War and Blood: Kapitola 3.

Probudilo ji zaklepání na dveře.
"Dále," odpověděla a do místnosti vešla malá hnědovlasá žena, Miku-san.
"Dobré ráno, Hane-chan," řekla s úsměvem a přešla k oknu, aby roztáhla žaluzie a dovnitř mohlo proniknout sluneční světlo.
"Doufám, že jsi nezapomněla, co je dnes za den," pokračovala.
"Jak bych mohla. Ani nevíte, jak moc doufám, že se opravdu stanu kunoichi a že budu moct skládat chuuninskou zkoušku."
"To je dobře, nadšení pro věc je moc důležité. Kinou tě po snídani zavede za Tsunade-sama."
"Zvládne to? Já, nechci ho nijak podceňovat, ale přeci jen..."
"Neboj se, Kinou i přes svou slepotu zvládne prakticky vše, co dokáže normálně vidící člověk."
"Jste oba tak milí...vůbec nevím, jak vám mám za vaši ochotu poděkovat."
"Ale prosím tě, musíme si přece pomáhat," usmála se, "převlékni se a přijď dolů na snídani."
Hane ještě chvíli seděla na posteli a přemýšlela o Mičiných slovech. Musíme si přece pomáhat...
Tak dost! řekla si rázně.
Převlékla se a přichytila si do vlasu sponu s papírovým motýlem. Kriticky se shlédla v zrcadle. Pak se usmála, nasadila milý výraz a sešla dolů po dřevěných schodech.
"Ohayo," pozdravila a usadila se na měkký polštář k nízkému stolku uprostřed místnosti, u nějž už seděl Kinou.
"Zajímalo by mě, koho s tebou Tsunade-sama přiřadí do týmu a samozřejmě jestli budeš skládat chuuninské zkoušky," zeptal se jí s úsměvem.
"Rozhodně tě to nezajímá víc než mě," namítla.
"Co ty víš, třeba jsem zvědavější."
"To teda rozhodně nejsi!"
"Ale no tak, přece se nebudete škorpit," vložila se do jejich sporu Miku.
"To je fakt, nemá cenu se hádat," přikývla Hane.
"Jo, to jo," přitakal i Kinou.
"To jsem ráda, že se na to díváte takhle, ale teď už se pojďte nasnídat," vyzvala je oba Miku, načež se pustili do jídla.

"Tak půjdeme," řekl jí po snídani Kinou.
"Jo," přikývla nadšeně Hane.
"V jaké tréninkové oblasti máš na Tsunade-sama čekat?" zeptal se ještě Kinou.
"Ve trojce," odpověděla mu Hane, "teda alespoň myslím..."
"Jo, určitě to byla trojka," ujistil ji Kinou a pak se oba vydali přes zahradu a ž k malým vrátkům v plotě, kterými se dostali až na hlavní ulici. Narozdíl ode dne, kdy ji tady Kinou našel, bylo na ulici rušno. Mezi ninji spěchajícími na mise nebo z misí, se tu prodírali civilisté, kteří využívali volný den nákupy. Hane i Kinou však z přeplněné ulice brzy odbočili a vy dali se po louce k tréninkové oblasti č. tři.
Na cvičišti zatím nikdo nebyl. Nevypadalo nijak zajímavě, byla to v podstatě oplocená louka, na které tu a tam vyrostl nějaký ten strom.
"Počkej tu na Tsunade-sama, měla by tu brzy být, já už raději půjdu, ať mamka nešílí, kde jsem," řekl Kinou.
"Dobře," souhlasila Hane, načež se Kinou vydal zpět k rušnější části vesnice a ona zůstala čekat na louce.
Nemusela čekat dlouho, Tsunade se po chvíli objevila na druhé straně cvičiště.
"Tak začneme, ne?" řekla Tsunade.
"Tak jo," přikývla Hane.
"Takže, nechám tě projít klasickými testy, které naši ninjové plní, když se stávají geniny. Předpokládám, že umíš Bunshin no jutsu," podívala se tázavě na Hane.
"Jo, tuhle techniku jsem se naučila," odpověděla.
"Dobře, takže to je první část, tu skládají děti z akademie, když se chtějí stát geniny. Tak mi jí ukaž."
Dobře, ne moc, ne málo klonů... myslím, že šest bude akorát, kdyby se jí to zdálo moc, může ve mně jen vidět velký potenciál...
Hane složila potřebné pečeti k vytvoření klonů a nashromáždila část chakry, aby vytvořila zvolený počet klonů.
"Bunshin no jutsu," zvolala a kolem ní se objevilo šest jejích dokonalých kopií. Tsunade se na ní pozorně zahleděla.
´Šest klonů? Tahle holka má talent...´ pomyslela si.
"Výborně," řekla nahlas, "první zkouškou jsi prošla."
"Super!"
"Ale neraduj se předčasně, ještě jedna zkouška tě čeká a ta bude už o něco těžší," uzemnila ji trochu Tsunade a vytáhla z kapsy malou stříbrnou rolničku.
"Rolnička?" podivila se Hane.
"Ano, rolnička," přikývla Tsunade, "tuhle rolničku máš za úkol mi sebrat, když se ti to podaří, staneš se geninem a budeš moci skládat chuuninskou zkoušku. Připravena?"
"Jo," řekla odhodlaně Hane.
"Dobře, na tři. Raz, dva, TŘI!" zvolala Tsunade a zmizela.
Hane se přikrčila a začal pečlivě prohlížet okolí. Nikde Tsunade neviděla.
Z mého klanu pocházejí ti nejlepší senzibilové, přede mnou se jen tak někdo neschová!
Začala se soustředit na chakru v okolí a opět prohledávala jednotlivé oblasti.
Takže jsi dole... tak tě odtamtud vyženu!
"Doton: Retsudo Tenshou!<Živel Země: Síla rozštěpení země>" vykřikla a v tu chvíli země kolem ní popraskala a rozestoupila se a odkryla Tsunade, která se teď krčila uprostřed úlomků kamene. Hane nečekala až se Tsunade vzpamatuje a zaútočila kamennou holí, kterou vytvořila po předchozím útoku. Tsunade se jejímu útoku vyhnula, chytila ji za ruku a odhodila na hromadu kamení. Po dopadu se však Hane rozplynula v bílý dým.
"Klon?" podivila se Tsunade. V tu chvíli pravá Hane vyskočila z hlíny za Tsunade a zaútočila kunaiem na Tsunadin krk. Tsunade, která se pokusila nečekanému útoku vyhnout, nevědomky odkryla rolničku, kterou měla pověšenou v pase. Na tuhle chvíli Hane čekala a bleskurychle hmátla po rolničce. Chladný kov ji zastudil v dlani a ona věděla, že vyhrála.
"Výborně, gratuluji ti, právě ses stala geninem," oznámila jí Tsunade, ´ale nečekala jsem, že toho dosáhne takhle rychle. Ta holka má obrovský potenciál.´
"Jupííí!" radovala se Hane.
"Myslím, že jsme to stihli akorát včas, za chvíli by tu měli být tví týmoví parťáci na chuuninskou zkoušku... málem bych zapomněla, něco pro tebe mám," řekla ještě Tsunade a podala jí čelenku se znakem Listové vesnice.
"Jé, děkuju," usmála se Hane a uvázala si čelenku do pasu.
Po chvíli se u vstupu do tréninkové oblasti objevily dvě postavy. Když se více přiblížily, rozeznala v nich Hane chlapce a dívku možná o rok starší, než byla ona sama. Dívka na sobě měla růžové tílko na čínský způsob a tmavě zelené kalhoty. Hnědé vlasy měla svázané do dvou drdolů a modrou čelenku se znakem Listové uvázanou na čele. Chlapec byl oblečený v podivné zelené kombinéze s oranžovými návlaky na nohou a ovázanýma rukama. Na hlavě měl černé mikádo a červenou čelenku v pase.