Prohlédnutí

Rozlédl jsem se po vytvořené bariéře a unaveně se sesunul na zem. S mojí úrovní chakry a snížené schopnosti jejího ovládání už mi nezbývalo moc možností, utéct nemělo smysl, rozplácl bych se na prvních metrech, a tohle mi poskytne aspoň trochu času na přemýšlení. Nebylo moc lidí, kteří by mě mohli nepozorovaně otrávit a myslel jsem, že si dávám dost pozor. Poslední dobou jsem se hodně staral o bratra a jedl stejné jídlo jako on. Bral jsem moji část připraveného jídlo pro nás dva na svou misi. To musí znamenat, že on je v nebezpečí taky! Ale co můžu dělat? Bez rychlé pomoci zemřu, už teď mi tmavne zrak.

"Izuno, Izuno! Slyšíš mě?"

Nezaměnitelný hlas a chakra mého bratra, Henge to není, že by se mu podařilo uniknout tomu vrahovi? I když je slepý, je to pořád prvotřídní ninja. Musel si všimnout, že se dlouho nevracím a bez ohledu na své bezpečí vyrazil.

"Cítím tvoji bariéru. Zruš ji, posily jsou tu za chvíli, zatím se o tebe postarám."

Není divu, že tu ještě nejsou. Jeho rychlost je vskutku impozantní. Pustím ho k sobě, ale pak bariéru vytvořím znova, dokud mi nebude lépe nehodlám nic riskovat. Pokud bude třeba, zvládne převzít zevnitř kontrolu nad bariérou. Zruším ji, už je blízko.

"Jsem u tebe bratře. Neboj se kontrolu nad bariérou mám. Vem si tohle, zpomalí to účinky jedu, tým mediků už je na cestě s kompletní protilátkou, lehni si a pokus se usnout."

Piju lék. Co bych bez něj dělal, sice bych do něj nikdy neřekl, že se vydá takovému nebezpečí, ale ta ztráta zraku mu asi ukázala, co je opravdu důležité. Účinky léku jsou opravdu divné, přestávám být schopen hýbat končetinami, jed musí být velmi silný. Někdo se blíží. Jsou velmi daleko, i když chakru klanu Uchiha už poznám, něco křičí, ale jsem schopen rozeznat jen některá slova.

"Izuno!....jed....tvůj bratr....vrah......čekej.....bariéru!"

Ano vím, už je u mě. Bere kunai, divné, že by je nepoznal, snažím se mu to říct: "Bratře....to....jsou....naši"

"Nemůžeme nikomu věřit. Mohl tě otrávit i někdu z klanu. Pokus se je zkontrolovat pomoci svého Mangekyou."

Má pravdu rodina je v těchto časech jediné na co se dá spolehnout. Ale bude to asi poslední věc než upadnu do bezvědomí. Ten lék nějak nezabírá. Už skoro nic necítím, ale z posledních sil aktivuju Mangekyou. "Jsou to naši....Zruš bar-" Divné ztratil jsem zrak, ale jen na pravé oko. Cítím, jak mi po tváři teče krev. Přes bariéru ke mě doléhá řev Uchihy Sarutobiho.

"Madaro! Nedělej to....!"

Pravda mě zasáhla, jak blesk z čistého nebe. Byl jsem tak slepý. Jaká ironie. Kdo mohl otrávit jídlo, které jsem dělal pro mě a pro bratra. Jaktože jsem si nevšiml nikoho podezdřelého. Jeho náhlou ochotu, tak netypickou ve srovnání s jeho normálním chladem. Ten bastard! Jestli to je to, čím se mi hodlá odvděčit, udělám vše proto, abych to tomu parchantovi znemožnil. Oko si již zničit nedokážu. Jediná možnost - Amaterasu. Chybí mi síla i k tomu, abych se na něj podíval, ale nedám mu aspoň své levéé oko, i kdybych si měl upálit hlavu. Amaterasu! I přesto, že jsem díky sedativům necítil, jak mi vyrval pravé oko, tak ohromný žár Amaterasu mi stejně způsobuje neskutečnou bolest, jak se prožírá skrz mou hlavu. Daň za to, že ten parchant nebude mít obě mé oči. Nemůžu doufat, že ho vezmu sebou, ale aspoň kdyby.....toho....litoval....