Momentálně žere tebe! 1. díl

Jednoho krásného dne, kdy babí léto bylo v plném proudu, listí zlátlo a slunce slabě hřálo, konaly se v sídle Akatsuki přípravy na oslavu narozenin.
Všechno bylo ozodbené barevnými mašlemi a balónky; ze stropu visely konfety a... Tobi?!
Konan tančila po kuchyni; vařila, smažila a pekla, aby nakonec mohla být hrdá na čtyřpatrový dort ozdobený, jak jinak, růžemi z papíru.
Deidara uprostřed obýváku postavil fontánu, Kisame do ní napustil vodu a pro ukrácení dlouhé chvíle se v ní teď snažili utopit Sasoriho.
Hidan, rozvalený na gauči, znuděně pozoroval jejich marné snažení, protože jeho bystrá mysl ukrytá pod stříbrnými vlasy dobře věděla, že dřevo na vodě plave.
Zetsu byl i přes protesty poslán na nákup květin. Prosil, plakal a naříkal, že květinářství je masový hrob jeho příbuzných, ale Pein byl neoblomný.
"Běž, jinak už nikdy nedostaneš k obědu játra!"
"Játříčka né! To je naše oblíbené jídlo!" kníkly unisono bílá a černá polovina a nezbylo jim, než se vydat do města.
Během pěti minut byl však celý Zetsu zpátky a táhl za sebou obrovský květináč. Demonstrativně s ním třísknul vedle fontány, dřepnul si do něj a prohlásil: "Tady máš, Peine, kytičku!"
Pein zrudnul vzteky, ale ostatní se smáli. Nejvíc asi Kakuzu, jenž byl rád, že se za květinovou výzdobu nakonec ušetřilo.
Když už bylo všechnno jak se patří přichystané, čekalo se jen a pouze na oslavence...

Mladý muž v černém plášti s rudými mraky kráčel vlahým večerem a těšil se na domácí klid a pohodu - na Konanino skvělé jídlo, partičku karet s Kakuzem a možná, trošičku i na sledování večerníčku s Tobim. Nemohl tušit, že se konec tohoto dne bude vyvíjet zcela jinak.
Sotva vkročil do potemnělého sídla, ze stropu se snesla sprška flitrů a za doprovodu otřepané písně "Happy Birthday" se kolem něj roztančili všichni Akatsuki kolegové. Tedy všichni až na Tobiho. Ten vyběhnul z kuchyně a s rozzářeným okem mu podával děrovanou krabičkou ovázanou oranžovou mašlí.
"Tobi má rád oranžovou! Tobi je hodný kluk! Tobi přeje Itachimu všechno nejlepší!"
Šokovaný Uchiha otevřel podivný balíček a...
"Ááááá!" zavřeštěl, když se mu zoubky ostré jako břitva zaťaly do prstu.
Akatsuki parta zkoprněla a nikdo ani nedutal, protože v Itachiho očích se zableskl vražedný Sharingan.
"Děkuju vám za milé přání... Pomineme fakt, že narozeniny mám v červnu," pronesl sarkasticky, "a přejdeme k... dárku. Co to, sakra, je?!" natáhl před sebe ruku, na které se mu houpalo stále pevně zakousnuté zvíře.
"To- to je Itachi," vykoktal Tobi.
"Cože?"
"No, tvoje jméno přece v překladu znamená fretka," nejistě se usmála Konan.
"Bohužel ani tohle se vám nepovedlo, protože to znamená lasička!" prskal Uchiha a mrštil ubohým zvířátkem přes celý obývák.
Itachi-fretka se v letu několikrát obrátil, načež přistál přímo v Konanině krásném dortu.
Itachi-člověk vztekle dupnul nohou a odkráčel do svého pokoje.

Zkroušení nukenini seděli kolem stolu a pozorovali, kterak se Itachi-fretka labužnicky válí ve šlehačce.
"Co s ním budeme dělat?" zeptal se po nekonečné chvíli ticha Pein.
"Prodáme ho!"
"Zmlkni, Kakuzu! Já bych ho obětoval Jashinovi-sama!"
"To nemůžeš, vždyť je to zlatíčko!" protestoval Kisame.
"Zlatíčko, který mi uhryzne ruku, ani nemrknu," kabonil se Deidara.
"Noaco," pokrčil Zetsu rameny, "tak ti ji Kakuzu zase přišije."
"Tobi si ho nechá, prosííím, může si ho Tobi nechat?" žadonilo oranžové Akatsuki děťátko.
"Víte kolik nás to bude stát?! Taková věc potřebuje klec, pelíšek, záchůdek, misku a napáječku, hračky a podestýlku a spoustu žrádla! Víte někdo co to vůbec žere?"
"Momentálně žere tebe," podotkl Hidan, s očima upřenýma na fretku cupující lem Kakuzova pláště.
"Myslím, že jedí maso. Někde jsem četla, že nejradši mají játra...," podotkla Konan.
"Játříčka?!" vypískla zděšením černá půlka Zetsu.
"V tom případě to tady nechceme!" škaredila se bílá půlka.
Tobi začal natahovat.
"Achjo," ozvalo se za jeho zády. "Když už jsem ho jednou dostal, tak si ho teda nechám," usmál se Itachi a poškrábal svého jmenovce za ušima.

O měsíc později...

"Itachi, já tě přetrhnu!"
"Co?" vykouknul Uchiha z koupelny s kartáčkem na zuby v ruce.
"Ale ty ne, to zvíře!" zavřeštěla Konan a dál poskakovala po kuchynňské podlaze jako po žhavých uhlících.
Itachi-fretka běhal kolem ní, chňapal jí po nohou a radostně kvokal.
"Ať mě, doprčic, přestane kousat!"
"Nech ho, jenom si hraje, je to ještě mimino," prohlásil laxně snídající Pein.
Konan sundala chňapku visící nad sporákem, nasadila si ji na ruku, popadla jí hopsající fretku a hodila malého dravce Peinovi do klína.
"Když máš to mimino tak rád, tak si ho pochovej!"
Itachi z říše zvířat se však ve vůdcově klíně dlouho nezdržoval. Jedním skokem byl na stole a začal debužírovat na chlebu s máslem a šunkou.