Písečná bouře 08

Mladík ji zavedl před jeden velký dům, který jí připadal stejný jako všechny ostatní, a řekl: „Tak to je ono.“
„A který pokoj budu mít?“ zeptala se tiše a i trochu nervózně.
„To je na Temari.“ prohlásil klidným hlasem.
„Proč na ní?“ zeptala se nechápavě netušíc, jak tenhle hotel souvisí s jeho sestrou.
„No je to nakonec její dům.“ řekl a Suki raději mlčela.
Gaara ji vzal dovnitř a dívku ani v nejmenším nepřekvapilo, že má klíče od jejího domu.

V rozlehlé hale nebo možná obýváku, to záleží na názoru toho, kdo vstoupí, na ně už čekala Temari rozvalená v křesle s knihou, tak aby viděla na dveře.
„Myslím, že ti ji můžu předat ne?“ zeptal se jí její bratr.
Temari odložila knihu na stůl, který od dveří Suki nemohla vidět, a zamířila k ní. Za dívkou se ozvalo klapnutí dveří, jak je Kazekage opustil, a tak se soustředila jen na svou novou společnici.
„Tak tě tu teda vítám.“ řekla Temari o něco milejším už ne tak velitelským hlasem jako dřív.
Suki nevěděla, co na to říct, a tak se jen usmála a přikývla.
Temari ji jemně vzala z chodby dovnitř do místnosti, kde předtím seděla. Rukou symbolicky přejela ve vzduchu od jednoho rohu místnosti až k tomu poslednímu a řekla: „Tohle je moje království.“
„Moc pěkný dům nebo aspoň tahle místnost.“ řekla Suki, protože jí přišlo hloupé zase jen přikývnout.
Temari se tomu tiše zasmála a posadila ji do křesla.
Suki si pokoj znovu prohlédla, byl velký, podle jejího odhadu nejspíš největší v domě. Viděla z něj na pět dveří a okamžitě se jí dotkla zvědavost, kam vedou. Prozatím ji však nechala být a raději se soustředila na zařízení pokoje.
Uprostřed něj byl obrovský dlouhý hnědý oválný stůl, který byl ale na jídelní moc nízký, a na každém z jeho konců bylo jedno pohodlné křesla, do kterého by se Suki vešla dvakrát, možná i třikrát. Majitelce ale trochu přehnaná velikost křesel nejspíš nevadila podle spokojeného výrazu, který na její tváři Suki viděla, když poprvé vstoupila. Dívku napadlo, jestli by bylo hloupé se v něm rozvalit stejně, jako to viděla u Temari, nebo by si měla raději lehnout na jednu z těch dvou pohovek, na které se podle jejího odhadu bez větších problémů vejdou nejméně čtyři lidi a každý bude trochu při těle. Suki na chvíli napadlo, jestli se to navrhovalo pro velké množství lidí, nejspíš hostů, nebo spíš pro tlusťochy.
Její myšlenky ale přetrhla Temari: „Máš žízeň nebo hlad?“
„Trochu obojí.“ připustila Suki neochotně, protože o podobné starosti se zásadně starala sama, ale tohle byl Temarin dům a to ona hrála roli hostitelky.
Blondýnka jen přikývla a vyrazila k jedním ze dvou dveří na Sukiině pravé straně. Když nakonec prošla těmi blíž ke schodům, vrátila se Suki k prohlídce. Kromě tmavě hnědých sedaček, křesel a oválného stolu, byla jediným dalším kusem nábytku knihovna, sahající až téměř ke stropu, stejné světle hnědé barvy jako stůl. Suki si ještě prohlédla stěny barvy písku, jestli nenajde nějaký obraz, ale když jediným byl obrázek pouště naproti knihovny na levé zdi, otráveně se zabořila do křesla a teď už bosou nohou podupávala na dřevěné lakované podlaze, která tam nejspíš byla jen, aby spojila tmavě hnědé sedačky a křesla se světle hnědým stolem a knihovnou tak nějak dohromady. Otázky, proč podlahu její návrhář neudělal i v chodbě, nechala Suki být a soustředila se raději na Temari, která se vracela s tácem.
Na stůl položila hrnek s kouřícím čajem a talíř s dvěma krajíci chleba s máslem.
Suki vděčně přikývla, i když měla už horka v této vesnici plné zuby a ocenila by spíš studenou vodu než horký čaj.
„Já mám ještě nějaké běhání po vesnici.“ řekla Temari a počkala na její reakci.
„Jistě.“ odpověděla Suki, když si uvědomila, že Temari jinak pokračovat nebude.
„Tak si to tu budeš moct aspoň prohlédnout, než se vrátím.“ řekla a vydala se ke dveřím.
Suki za ní ještě vyhrkla: „Dobře.“ Než Temari opustila dům.
Dívka si při Temariném odchodu všimla, že v chodbě jsou dveře, ze kterých si hostitelka vzala boty, a tak se rozhodla, že to bude první pokoj, který navštíví.

Místnost byla přesně podle očekávání šatna, moc malá a zároveň moc velká šatna. Moc malá na to, aby dveře, které viděla z křesla, patřily k této místnosti, a moc velká, aby ta místnost za touhle mohla být obývák nebo jakákoliv jiná společenská místnost.
Suki nechala šatnu šatnou hned potom, co si tam nechala boty a plášť, a šla se podívat, co za místnost s šatnou nakonec sousedí.

Když vešla do haly, došla mimoděk k odpovědi na předchozí otázku. Přechod do prken má zřejmě vytvořit dojem samostatné místnosti a oddělit tak chodbu od haly nebo spíše obýváku.

Jestli si myslela, že pokrýt podlahu prkny byl vrchol přepychu ve starém domě, mýlila se.
Místnost za skříní nebyla nic jiného než koupelna s modrými kachličkami na podlaze, mezi kterými si Suki všimla i odtoku značícího tekoucí vodu.
Téměř blaženě přešla k umyvadlu a pustila studenou vodu. Zběžně si prohlédla záchod, vanu i sprchový kout, všechno nejspíš nedávno zrenovované a s myšlenkou, že sem se ještě vrátí, vyšla ven.

Jelikož na stole v obýváku stále ještě ležely věci od večeře, zamířila Suki i s nimi do kuchyně nebo spíš místnosti, kde si myslela, že je kuchyň, protože odtud Temari přinesla jídlo.

Očekávání se naplnilo a dívka stála na místě dvakrát větším než kuchyň u ní doma.
Byl tam dřez, do kterého dala talíř s hrníčkem, sporák, dva pulty, jeden z nich rovný u stěny, jehož součástí byl dřez i sporák, a druhý zhruba uprostřed ve tvaru „L“ s kratší stranou natočenou na další dveře v místnosti, kterých si předtím nevšimla a které museli vést do druhé ze dvou místností naproti vchodovým dveřím, které měla z křesla na své pravé straně.
Něž se ale šla zjistit, co je za nimi, vydala se ještě jinými dveřmi vedoucími z kuchyně, které jí zajímaly, protože byly až úplně v rohu místnosti a schované za pultem.

Suki by si jich nevšimla, kdyby nenesla do dřezu nádobí a brzy zjistila proč.
Byla to spižírna, zhruba velikosti šatny, do které proudil studený večerní, už téměř noční, vzduch. Suki na moment napadlo, že okno zavře, ale když se k oknu přiblížila, všimla si, že jako jediné se dá úplně zakrýt, aby do místnosti nepražilo slunce.
Suki z místnosti odešla, aniž by se okna dotkla, a chvíli přemýšlela nad problémy uchovávání potravin v poušti.

Vrátila se do kuchyně, ale u tmavě červených skříněk a jejich černých desek se moc nezdržovala.
Stejně tak ignorovala drobný stolek u okna a jeho tři židle s jistotou, že je nejedná o místo, kde se má jíst, protože barevně se trochu lišil od zbytku výbavy kuchyně, byl postavený na linoleu nikoliv obehnán linoleem jako pult uprostřed a člověk, který dům navrhoval to očividně dělal aspoň pro šest lidí, musel být stolek přidělán dodatečně.

S jistotou, že dveře z kuchyně vedou do postrádané jídelny, je otevřela.
Nezklamaná proletěla pohledem místnost s jídelním stolem tvaru obdélníku a jeho deset židlí tmavě hnědé barvy stejné jako stůl a červeným polstrováním, které ladilo s vůbec prvním kobercem, který tu viděla. Kolem stěny byly stejně hnědé skříňky, jako byl stůl a židle, postavené tak, aby nezastiňovaly okna.
Skříněk ani jejich porcelánového obsahu si Suki dál nevšímala, protože stůl s vrstvou prachu jasně říkal, že tuhle místnost Temari nepoužívá.

Pokoj, který měla z křesla za sebou a do kterého si myslela, že povedou zastrčené dveře z kuchyně, ji upřímně zklamal, protože další police zaprášených knih a dvě křesílka, taky nevypadaly jako Temarin svět.

Dívka zamířila do poslední místnosti, která měla tvar trochu nepovedené čtvrtky koláče, a poprvé zaznamenala něco, blížícího se majitelčinu světu.
Uprostřed místnosti byl obrovský kulatý pestrobarevný a hlavně neskutečně huňatý koberec, v jednom rohu stál velmi nízký kulatý stolek a v druhém velká hromada polštářů mnoha barev od žluté, červené, zelené, až po modrou a jejich různé odstíny a barvy vzniklé smícháním, jako byla fialová nebo oranžová.
Suki se s úsměvem natáhla na koberec a až potom si všimla čajové soupravy pod stolem. Když k ní přišla blíž, všimla si že i na ní je vrstva prachu, i když mnohem menší než na knihách nebo jídelním stolu. Taky stůl byl nedávno vyčištěný, což nasvědčovalo tomu, že se sice jedná o pokoj navržený a vybavený Temari, ale už nějakou dobu žádné čajové dýchánky nedělala. ‚Škoda.‘ Pomyslela si Suki a vyrazila raději do druhého patra.

V něm našla celkem osm místností a to včetně koupelny a přesně uprostřed točité schody.
Jediná místnost, která ji trochu zaujala byl pokoj nalevo od schodů z prvního patra. Už podle nakouknutí dovnitř poznala Suki Temarin pokoj, jediný z celkem sedmi ložnic, který měl nějaké věci na stole nebo poličce. Respektovala ale Temarino soukromí a nevstoupila dovnitř. Zbylých šest pokojů bylo naprosto uklizených s prázdnými stoly a policemi. Ani na postelích nebyly peřiny a polštáře, až na jeden vedle koupelny, která byla nejen přesnou kopií své dolní kolegyně, ale i na stejném místě.
Pokoj vedle koupelny byl očividně pro ni a tak si tam nechala rukavice, výbavu a jeden z pásů od kimona a druhý si jen povolila.
Ze sedmi pokojů nakonec napočítala osm postelí z toho dvě manželské. Místnost se dvěma postelemi ji jediná zaujala natolik, aby vstoupila a prohlédla si některé staré hračky, dost možná ještě po Temari a jejích sourozencích, očividně dětského pokoje i podle velikosti postelí.

Jelikož druhé patro nepřineslo nic zajímavého, šla se mrknou ještě po schodech nahoru.

Našla tam jedinou velkou místnost plnou harampádí, mezi kterým ji zaujali jen loutky v životní velikosti, obrovské potrhané vějíře a jedna stará tříkolka, která byla svého času nejspíš vrcholem luxusu pro děti Písečné vesnice.
Dívka nakonec místnost nechala plavat i s myšlenkou, že kdyby se vyčistila, nejspíš by po drobné úpravě mohla být příjemným místem k odpočinku s výhledem na vesnici. Staré křeslo zakryté plátnem ji utvrdilo v představě, že nejspíš k podobnému účelu sloužila, než se z ní stalo skladiště harampádí.
A tak Suki zamířila zpět do haly, aby tam počkala na svou hostitelku.