Syn svého otce XVII. - Znepokojení a rozhodnutí

„Tak jak dál sensei. Počkáme, až se probere nebo ho odneseme do Konohy.“ ptal se Naruto.
„Měli bychom ho dostat do Konohy co nejdřív,“ pravil Kakashi.
„Naložíme ho na Akamara a půjde to raz dva,“ pravil Kiba. Akamaru jen souhlasně zaštěkal.
„Dobře. Jdeme.“ zavelel Kakashi k odchodu.

Celá skpina se vydala směrem do Listové. Jejich první zastávka byla už po několika hodinách. Všichni, co dnes bojovali proti Orochimarově hlavní skupině, byli unavení. Zastavili těsně před západem slunce. Rozložili tábor a rozdělali oheň. Naruto šel spát jako první a hned po něm Kakashi. Dneska pocítili ze všech největší výdej čakry.

Den po boji
Naruto se ráno probudil jako jeden z prvních. Jediní, kdo byli vzhůru, byla Sakura, která zrovna kontrolovala agenta a Kiba, který měl zrovna hlídku. Naruto vstal a přišel k Sakuře.
„Jak na tom vůbec je,“ ptal se jí Naruto.
„Když jsme ho našli, tak měl v těle jed. Blokoval...“ pravila Sakura.
„Podrobnobnosti nemusím vědět. Stejně bych to nepochopil. Kdy se vůbec probudí?“ pravil Naruto.
„Měl by brzo. Jed jsem odstranila dřív, než stihl napáchat nenávratné škody.“ odpověděla Sakura.
„Říkám sí, jak mohl přežít. Kdybi bojoval s Orochimarem, tak by byl mrtví.“ pravil Naruto.
„Ty jsi taky přežil,“ řekla Sakura. Naruta to docela uzemnilo.
„Pravda, ale ty informace musí být důležité, když tam byl samotný Orochimaru.“ řekl Naruto.
„Asi máš pravdu,“řekla Sakura.
„To mě děsí,“ řekl potichu Naruto. Zavládla chvíle tiche, kterou narušil opět Naruto.
„Možná něco ví o Sasukem,“ řekl Naruto. Sakura sklopila zrak a začala také přemýšlet. Ani nic neřekla, protože nevěděla, co má řict. Po chvilce Naruto vstal a pravil.
„Já ho přivedu Sakuro. Slíbil jsem to.“ Sakura se na něj děkovně usmála. Naruto se vydal ke svím věcem a začal je pomalu balit. Věděl, že se brzo ostatní vzbudí a nechtěl, aby na něj čekali. Další se vzbudil Kakashi. Následoval velitel jednotek ANBU spolu se všemi svými týmovými kolegy a po nich zbytek. Lehce posnídali a vydali se na cestu. O transport agenta se znova postaral Akamaru. Rychlost postupu byla znatelně vyšší, ale museli si dělat přestávky. Po boji nebyli ještě úplně zregenerovaní. Celkově den uplynul bez problémů a večer se utábořili kdesi v lese.

Druhý den po boji
Ráno se všichni probudili téměř najednou. Den zpočátku probíhal jako předchozí. Nasnídali se a vydali se na cestu, ale brzo se zastavili.
„Co se děje Kibo. Proč zastavuješ.“ ptal se Kakashi.
„Zdá se mi, že se agent probral.“ řekl Kiba a přiskočil k Akamarovi. Hned jak to dořekl, tak k agnetovi přiskočila Sakura a položila ho na zem. Kolem nich se utvořil hlouček.
„Kde to jsem? Co se děje?“ byla prví slova agenta.
„Tsunade nás poslala, abychom vás dostali bezpečně do Konohy.“ informoval ho Kakashi.
„A co Orochimaru,“ ptal se agent.
„Musel se stáhnout,“ informovala ho Kurenai.
„Co se stalo,“ zeptal se Naruto. Sakura ho původně chtěla okřiknout, ale zvědavost ji přemohla.
„Orochimaru se připravuje na válku. Schromažďuje síly.“ pravil agent.
„Kdy hodlá napadnout Konohu,“ ptal se Kakashi.
„V Konoze se bude bojovat, ale nebude cílem. Orochimaru se připravuje na válku s Akatski.“ řekl agent.
„Cože?!“ řeklo několik osob najednou.
„Je to tak. Orochimaru se chce zbavit Akatski. Hodlá použít našeho Jinchuurikiho jako návnadu a až bude Akatski oslabena, tak ji zičí.“ řekl agent. Kolem zavládlo ticho. V Narutě hlavě se rojili ruzné myšlenky. Nemohl dýchat. Trpěl, ale žil. Bylo to horší, než v Danzově cele.
„Kdy se to má odehrát,“ pravil Kakashi, který si byl vědom závažnosti situace a probral se jako první.
„Nevím kdy. Akatski musí zapečetit Kyuubiho jako posledního, takže to může trvat ještě dlouho. Aspoň se budeme moci připravit.“ řekl agent.
„Měli bychom vyrazit,“ řekl Naruto. Všichni se na něj podívali. Vypadal, jako duchem nepřítomný.
„Neměli bychom ztrávit moc času na jednom místě.“ promluvil Naruto. Nikdo nečekal, že zrovna on se s tím tak brzo vyrovná. Opak byl pravdou. Naruto by nejradši někam utekl. Někam daleko. Chtěl být sám, ale tělo se zrovna nechtělo hýbat.
„Má pravdu. Godaime se to musí dozvědět.“ řekl agent.
„Jdeme,“ řekl Naruto. Vydal se k odchodu. Všichni ho následovali. Agent se zase vezl na Akamarovi, protože neměl dost sil a zdržoval by je. Cesta byla tichá. Nikdo nic neříkal a myslel si své.

Na noc se utábořili pozdě večer. Nebyla nálada na rozhovor. Zastavili se až ve chvíli, kdy byla většina členů skupiny na pokraji sil. Naruto je málem uštval. Rozbalili tábor a šli spát téměř okamžitě. Další den se každý probudil podle svého. Cesta byla stejně tichá, jako předchozí den. Do Konohy se dostali kolem dvou odpoledne. U brány se rozdělili. Kakashi s Narutem to vzali k Tsunade, Sakura vzala agenta do nemocnice a zbytek šel domů. Kakashi cestou pozoroval Naruta. Nevěděl, jak se vyjádří a obával se, že udělá nějakou chybu nebo blbosts. Než zaťukali na dveře od kanceláře Tsunade, tak se postavil před Naruta a spustil.
„Vím, jak se cítíš a prosím tě o jedno. Neudělej hloupost.“ pravil Kakashi. Naruto jenom pokynul hlavou na souhlas, zaťukali a vešli. V místnosti byla Tsunade a Jiraiya.

„Jsem ráda, že jste zpátky. Jiraiya mě informoval, že se možná setkáte s Orochimarem.“ pravila Tsunade.
„Setkali jsme se s ním a také jsme bojovali.“ pravil Kakashi.
„Co se stalo tomu agentovi Naruto. Tváříš se nešťastně.“ pravil Jiraiya.
„Agent je v pořádku. Jen jsme znepokojeni tím, co jsme se dozvěděli.“ pravil Kakashi.
„Začni,“ vyzvala Tsunade Kakashiho a ten začal vyprávět vše, co se dozvěděli. Když skončil, tak zavládlo ticho. Tsunade i Jiraiya nenápadně pozorovali Naruta. Ten však seděl v koutě a o něčem přemýšlel.
„Dobře. Zvýším hlídky na hranicích a zvedneme bariéru kolem vesnice.“ řekla Tsunade.
„Možná bychom mohli s Narutem na menší výlet po světě. Snad bychom snížili ohrožení vesnice. Co myslíš Naruto?“ pravil Jiraiya. Naruto zvedl obličej.
„Nechci ohrozit vesnici. Přesto bych rád zůstal. Ty informace nemusí být přesné.“ řekl Naruto.
„Ale co když jsou. Co chceš dělat?“ pravil Jiraya.
„Napadlo mě se přidat k ANBU,“ řekl Naruto. Všichni na to dívali trochu s pootevřenou pusou.
„Ty a ANBU. To bych do tebe nikdy neřekl.“ pravil Jiraiya.
„Aby ses mohl přidat k ANBU, tak bys musel dostat nabídku. Oni si nevybírají jen tak každého.“ pravil Kakashi. Pak zaslechli menší zakašlání od Tsunade. Držela v rukou menší papírek.
„To si ze mě děláš srandu,“ řekl si pro sebe Jiraiya.
„Dostala jsem před týdnem nabídku od velitele ANBU. Zmínil se, že by se mu tvé schopnosti hodili.“ pravila Tsunade.
„Mohla jsi mi to říct,“ řekl Naruto klidně.
„Stejně by si tu nabídku v té době nepřijal,“ řekla Tsunade s jistotou.
„Pravda,“ ušklíbl se Naruto.
„Takže nafingujeme tvůj odchod se mnou a bude to vyrešeno,“ pravil Jiraiya.
„To by šlo. Informuji hned velitele ANBU. Do zítřka dostanu odpověď. Zítra tě vyzvedne Jiraiya u tebe doma.“ řekla Tsunade.
„Bezva. Tak já se jdu zbalit.“ pravil Naruto.
„Počkej Naruto. Nikomu neříkej, že se přidáváš k ANBU. Řekni všem, že odcházíš s Jiraiyou pryč. Hodilo by se, kdyby se to rozkřiklo.“ pravila Tsunade. Naruto se usmál a vydal se do svého bytu. Až po chvíli si uvědomil jednu věc. Co řekne Hinatě? Vždy žil pro své přátele a vesnici, ale ona byla pro něj něco víc. Nevěděl, jestli jí bude moct lhát. Řekl si, že má ještě čas a dál se tomu nevěnoval.

Když se vrátil do bytu, tak první věc, kterou udělal bylo, že si na chvilku zdříml. Vzbudil se asi po dvou hodinách. Hned si začal balit osobní věci. Ani si doposud neuvědomil, jaký tam má bordel. Sem tam se válelo oblečení, špinavé nádobí a podobně. Musel to uklidit. Vzal si svou mikinu, co se válela zrovna na židli u něj a chtěl ji uklidit do skříně, když z ní něco vypadlo. Byl to malí papírek. Sebral jej. Byla to fotka jeho rodičů, kterou dostal od Tsunade. Málem na ni zapomněl. Myslel si, že ji stratil. Byla trochu pomuchlaná, ale celkem v pořádku. Chvíli se na ni zadíval. Následně si ji dal do náprsní kapsy. Zbytek uklízení a balení se obešel bez vyrušení. Když dobalil, tak si uvědomil jednu věc. Ještě nikomu neřekl o svém odchodu. Rozhodl se jim to říct. Nevěděl s kým začít. Vyrazil ze dveří a procházel se jen tak po Konoze. Najednou zaslech volání.
„Naruto,“ křičela Sakura, která ho dobíhala.
„Co se děje,“ ptal se Naruto.
„Co se děje?! Před chvílí mi řekl Kakashi-sensei, že zítra odcházíš a ty se ptáš: CO SE DĚJE!!“ řvala na něj Sakura. Narutovi bleskla hlavou hloupá myšlenka: „tohle uslyší i ve skrýši Akatski.“„Jo tohle myslíš.“ pravil Naruto. Sakuru to trochu ztišilo.
„A kdy si mi to chtěl říct,“ ptala se ho Sakura.
„Vlastně teď,“ pravil Naruto. Vlastně to byla pravda. Jí by to řekl asi jako první.
„Neodcházej. Nestojí ti to za to.“ pravila Sakura. Naruto nahdil vážný výraz.
„Nechci, aby se někomu něco stalo. Kvůli mně nikdo nemusí umírat.“ řekl naprosto klidně.
„Ale...,“ chtěla něco namítnou Sakura, která byla prerušena Narutem.
„Už jsem se rozhodl. Dokud budu já ve vesnici, ty a ostatní budete neustále v nebezpečení.“ pravil Naruta. Dál už se o tom nechtěl bavit a dál pokračoval v cestě. Prošel kolem Sakury. Ta stála jako zkamenělá. Už si uvědomil, za kým musí jít. Za Hinatou. Když se to dozvěděla Sakura, tak i Hinata se to brzy dozví. Musel ji navštívit co nejdřív. První místo, které ho napadlo, byl dům Hyuuga. Vydal se tam. Netrvalo to dlouho a byl tam. Zazvonil na zvonek a čekal na něčí příchod. Dveře mu otevřel Neji.
„To jsi ty. Je pravda, že odcházíš?“ ptal se ho Neji.
„Je. Ale to není důvod, proč jsem přišel. Jsem tady kvůli něčemu jinému. Nevíš, kam by mohla jít Hinata?“ ptal se Naruto.
„Jakmile se to dozvěděla, tak někam odešla.“ pravil Neji.
„Chápu. Díky Neji.“ odpověděl Naruto a odešel.

Rozhodl se zajít na skálů Hokagů, ale tam ji taky nenašel. Poslední místo bylo jezírko, kam občas chodili. Pomalu šel lesem. Prošel hustým křovím a naskytl se mu pohled na jezírko. Nikdo tam nebyl. Byl sklamaný. Nevěděl už o žádném místě, kam by mohla jít. Posadil se na kámen. Zavřel oči. Všechno kolem něj zmizelo. Vracel se ke vzpomínkám a hledal místo, kam by mohla jít. Vracel se mu ten příjemný pocit, který měl, když byli spolu. Najednou něco ucítil. Byl to nečí dotek na jeho rameni. Překvapeně se otočil. Byla to Hinata. Měla uplakaný obličej. Naruto se postavil. Dívali si do obličeje. Naruto ji pak objal a Hinata znovu rozbrečela.
„Proč (vzlyk) proč musíš jít Naruto. Proš odcházíš.“ pravila Hinata. Bylo vidět, že je zničená.
„Promiň Hinato. Víš...víš já...“ říkal Naruto nejistě. Přesně kvůli tomu se chtěl přidat ANBU. Kdybi jí to řekl, uvedlo by jí to do ještě většího nebezpeči.
„Prosím (vzlyk) řekni mi to.“ prosila Hinata. Narutovi lámalo srdce takhle ji vidět.
„Dobře Hinato. Jen tě prosím, abys přestala brečet.“ pravil Naruto. Trochu to prodlužoval, protože se bál její reakce. Hinata si utřela oči a přestala vzlykat.
„Nechci, aby se někomu kvůli mně něco stalo. Proto se přidám k ANBU.“ pravil Naruto.
„Já myslela, že jdeš s Jiraiyou.“ ptala se Hinata roztřeseným hlasem.
„Jiraiya-sensei je jenom návnada. Zítra s ním sehraju odchod a přidám se k ANBU. Jen tak budu moct chránit vesnici a tebe.“ pravil Naruto.
„Proč takové tajnosti?“ ptala se Hinata.
„Všichni musí uvěřit, že jsem pryč. Kdybi o tom věděli, nechovali by se přirozeně.“ pravil Naruto a dodal, „bojím se, že ti nebo ostatním ublíži jenom kvůli mně.“
„Neboj Naruto. Ode mě by nic nezjistili.“ řekla Hinata sebejistě.
„Já vím,“ řekl Naruto a usmál se. Hinata se také usmála. Jejich oblyčeje se přiblížili a spojili se v jeden polibek. Zbytek dne strávili spolu. Procházel se, povídali si... zkrátka se bavili. Ale vše hezké jednou končí a museli se rozloučit. Naruto naposled doprovodil Hinatu domů a vrátil se zpět do svého bytu. Spal naprosto klidným spánkem. Lépe to snad dopadnout nemohlo.

Ráno bylo nádherné. Naruta probudili až sluneční paprsky. Podíval se do rohu místnosti a tam spatřil své zbalené věci. To mu sebralo trochu náladu. Znova se musel utvrdil v tom, že je to pro ně nejlepší. Skočil do sprchy, oblékl se, najedl a připravil na cestu. Když měl vše, tak se ještě natáhl do postele. Jediné, co teď slyšel, byl jeho budík. Naruto zavřel oči, ale najednou zaslechl ťukání. Vystartoval z postele, sebral své věci a vydal se ke dveřím. Otevřel je. Stál tam Jiraiya.
„Hoj Naruto,“ pozdravil Naruta jeho učitel.
„No sláva Ero-senine. Už jsem si říkal, kde jsi.“ pravil Naruto.
„Zdržel jsem se u Tsunade a pro příště mi tak neříkej,“ pravil Jiraiya. Byl celkem vytočený z toho oslovení.
„Jasně. Byl jsi v lázních. Tak jdeme.“ pravil Naruto a obešel Jiraiyu. Jiraiya se trochu začervenal při zmíňce o lázních. Hned se oklepal a vydal za Narutem. Šli směrem k bráně. Když Naruto procházel kolem Ichiraku, tak začal dostávat chuť na Ramen. Musel chutě hned zapudit a pokračovat v cestě. U brány čekala Tsunade s Shizune po boku.
„Tak jste tady. Kde jste se zdrželi?“ ptala se Tsunade. Naruto nenápadně ukázal na svého učitele, který stál za ním.
„Takže mám očekávat stížnosti z lázní,“ řekla si Tsunade pro sebe tak, ale přes to to všichni slyšeli. Naruto dostával výtlem, ale jeho učitel mu dal pohlavek. Naruto se otočil. Málem se rozesmál ještě víc z Jiraiyova výrazu.
„Tady není nic k smíchu,“ okřikl Sannin svého studenta.
„Nechte toho. Měli by jste vyrazit na cestu.“ pravila Tsunade.
„Máš pravdu. Musíme na cestu.“ pravil Jiraiya. Naruto kývl na souhlas a ještě se otočil, aby spatřil svou vesnici. Zahlédl několik svích přátel. Přišli k Narutovi blíž a postupně se rozloučili. Když se chtěl Naruto vydat na odchod, tak spatřil Hinatu. Stála na jedné z budov. Věnovali si dlohý pohled. Naruto však nemohl ztrácem čas a musel na cestu. Už zase odcházel pryč.

„Kam teda jdem,“ zeptal se Naruto svého učitele po několika minutách cesty.
„Odvedu tě na menší základnu ANBU. Měli by tě tam zaškolit a přidělit k nějakému týmu.“ pravil Jiraiya.
„Takže tam bude školení,“ řekl si Naruto pro sebe.
„Jo. Budou tě tam dávat měsíc do latě. Následně ti dají několik misí a podle výsledků tě přidělí k nějakému týmu.“ řekl Jiraiya zkráceně Narutův rozvrh.
„To bude zajímaví zážitek,“ řekl si Naruto pro sebe.
„Za chvilku budeš litovat, že jsi nešel se mnou.“ řekl Jiraiya
„Myslím, že ne.“ řekl Naruto.
„Zrovna jsem si říkal, že bych tě naučil jednu speciální techniku.“ řekl Jiraiya.
„Jasně. Dopadlo by to jako minule. Vždyť mě učili jiní, jen né ty.“ pravil Naruto.
„Oni tě mohli naučit to, co já ne Naruto. Ale je stále něco, co bych tě rád naučil. Jednu poslední věc.“ pravil Jiraiya.
„Možná někdy jindy sensei. Teď musím udělat tohle.“ pravil Naruto.
„Chápu,“ řekl Jiraiya. Chvíli šli ještě po cestě, ale pak sešli a vydali se na západ k hranicím. Kde jinde by měla být základna ANBU než na místě nejvyššího ohrožení. Šli tam čtyry dny. Cestou moc nemluvili. Konec cesty byl v horách. Byla to celkem dost zalesněná oblast. Jejich postup musel probíhat v korunách stromů. Těsně před polednem se Jiraiya zastavil. Naruto se chtěl hned na něco zeptat, ale přiskočili k nim dva členové ANBU.
„Přejete si Jiraiya-sama,“ ptal se jeden z nich.
„Váš velitel očekává tady mladýho. Předejte mu tuto zprávu. Mám naspěch, takže ho tam zaveďte.“ pravil Jiraiya a podal jim malou obálku.
„Hai,“ řekl členové ANBU současně a pak promluvili směrem k Narutovi, „následujte nás.“ Naruto kývl hlavou a vydal se za nimi. Ještě se otočil a zamával svému učiteli. Jiraiya udělal totéž. Naruto se vrátil zpět k členům ANBU. Měli trochu náskok. Doběhl je za pár okamžiků. Budovy byli postaveny narychlo. Byli ze dřeva a na střechách měli maskovací sítě. Byla to taktická základna. Naruto odhadoval její stáří na několik měsíců. Kolem skupinky budov byl příkop. Když se Naruto blížil, tak by přísahal, že spatřil v kůře několika stromů vyřezané nějaké znaky. Možná bariéra. Možná taky ne. Když vešli do tábora, tak jej členové ANBU vedli do nejlepší budovi v této oblasti. Bylo mu hned jasné, že zde bude ubytován velitel. Vešli dovnitř. Vevnitř byla jedna velká místnost. Uprostřed byl obrovský stůl s mapou, u kterého stál jeden člen ANBU, několik menšich skříní a v rohu místnosti byla i postel. Dva členové ANBU předali veliteli vzkaz a odešli. Naruto nic neříkal a čekal, až si velitel přečte vzkaz.

„Další rekrut,“ pravil potichu velitel. Po chvíli začal mluvit normálně.
„Tak mladý pane Uzumaki. Vy jste se rozhodl přidat se k ANBU. Dostanete tady měsíční školení, po kterém vás pošleme na několik akcí. Pokud uspějete, budete oficiálně prohlášen členem ANBU. Teď vás přiřadím k jednomu z našich lidí. Bude na vás po celou dobu dohlížet. Žádné otázky?“ pravil velitel.
„Ne pane,“ řekl Naruto.
„Dobře. Pro příště mi říkej Mitashi. Tvé krycí jméno bude Kitsune.“ řekl velitel.
„Kitsune. Liška.“ řekl Naruto trochu překvapeně.
„Nějaký problém,“ ptal se ho Mitashi.
„Ne Mitashi-sama,“ odpověděl mu Naruto pohotově. Následně do místnosti přišel další člen ANBU.
„Volal jste mě Mitashi-sama,“ pravil hned po příchodu.
„Ano Omoko. Dostáváš za úkol zaučit tady Kitsuneho. Už jsme o tom mluvili. Ubytuj ho a ukaž mu vše, co bude potřebovat. Je to na tobě.“ pravil Mitashi.
„Dobře Mitashi-sama. Pojďte za mnou Kitsune.“ pravil Omoko. Naruto ho následoval. Směřovali do obytných částí základny. Omoko vešel do jedné z budov. Byla tam opět jedna velká místnost. Byli tam všude roztažené houpací sítě a krom toho ještě několik menších skříněk. Co bylo překvapující bylo to, že tam bylo úplně prázno.
„Tamhle vzadu by mělo být ještě jedno volné místo. Zítra za tebou přijdu. Jinak bychom se měli ještě jednou představit. Jsem Omoko.“ pravil celkem milím tónem a podal Narutovi ruku. Naruto trochu zaváhal. Musel si zvyknout na nové jméno.
„Kitsune,“ pravil Naruto a potřásl si s ním. Omoko si ho k sobě přitáhl blíž a udeřil dost silně do břicha. Naruto padl na kolena. Přísahal by, že zaslech zapraskání žeber.
„Nikdy nepolevuj na pozornosti. Ani před přáteli.“ pravil Omoko.
„Hai,“ řekl Naruto. Omoko Narutovi následně pomohl na nohy.
„Dobře. Na bolest si tady budeš muset zvyknou.“ pravil Omoko.
„Hai,“ odpověděl znova Naruto.
„Takže zítra,“ řekl Omoko a odešel. Naruto si položil věci pod houpací síť. Trochu si prohmatal žebro. Bylo v pořádku. Jinak ubytování nic moc. Ale co se dá dělat.