vlka s naceněnými zuby. a na ramenumu stál velký orel.
"Tohle jsou ninja zvířata, jsou to zvířata, které uzavřeli s lidmi spolupracující smlouvy, a ty si je můžeš kdykoliv přivolat. Tohle je má specializace.
"Asuko co zase potřebuješ, přivoláváš nás nějak často né? Zase někdo kdo neudělá aní přímačky?" Začli si naráz stěžovat zvířata.
"Omlouvám se za ty předšlé kousky, uvidíme co se vyklube z tohohle" Řekl Asuke potichým hlasem jen pro zvířata.
"Tak jo, když splníš co bude potřeba budeš umět přivolat něco podobného" Řekl Asuka s úsměvem směrem ke klukovi.
"Sssss, není to tak jednoduché chlapče" Zasyčel had lidským hlasem.
"Není to o tom jestli si ty vybereš nás, ale jestli mys i vybereme tebe" Dodal mu vlk u nohy
"Přesně, tak máme pro tebe připravené, takové přijímací zkoušký" Dodal pyštivým hlasem orel.
"Ano přesně tak, na tobě je jen s jakým ze zvířat chceš začít. Tak co?" Dodal Asuke

Ren Taiyo

Celí čas počúval čo sa dialo v miestnosti no potom len zložil zúfalo hlavu. "Eh ?" Bol jediný výsledok ktorý mu v hlave vyšiel ako správna odpoveď na všetko. Znudene vyšiel von pričom si však všimol, že je ešte skoro celí zaprášený z toho, že spal na zemi. "Eh ... otázky ? No ... koľko jedla si máme brať ?" Zodvihol popri tej otázke ešte aj ruku aby sa nemohlo povedať, že je neslušný. "Uvidím čo mám vo vlastných zásobách no na niečo veľké to vôbec nevidím." Chytil sa za hlavu ešte viac zúfalo než predtým pričom si kľakol na zem a sklonil sa čelom k zemi. "Som v koncoch ..." Dodal nakoniec v tichosti.

Keitaro

Keitaro pozorně poslouchal Atsuko. Ani jedno slovo mu neuteklo. Během jejího výkladu se také podíval na své svěřence. Vypadali soustředěně.
„Rozumím“ Keitaro věděl kde ta osada leží, už tam jednou byl. Taky věděl co můžou tihle vyznavači dělat.
„O všechno se postaráme, už se tím dál nemusíte znepokojovat“ Uklonil se a obrátil se na své svěřence.
„Pokud máte nějaký dotaz“ Optal se jich. Pokud se na něco zeptali počkal tam s nimi a pokud ne tak vyšli ven.
„Bude to vaše první cesta mimo klášter? Nevím co nás tam může čekat pokud nechcete jít nemusíte.“ Ptal se opravdu vážně. Měl o ně starost.
„Vezměte si důležité věci. Najezte se ještě tady. Večer dojdeme do menší osady tam taky přespíme.“ Odmlčel se a podíval se směrem k nebi
„Za hodinu se sejdeme před velkou bránou, nějaké dotazy?“

Asaki Hitecu
Hliněné město

Kaede chytla Asakiho za ruku a snažila se mu pomoct vstát. Stávání ze země bylo pro něj těžké; nohy ho nechtěly poslouchat. V duchu litoval Kaede, že mu pomáhala, ale nakonec se jin to podařilo.
Odběhli spolu do nejbližší postraní uličky, aby se ztratili z dohledu Shinzovi, než zmizne hliněná mlha.
Asaki se zastavil, by oba mohli popadnout dech a opřel se zády ke stěně a zaklonil hlavu. Zrychleně dýchal a ve spáncích mu pulzovala krev. Chvíli se zaposlouchal do ticha, které vycházelo z hlavní ulice a naježily se mu vlasy na zátylku. Dostal strach a nevěděl z čeho. O chvíli později mu to bylo jasné. Z ulice se začala pomalu linout mlha. Když už byla všude, tak se viditelnost zmenšila na přinejlepším deset metrů.
Asaki se otočil ke Kaede a zašeptal: "Musíme se co nejrychleji dostat k té bráně." nakoukl ho hlavní ulice, aby se podíval, že Shinzo nejspíš někam zmizel v mlze.

Atsuko - San

Sedím na svojom obvyklom mieste a pozerám smerom von už dávno by som bola u jazierka len dnes ma prísť Keitaro zo svojím týmom.
„Oni sa na to budú hodiť najlepšie síce som skôr pre nich poslala ako som to prebrala Lei Mingom ale je to naliehavé“ šeptám si popod nos a bavím sa z guličkami. O nedlho príde Kejtaro a jeho zverenci. Zdvorilo pozdravia. Sedemročné dievča sa na nich usmeje
„Amatatsu buď s vámi“ pozdravila ich a ukázala jemne rukou nech sa postavia „Máme tu naliehavú vec Amabushi sa dal do pohybu a prenikajú na naše územie“ začnem hovoriť vážne a posadím sa na kreslo oproti ním.
„Na severných hraniciach v blízkosti malej osady sa vyskytli Amabushiho uctievači “ medzi tým rozložím mapu a ukážem na malú bodku „V blízkosti tej osady majú vysvätiť miesto vašou úlohou je nájsť to miesto a zabrániť vysväteniu ak to bude možné“ prednesiem ich úlohu a usmejem sa na nich.
„Máte nejaké otázky k tomu?“ dodám

Keitaro

Oba dva pozdravil svým klasickým pokývnutím hlavy.
„Včera večer když jste odcházeli mi byla doručena zpráva“ Podíval se na ně takovým trochu vážnějším pohledem
„Atsuko-sama nás chce vidět, všechny“ Podíval se na každého zvlášť a mírně mu cuklo levé oko. Pak ukázal gestem ať ho následují. Když došli před sídlo Keitaro chtěl udělat poslední kázání o chování ale rozmyslel si to. Přece jenom ať se chovají jak mají, jsou originály jako každý jiný. Vstoupili tedy dovnitř. Přišli až před stráže.
„Jsme tady na požádání Atsuko-sama“ Kamenným výrazem sdělil strážným
Pokud ho pustili nebo ne. Vstoupili dovnitř. Keitaro se hluboce uklonil
„Jsme tady na váš příkaz“

Kimiko Kay Kawashaki

Spala celou noc jako zabitá, dokonce ráno trošku zaspala. Když jí to došlo, prudce vstala a začala zmateně hledat svoje věci. Pravidelnou ranní motlidbu k rodině trošku odflákla, ale doufala že jí to odpustí, jestli jí právě teď sledují jak zase někam nsetíhá. Když měla konečně všechno rozběhla se na místo srazu. ,,Teoreticky nejdu tak pozdě... Pár minut, nic víc." povzbudila se, doběhla na místo, prudce se zastavila, přehnaně se uklonila a zazubila se na Keitara. ,,Ohayo, Keitaro-sensei!" pronesla takovým tím protáhlým, nadšeným hlasem plným energie. ,,Tak co dneska? Budeme chodit po vzduchu?" zeptala se zvědavě i když tušila, že to asi těžko.

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

ale to je přece tajný, najdete a zároveň i přihlásit se můžete u TsuchiKim, nebo Yuki Kaze-san

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva. Bitva kterou vyhrajeme.