Řeka

Chodím po uschlých loukách,
které se kdysi tak zelenaly,
je to jako jít v lidských mukách,
co najednou přestaly.

Co je proti tomu můj žal, smutek,
tohle nevykoupí žádný skutek!
Co je proti tomu můj nářek, slzy,
konec můj… přijde brzy?

Můj křik, moje trápení,
jako čisté vody kalení…
Ať křičím uvnitř nebo nahlas.
Všechno je to stejné… navlas.

I když lidé kamsi pořád spěchají,
mě si nevšímají!
Prostě mě nevidí, přehlíží,
ne ovšem vlastní tíži.

Co jen dělám špatně?
Ptám se pořád dál a dál a dál…
Utíkám se schovat. Kvapně!
Může někdo vidět můj žal?

Radost, přátelství, láska,
zmizelo mi z očí,
není tohle něčí sázka?
Celý svět se mnou točí!

Ovšem jedna věc zůstává,
jednu věc přeci jen miluji!
Milovaná řeka dravá, co všechno překonává.
Ostatní věci zavrhuji!

Kdysi tu byla láska, měla jméno…
Byla velká jako panské léno.
Moc brzy jsme se loučili,
připadám si, jako by mě tím mučili!

Ve své cestě pokračuji
a jen jednu věc miluji:
řeku…