Hinata v Akatsuki – část 6 – Smutek a utrpení

K vesnici se blížily čtyři postavy. Když se dostali do zorného pole, tak si stráže všimly, že tři z nich někoho nesou na zádech. O minutu později vešel Naruto a jeho tři stínové klony, nesoucí na zádech mrtvá těla jeho přátel, do vesnice. Okamžitě na to zmizely stínové klony a on padl k zemi.

O den později:

Toho dne byla Konoha celá v černém. Truchlili nejen lidé, ale i nebe plakalo. Konal se pohřeb čtyř mladých ninjů, kteří padli během mise. Alespoň to bylo oficiální stanovisko jejich smrti.
„Byli to praví shinobi. Žili tak a také tak zemřeli, přesto se mi zdá, že to bylo příliš brzy.“ Toto byly slova páté Hokage, která pronášela smuteční řeč. „Nikdy na vás nezapomeneme Neji, Shino, Kibo a ani na tebe, jež jsi byl znán jako Sai.“
Bylo to příliš. Tichý pláč některých přítomných se změnil v hlasitý nářek. Obzvláště kruté to bylo pro klany, kterým zemřeli budoucí vůdcové.
„Během jednoho týdne čtyři mrtví a další dva nezvěstní. Vážně za to může jeden člověk?“ Ptala se Tsunade sama sebe.
„Hinato, co se to s tebou stalo? To už jsi na své přátele úplně zapomněla! Jsi stejná jako Sasuke?!“ Myslel si blonďák. „Ptej se sám sebe, co jsi udělal…“ Vybavila se mu Sasukeho slova.

V úkrytu:

„Shikamaru…“ Volala na něj Hinata. Celou noc i část dne prospal a ona už byla nervózní. Chtěla vidět jeho znechucený obličej a tak krev udržovala, pomocí chakry, v tekutém stavu.
„No taaak. Prober se už Shikamaru.“ Říkala mu.
„Ten si ještě nějakou dobu pospí.“ Řekl Sasuke, který právě vešel do místnosti.
„To je, nemilé. Ale já tak strašně moc chci vidět tu jeho tvář.“ Odpověděla mu na to Hinata.
Vstala ze židle, na které seděla a vrazila Shikamarovi facku.
„Vidíš, probral se!“ Jásala. Shikamaru se opravdu probíral a začínal se mu zostřovat zrak. Ale myslel si, že je chycen jenom v dalším odporném genjutsu. Tohle, ale bylo jiné. Jeho žaludek se neudržel a vrátil na svět svůj obsah.
„Tohle není genjutsu, ale skutečnost. Je to vážně Hinata?“ Ptal se sám sebe.
„Jsi tak slabý Shikamaru-kun. Myslela jsem, že jako ninja bys toho měl vydržet více.“ Řekla mu Hinata. „No nic. Jdu se umýt a vyprat si oblečení, Sasuke.“
„Dělej si, co chceš, ale pak přijď uklidit ty zvratky.“ Odpověděl jí. Hinata ho záměrně ignorovala a uvažovala, že to dá za úkol Zetsuovi nebo Karin, podle toho, koho potká první. Náhoda chtěla, aby to byla Karin.
„Karin… Karin, no taaak vnímáš mě? Haló!“ Ptala se jí Hinata, když ji potkala na chodbě. Karin mlčela.
„Co je tohle za člověka? Je tak krutá a ještě si to užívá. Dá se jí pořád říkat ČLOVĚK?!“ Myslela si.
„Karin… Sasuke tě chce ve výslechové místnosti. Máš tam něco udělat. Taky říkal, že jsi na to vhodnější než já.“ Lhala Hinata. Karin ani chvíli neváhala a rozběhla se k výslechové místnosti.
„Proč vlastně po mě Sasuke chtěl, abych to tam uklidila. O mrtvoly se přece stará Zetsu, ne?“ Ptala se sama sebe.

Ve výslechové místnosti:

„Co se takhle domluvit Shikamaru. Ty mi řekneš, co potřebuji vědět a já tě zabiju bezbolestně. Nebo mi neřekneš, co potřebuji vědět, já ty informace z tebe vytáhnu pomocí sharinganu a pak tě tu nechám s Hinatou o samotě. Co si vybereš?“ Zeptal se ho Sasuke.
„Nikdy nezradím svoje přátele, tak jako ty a ona.“ Odpověděl mu odvážně.
„Jenom abys nelitoval.“ Řekl mladý Uchiha. Aktivoval svůj sharingan a připravoval se na techniku, když v tom do místnosti vtrhla Karin.
„Co tu chceš?! Teď tě tu zrovna nepotřebuju!“ Rozčiloval se.
„Ale Hinata říkala, že tu mám místo ní něco udělat. Prý jsem na to podle tebe vhodnější.“ Odpověděla mu.
„Možná je blázen, ale je taky pěkně vychytralá. Možná bych si na ni měl dávat pozor.“ Uvažoval Sasuke.
„Podle mě asi ne, ale když už jsi tady, mohla bys uklidit ty zvratky. Je to odporné.“ Řekl. Karin chtěla něco namítnout, ale když spatřila v Sasukeho očích sharingan, hned udělala, co po ní žádal.

V Sasukeho genjutsu:

„Takže Shikamaru. Otázka zní, kde je Hidan?“ Zeptal se Sasuke.
„I když jsi mě chytil v genjutsu, tak nejsi schopen číst v mé hlavě a já ti nic dobrovolně říct nehodlám.“ Odpověděl Shikamaru.
„Na tohle jsem se neptal. Kde je Hidan, tak zněla otázka.“ Zeptal se znovu. Zabodl mu meč do ramene. Ta bolest byla nesnesitelná.
„I když mě tu bude mučit, pořád se nedokáže dostat do mojí hlavy.“ Myslel si Shikamaru.
„A jseš si tím tak jistý?“ Zeptal se ho Sasuke.
„Možná dokážeš přečíst moje myšlenky, ale vzpomínky ne!“ Razantně mu odpověděl.
„Další špatná odpověď.“ Řekl a zabodl mu další meč do druhého ramene. „Kde jsi ukryl Hidana?“
„Ta bolest není skutečná. Je to jenom iluze.“ Konstatoval Shikamaru.
„Možná.“ Sasuke mu probodl dalšími dvěma meči obě nohy. Shikamaru úpěl bolestí, ale nehodlal nic říct.
„No tak Shikamaru, kde je Hidan?“ Ptal se znovu.
„To ti nepovím!“ Úpěl bolestí. Sasuke mu probodl břicho.
„Statečný a nebo hloupý? To je jedno, kde je Hidan?“ Zeptal se znovu.
„Já ti to neřeknu, nezradím své přátele.“ Odmítal Shikamaru.
„To je, ale velká chyba.“ Řekl Sasuke a probodl mu srdce. Byla tma. A pak vše bylo zase jako před chvílí, až na to, že Shikamaru tu byl dvakrát. Stejně tak i Sasuke.
„Kde jsi zahrabal Hidana?“ Zeptal se Sasuke. Shikamaru teď necítil žádnou bolest, neměl v sobě ani jeden meč, proto se jenom usmál.
„To je, ale vážně tvoje chyba.“ Odpověděl Sasuke na jeho úsměv a probodl mu rameno. Tentokrát byla bolest dvakrát větší, než poprvé.
„Asi to bude tím, že jsem tu dvakrát.“ Uvažoval Shikamaru.
„Ty nepřestáváš uvažovat ani v takové situaci. Všechna čest. Asi budu muset trochu znásobit tvé utrpení.“ Jak řekl, tak se taky stalo. Všude kam Shikamaru dohlédl, byl on a Sasuke. Byli tu několikatisíckrát.
„Takže se tě ptám, kde jsi zahrabal Hidana?“ Zeptal se znovu.
„A jak víš, že jsem ho zahrabal?“ Zeptal se Shiakamaru.
„Já tady kladu otázky!“ Odpověděl mu Sasuke a probodl mu druhé rameno. Ta bolest byla tak nesnesitelná. Myslel si, že upadne do agónie a umře, ale neumíral a ta bolest byla příšerná.
„Kam jsi zahrabal Hidana?“ Zeptal se. Shikamru nebyl schopen slova, tak strašně trpěl. Najednou se mu vybavila vzpomínka na onu bitvu, jak Hidana nechal vybouchnout, jak fingoval svoje zranění, jak ho vedl do lesa. Vše se mu vybavovalo v opačném směru.
„Děkuji Shikamaru. Teď mám všechny potřebné informace, k tomu abych Hidana mohl vykopat ze země.“ Poděkoval Sasuke. Probodl mu srdce a tím ukončil svoje genjutsu.
Shikamara nic nebolelo, žádné utrpení, žádná muka.
„Jak jsi to zjistil?!“ Zeptal se.
„Jednoduše. Stačilo, abys začal vzpomínat na svůj život. Nebo konkrétně na téma, na které jsem se tě ptal. Dosáhl jsem toho pomocí psychického vypětí, to byla ta bolest, co jsi cítil.“ Odpověděl Sasuke.
„Takže jsi potřeboval, abych na něho začal vzpomínat a pak sis to přečetl jako jakoukoli jinou myšlenku. Byl jsem hloupý.“ Konstatoval Shikamaru.
„No nic. Já mizím, ale neboj se, já svoje sliby plním. Jenom doufám, že se Hinata ještě nestačila umýt. Kdyby ano, bude muset jít znovu, ale to by pak mohla dojít voda v zásobníku.“ Řekl.

U Hokage v kanceláři:

„Shizune, Sakuro, mám pro vás práci, která podléhá přísnému utajení. Jedná se o pitvu. Bližší informace mají pouze ANBU a Naruto, který do Konohy dopravil mrtvolu.“ Řekla Tsunade.
„Hai.“ Řekly obě najednou a vydaly se směrem k pitevně.
„Opravdu si to nevezmeš na starost ty bábi?“ Zeptal se blonďák.
„Naruto. Víš, že teď máme jiný problém!“ Vytkla mu.
„Já vím…“ Odpověděl sklesle.
„Jestli to byla Hinata, kdo zabil Madaru, tak pak si jenom můžeme domýšlet jak je teď silná. A fakt, že se spojila se Sasukem, který chce zničit Konohu, je tou nejhorší možnou variantou.“ Řekla pátá Hokage.
Narutovy myšlenky, však byly jinde. „Opravdu říkal Akatsuki. To by vysvětlovalo, proč Shikamara odvedli. Chtějí něco zjistit, ale co? A co, když budou zase chytat ocasé démony?“ Naruto odešel z kanceláře Hokaheho. Když, vyšel ven z budovy, začalo pršet.
„Proč to zašlo až sem? Proč jsem nedokázal přivést Sasukeho zpět? Co jsem udělal špatně a nebo neudělal vůbec, že Hinata taky odešla? To nevím… Jsem Uzumaki Naruto. Člověk, který nese na svých bedrech bolest ostatních a dokáže ji zastavit. To jsem já, tak proč všichni trpí ještě více? Proč nedokážu zastavit ten kolotoč nenávisti?“ Říkal si pro sebe Naruto.

Zpět v úkrytu:

„Hej Hinato! Už, jsi se umyla?“ Klepal na dveře Sasuke. Odpovědi se nedočkal. „Hej!“ Pokračoval v klepání. Hinata otevřela dveře, nebyla oblečená, měla jenom kolem sebe obmotaný ručník. Sasuke poněkud zrudl, když ji viděl takto spoře oděnou.
„Rychle se obleč a pojď si pohrát se Shikamarem. Teď je jenom tvůj.“ Řekl jí.
„To asi nepůjde.“ Odpověděla mu.
„Proč by to jako nemělo jít?!“ Zeptal se Sasuke.
„Asi proto, že jsem svoje oblečení spálila.“ Odpověděla mu. „Nešlo to vyprat.“ Pokrčila rameny Hinata.
„Bóže.“ Povzdechl si. „Tak ho jdi zabít třeba takhle a já řeknu Karin, ať se ti podívá po nějakém oblečení.“ Řekl.
„Dobře.“ Řekla a strašně se usmívala. Karin tento rozhovor pozorovala a divila se, proč je i Sasuke tak krutý. Neslyšela toho moc, jenom občas nějaké to slovo, takže jí to nedávalo žádnou souvislost. Když v tom ji Sasuke zavolal.
„Karin víme, že tam jsi, tak pojď sem.“ Přikázal jí Sasuke. Karin kývla a připojila se k nim.
„Mohla by ses, tady v úkrytu, podívat po nějakém oblečení na Hinatu?“ Zeptal se. Karin si ji prohlédla, připadala jí povědomá, ale pořád si nemohla jasně vzpomenout na poslední tři roky svého života.
„Sasuke, já jdu teda za Shikamarem.“ Řekla Hinata a odešla. Karin se oblečení nevydala hledat hned, chvíli počkala, potřebovala mluvit se Sasukem. Počkala tedy, až bude Hinata dostatečně daleko a pak začala mluvit.
„Sasuke, proč spolupracuješ s takovým bláznem?!“ Zeptala se Karin. „Vždyť nevíš, jak se zachová, je naprosto šílená!“
„To já vím…“ Odpověděl. „Ale taky měla dost síly na to, aby zabila Madaru. Když ji Zetsu našel, nebyla vůbec zraněná, byla jenom v bezvědomí. Chápeš, jak silná tedy může být?“ Zeptal se. Karin nemohla najít žádná slova. Jenom přikývla a šla hledat nějaké to oblečení.

Ve výslechové místnost:

„Shikamaru-kun.“ Řekla Hinata, když vstoupila do místnosti.
„Proč jsi zabila Nejiho?!“ Zeptal se.
„Proč?!“ Řekla si sama pro sebe. „Představa, že si mám brát syna bratra mého otce, je poněkud nechutná.“
„Nechutná představa! Ty jsi nechutná!“ Křičel Shikamaru.
„Takže ti přece jenom Sasuke ukázal průběh bitvy mojí bitvy.“ Usmívala se Hinata.
„Bitvy? Vždyť to byl masakr!“ Namítal.
„Masakr?“ Divila se. „Tohle bude masakr!“ Její úsměv přešel v šílený smích. Tím, jak byl tento smích šílený, byl i děsivý. Shikamarovi připomínala Hidana. Měla stejnou radost z jeho utrpení. Tato osoba před ním byla, někdo jiný než koho dříve znal.
„Začneme!“ Řekla Hinata. Následující hodinu byl z místnosti slyšet řev.
Když Hinata konečně vyšla ven, byly tu všichni současní členové Akatsuki. Sasukemu i Karin se udělalo nevolno při pohledu na Hinatu, ale vydrželi, žaludky se jim nepřevrátily.
„Když je vám tak zle při pohledu na mě, tak se radši nedívejte dovnitř!“ Řekla jim na to Hinata a usmívala se. „Zetsu mohl by ses o něj postarat, ale hlavu prosím nech, bude to dárek.“
„Jak si přeješ.“ Řekla černá polovina. Zetsu vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.
Hinata se podívala na Karin, která nesla nějaké oblečení.
„To je pro mě?“ Zeptala se.
„A-Ano.“ Vykoktala Karin.
„Snad mi z toho něco bude. Mohla bys mi to donést do koupelny, kdybych to měla nést já, bylo by to zase hned od krve a to nechceme, že?“ Řekla Hinata.