Výcvikové středisko 20

Jako první si to v hlavě utřídila Luciferova žena a dala mu velkou ránu pěstí do břicha, až popoletěl několik metrů vzad a pak na něho začala křičet:
„Já jsem ti říkala, abys žádné naše důležité artefakty neukrýval na zemi! Nevím proč máš takový strach, že by se ztratili v pekle, když jsi tam vládce! Díky tvé slabosti tady tenhle člověk zná nyní tvá tajemství! Máš jediný štěstí, že nám chce oživit syna, jinak bys schytal takovou čočku, že by ses z ní vzpamatovával měsíc, jako minule!“ Jestli to byl vůbec možné, tak se v Luciferových očích objevil strach, nebo spíš živá vzpomínka, na to „minule“.

„Ale vždyť jsem všechny místa, kde jsem ukládal artefakty pořádně zabezpečil a nechal jsem hlídače, aby je ve dne i v noci hlídali! Tady na zemi není nikdo, kdo by se jim jen tak mohl postavit jako v pekle! Tam je porazí každý druhý, a co potom? Víš co by se stalo, kdyby se k nějakému artefaktu dostal někdo odsouzený? Mohl by to využít a všechny nás tam svrhnout z vlády, drahoušku!“ Lucifer se vzpamatoval z té její nečekané rány a začal jí předkládat své důvody. Trochu svojí ženu tím i uklidnil.

„Teď se o tom nebudeme bavit,“ řekla a pak se podívala na Naruta a řekla mu:

„Tak už začni s tou svojí technikou. Chci vidět co nejdřív svého synáčka. A to živého a zdravého.“ Mladý Uzumaki však nesouhlasně zakroutil hlavou a odpověděl:

„Když to nebude vadit, tak bych byl raději, kdyby prvně váš manžel oživil mého tátu. To že se s vámi bavím, neznamená že vám věřím. Přece jen jste vůdcové pekel a nemyslím si, že od vás můžu očekávat čestné jednání.“ Lucifer se na něho díval trochu dotčeně. Nelíbilo se mu co tady o něm ten člověk říkal. Ale než něco řekl, tak se reagovala jeho žena:

„To máš pravdu. Takže můj muž prvně oživí tvého a pak ty našeho syna. Nesnaž se nás nijak podvést. Kdybys se o něco pokusil, tak by tvůj táta okamžitě zemřel. Rozumíš?“ Naruto přikývnul a čekal co se bude dít. Lucifer ještě chvilku pražil svoji ženu pohledy ve stylu „jak sis mohla dovolit něco takového říct?“, ale pak to vzdal a šel k Narutovi.

„Stůj klidně a nehýbej se,“ rozkázal mu. A pak začal mumlat něco mumlat v cizím jazyce. Položil pravou ruku na Narutovo břicho a pokračoval ve svém hovoru. Mladý Uzumaki cítil jak se mu začíná něco pohybovat v těle. Nechápal co by to mohlo být. Pak se to všechno co se pohybovalo, začalo shromažďovat v jeho žaludku. Cítil jakousi bodavou bolest, ale netušil čím by to mohlo být. Po pár minutách, začal Lucifer dávat svoji ruku dál od jeho těla, ze kterého začala plynule vystupovat nějaká postava. Naruto na to překvapeně koukal a čekal, až bude proces u konce. Po dalších pár minutách už byla celá modře zářící postava venku, ale nehýbala se. Pán pekel stále pokračoval ve svém monologu a postava začala zářit víc. Najednou ji začalo obalovat maso, šlachy, žíly a nakonec i kůže. Lucifer najednou přestal se svým mumláním a na zemi ležel Namikaze Minato více známý jako Čtvrtý Hokage. Blonďatý muž byl stále nahý, takže Lucifer ještě luskl prsty a Minato na sobě měl oblečený svoje klasické oblečení. Pak se konečně probral a překvapeně se díval do tváře svého syna.

„Takže to nakonec vyšlo,“ radoval se Minato a objímal svého syna, který se na něho radostně usmíval.

„Konečně tě vidím ve skutečnosti a ne jen v mých představách,“ ozval se také radostně Naruto. Byl tak rád, že konečně nemusejí sdílet jedno tělo. Konečně s ním nemusí sdílet každou svoji vzpomínku. Jejich radostné shledání přerušil, až netrpělivý hlas paní pekla:
„Radovat se můžete potom. Teď splň svoji část dohody a oživ mého Hubíčka!“ Naruto přikývnul a řekl:

„Potřebuji ale jeho tělo. Jinak se to provést nedá.“ Manželé z pekel se po sobě podívali, chytli se za ruce a oba říkali stejné věty tím podivným jazykem. Nikdo netušil o co se to snaží, ale raději nic nedělali.

Když domluvili, tak se pod jejich rukama problesklo a na zemi tam ležela obrovská kamenná rakev. Kývnul na ně, jako že děkuje a rozešel se k rakvi. Jedinou rukou odsunul víko rakve, jako kdyby bylo z papíru. Prohlédl si tělo a zjistil, že je stále na dvě půlky, takže vlezl do rakve a na jeho rukou se objevila žlutá, léčitelská chakra. Několik minut tam léčil toto zranění, protože kdyby ho oživil do tak poškozeného tělo, tak by prožíval znovu stejné bolesti, jako když ho zabili. Když byl se svojí prací hotový, tak vylezl z rakve a začal skládat několik pečetí a zvolal:

„Tsukiryoute!“ Vedle rakve se objevily dvě velké ruce tvořené pouhou temnotou a vytáhli Hubertovo tělo z rakve a postavili ho na nohy. Technika trvala tak dlouho dokud, ji nezruší. Potom se na chvíli přestal hýbat a změnil se do sage módu. Už nepotřeboval tolik času, jako když s ním kdysi začínal. Teď už stačila pouhá myšlenka a byl hned v sage módu. Potom položil ruce na Huberta a zvolal:

„Technika opětovného procitnutí!“ Z jeho rukou proudila do syna vládce pekel přírodní chakra, kterou nasbíral v módu. Nemusel díky tomu obětovat svoji vlastní a díky tomu mohl zůstat naživu. Jenže podcenil jednu věc. Hubert potřeboval mnohem víc chakry, než nasbíral té přírodní. Začal z něho vysávat i tu jeho. To nemohl připustit a tak se znovu soustředil na sage mód a přijal do svého těla další přírodní chakru. Tato druhá dávka byla naštěstí dostatečná. Najednou pocítil, že jeho pacient z něho už nevysává chakru, takže od něho odstoupil a čekal, kdy procitne.

„Tak co bude?“ ptal se po chvilce netrpělivý Lucifer. Stále hleděl svému synovi do tváře s obrovským očekáváním. Pak sebou Hubert najednou cukl a otevřel oči. Chtěl sebou pohnout, ale ty dvě stínové ruce mu zabraňovali v jakémkoli pohybu. Když si Naruto všimnul varovného pohledu od Lucifera, tak raději svoji techniku hned zrušil, a šel za svým tátou na kus řeči. Jenže, než k němu došel, tak se za ním ozval radostný hlas Luciferovi ženy:

„Děkuji ti z celého srdce, že jsi oživil našeho syna. Nemyslím si, že oživení tvého táty je dostatečným oceněním. Co pro tebe můžeme ještě udělat?“ Mladý Uzumaki se zamyslel a po chvilce řekl:
„Je toho hodně, co bych si od vás přál, ale nejlepší bude, když odtáhnete se všemi svými vojáky a necháte nás být. Teď už není žádný důvod, abychom prolévali nějakou krev. Všichni můžeme v klidu odejít.“ Jenže jakmile to řekl, tak uviděl smutný výraz na tváři ženy. Nechápavě se na to koukal, dokud se neozval její manžel:

„Jediní, kdo mohou odejít jsme my tři. Ti ostatní byli oživeni, když prošli bránami a jsou plní nenávisti vůči vám. Zde na zemi nemám dostatečnou sílu, která by je ovládala. A když ji nemám já, tak ji nemá nikdo. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je znovu je porazit. Jenže to bude velice těžké. Můžu vám říct, že to co je tady, je jen malá část, celé armády. Tomu zbytku jsem uzavřel brány, takže nemohou projít. Na zemi je padesát tisíc vojáků plných nenávisti, kteří se na vás hned vrhnout, jakmile odejdeme. Musíte se jim postavit sami a doufám, že dokážete vyhrát.“ Naruto zvážněl a ostatní ninjové slyšeli každé jejich slovo, takže všem zmizela naděje na klidný odchod domů. Budou muset bojovat, tak i tak. Ale aspoň vědí, že nepřátel je o polovinu méně nežli jich. Což by se možná dalo i nějak přestát. Jenže byli stále trochu vykolejeni z té první mocné iluze.

„Děkuji vám, že jste mi oživili mého tátu. Jsem moc rád, že ho mohu znovu vidět. Nyní už ale běžte. Bude lepší, když ten boj ukončíme dřív, než nám vyhládne. S prázdným žaludkem se bojuje velice špatně,“ řekl Naruto a začal se psychicky připravovat na to co přijde. Bude to velice vysilující boj.

„Jsi zajímavý človíčku. Jak ti říkají?“ zeptal se zájmem Lucifer. A taky aby ne. Vždyť se nenajde moc natolik odvážných lidí, kteří by o něco žádali zrovna pána pekel. Nevěděl co si o tom muži má myslet. Ale rozhodně se mu líbilo jeho vystupování a ta jeho nebojácnost. Nikdo si ještě jen tak nenapochodoval před něho a otevřeně s ním nemluvil. Ke škoda, že dneska možná padne v této nyní už nesmyslné bitvě.

„Uzumaki Naruto,“ odvětil blonďák.

„Tak ti tedy přeji hodně štěstí v boji, Uzumaki Naruto!“ Ozval se hřmotný hlas pána pekel a pak se celá povedená rodinka rozplynula v temnotu. Velice zajímavý způsob přemístění. V řadách nepřátel vyvolal odchod rodiny vládce pekel velký zmatek, takže si z nich nedělal žádné obavy a šel směrem k Minatovi. Jenže jakmile k němu došel, tak se kolem jeho táty objevila rudá chakra, která začala kolem něho proudit.

„Kyuubi?“ řekl překvapeně Naruto a sledoval, jak na jeho tátu působí síla jeho démona. Nechápal, jak je něco takového možné.

„Tak to je velký problém,“ řekl smutně Minato. Jeho syn k němu přistoupil. Chytnul jeho ruku, která byla obalená chakrou a vůbec nic se mu nestalo. Ani trochu to nepálilo. Což ho trochu zneklidnilo.

„Co si myslíš, že se stalo?“ zeptal se Naruto a stále trochu fascinovaně sledoval tu chakru. Nikdy ji neviděl na nikom jiném než na Sorovi. Namikaze si povzdechl a začal mu to vysvětlovat:

„Vypadá to, že ta Luciferova technika dokázala z tebe vytáhnout dobrou chakru. Víš z tebe byl vždycky cítit Kyuubi, ale jeho lepší polovina. Tu zlou jsem v tu noc zapečetil do sebe. Jenže ta technika si myslela, že to dobro v tobě jsem já, podle toho mně mohl oddělit od tvé chakry. Takže to vypadá, že já v sobě teď mám toho lepšího Kyuubiho, kterého jsi měl ty a v tobě je ten zlý.“ Na to si musel Naruto sednout. Jestli to je všechno pravda, tak má velký problém. Nesmí za žádnou cenu používat démoní chakru, jinak bude problém. Neví jaké účinky by mohla mít na jeho tělo a mysl.

„Nemám moc technik, které jsou založené čistě na démoní chakře, takže by to neměl být zase tak moc velký problém. Až bude po bitvě, tak se pokusíme navzájem posílit svoje pečetě, dobře?“ řekl mladší blonďák. Teď není čas na to, aby se nechal rozptylovat nějakým démonem. Musí nutně ukončit tuhle válku.

„Tak dobře. Po bitvě to vyřešíme,“ souhlasil Minato. Když se bavili, tak se k nim přesunulo několik jejich přátel a radostně se s nimi vítali. Pak se tentokrát podruhé rozfoukal silný vítr a před nimi se objevila dvaceti dvoučlenná skupina lidí. Dvacet z nich u sebe mělo velice divné zbraně, ze kterých Naruto cítil podivnou moc. Nedokázal to nijak vysvětlit, ale byl to tak hřejivý pocit. Pravý opak jeho démoní chakry. Skupina se podívala jejich směrem a na jejich tvářích se objevili radostné výrazy. Naruto na ně na všechny nechápavě koukal, ale pak ho začala nesnesitelně bolet hlava a nejvíc, když se díval na černovlásku s žilkami okolo očí. Nechápal co se to najednou děje. Když ninjové ze země Nového začátku uviděli, jak jejich vůdce leží na zemi v bolestech, tak se za ním okamžitě rozeběhli.

„Naruto je pod vlivem techniky Wasurete. Ty jediné ji dokážeš zrušit,“ řekl Sanjo směrem k Minatovi. Ten se na ně jen nechápavě díval, ale když na jejich pláštích uviděl znaky jeho klanu a klanu Kushiny, tak se rozhodl udělat to co po něm chtějí. Položil pravou ruku synovy na čelo, složil potřebné pečetě a zvolal:

„Kai!“ Narutovi jako by něco problesklo před očima a pak se překvapeně rozhlížel po příchozích. Ani tak ho nezajímali jeho vlastní ninjové, jako spíš členové jeho rodiny. Když už měl v hlavě všechno urovnané, tak se znovu podíval na tu ženu, kvůli které ho bolela hlava nejvíc a šel ji obejmout a pak ji s úsměvem políbil.

„Jsem rád, že si na tebe znovu vzpomínám, Hinata - chan“ řekl radostně a znovu ji líbal. Mladá žena mu všechny polibky vracela a řekla:

„Už jsem přestávala věřit, že náš plán vyjde, ale konečně s tebou můžu zase být, Naruto – kun.“ Ostatní je nechali být a tak se mezi tím Minato seznámil s dalšími členy jeho klanu a samozřejmě s členy klanu Uzumaki.

Všichni jakoby zapomněli na to že jsou na bitevním poli. Ale pak se stalo něco s čím nikdo nepočítal. Najednou se Naruto zarazil a odstrčil ji od sebe a chytnul se za hlavu. Začala ho znovu bolet, ale tentokrát, byla příčina mnohem horší.

„Vypadněte odtud! Chce převzít kontrolu,“ řval najednou mladý Uzumaki. Hinata se k němu však hned přihnala zpátky s pláčem:

„Deset let jsem s tebou nemohla být a ani promluvit jediné slovíčko. Nemůžu tě teď opustit. To bych už neunesla!“ Jenže když se na ni Naruto podíval, tak jeho oči nebyly modré, ale temně černé. Pomalu začal prohrávat svůj souboj o nadvládu nad jeho tělem.

„Vždycky tě budu milovat, ale teď musíš jít,“ zvolal nešťastně a odskočil od ní. Než se k němu stihla jakkoli znovu přiblížit, tak ji chytil Sanjo a zabránil jí se k němu zase přiblížit. Měnící se jinchuuriki se podíval na svého tátu a požádal ho:

„Prosím, slib mi, že se postaráš o zemi Nového začátku! Byl jsi dobrý Hokage, tak budeš dobrý i Kaishikage. Slib mi, že se o ně postaráš.“ Věděl, že za ně má zodpovědnost a tak potřeboval někoho, kdo by se o ně postaral stejně dobře jako on. A nikdo jiný by se na tuto pozici nehodil, než jeho táta.

„Nic ti slibovat nemusím. Vždyť se k nim znovu vrátíš. Nebo snad víš něco o čem já ne?“ vyptával se ho se strachem v očích táta. Naruto však nehodlal ustoupit, dokud mu to neslíbí a tak pokračoval:

„Prosím, udělej to pro mě. Vím, že tě o to nemůžu žádat, když jsi se po tak dlouhé době dnes vrátil mezi živé, ale potřebují někoho kdo by je vedl a ukazoval jim cestu. Buď tak hodný, a udělej to pro mě.“ Když Minato v jeho temných očích uviděl ten nesmlouvavý pohled, tak nakonec souhlasil.

„Dobře udělám to. Sice si nemyslím, že to bude potřeba, ale když ti to udělá radost, tak s tím souhlasím,“ nechal se nakonec ukecat jeho táta. Naruto se usmál a odvětil:

„Děkuji. Řekni všem, že je mám rád.“ Pak celého blonďáka obalila temná chakra. Všichni čekali co se bude dít. Když se chakra rozptýlila, tak před nimi stál Kyuubi se sedmi ocasy a naštvaně na ně vrčel. Než ale někdo stihnul něco udělat, tak na něho přiletělo několik útoků z nepřátelské armády, tak se liščí démon otočil jejich směrem a rozeběhl se velkou rychlostí přímo proti nim a začal s nimi bojovat.

„Co se to děje? Můžu vědět, proč se změnil? Vždyť nebyl naštvaný a samovolně se změnit nemohl,“ chtěl vědět Minato. Nějak se mu to celé nezdálo a tak čekal, co mu na to, řeknou jeho příbuzní.

„V bájné knihovně Senel se Naruto před deseti lety dočetl, že jediný kdo tě dokáže oživit je Lucifer, ale nevěřil mu, tak se snažil zajistit si nějakou páku, vůči jeho vojákům. Vyčetl tam, že je všechny ovládá svojí temnou chakrou, nevěděli jsme, že to tady na zemi nefunguje. Také tam vyčetl, že temnou chakru může mít i Kyuubiho jinchuuriki, ale musel by být zlý. Což Naruto není, takže potřeboval přijít na nějaký způsob jak to obejít. V jedné knize z klanu Uzumaki našel to co potřeboval. Jmenuje se to Výtažek z Ďáblova dechu. Donutí ho nemít rád své blízké a rodinu. Rozhodl se do toho všeho jít a chtěl, aby na něho byla použita technika zapomnění, aby náhodou někomu z nás neublížil. Aby měl ten lektvar účinek, tak ho musel brát každých šest měsíců, jenže tentokrát omylem dostal dva. Takže dělal co mohl, aby si užil chvilku času s rodinou a Hinatou, ale pak podlehl a ta nenávist napomohla ke změně do démona.“ Minato stejně jako všichni Narutovi přátelé zpracovávali všechny ty informace. Postupně se všem na tvářích začaly objevovat smutné výrazy. Chápali, že to všechno dělal pro svého tátu, ale stále s tím nemohli souhlasit.

„Kdyby něco řekl, tak bych mu rád pomohl,“ ozval se smutně Sasuke. Lufin se podíval do očí svého nového vůdce a řekl:

„Budete oficielně uznáni za Kaishikageho, až v naší zemi, ale my vás teď potřebujeme tady na bojišti. Povedete nás proti nepříteli, Minato – sama?“ Namikaze si ho zkoumavě prohlédl, ale rozhodl se, že splní slib daný Narutovi. V Konoze mají teď mladého Hokageho a není ho tam potřeba. Sice tam má hodně známých, ale on už všechny v zemi Nového začátku zná ze vzpomínek svého syna a také ví co má dělat.

„Tak dobře, povedu vás. Buďte připraveni na můj povel půjdeme do boje. Vím, že vás sto si dokáže nějak poradit. Musíme být stále ostražití, než zaútočíme,“ souhlasil nakonec Minato. Chtěl se ještě na něčem domluvit, když si všiml, jak na něho někdo mává z řad ninjů mává, tak se tam přemístil. Objevil se vedle kagů, kteří tam zrovna o něčem živě debatovali. Všude okolo od ninjů se ozývalo:

„Vždyť to je Čtvrtý!“ Nechápali co se to tady dneska děje.

„Zaútočíme?“ zeptal se Minato svých kolegů. Ti k němu překvapeně vzhlédli a Shikamaru řekl:

„Taky si myslím, že bychom měli zaútočit teď, když je tam jednoho po druhém zabíjí. Nikdo z nich nemá šanci proti Narutovi v démoním plášti se sedmi ocasy. Když bychom počkali, tak by třeba pobil všechny, ale nemůžeme na něho tolik spoléhat.“ Všichni kagové souhlasně přikývli a tak Raikage zvolal:

„Jdeme do nich. Zaútočíme a konečně půjdeme domů. Buďte připraveni, že se může stát cokoli, tak podle toho reagujte na vývoj situace. Zabijeme ty šupáky a vrátíme se k naším rodinám!“ Všichni začali souhlasně křičet a dali se do pohybu směrem k armádě nepřátel, kde zmizel Naruto.

Démon se sedmi ocasy s lehkostí krájel všechny co se mu postavili do cesty. Pokračoval stále dál, až když dosáhl středu armády, tak se zastavil. Surová chakra ho obklopila a vytvořila kolem jeho těla velkou polokouli. Nikdo nevěděl, co ti má být, jenže nepřátelé už byli opravdu naštvaní a tak na Naruta útočili hlava nehlava. Jenže to byla obrovská chyba. Celý povrch kopule začal vřít a z něho do všech stran vystřelovali chakrové projektily. Technika neustávala, právě naopak. Projektily létaly stále rychleji, až je skoro nebylo možné ani vidět. Než se nepřátelé zmohli na nějakou obranu, tak jich dobrá pětina zemřela touto technikou. Nakonec se nad kopulí objevil nějaký velký kvádr, který do ní začal bušit. Démon stále střílel, takže technika nijak nefungovala. Tak se protivníci rozhodli shodit ten kvádr trochu z větší výšky. Třicet metrů nad zemí se objevil hlinění kvádr a pak začal padat přímo na kopuli. Naruto byl stále v kopuli a neustále střílel na další a další protivníky. Pak se ozval výbuch, když hliněný kvádr dopadl na kopuli a prorazil ji. Armáda pekel se ani neobtěžovala podívat se, jestli je Naruto opravdu mrtví. Dali se do pohybu směrem ke druhé armádě. Chtěli konečně zabít své protivníky, jenže pak je všechny do prostoru odházel obrovský výbuch chakry, který se rozlétla do okolí. Všichni se otočili směrem k tomu výbuchu, ale zatím nic neviděli, protože všude byl prach. Když se konečně usadil, tak překvapeně vykřikli. Mezi vojskem se objevil mohutný Kyuubi no Youkou ve své skutečné velikosti. Všech jeho devět ocasů za ním vlálo ve vzduchu. Než se stihli nepřátelé nějak vzpamatovat, tak démon začal útočit na všechno ve svém okolí. Nikdo nebyl uchráněn jeho běsnění. Vojáci od něho ve všech směrech odbíhali, aby si uchránili svůj život, jenže ani to jim nebylo dopřáno. Démon vypustil vlnu temné chakry. Vojáci se zarazili v úprku a pak se stalo něco velice divného. Všichni se jako loutky poslušně vydali směrem k čekající lišce.

Kagové zatavili jejich útok, když to uviděli. Nechápali co se to děje, ale vypadalo to, že si s nimi démon poradí.

„Tohle je hodně divné,“ ozval se Minato, čímž na sebe připoutal pozornost. Vivi se ho hned zeptala:

„Co se vám na tom nezdá, Minato – sama?“ Namikaze si moc dobře vzpomínal co říkal Lucifer a tak začal vysvětlovat:

„Lucifer nám říkal, že ani jeho temná chakra nemá na ně tady vliv. Jenže vypadá to, že ta Kyuubiho má. Což znamená, že jim může poroučet. Může jim všem nařídit, aby k němu přišli a oni ho nemůžou neuposlechnout. Brzo asi tahle válka skončí.“ Všichni pochopili co tím myslí, ale bylo jim víc líto jejich přítele, který se proměnil v démona.

Démon vyskočil do vzduchu a zůstal se tam vznášet. Z celého jeho těla začala vystupovat temná chakra, která ho začala obalovat a tentokrát kolem něho tvořila kouli. Když ho celého obalila, tak se začalo dít něco divného. Jako kdyby všechno ustalo, snad i vítr přestal foukat. Nikdo nechápal co se děje. Koule potom začala pulzovat a všechno co bylo volně položené se začalo odlepovat od země. Byl to nějaký gravitační útok, něco podobného jako co používal Pein. Gravitační síla okolo démona stále více sílila, až se ze země začaly odtrhávat kusy zeminy, stromy a dokonce i skály. Gravitace přitahovala dokonce i všechny nepřátelské ninji, kteří neměli na vybranou a museli jít k démonovy. Když už byly všichni nepřátelé přilepeni na té kouli, tak se ze středu koule začal objevoval obrovský plamen, který nekompromisně pálil všechno čeho se jen dotknul. Jenže, než plamen spálil všechny nepřátelé, tak si Neji dole v ninja armádě všimnul něčeho velice zlého.

„Všichni se honem skryjte. Jak použil tu gravitační techniku, tak k němu přiletěli i bedny s výbušnými lístky. Chtěli je na nás asi použít, ale nedostali se k tomu!“ Sakura se na něho nevěřícně podívala a zeptala se:

„Kolik je tam těch lístků?“ Neji se znovu podíval na menší planetku, která se vznášela ve vzduchu a pak se mu v očích objevil strach.

„Je tam pět tisíc výbušných lístků!“ Jakmile to všichni slyšeli, tak se urychleně rozeběhli co nejdál, od démona. Protože taková mohutná destrukční síla, co vznikne, až se k nim plamen dostane, tak roztrhá celou tu planetku na prach. Nestihli moc daleko utéct, protože po chvilce už byl celý povrch planetky pod ohněm.

Ozvala se obrovská rána. Následná tlaková vlna povalila všechny ninji na zem. Nikdo se ani neodvažoval vzhlédnout k obloze. Těch několik odvážlivců, kteří to udělali museli ještě chvilku počkat, než se rozptýlí prach. Ale i tak si byli jisti tím, co se stalo. Když se prach usadil, tak všichni mohli vidět, že po mini planetce nezbylo vůbec nic.

„Narutóóó!“ ozývali se zděšené výkřiky volající jméno jejich kamaráda. Jenže po něm už nebylo ani stopy.

Svět se vrátil do starých kolejí. Všechny ninja vesnice spolu plně spolupracovali, protože zjistili, že vždycky se může objevit někdo silnější než oni. Každý ninja ať už z Konohy nebo ze země Nového začátku, hledal svého kamaráda, učitele. Nikomu se však zatím nepodařilo najít živého Naruta, nebo alespoň jeho tělo, takže mají stále naději, že se k nim jednou zase vrátí.

Konec!