Boj o lásku 06

„Tak co? Pobavil ses?!“ našla Michi Shina.
„O čem to mluvíš?“
„Ty moc dobře víš, poslal si ten hmyz, aby mě sledoval!“
„Neříkej mu hmyz! Jsou to brouci,“ procedil skrz zuby.
„No to máš jedno. Prostě mi řekni, proč mě sledovali….“
„To jsem nebyl já,“ posunul si prostředníčkem brýle nahoru.
„Ne, tak to byl nějaký duch! Já moc dobře vím, žes to byl ty, ty jeden slizký broukoschovávači!“ pěnila zlobou.
„Baví tě to neustále mě urážet?!“
„Jistě, že baví,“ zlostně se usmála.
„Fajn! Tsunade mi to nařídila.“
„Grrrrr, já to věděla! Takže už víš, kde jsem byla a co jsem dělala.“
„Ano, vím,“ Michi jen sklonila hlavu, „Po-p-počkej! Snad mi tu nebudeš brečet?!“ vyděsil se.
„Ne, řekla jsem si, že nebudu brečet,“ řekla smutně a mnula si oči.
„Néé. Nebreč, přece…přece to není důvod, abys brečela,“ plašil se.
„Já vím, promiň, už tě nechci otravovat,“ opět udělala psí oči.
„No dobře, co mám udělat?“
„Ty si tak zlej. Jak sis mohl myslet, že to tu na tebe jen hraju?“ dotčeně zvýšila hlas.
„Dobře, dobře. Já to teda Tsunade neřeknu. Jen mi tu proboha nebreč!“
„No…t-tak jo,“ odpověděla se skloněnou hlavou.
Shino odešel a když to nikdo neviděl Michi se ďábelsky usmála: „Tohle zabere vždycky. Ha ha ha!“ začala se řehnit.

U Tsunade

„Vážně? Jsi si jistý?“
„Ano!“
„Pak tedy, je prozatím vše v pořádku.“
„To jistě,“ přikývnul Shino a odešel.

Před domem ale byla opřená o zeď Michi.
Tázavě se na něj koukla.
„Neboj se, nic jsem jí neřekl.“
„Áh, to jsem ráda,“ řekla šťastně a skočila mu okolo krku. Dala mu pusu, načež se začervenal a posunul si brýle.
„Heh, děkuju,“ odvětila vděčně a poté slavnostně odešla. Vlastně radostí skákala.

Druhý den
Michi se probudila u sebe v baráčku. Cítila se trochu nevyspale. Měla kruhy pod očima. Všechno jí to připadalo jako pouhý sen. I když to sen nebyl.
Cítila se jinak. Dříve se cítila být svá, jenže teď byla někdo jiný. Tedy alespoň něco se s ní změnilo. Jenže se nevědělo proč a co to vyvolalo.

„Ahoj. Stalo se něco?“ potkala Yanai, která se jí v zápětí na to vyptávala.
„Ale nic,“ usmála se Michi.
„No, a co ten kluk?“
„Jaký?“
„Ten co tě pozval na kávu.“
„Ah ten. No nic, nebylo to ono. Nelíbil se mi.“
„Jak to?“
„Prostě tak.“
„Aha. A co budeme dělat?“
„Já nevím, jak chceš.“
„Tak třeba půjdeme k řece,“ mile se usmála.
Dívčina přikývla. Došli si pro plavky, jenže tam nechtěli jít sami, proto pozvali TenTen a vyrazili. Bylo to za lesem, tak tam byli za patnáct minut.
Jako první do vody vlezla Yanai, která byla celá natěšená: „Pojďte, je docela teplá.“
Holky ji poslechly a skočily do vody za ní. Cákaly na sebe, běhaly a užívaly si. Nakonec celé udýchané padli na souši na kolena. Lehly si vedle sebe a koukali na sluníčko. Dnes obzvláště zářilo.

„Páni, koukněte se na sebe. Jste celé červené,“ všimla si TenTen a začala se jim smát.
„A nojo, Michi koukni, jak jsi opálená,“ přidala se k ní Yanai.
„Vy dvě máte teda co říkat,“ popadala se za břicho Michi.
„No, alespoň jsme se opálili a nejsme bílé jak stěny….“ rozesmála se jejich hnědovlasá kamarádka.
„To teda jo,“ přidal se k ní i zbytek.
No tak, ještě byste si mohli svléknout vršek. Zpoza keříčku je někdo sledoval.
Jen se tam šustlo a Yanai zpozorněla. Ukázala Michi prstem na křoví odkud to přišlo a Michi hodila na to místo kunai. Přiběhly tam a….
„Hele, to je mýval,“ usmála se TenTen.
„Jasně, takže jen zbytečný poplach…“ prohodila otráveně Michi.
Přitisknutý mýval na stromě se vyděšeně díval na kunai, který byl těšně nad jeho hlavou. Dívka si ho vzala a odešli.

Mezitím uplynuly dvě hodiny a po nich už se sháněli kluci.
„To už jdeme?“ otázala se TenTen.
„Ano, myslím, že se něco stalo,“ pokynula Michi.
Ale ne. Ne, ne, ne, ne! Už odešli. To je smůla. Opět si pochmurně řekl hlas v křoví.

Ve vesnici byli všichni v pohotovosti.
Hned jak se dívenky vrátily přiběhl k nim Lee: „Víte co se stalo?“ holky nastražily uši, „Byl zabit jeden z ANBU.“
„Cože?! A ví se kdo ho zabil?“
„Ne, ještě to prověřují.“
„A co mu udělali?“
„Měl obrovský kousanec na krku. A byl celý pobodaný.“
„Aha, tak nám pak dej vědět.“
„Jasně! Síla mládí toho zločince stejně dostane!“
„Dobře,“ uchechtly se, „A nebo spíš síla stáří.“