Překážky v prázdnotě

Naruto kráčel prázdnotou. Všude okolo bylo čisto a bílo, jako na nepokresleném plátně. A Naruto byl sám. Hlavu měl skloněnou k zemi a ruce zastrčené v kapsách. Přemýšlel o všem, co neměl a co chtěl. O lásce a přátelství, ale také o zraku, sluchu a chuti. V tomhle světě neměl nic, kromě svých myšlenek a pocitů.
A co já? Připomněl se kyuubi pohoršeně.
Naruto ho schválně ignoroval. Dřív se velmi nudil a tak si s ním stále povídal, ale po čase zjistil , že kyuubi nepatří k jeho typu přátel a tudíž v něm probouzel spíše vztek nežli uspokojení po společnosti.
Najednou Naruto spatřil před sebou malou černou tečku. Svraštil obě obočí a podezřívavě ji pozoroval. Tečka se stále zvětšovala a pomalu nabírala tvary letícího kunaie. Naruto jen tak stál a přemýšlel, zda-li se mu má vyhnout, nebo ne. Po chvíli přece jenom vyhrál pud sebezáchovy a na poslední chvíli se posunul do strany, aby smrtelnému ostří uhnul.
Přesto ho kunai velmi fascinoval. Ještě nikdy tu na nic, kromě sebe nenarazil a teď se tu zničehonic objeví něco takového.
Vzduch okolo jeho obličeje se zavlnil a Naruto zpozoroval napůl rozmotaný svitek, jak proplouvá tou prázdnotou a neomylně následuje kunai. Podíval se směrem odkud přiletěl a spatřil obrysy dalších obyčejných předmětů. Kusy oblečení, plyšové hračky, nábytek, květiny, jídlo, zbraně a dokonce i jedna lednička. Pluly tou prázdnotou přímo proti němu, ale ani jednou se ho nedotkly. Naruto natáhnul ruku po oranžové bundě, která se mu velmi zalíbila, ale okamžitě odplula z jeho dosahu. Chňapnul po ní znovu, ale jen mu obratně proplula mezi nohama a pokračovala vesele dál. Naruto se zamračil a už se chystal jí pronásledovat, ale, když se otáčel, něco neuvěřitelného mu padlo do oka. Přímo před ním stál Naruto. Rozcuchané blonďaté vlasy, velké modré oči a bezvýrazné bíle oblečení připomínající nemocniční pyžamo.
Naruto k němu natáhnul ruku a on udělala přesně to samé, akorát s levou rukou. Blonďatý chlapec naklonil hlavu na stranu a zamyšleně sledoval svůj odraz, jak dělá to samé na opačnou stranu. Pak odhodlaně vyrazil vpřed a dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Přitisknul ruku na sklo, které jej odráželo.
Copak to asi je? Ptal se sám sebe.
Nejspíš tvoje vězení. Přemýšlel kyuubi spolu s ním. Nebo prostě něco na ten způsob. Naruto ho bezmyšlenkovitě ignoroval a dál přejížděl dlaní po hladkém povrchu skla. Zdálo se velmi tlusté.
Náhle si všimnul nějakého pohybu, ale jeho odraz to nebyl. Na druhé straně toho skla někdo byl. Kráčel stejným směrem jako Naruto ještě před chvílí, takže jej nyní sledoval z boku.
Byla to růžovlasá dívka ve stejném bílém oblečení jako Naruto. Nezpomalovala ani nezrychlovala a horečnatě si při tom něco povídala, ale Naruto přes sklo neslyšel, co. Divoce u toho gestikulovala, v jedné ruce nějaký barevný kus papíru, možná fotku a na druhé rukavici, kterou si stále upravovala.
Naruto zaťukal na sklo, ale dívka se ani neohlédla. Šla pořád dál a Naruto si pomalu uvědomoval, že se mu rychle vzdaluje. Rozeběhnul se po obvodu skleněné stěny a sledoval ji. Pak si všimnul, že za dívkou jsou další postavy, také oddělené skleněnými bariérami. Všechny šli stejným směrem, ale jejich rychlosti byli odlišné.
Hned vedle růžovlasé dívky kráčel nějaký tmavovlasý chlapec s bledou pletí. V rukou svíral svitek a elegantními tahy na něj něco kreslil. Okolo něho létala různá černobílá zvířata.
Naruto napjal zrak a soustředil se na další postavu, která šla vedle toho chlapce.
Byl to hnědovlasý kluk s vysokým culíkem a otráveným výrazem. Ruce měl v kapsách a z úst se mu linul kouř od cigarety.
Za ním byli další a další lidé, avšak příliš vzdálení na to, aby na nich mohl něco rozpoznat.
Chvíli to vše jen fascinovaně pozoroval než ho přemohl nějaký instinkt, který ho donutil otočit se na opačnou stranu.
To jsem si mohl myslet, že asi nebudeme na okraji toho zástupu. Pomyslel si kyuubi trpce, když Naruto zaregistroval, že na opačné straně jsou další skleněné stěny oddělující další a další postavy.
Hned vedle něho procházel černovlasý mladík. V pravé ruce držel katanu potřísněnou krví.
Za ním procházela dívka s temnými splývavými vlasy. Oči vypadaly na první pohled prázdné a bílé, ale měli krásnou levandulovou barvu. Obě ruce měla zatnuté v pěsti a přes hlavu měla přetažené zelené letecké brýle, které na ní působili trochu nepatřičně.
Osoba, která kráčela za ní byla už sice moc daleko, aby mohl rozeznat některé detaily, ale i tak poznal, že není sama ale s obrovským bílým psem.
Proč mě nevidí? Uvažoval Naruto posmutněla a znovu zkusil zaťukat na sklo. Nic se nestalo.
Protože ty k nim nepatříš, řekl kyuubi tiše.
Proč bych neměl?!
Ty jdeš vždycky proti proudu. Naruto jeho slovům nerozuměl, ale nechtěl se ho už dál na nic ptát. Nechtěl si připustit, že ho potřebuje, ale byl tak sám…
Najednou odhodlaně sevřel ruku v pěst. Odstoupil pár kroků od stěny a pak se proti ní rozběhnul. Vrazil do ní celou svou vahou a klouby na ruce tvrdě vrazil do toho hladkého povrchu, ale nezpůsobil tím ani jednu prasklinu. Udeřil do ní znovu. Pak ještě jednou a pokračoval dál, dokud neměl ruce celé zkrvavené.
„SAKRA!“ vykřiknul zoufale a bylo to vůbec poprvé, co promluvil. Popadnul keramický hrníček, který zrovna letěl kolem a který se jeho ruce překvapivě nevyhnul. Udeřil s ním do skla jednou, podruhé…když se rozbil na kusy, popadnul další věc, která mu přišla pod prsty. Tentokrát to byl velký a pěkně těžký budík. Bohužel ani ten mu příliš dlouho nevydržel.

Tmavovlasá dívka se najednou zastavila a otočila na blonďatého chlapce, který zoufale mlátil do stěny ob jednu vedle ní. Zamyšleně si ho prohlížela.

Mladý chlapec se slunečními brýlemi na očích a pronásledovaný zástupem létajících brouků se také zastavil. Napjal svůj zrak a nechápavě sledoval nějakého kluka, jak buší do své skleněné bariéry. Proč to dělá?

Obtloustlý klučina s balíčkem chipsů v ruce se otočil po ostatních. Téměř všichni hleděli jedním směrem. Sledovali jiného kluka, který z jistého důvodu válčil se skleněnou stěnou. Chlapec pevněji sevřel pytlík se svým oblíbeným pokrmem. Vyndal s něj poslední brambůrek a prázdný obal zmačkal a odhodil za sebe.

Černovlasý mladík s rudýma očima a katanou v ruce kráčel proti svému obvyklému směru. Blonďatý chlapec za sklem jej zpozoroval a nechápavě sledoval jeho počínání. Mladík pozvednul katanu před sebe a plnou silou ji zarazil do skla, které již bylo poseté prasklinami od snažení toho blonďáka dostat se na druhou stranu. Sklo prasklo. Blonďák se proti němu vrhnul celým svým tělem a prorazil skrz.

Chouji plnou silou udeřil do skla. Kiba se vrhnul hlavou proti hladké bariéře. Hinata zběsile zabušila do zábrany pěstí. Sakura sklo překonala jedinou ranou. Sai ji šokovaně sledoval, když vstoupila do jeho chodby a popadla ho za loket. Hinata překvapeně nadskočila, když jí Kiba zezadu popadnul a společně s ní se vrhnul proti jejímu sklu. TenTen se probila svou zábranou a spolu s Leem běžela chytit Nejiho. V další chodbě nabrali Ino, která tam nevěřícně čekala spolu s Shinem. Temari popohnala Shikamarua a následována svými bratry neomylně mířila k jejich cíli. K blonďatému a černovlasému chlapci, kteří již stáli obklopeni dalšími a dalšími lidmi.

To není možné! Rozčiloval se kyuubi. Takhle to být přece nemělo!Naruto ho jedinou myšlenkou zahnal za pomyslné mříže a usmál se na lidi okolo sebe. Nikdo nemluvil, ale všichni se usmívali. Někteří byli zalití čerstvou krví, jak se probojovali silným sklem, ale přesto byli všichni šťastní.
Sai postrčil Hinatu dopředu, takže spadla na Naruta. Kdyby nestál hned vedle Sakury, nejspíš by se oba složili k zemi. Sakura se náhle převážila dozadu a zachytila se Ino. Ta strčila do TenTen, která málem porazila Nejiho a ten poslal Shikamarua přímo k Temari do náruče. Sasuke majetnicky vytrhnul Sakuru od ostatních a velitelsky vyrazil dopředu. Naruto se zamračil a spolu s Hinatou se jal ho předběhnout.
Celý zástup mladých lidí vyrazil k jedinému světlu v prázdnotě. Lhostejně překračovaly všechny střepy, pozůstatky po všem, co je oddělovalo a fascinovaně pozorovali všechny všední předměty, které je míjely.