Yoshi Amato - Příběh Ninji 03

Zkáza klanu

Venku se schyluje k bouřce. První černé mraky zahalují oblohu. Ale mě to nevadilo. Byl to totiž den mých sedmých narozenin. Byl sem tak šťastný, že jsem skoro ani nedospal. Den, kdy se sejde celý klan a všichni oslavují. Zeptal jsem se i Yahika, jestli přijde oslavit mé narozeniny. Slíbil mi, že přijde za každou cenu, ale říkal to takovým nejistým tonem. Netušil jsem, co to znamenalo, ale věřil jsem jeho slibu a tak jsem se těšil ještě víc.

Všechny oslavy našeho klanu se slavily uprostřed nádvoří, aby se jich mohli zúčastnit všichni. Protože jsem byl syn nejlepšího ninji z klanu, očekávalo se obrovské veselí. Já hlavně očekával hodně dárků. Ještě před oslavou jsem si šel zatrénovat taijutsu. Jako obvykle jsem čekal až dorazí Yahiko , abysme začali trénovat spolu. Ale tentokrát Yahiko nedorazil. Čekal jsem hodinu, ale neukázal se. Pomyslel jsem si, že má asi něco důležitého na práci, tak jsem začal bez něj. Stále jsem slepě věřil tomu, že se stejně ukáže na mé oslavě.

Hned po tréninku jsem zašel domů, dát si koupel a vzít si čisté šaty. Ještě než jsem vyrazil na nádvoří, skontroloval jsem , zda je všechno jak má být a už jsem vyrazil. Když jsem dorazil na nádvoří, oslava mohla začít. Všichni se smály, radovaly se, jedli a pili a všichni byli šťastní. Spousta lidí chodila za mnou aby mi gratulovali, a aby mi dali ty tolik kýžené dárky po kterých jsem tak prahnul.

"Všechno nejlepší Yoshi!" Zvolali všichni najednou tak hlasitě, až jsem se začervenal pýchou.

Najednou se však stalo něco, co se stát nemělo. Doprostřed náměstí přistál kunai s výbušným lístkem. V den oslavy nebyla naše obrana tak velká, ale něco takové nikdo nečekal. Než kdokoliv něco stihl udělat, lístek vybouchl. Najednou začali do prostřed nádvoří lítat kunaie s výbušnými lístky. Začaly bouchat jeden za druhým. Bylo to jako kanonáda. Lidé křičely, utíkaly a panikařily. Já jsem se v tom zmatku jen těžko orientoval. Najednou se předemnou objevil otec.

Hned jak mě spatřil začal křičet : " Yoshi, okamžitě vem všechny děti a odveď je odsud!"

Nezbývalo mi nic jiného než rychle najít skupinku malých dětí, které si hrály ještě před chvíli s panenkami. Najít je nebylo moc těžké, jejich křik byl slyšet i přes ohlušující výbuchy lístků. Ryhle jsem k nim doběhl a začal křičet, ať mne následují, že musíme rychle utéct. Snažil jsem se je co nejopatrněji a nejrychelji dostat přez vesnici.

Najednou se před námi zjevil ninja. Měl zakrytý obličej, takže jsem vůbec nevěděl kdo to je. Vrhl se na mě jako na nepřítele, jen tak tak jsem se stihl ubránit. Rychle jsem děti poslal do malé uličky mezi domy, aby se schovali. Ale pak se stalo něco hrozného. Zrovna když zašel poslední malý klučina mezi domy, střecha se začala řítit , a dolů do uličky se sesypaly kousky hořícího dřeva. Než jsem si uvědomil co se děje, bylo už pozdě. Já je zabil. Poslal je na smrt. Při přemítání o své velké chybě jsem úplně zapoměl na ninju , který mě silným kopem do hrudníku srazil k zemi. To už se mě ale zmocnila taková zloba, že jsem se mu vrhnul po krku, srazil ho k zemi a mlátil do něj ze všech sil, až jsem měl ruce celé potřísněné jeho krví.

Když jsem ho zmlátil tak, že už nejevil známky života, rozhlížel jsem se kolem sebe se slzami v očích. Všude kam jsem se podíval, byla jen smrt. Plameny pohlcovali každý dům. V tom kouři jsem viděl blížící se postavu. Další nepřítel, pomyslel jsem si. Už sem byl připravený se na něj vrhnout když v tom se přede mnou objevila známá tvář. Byl to můj otec. Všude po těle měl zabodané kunaie.

Když mne spatřil, pousmál se a zašeptal : "Utíkej Yoshi."

Pak se sesypal k zemi a zemřel. Jak mohli zabít tak skvělého ninju jako byl můj otec? Je ten nepřítel skutečně tak silný? Hlavu jsem měl plnou těchto otázek, ale věděl jsem , že musím zmizet. Při cestě k únikové bráně jsem se snažil vyhýbat se napřátelům a koukat se, jestli ještě někdo nepřežil. K mému smutku jsem nacházal jen mrtvá těla svých známých.

Když jsem došel k únikové bráně, naposledy jsem se ohlédl za tím, co býval náš klan. Hořící trosky a mrtvá těla. Ale nejen to. Viděl jsem postavu, která šla mezi domy po ulici. Když jsem trošku zaostřil zrak, zděsil jsem se hrůzou. Ten člověk co se tam jen tak procházel, co šlapal na mrtvoly mých příbuzných a co zapaloval další domy byl Yahiko!!!!

Nechtěl jsem, aby mě uviděl tak jsem rychle zmizel v korunách stromů. Ale než jsem definitivně opustil okolí vesnice klanu, přísahal jsem si jedno věc. Že jednou, až se s Yahikem znovu střetnu, budu mnohem silnější a tentokrát neuteču. Pomstím smrt svých rodičů i svého klanu. Zabiju Yahika za každou cenu!