Ameno 18

Šokující návštěva

„Pán se konečně uráčil přijít?“ Tsunase spražila pohledem Shikamara.
„Gomen, Tsunade-sama. Chtěl jsem jen...“
„Mě nezajímá, co si chtěl. Měl si se vráti co nejdřív to pujde, což znamenalo po Nejiho uzdravení. Oni už jsou týden v Konoze. Nechci vědět, co si dělal v Suně, ale věř, že teď tě zapřáhnu. Bez ohlášení si se flákal v Suně. Žádný zprávy od tebe.“
„A...“ Tsunade Shikamara opět přerušila.
„Nech mě domluvit. Tumáš.“ Na Shikamara letěl svitek. Ten ho tak tak chytil.
„Béčková mise. Sežeň si Ino a Choujiho a vyražte. Ještě dneska večer ať jste mimo Konohu.“
„Hai.“ Shikamaru se co nejrychleji odklidil z kanceláře. Neměl náladu na další Tsunadiny náladové výlevy.
„Stejně to stálo za to.“ Usmál se pro sebe Shikamaru a vzpomněl si na tu úžasnou noc u Temari.
„To teda stálo, slyšel jsem Tsunade křičet až ven.“
„Ch-Chouji?“
„A kdo jinej?“
„Promiň, jsem myšlenkama trochu jinde. Máme misi.“
„Někde jinde jo?“ Chouji se potutelně usmál. Tušil, že jeho kamarád je zamilovanej, ale nevěděl jak moc. Měl ale dost rozumu, aby nevyzvídal. Řekl si, že až mu to Shikamaru bude chtít říct, řekne mu to.
„Co za misi?“
„Uvidíš, musíme najít Ino, pak vám to řeknu, nechci to opakovat.“

„Kurenai?“
„Ty? Kde se tu bereš? Tsunade neřikala, že by měl někdo dorazit.“
„Nikdo o tom neví.“
„Nikdo? Ani Kazekage?“
„Ne.“
„Z toho koukají problémy, Temari.“
„Nebojte, dozví se to. Dnes ve 12 hodin se aktivuje jedno jutsu a to mu vše vysvětlí.“
„Dobře, ale nemyslíš, že už teď šílí?“
„Ne, napsala jsem mu lístek, že vysvětlení se dozví dnes v poledne.“
„Stejně si myslím, že to není moudré tohle dělat. Co tě vlastně přivedlo sem do Konohy?“
„No, je to trochu zapaklitá situace. Ale tady bych to nerada řešila. Kdyby to šlo, tak někde v soukromí.“
„Dobře, pořád nechápu, proč jdeš zrovna zamnou, ale když přijdeš v devět ke mně domů. Můžeme si promluvit. Teď totiž nemám moc času.“
„Dobře, budu tam. Zatím se mějte.“ Temari rozevřela vějíř a byla fuč.
„Od té doby, co jsem ji viděla naposledy se zlepšila...“ Kurenai se usmála, chvilku ještě přemýšlela, co by ji Temari asi tak mohla chtít. Pak si vzpomněla, že pospíchá a rychlostí blesku vyrazila za Tsunade. Tenhle kratičký rozhovor ji nejspíš bude stát pár „milých“ pohledů.

„Takže, za hodinu se sejdeme před hlavní bránou.“
„Hai.“ Trojice se rozutekla domů pro věci na misi. Shikamaru se doma ještě posadil za stůl a napsal dopis Temari, že jí teď několik dní nebude psát, protože má B- misi. Chtěl to už zabalit, ale pak si vzpomněl na jednu maličkost.
Miluji Tě a moc mi chybíš.
Teď byl spokojený a usmál se na dopis. Smotal ho a ještě doběhl do ústředny s holuby. Vzal jednoho z opeřenců, přivázal mu dopis na nohu a poslal ho do Suny.
Obloha pomalu dostávala tmavý odstín. Shikamaru měl patnáct minut do srazu. Šel pomalu, vůbec se mu z Konohy nechtělo. Před ním se objevila spěchající Kurenai.
„Ahoj.“
„Ahoj Shikamaru, slyšela jsem, že máš misi. Nevypadáš moc nadšeně.“ Shikamaru se ušklíbl.
„No, jsem nadšený až hanba. Za chvilku vyrážíme. Kam tak pospícháš?“
„Ale, v devět mam důležitou schůzku a jestli nepřidám, tak ji nestihnu.“
„Aha, co Nidaime?“ Kurenai se usmála. Shikamaru se nikdy nezapomněl zeptat, kdykoliv se potkali.
„Roste jako z vody. Už mi dokonce krade shurikeny a kunaie. Nevím, kam je mám schovávat, protože je vždycky najde.“ Shikamaru se hlasitě zasmál. Většinou mu Kurenai v podstatě řekne to stejné, co předchozí jeho ptaní, ale tohle ještě neslyšel.
„Šikovný kluk, určitě z něj bude skvělý ninja. Tak já můsím, měj se dobře.“
„Děkuji, přeji hodně štěstí s misí. A pozdravuj Ino a Choujiho.“
„Budu, tak ahoj.“
„Ahoj...“ Kurenai více méně pozdrav zašeptala. Myšlenkami se totiž vrátila k Temari.
Co mi tak asi chce?