1.4. aneb Apríl v Týmu 10

Bylo pondělí, pondělí po sobotě a neděli. Stále nechápal, proč musí už být pondělí. Pondělí! Proč? No proč? Proč je víkend už pryč? Celý víkend se mohl válet, ale teď je už pondělí! Ležel ve své teploučké a jemňoučké posteli a sledoval strop. Sledoval strop a vůbec netušil proč?! Vždyť i jenom mrkání víčky bylo tak moc namáhavé! Zavřel oči a snažil se přijít na jiné myšlenky.
*Sobota* ozvalo se mu v hlavě a rázem se jeho koutky úst změnily do milého úsměvu. Jako by byl v tranzu, pomysleli by jste si.
"Shikamaru vstávej! Je pondělí!" ozval se někde na chodbě hlas jeho mámy, přitom hned na to se otevřely dveře.
*Ksakru! Zase to slovo! Nenávidím ho!* postěžoval si sám sobě a obrátil se na břicho. Sebral polštář a zakryl si hlavu, aby už neslyšel jediné slovo. Ale jak očekával, svoji matku tím z pokoje nevyhnal. Po chvíli to však ale vzdala. Otevřely se znovu dveře.
"Shiki připravila jsem ti snídani," slyšel přes polštář tak slabounký hlas, že ténměř ani nerozuměl, co řekla. ale dokázal si to představit, co řekla a i to, jak se u toho tvářila.
"Jo! Za chvilku příjdu!" zamumlal naštvaně do postele a stále se odmítal jakkoliv pohnout. Někdo v pokoji ještě něco zamumlal a pak slyšel zavření dveří.
*Otrava!* pomyslel si a přetočil se na záda. Jenže to jaksi trochu nevypočítal a skončil na zemi. Chudák.

"Chouji? Proč si nedáš k snídani i ty toasty? Pamatuj si, co ti říkám! Snídaně je nejdůležitější jídlo dne!" pobízela svého syna k jídlu.
"Toasty?" rozzářily se Choujimu oči.
"Kde, kde??" stále je přes tu haldu jídla nemohl najít. Matka mu ukázala talíř s toasty, který ležel za obrovskou mísou chlebíčků. Chouji, když je uviděl, hned se na ně vrhl. Za chvíli někdo zazvonil.
"Hm? Ženo, neslyšela jsi zvonek?" zarazil se Choujiho otec, který seděl naproti Choujimu. Měl pocit, že někdo zvonil, ale jeho milovaná žena mu to vyvrátila.
ŤUK ŤUK ŤUK ...
"Hmm, ženo?" zeptal se znovu Chouza a podíval se na ní.
"Ano ano. Už jdu!" křikla dozadu ke dveřím, doutírala poslední talíř a vydala se otevřít.
"Kto to múše být?" zeptal se Chouji s plnou pusou nacpanou toasty a čekal, kdo se objeví ve dveřích. Choujiho matka otevřela dveře.
"Á to jsi ty! Pojď dál," nabídla dívce, která stála před ní. Byla to Ino, která přišla pro Choujiho. Vešla dovnitř a zula si ze slušnosti boty.
"Doufám, že jsi Chouji nezapomněl na ten dnešní sraz se Shikamarem, že ne?!?" zamračila se. Chouji zrudl.
"Hehe, jasně že ne!" zalhal a dělal jakoby nic. Doufal, že tomu Ino uvěří, ale mýlil se, jeliko ho Ino už dobře znala.
"Ale zapomněl! Proto jsem tu. Půjdeme?" podívala se na něho a čekala, co odpoví.
"A-Ano," spolkl poslední sousto a ještě si s sebou vzal balíček křupek. Nazuli si boty a vydali se ven.
"Dávejte na sebe pozor vy dva!" křikla na ně ještě Choujiho matka, ale to už zahnuli za roh.

Když došli do parku, kde měli sraz, Shikamaru tam nebyl. Tak si sedli na lavičku a čekali. Mysleli si však, že nebudou dlouho čekat, ale mýlili se. Po necelé půlhodině, když už se Ino s Choujim chystali jít Shikamarovi naproti, se konečně ukázal.
"Omlouvám se, ale zapomněl jsem na sraz," přiznal se hned Shikamaru, když došel k nim.
"Stalo se něco?" divila se Ino, neboť Shikamaru nikdy nezapomíná.
"Ále celkem nic. Ráno jsem se praštil so hlavy a.."
"A proto jsi přišel pozdě! Chápu!" přerušil ho Chouji a hleděl na Shikamara.
"Chouji! Neskákej lidem do řeči!" přidala se do rozhovoru Ino.
"Promiň," omluvil se a pohled nasměřoval na zem.
"No a co jsi chtěl ještě říci?" pobídla Shikamara k pokračování.
"NO, že-" zase mu Chouji skočil do řeči.
"Shikamaru, Ino. Musím vám něco říci," tvářil se Chouji nešťastně.
"Jelikož jste mými nejlepšími kamarády a jste v mém týmu a ... no prostě myslím si, že bych vám to už neměl dlouho tajit," pokračoval.
Shikamaru a Ino zbystřili. Čekali, co z Choujiho vyleze. Chvíli však bylo ticho, ale Shikamaru ani Ino mu do toho nechtěli skočit.
"No, já ... víte ... mě se líbí ženy a no ..."
*Tak to asi nevíme, že jsi na holky* napadlo najednou Ino i Shikamara.
"Ale nejenom ženy, ale i ..." to už se Shikamaru i Ino tvářili trochu jinak, ale Chouji stále hleděl do země.
"Ale líbí se mi i ... no holčičí tanga. A tak, jsem si nemohl pomoct a ... no tamto však víte," pohlédl nejdřív na Shikamara, pak na Ino, ale ti jenom kroutili hlavou a nakonec pohled skončil zase na zemi.
"NO PROSTĚ NOSÍM ŽENSKÝ TANGA!!!!!!!!!!" vykřikl na ně, až se ti dva lekli.
"C-co?" nechápala Ino. Měla pocit, že mu snad špatně rozuměla, ale když se podívala na Shikamara, už o tom nepochybovala. Shikamaru měl jenom vykulený oči a nebyl schopný jediného slova. Jeho nejlepší kamarád nosí tanga? Nemohl tomu uvěřit.
"Chceš to snad Ino ukázat?" potvrdil ji to. Ino radši zakroutila hlavou a nic neřekla. Nastalo další šíleně dlouhý ticho, až ho jednou konečně perušila Ino.
"Eh Shikamaru ty jsi nám chtěl taky něco říct, nebo ne?" chtěla změnit téma na nějaké jiné.
"N-No jo, ale ne-nemyslím si, že je na to vhodná doba," chtěl to zamluvit, jenže teď už to zajímalo i Choujiho. Byl rád, že už se řeč netoří kolem něho, takže nedal Shikamarovi pokoj.
"Pff, když jinak nedáš Chouji,"
Ino s Choujim pozorně poslouchali Shikamarův příběh.
"J-Jo jasně, chápu to," vlezla do toho Ino.
"Takže, když jsi měl včera svatbu, ale nebyl jsi tam jako host, nýbrž jako ženich tak jsi se-" zarazila se.
"Včera oženil???" vyjekli s Choujim ve stejnou chvíli.
"No asi tak," potvrdil to Shikamaru a jako důkaz jim ukázal svůj prsten.
"Další podrobnosti po mě nechtějte, protože je to na mě moc namáhavé a dlouhé!"
"A proč jsi nás nepozval??" zeptala se hned naštvaná Ino. Jenže na to Shikamaru nic neřekl. Ino s Choujim se urazili a opřeli se o lavičku. Další chvíli už bylo zase ticho. Ani by jste nevěřili, ale už tam byli přes 2 hodiny. Přes 2 hodiny řešili dvě věci, ale stejnak většinu času bylo ticho. Ino se v jednu chvíli zvedla.
"Šla bych domů, co vy?" zeptala se svých parťáků z týmu. Chouji i Shikamaru s tím souhlasili, tak se vydali domu. Jelikož mají všichni tři baráky blízko sebe, tak to vzali dohromady. Nejdřív mířili tam, kde bydlela Ino.
"Tak se mějte," rozloučila se s nimi Ino, ale ve dveřích se zarazila.
"Jo mimochodem, jsem ve druhém měsíci," řekla ve dveřích a hned za sebou zavřela. Tím Shikamara úplně uzemnila. Stál na místě a přemýšlel o tom, co řekla. Byť to dělat nerad, ale přemýšlel. Zato Chouji přemýšlel zas nad tím, co to znamená. Po chvíli se oba vydali zase na cestu.
"Hmm, tak se měj Shikamaru," rozloučil se zas Chouji, když byli u vstupu do Akimichiho klanu.
"Jo ahoj," rozloučil se i Shikamaru a zamával na pozdrav jeho matce, která stála na zahradě a zalévala kytky.

Cestou domů pořád přemýšlel. Když došel domů, ulevilo se mu a hned si to zamířil do postele. Jak tak ležel u postele, začal občas pokukovat po notebooku, co měl na stole. V jednu chvíli mu to však nedalo a zapl ho. Když se zapl, šel hned na internet. Najel na stránku facebook.com.
"E-mail: ShikamaruShiki@konoha.cz, zůstat přihlášen? -ANO. Heslo?" začal přemýšlet o hesle.
"Hmm, podprsenky? Ne. Tak co Hokage? Taky nejde. Co nuda? Jo, to pasuje," tak se Shikamaru konečně přihlásil ke svému účtu. Hned začal listovat seznamem přátel, kteří jsou online.
*Přátelé, kteří jsou online: Chat:

Gai, né Gay
Hyuuga Hinata
Hyuuga Neji
Kakashi Kaki Sharingan
Naruto budoucí Hokage
Kotetsu Hagane
Sasuke psí prde-el
Sakura třešnička
Ino krásná Yamanaka !! *

Zarazil se. Rozklikl Ino.

Shikamaru: Ino jsi tu?- chvíli čekal, ale odpoveď byla celkem rychlá.
Ino: Ano jsem.
Shikamaru: Myslela jsi to vážně?-
Ino: Co přesně myslíš?
Shikamaru: Že jsi ve druhém měsíci!?-
Ino: Ano myslela

*ksakru, takže to je pravda* sevřel se Shikamarovi žaludek

Shikamaru: Potřebuju s tebou mluvit, sejdem se?-
Ino: Dobře, v kolik?
Shikamaru: Za 10 min?
Ino: A co Chouji?
Shikamaru: Dojdu pro něj

Po této větě se Shikamaru hned odhlásil. Vyběhl z pokoje a šel znovu ke klanu Akimichi,
"Chouji, hej Chouji!" volal Shikamaru a čekal že se na něho přižene Choujiho matka. Ale Chouji byl naštěstí rychlejší.
"Co je?" nechápal.
"Jde se ven,"
"Zase?"

Když došli k domu Ino, nemuseli ani dlouho čekat. Ino byla u nich cubydup a zase byli spolu.
"Hele no kluci, omlouvám se, že jsem vám to neřekla," začala Ino a sledovala, co bude dál.
"Co jsi nám neřekla?" nevěděl Chouji o čem mluví. Shikamaru se na něho podíval.
"Vždyť nám Ino řekla, že je těhotná!"
"Cožeee?" pořád nechápal Chouji, ale po chvíli mu to došlo.
"Aha," špitl jen.
"Jéé Shikamaru? Kde máš prsten?" zbystřila najednou Ino. Shikamaru se zarazil. Chtěl to nějak zamluvit, ale věděl, že by to nevyšlo. Usmál se.
"Byl to jenom aprííl, pokus o žert," tím se to vše vyjasnilo.
"Já jsem taky jenom žertovala," zasmála se i Ino a podívala se na Shikamara.
"To byl teda blbý žert," řekl Shikamaru.
"No ten tvůj nebyl taky nejlepší!"
Chouji je jenom pozoroval a ani moc nevnímal, co si říkali. Oba po chvilce koukli na něho.
"Co je?" byl zase trochu mimo.
"Takže ty jsi to s těma tangama myslel opravdu vážně?" zhrozila se Ino a hned koukla na Shikamara.
"Nééé, jen jsem žertoval!!"
"Uf, tak to se mi ulevilo," Shikamarovi spadl kámen ze srdce. Při pomyšlení, že jeho nejlepší kamarád nosí tanga se mu dělalo zle.
"Chcete to ukázat že je nemám?" zasmál se Chouji.
"Coo? NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!" vyjekli Shikamaru a Ino a poté se i oni dva zasmáli.