Tichá krása

V této mé povídce můžete nalézt některé momenty z epizody Naruto Shippuuden c. 124. Je to pouze kulisa k mému příběhu, ale s potřebným efektem :-)

„Sh… Shi…Shino, ne-dě-lej…to,“ zaprotestovala slabým hláskem Rikka. S neskrývanou hrůzou v očích sledovala, jak se k ní přibližují jeho brouci. Bylo jich strašlivě moc a jí připadali jako neodbytná a nekompromisní armáda. Armáda, která teď jde pouze po ní. Najednou jí po celém těle naskákala husí kůže a ona si nedokázala představit, že by se jí měl dotknout byť i jediný z nich.

Shino se po ní na zlomek vteřiny ohlédl. Byl překvapený, když uslyšel její hlas tak silně zaznít do okolí. Jednotlivá slova sice sekala poněkud nahodilým a zdánlivě nelogickým style, ale její hlas měl stále to samé sametové zabarvení, které si dobře pamatoval. Shino si uvědomil ještě další věc. Bylo to totiž po několika letech, kdy Rikka promluvila, tedy až do dnešního dne. „Nemám na vybranou,“ ozval se nazpátek. „Nedokážu bojovat a chránit nás oba najednou. Nemám už dost síly a nezbývá mi skoro žádný čas. Pokud mám něco podniknout, musí to být teď, ale potřebuju mít jistotu, že se o tebe nemusím bát.“

„Shi… Shino, probo… proboha-tě-pros… prosím, zavolej-si-je-zpět,“ žadonila úpěnlivě a v očích se jí zaleskly první slzy.

„Musíš mi věřit Rikko,“ odpověděl jí nazpátek. „Skutečně je to jediná možnost, jinak bych to nedělal. Věř mi!“

Posledním pohledem zkontroloval postavu, která stála pěkných pár metrů před ním, ale bylo to tak, jak si myslel. On a Rikka měli vskutku tu smůlu, že se dostali až příliš blízko k boji mezi jedním členem Akatsuki a Sasukem. Dokud ten blonďák neshodil svůj plášť, domníval se Shino, že jsou dostatečně daleko, aby jim nehrozilo žádné nebezpečí. Jak strašlivě se spletl, jej napadlo až příliš pozdě na to, aby mohli bezpečně zmizet. Tento uřvaný blonďatý umělec, jak se sám nazýval, byl totiž specialistou na výbuchy. Koneckonců se o tom přesvědčili dostatečně v minulosti. Byl to totiž právě Deidara, kdo dokázal nakonec přemoci Gaaru a unést ho z jeho vlastní vesnice. Shino si neznatelně povzdechl a napadlo ho, že je to podruhé v jeho dosavadním životě, kdy celkem podcenil situaci.

Jenže svůj obvyklý monolog podložený nezpochybnitelnými fakty už nestihl dokončit. Dřív nežli měl šanci ponořit se do vzpomínek, zaslechl za sebou ten nejzoufalejší možný nářek, kterého je lidská bytost vůbec schopná. Obrátil se směrem k jeho zdroji a uviděl Rikku stojící v mírné prohlubni z mechu a listí. Jeho brouci jí už obklopili nohy až po kolena, ale to mu vrásky nedělalo. Mnohem děsivěji totiž na něj působil výraz, který se jí zrcadlil ve tváři. Shino si uvědomil, že pokud s tím okamžitě něco neudělá, tak u ní dojde ke stejnému kolapsu jako před lety. Její psychika by ten stres podruhé nemusela zvládnout. Ne, Shino si byl skálopevně jistý, že tentokrát by to už nedokázala.

„Sakra,“ zaklel pouze a pak se obrátil na podpatku tak rychle až za ním jeho dlouhý plášť zavířil stejně jako listy vlčích máků v letním větříku.

Vzdálenost k dívce překonal rychlostí blesku a po cestě si rozepnul svůj plášť po celé jeho délce. Jakmile stál před Rikkou, objal ji a celou ji doslova schoval pod svým svrchním oděvem. Brouci respektovali jeho volbu, poslušně opustili její nohy a místo toho obalili postavu svého pána. Vytvořili tak bezpečnou clonu složenou z několika vrstev oddělující schované postavy uvnitř od výbuchu venku. Shino jasně cítil, jak jednotlivý jeho brouci, tedy ti z těch horních dvou vrstev, odumírají pod náporem pekla, které se rozpoutalo venku.

„Neboj se, Rikko, já tě neopustím,“ zašeptal jí do vlasů. „Nejsi tu na to sama, protože já sem tu s tebou a nic se ti nestane.“

Poté ji k sobě přitiskl ještě pevněji, takže jasně cítil tlukot jejího splašeného srdce. Jeho rytmus se velmi pozvolna zklidňoval a jemu bylo jasné, že ho přeci jen vnímala. I tak byl Shino zvědavý na to, jakou zkázu za sebou jeho brouci tentokrát zanechali. Velmi doufal, že to ani zdaleka nebude tak zlé jako tehdy… Proboha byl tak rád, když po té dlouhatánské době začínala opět komunikovat, přestože šlo mnohdy spíše jen o ždibec silnější šeptání. Byla to koneckonců jeho vina, že k tomu tehdy došlo a ani dnes si plně nedokázal odpustit, co tehdy jeho brouci provedli tady tomu něžnému stvoření. Zabořil jí rty do vlasů, přivřel oči a konečně se pohroužil do vlastní tíživé minulosti.

Bylo to v té době, kdy se jeho brouci jistým způsobem zbláznili, takže mnohdy naprosto nahodile útočili na lidi kolem sebe, aniž by k tomu měli nějaký zvláštní důvod. Jak se později zjistilo, byli vystavení silné dávce jedu, který jim naboural psychomotorické vnímání okolí, ale i autorit. Nebyli tak schopni vlastně fungovat a chovali se nepředvídatelně. Bylo to stejné, jakoby jste sebrali dobře vycvičené jednotce velitele právě v tom nejkritičtějším možném okamžiku. Shino si přesně pamatoval, že ho to stálo obrovské množství chakry, ale i duševní energie, než je tehdy dokázal zvládnout. Bohužel se tam v onu dobu čirou náhodou objevila právě Rikka. Brouci ji naprosto nepochopitelně vyhodnotili jako potenciální hrozbu a masově na ni zaútočili. Shino si moc dobře vybavoval, že teprve až její strašlivý křik a odraz té nejsyrovější hrůzy, který se jí zrcadlil v očích, ho dokázal zmobilizovat natolik, že se jim sám postavil. Do té doby jen ohromeně zíral na to, co dělají a naprosto nechápal proč tomu tak je. Ještě nyní si zřetelně dokázal vybavit pot, který se mu lil po čele a tvářích od toho, jak usilovně se je snažil ovládnout. Takový psychický tlak pak již nikdy nezažil ani náhodou. Přesně si pamatoval, že si tehdy řekl, že pokud Naruto musí vynakládat podobné úsilí k tomu, aby potlačil Kyuubiho nelidskou chakru, pak je jeho odhodlání ještě obdivuhodnější než si myslel. Nakonec je sice dokázal s otcovou pomocí zvládnout, ale Rikka za to zaplatila nemalou cenu.

Její mysl zažila něco tak otřesného, že byla přes měsíc v péči speciálních medic-ninjů. Od Sakury věděl, že se dost dlouhou dobu probouzela několikrát za noc hrůzyplným řevem, zpocená od hlavy k patě. Dokonce prý to někdy došlo tak daleko, že se její tělo křečovitě zablokovalo v nepřirozené pozici. To ji pak mnohdy muselo pomoct hrubou silou i několik dospělých a silných lidí, aby se dokázala uvolnit. Noční děsy postupně zeslábly, až nakonec odezněly úplně. Jedinou připomínkou, zato pěkně trvalou, tak zůstal silný zářivě bělostný pramen vlasů na levé straně. Mohl být tak dva centimetry silný a táhl se po celé délce jejích hustých havraních vlasů. Prostě jakoby jste vzali bílou barvu a vyrobili silný falešný bílý pruh.

Shino si uvědomil, že se natolik pohroužil do vlastních vzpomínek, až zapomněl dýchat. Polknul a olízl si rozpraskané rty. Jeho tělo naprosto automaticky vyjádřilo svůj odpor k tomu, co si právě vybavil. Otřásl se náhlým poryvem chladu. Pod pláštěm na zádech ucítil drobný, sotva znatelný pohyb. Rikka se pokoušela přinutit své roztřesené ruce k poslušnosti natolik, aby ho dokázala pevněji obejmout. Shino cítil, jak mu její chvějící se prsty jemně tancují podél páteře vzhůru. Z nepochopitelného důvodu to u něho vyvolalo nebývalé vzrušení takové síly, že se sám před sebou zastyděl. Byl skutečně rád, že nikdo nemůže právě vidět jeho červenající se obličej. Zmobilizoval poslední zbytky vůle, takže se dokázal ovládnout a uklidnit. Jakmile si byl jistý, že nabyl zpět svou obvyklou rezervovanost a duševní klid, promluvil.

„Neboj se,“ zašeptal jí znovu do vlasů. „Jakmile nebezpečí pomine, tak nám o tom brouci dají vědět.“

A skutečně se tak za chvíli také stalo. Brouci je pustili ze svého obležení stejně rychle, jako je obklopili. Shino tak mohl mírně poodstoupit a podívat se na ni v jasném denním světle. Sledoval ji zachmuřeným výrazem a s přísně staženým obočím.

„Co je?“ zeptala se ho Rikka zmateně.

Místo odpovědi natáhl levou ruku před sebe a uchopil mezi palec a ukazovák slabounký bílý pramen. Teprve tehdy Rikka pochopila, že ani tentokrát se její setkání s brouky neobešlo bez následků. Vyprostila mu z prstů svůj pramen vlasů a dál na něj zírala bez jediného slova.

„Mrzí mě to,“ ozval se Shino.

Rikka jen slabě pokrčila rameny, pustila pramen vlasů a pohlédla na něj. „Na tom přece nezáleží Shino, tedy pokud to v tvých očích nebude vypadat příliš odpudivě.“

Shino k ní opět přistoupil a pak udělal něco, co by od něho naprosto nikdo neočekával. Sundal si své brýle, podíval se na dívku těsně před sebou a promluvil k ní.

„Pro mě budeš vždycky ta nejkrásnější žena na světě.“