Společný návrat 11 - Nano země

Druhý den se vzbudil brzo ráno za východu slunce. Tentokrát pro změnu ho na posteli nic neblokovalo, jako minulou noc, takže se v klidu mohl zvednout a ustlat si po sobě postel. Rozhlédl se po pokoji na ten děsný nepořádek, který tam zase měl. Nechápal, kde se pořád bere, ale tušil, že v tom má prsty jeho kamarádka, která si spokojeně spala v jeho těle a nemusela vůbec nic řešit. Chvíli tedy uklízel v pokoji, aby tu nenechal nepořádek, když má jít na tu misi a pak když už byl spokojený, tak se rozhodl si sbalit nějaké věci, které by mohl potřebovat. Našel jen několik kunaií a shurikenů, ale rozhodně nebyl spokojen s jejich počtem a tak si řekl, že půjde do nějakého obchodu a nakoupí si tam vše potřebné. Stejně potřeboval nakoupit nějaké jídlo. Vzal si tedy batůžek s nějakým oblečením a odešel ze svého pokoje, který za sebou hned zamkl. Chvíli přemýšlel, jestli se má ještě rozloučit se svými týmem, ale pak si uvědomil, že určitě v noci byli spolu a tak se je rozhodl raději nebudit, asi by mu za to moc nepoděkovali. Vyšel z jejich ubytovny a doufal, že obchodníci budou mít už i v tuhle hodinu otevřeno. Protože jinak si nedovedl představit, co by teď asi dělal. Zpátky se mu už nechtělo a tak by nejspíš někde vegetil a čekal, až se někdo uráčí otevřít. Procházel ulicemi Suny a rozhlížel se po obchodech, jestli nemají už otevřeno.
„Hledáš něco určitého?“ ozval se mu v hlavě známý ženský hlas. Chvilku šel ještě dál a snažil se něco objevit sám, ale pak rezignoval a řekl:
„Jsi nějak moc brzo vzhůru ne? Tady v té Písečné, aby se čert vyznal! Potřebuji najít nějaký obchod s potravinami a potom se zbraněmi. Pomůžeš mi?“ Chvilku se naštvaně zastavil, protože se mu v hlavě ozval překrásný, zvonivý smích. Když už se Kyuubi přestala smát, tak mu řekla:
„To vypadá, že ses ztratil a nevíš co máš dělat. Ale, že jsi mě takhle po ránu pobavil, tak na tebe budu hodná a zavedu tě tam, kam potřebuješ.“ Když to dořekla, tak měl Naruto velice podivný pocit. Jako kdyby se do něho vlévala nějaká síla a pak díky ní měl pocit, že by dokázal cokoli. Ale hlavní bylo, že jeho smysly se zbystřily a on byl schopný cítit chakru úplně všude ve svém okolí. Když se chvilku soustředil, tak zjistil, že chakra je úplně ve všem ať je to živé a nebo ne. Díky této užitečné schopnosti, byl schopen najít obchod se zbraněmi a dokonce i ten, kde už někdo je. Takže přestal bez naděje bloudit po ulicích a vydal se přímo za svým cílem. Proběhl rychle několik uliček a našel ten obchod, který před tím vycítil. Na nic nečekal a vešel rovnou dovnitř. Tam uviděl v regálech velké množství všemožných zbraní, jak třeba kunaie, shurikeny, katany, výbušné lístky a mnoho dalšího. Jakmile zavřel vchodové dveře, tak k němu přišel postarší muž a hned se začal vyptávat co by chtěl. Objednal si padesát kunaií a stejně tak shurikenů a dvacet výbušných lístků. Zatím co čekal až mu majitel donese to co chtěl, tak se procházel po obchodě a rozhlížel se, jestli neobjeví něco, co by si mohl ještě vzít. Jenže nic dalšího se mu nezalíbilo a tak všechno zaplatil a odešel z obchodu. Potom ještě zašel do obchodu pro nějaké potraviny, zase za pomoci té podivné síly. No podivné? Moc dobře věděl, že to je síla od Kyuubi. Jakmile měl všechno vyřízené, tak do něho přestala proudit její chakra a tak se všechny jeho smysly vrátily do původního stavu. Na nic už nečekal a přemístil se do Nano země, protože tušil, že se tam bude něco dít.

Na jedné cestě, která vedla do hradu kde přebývá princezna Haruno se najednou zvedl vítr a objevil se tam mladý blonďák. Rozhlédl se okolo, ale nikde nikoho nezpozoroval a tak se vydal do paláce. Najednou se vedle něho objevila červenovlasá žena v krátké sukni a triku, která se začala hned protahovat.
„Konečně můžu zase jít ven. Taky by jsi mě mohl pouštět častěji, potom jsem taková příšerně ztuhlá, až je to hrůza,“ vyčítala mu Kyuubi. Věděla, že by se k němu lidé nepřiblížili ani na kilometr, kdyby věděli, kdo to jde vedle něho. Ale ona ho chtěla jen tak provokovat. Nechtělo se jí jen tak znuděně čekat uvnitř jeho a doufat, že jí bude odpovídat na její otázky, když se bude snažit o nějaký rozhovor. Tady venku se jí vyhýbat nemůže a toho se rozhodla taky pořádně využít.
„Však víš, že nás spolu nemůže nikdo vidět. Kdyby jo, tak by o nás hned věděla celá vesnice a nechci, aby se na mně koukali zase tak nenávistně jako v Listové. Teď už to zažívat nechci, když vidím v jejich očích respekt, potom co jsme s Gaarou zahnali tu armádu,“ vysvětloval jí Naruto. Pořád si nebyl jistý, jestli všechny ty lidi co mu ztrpčovali v mládí život nenávidí, nebo ne. Ale po tom, co mu všechno dělali, by po nich mohl chtít aspoň omluvu ne-li něco víc. Jen trochu nechápal ty lidi tady. V Listové ho nenáviděli, protože v sobě má démona, který zaútočil na vesnici a zabil tam hodně lidí, ale proč lidé v Písečné nenáviděli Gaaru? Jen kvůli tomu, že v sobě měl démona? Protože byl jiný? Vždyť co věděl, tak Shukaku nezaútočil na vesnici a nezbil nikoho z jejich blízkých. Lidé asi jen měli strach z Gaary, protože měl takovou sílu a proto ho i nenáviděli. V některých lidech se prostě těžko vyznal.
Jeho dámský doprovod, šel stále vedle něho a pozoroval ho. Zdálo se jí, že se nad něčím zamyslel, ale protože zrovna nebyl v něm, tak ani nemohla vědět nad čím. Ale když viděla jeho smutný výraz, tak se rozhodla trochu zasáhnout. Přistoupila k němu a pohladila ho po zádech. Potom ho chytila kolem pasu a šla vedle něho. Na Naruta to měla podivný účinek. Zarazil se, otočil se na Kyuubi a díval se jí dlouho do očí. Ona nevěděla co má dělat a tak jen prostě stála a koukala taky do těch jeho studánek, ve kterých se úplně ztrácela. Mohla se do nich koukat třeba až navěky. Cítila z nich takový klid a pohodu, jako snad nikdy. Ještě asi nic takového necítila. Nevěděla čím to je. Jestli to je jeho přítomností, nebo něčím jiným. Vzpomněla si na jejich společnou noc a úplně zapomněla na nějakou jejich dohodu o tom, že spolu zatím nic mít nebudou a pomalu se nakláněla k jeho obličeji. Jaké bylo její překvapení, když si všimla, že Naruto se k ní naklání taky. Když se konečně k sobě dostali a políbili, tak jako by se snad zastavil čas. Byli tam prostě jen oni dva a nikdo je nemohl od sebe oddělit. Potom si Kyuubi vzpomněla na ten dopis od Kiby pro Hinatu, který Naruto četl a nečekaně přerušila jejich polibek. V blonďákových očích se objevila otázka, kterou nemusel ani vyslovit a hned mu na ni tiše odpověděla:
„Dokud nebudeš mít jasno, tak bychom spolu opravdu zatím neměli nic mít, abys potom nelitoval.“ Modrooký blonďák ji chytil pevně kolem pasu a znovu ji políbil. Dívka se na něho zmateně koukala, ale potom se úplně poddala tomu polibku a zavřela své oči. Tentokrát jejich polibek přerušil on a odtáhl se od ní. Nechal ji tam zmateně stát a pokračoval směrem k paláci.
„Kam to jdeš?“ ptala se zmateně Kyuubi. Blonďák se na ni s úsměvem otočil a odpověděl jí:
„Mise je teď přednější. Nevíme jestli tu už byli nohsledi z Akatsuki a nebo ne. Musíme jít zkontrolovat místní lidi a domluvit se s nimi na případném přesunu.“ Červenovláska si povzdechla a dohnala ho, aby mohla jít vedle něho a potom se zeptala:
„Můžu s tebou aspoň po dobu mise být venku, nebo mně necháš zavřenou uvnitř v tom vězení?“ Naruto se na ni zamyšleně podíval. Na této misi je dost pravděpodobné, že se všichni lidé se kterými se dostane do kontaktu budou přesouvat do Písečné vesnice, kde s nimi bude potom ve stálém kontaktu. A jim by mohlo být divné, že tady sebou má společnici a tam ve vesnici ji nikdy s ním nevidí. Nevěděl co má dělat. Chtěl tu mít společnost, aby si mohl s někým volně povídat, aniž by se mu ozýval v hlavě podivný hlas. Ale stojí to za to riziko? Ještě chvilku koukal na svoji společnici, kterou jeho pohled mírně znervózňoval a tak se začala nervózně usmívat. Ten její úsměv ho dostal a tak konečně se rozhodl.
„Dobře, můžeš plnit se mnou misi. Nechám tě venku, ať se můžeš pořádně proběhnout, budu tě představovat jakou svoji učitelku jo? Budu ti říkat prostě mistře. To nikomu nebude nijak divné a když tak se můžu vždycky na něco vymluvit,“ informoval ji blonďák. Kyuubi se na něho chvilku nesouhlasně koukala a řekla:
„A to mi nemůžeš vymyslet nějaké jméno? Přece mi nebudeš pořád jen říkat mistře, to by bylo divný, nemyslíš?“ Naruto k ní vzhlédl. Nenapadalo ho žádné vhodné jméno, které by jí dal a neurazilo ji, tak se rozhodl trochu za taktizovat a řekl:
„No dobře. Ale to jméno musíš vymyslet ty, protože mně vůbec nic nenapadá. Potom mi ho řekni a já tě tak budu všem představovat.“ Uviděl jak se všechny svaly na jejím obličeji stáhly a usoudil, že zarytě přemýšlí nad vhodným jménem. Nechal ji v tom a pokračoval dál, ve své cestě k paláci, kde měla být jeho stará známá. Jenže pak mu těsně kolem hlavy proletěl kunaii a zabodl se do nedalekého stromu. Naruto zpozorněl a začal se okolo ostražitě rozhlížet, když z keřů před nimi vyšlo deset postav.
„Kdo jste a co děláte na našem území?“ zajímal se hned velitele téhle skupinky. Blonďák si vytáhnul taky jeden kunaii, aby mohl odrážet případné útoky a Kyuubi si vedle něho stoupla do bojového postavení. Až potom mladý Uzumaki odpověděl:
„Jdeme sem na misi.“ Deseti členná skupinka se k nim začala ostražitě přibližovat a jejich velitel zase řekl:
„Kdo by vás sem asi poslal na misi, když všechny vesnice padli, pod nájezdy těch zpropadených Akatsuki?“ Z jeho opovržlivých slov vůči té organizaci Naruto pochopil, že od nich nebudou. Teď už mu zbývalo jen přesvědčit ninji, že jsou na jejich straně a ne že jsou proti nim. To bude možná ta složitější část. Protože nevěděl co by měl říct, aby mu uvěřili.
„Vidím, že vy od nich nebudete. Já jsem Uzumaki Naruto a tahle žena vedle mě je můj mistr. Posílá nás sem Kazekage, jehož vesnice přežívá jako poslední z těch velkých. Nedávno Sunu přepadli Akatsuki, ale dokázali jsme je zahnat, ale dostaly se k nám informace, že začali znovu rozšiřovat svůj vliv po dalších malých zemích a tak jsme sem byli vysláni, abychom našli a případně ochránili všechny co se vzpírají jejich krutovládě,“ vysvětloval Naruto jejich přítomnost v Nano zemi a čekal, co mu na to řeknou. Jakmile slyšeli jeho jméno, tak se zarazili a už se nepřibližovali. Jako by ho snad poznali. Jenže on si byl jistý, že nikoho z nich nezná. Tak jen stál v bojové pozici, připraven se bránit, když to bude potřeba, stejně jako Kyuubi. Velitel té skupinky se na něho stále zaraženě díval a pak rozkázal svým druhům:
„Dejte si pohov. Je ten kdo říká. Yurinojou – sama mi o něm vyprávěl a z jeho popisu soudím, že by to mohl být on.“ Potom řekl k těm dvě příchozím z vesnice ukryté v Písku:
„Uzumaki – sama pojďte s námi. Yurinojou – sama s Haruno – hime vás určitě rádi uvidí. Zavedeme vás k nim, ale musím vás požádat, aby jste schovaly všechny vaše zbraně. Protože si nemůžu být jistý, že jste opravdu ten, za koho se vydáváte. Jestli mluvíte pravdu, tak vám nikdo neublíží. Nemusíte mít strach.“ Naruto se podíval tázavě na Kyuubi. On sám nevěděl jestli jim může věřit. Ale bylo celkem zábavné, že chtěli, aby odložili všechny zbraně. Kdyby věděli kdo je ta osoba vedle něho, tak by nic takového nikdy nechtěli, protože by věděli, že to nemá cenu. Kdyby Kyuubi chtěla, tak by už všichni dávno leželi na zemi v krvi. Jeho doprovod na něho jen kývnul a tak uklidil svůj kunaii.
„Dobře, tak pojďte s námi,“ rozkázal velitel skupiny a tak je oba následovali, ne že by jim dávali na výběr. Ale tak potřebovali se dostat za vůdkyní této země a tohle je rozhodně rychlejší způsob. Skupina ninjů je doprovodila po cestě k paláci. Čím víc se blížili k sídlu vůdce této země, tak víc potkávali ninji, kteří hlídali ostražitě okolí. Vždycky oba dva cizince měřili nedůvěřivými pohledy, ale nic nedělali, když je viděli v doprovodu jejich kolegů.
Po dvaceti minutách se konečně dostali do hradu. A okamžitě je dovedli k princezně Haruno, aby mohla okamžitě rozhodnout co s nimi bude. Společně vešli do velkého sálu, kde zrovna seděla princezna u stolu a něco tam probírala s Yurinojou.
„Můžete mi říct, proč jste sem takhle vpadli?“ vyjel na ně Yurinojou. Kdyby aspoň zaklepali, tak by jim nic neřekl, ale oni vběhli do sálu jako velká voda. Prohlížel si celou skupinu a pohled mu padl na dvě osoby, co mezi jejich ninji nemají co dělat.
„Ten blonďák říká, že ho posílá Kazekage na misi. Že prý nám má pomoci, před útoky Akatsuki. Také nám řekl, že se jmenuje Uzumaki Naruto,“ vysvětloval horlivě velitel týmu, který chtěl nějak omluvit svoje hrubé chování při svém příchodu. Ti dva co byli v místnosti se na zkoumavě koukali na Naruta a srovnávali ho s tím klukem, který jim před lety tolik pomohl.
„Jsi to fakt ty, Naruto?“ zvolala radostně Haruno a šla ho hned obejmout. Tak ráda ho znovu viděla, vždyť už se tolik let neviděli. Musela uznat, že se blonďatý muž před ní, hodně změnil. Nyní by mu svůj život do ochrany svěřila bez váhání.
„Tak rád vás oba vidím,“ radoval se modrooký blonďák a prohlížel si oba dávné přátelé, ale ani jeden se skoro nezměnil. Jen princezna ještě víc zkrásněla. Yurinojou se podíval na velitele ninjů, který sem Naruta a jeho doprovod přivedl a řekl:
„Zereme, ještě něco? Jestli ne, tak můžete s týmem se vrátit k vaší činnosti.“ Velitel nesouhlasně zakroutil hlavou a v doprovodu dalších devíti lidí odešel ze sálu. Naruto představil Haruně a Yurinojouvi Kyuubi a potom vzpomínali na staré časy. Uzumaki zjistil v jakém stavu je nyní Nano země a pak se domlouvali, co se bude dít.