Vlčí tesák 28

Ležela jsem na posteli a přemýšlela jsem, když mě vyrušilo zaťukání. Podívala jsem se na hodiny a s širokým úsměvem šla otevřít. Za dveřmi stál Kiba a vypadal zamyšleně.
„Nad čím přemýšlíš?“ Zeptala jsem se místo pozdravu zvědavě.
„Chci s tebou probrat jednu zítřejší akci.“ Odpověděl stále trochu nepřítomně.
„Pokud jde o to jezero tak o tom už vím od Hinaty.“ Řekla jsem, abych mu to ulehčila.
„A jdeš?“
„Jdeš ty?“
„Ano.“
„Pak já taky.“
„Výborně.“ Řekl s úsměvem a vyvedl mě ven z domu.
„Kam jdeme?“
„Na večeři. Doufám, že máš hlad.“ Odpověděl a vedl mě ulicí stále dál.

Když jsem seděli u stolu zeptala jsem se: „Máš pro mě ještě nějaké informace k tomu výletu?“
„Jen jsem tak přemýšlel jestli se udržíš na Akamarově hřbetu.“
„Když nepoběží moc rychle tak možná jo.“ Odpověděla jsem trochu váhavě, protože nic podobného jsem nikdy nezkoušela. Samozřejmě jsem párkrát jela na koni, ale tohle muselo být jiné a já měla trochu obavy, protože jsem nebyla ještě v pořádku a pád by se mi nemusel vyplatit.
„Celou dobu budu hned vedle tebe, kdybys měla spadnout tak tě chytím.“ Řekl jakoby mi četl myšlenky a já se pokusila zaplašit všechny obavy.
Sice se mi to nepovedlo, ale alespoň to na mně nebylo vidět.

Naše večeře bohužel nebyla dlouhá, protože jsme se museli oba sbalit a pořádně si odpočinout. Takže jsme se jen najedli a vyrazili zase zpátky bez nějaké romantické procházky nebo zastávek.
V pokoji jsem se zastavila a trochu váhavě jsem se zeptala: „A co Yasuo?“
„No je to kemp pro civilisty, tak si nejsem jistý, jak budou reagovat na vlka, ale jinak jsou tam zvířata povolená.“ Odpověděl s pokrčením ramen.
Jen jsem přikývla a na rozloučenou ho políbila na tvář.

V pokoji už na mě čekala Yasuo. Ležela na mé posteli a zvedla hlavu teprve, když jsem si sedla vedle ní. Trochu smutně se na mě podívala a mě napadlo, že s ní trávím málo času.
Povzbudivě jsem se na ni usmála a řekla: „Zítra spolu půjdeme na výlet, máš radost?“
Yasuo se zachovala jako opravdový pes, když začala vrtět ocasem a štěkat. Trochu jsem ji uklidnila, a když už nebudila široké okolí, začala jsem balit. Nebyl to tak těžký úkol, protože jsem pořád měla celkem málo věcí a nedělala jsem v nich žádné rozdíly. Prostě jsem do tašky hodila to první co jsem vzala do ruky.

Ráno jsem vstala brzy a udělala snídani. Asi za deset minut přišel Kiba a na přivítanou mě políbil na tvář, přesně jak jsem očekávala. V tu chvíli mě napadlo, že možná to nejsem jen já, kdo je pro ostatní jako otevřená kniha.
„Jsi sbalená?“
„Samozřejmě a ty?“
„Batoh jsem nechal u vchodových dveří.“ Odpověděl s úsměvem.
„Dobře, můj je v koutě.“
Kiba se posadil vedle mě a jakmile spolkl první sousto zeptala jsem se: „Ví o tom Tsume?“
„Jo, večer jsem s ní mluvil mělo by to být v pořádku.“
Jen jsem přikývla a vrátila jsem se ke svým myšlenkám, ať už to byla cesta nebo pobyt, z obou jsem byla nervózní.

Za necelou půl hodinu už jsme stáli před bránou a přáli Hinatě s Nejim dobré ráno.
„Tak co připravená?“ Zeptala se Hin vesele.
Jen jsem přikývla, protože k nám přiběhla pro mě neznámá dívka.
Prvního pozdravila Nejiho a tak už nebyl problém uhádnout, že se jedná právě o Tenten.
Kiba s Hin ji taky pozdravili a já jsem trochu váhavě řekla ahoj.
Přišla až ke mně a natáhla ruku se slovy: „Jsem Tenten, my se ještě neznáme.“
„Noriko.“ Řekla jsem už trochu jistěji, vypadala docela sympaticky.
„Jsem ráda, že jdeš. Kluci aspoň nebudou v přesile.“ Řekla spiklenecky a mrkla na mě.
Zadržela jsem smích a s úsměvem jsem přikývla. Byla jsem si docela jistá, že spolu budeme vycházet.
Hinata byla ještě chvíli v pohodě, ale pak přišel nějaký veselý blonďák a její chování se změnilo na nejisté. Snadno jsem si domyslela, že tohle je Naruto a natáhla jsem k němu ruku.
„Jsem Noriko, těší mě.“
„Mé jméno je Uzumaki Naruto, budoucí Hokage.“ Řekl pyšně a posunul si čelenku o kousek výš.
Pobaveně jsem se usmála a popřála mu hodně štěstí, nejspíš ho to potěšilo.
Když se dostavila i Sakura se Shikamarem, mohli jsme jít.
Kiba mi pomohl na Akamara a s Yasuo v patách jsme vyrazili.

Během hodiny jsme se dostali do kempu a já šťastně slezla. Hin si mě společně se Sakurou odchytla a počkaly jsme na Tenten, která běžela s Nejim jako poslední. Když jsme byly všechny holky, vyrazily jsme na recepci pro klíčky od chatky.
Tenten nám je zařídila, a když to samé udělala pro kluky a předala Nejimu klíče, vyrazily jsme všechny čtyři s Yasuo v patách k chatce číslo tři.
Když jsme se trochu ubytovaly, šla jsem si s Hin prohlédnout areál.

Byla jsem vcelku nadšená. Jezero bylo z části kryté stromy a dost velké, abychom měli celkem soukromí, se kterým jsem nepočítala. Kolem jezera byly i nějaká hřiště na míčové hry, které mě ale moc nezajímaly. Nejspíš to byla záležitost spíš ostatních, protože já ještě nebyla úplně v pořádku a na běhání jsem se rozhodně necítila. Kromě koupání a hraní her tu bylo ještě občerstvení, kde asi budu až ostatní budou sportovat.
Další prostor pro aktivity by jsme s Hin možná mohly najít vevnitř, ale tam už jsme nešly a místo toho jsme zamířily zpátky.