Kyuubiho potomek 3. část

Kvůli Hinatě se nakonec nekonala oslava příchodu Hinaki v duchu překvapení.
“Co na to říct? Moc vám děkuju za tu oslavu.“ červenala se Hinata.
“Musíme přece maličkou přivítat v Konoze.“ usmála se Sakura a dál pobaveně sledovala Leeho, který se nepřestával pitvořit na Hinaki.
“Asi začnu žárlit.“ pronesla směrem k Leemu. Ten se ani neotočil a se zvoláním:
“Co?“ se dál spokojeně ksichtil na obyvatele dřevěné postýlky v rohu místnosti.
“Proč ji vlastně máte v obýváku, to nemá žádný pokoj?“podivila se Tenten.
“Teprve ho přistavujeme.“povzdechla si Hinata. A jako důkaz jejích slov se tam objevila Hanabi a ohlásila:
“Ta podlaha už je hotová.“ a šla se přivítat s Kibou.

„Už je pozdě, měli by jsme dát malou spát.“zašeptala Hinata, když se potichu přikradla k Narutovi.
“Máš pravdu.“přisvědčil naruto a šel vysvobodit svého malého zajatce z Leeho dosahu.
“Asi už půjdu.“zívla Tenten.
“Ino jdeš se mnou? Ino, kde jsi?“
“Eee, ne, ještě tady chvíli zůstanu.“ozvalo se odněkud z patra.
“Já tě doprovodím.“usmál se Shino, ale pod jeho vysokým límcem to nešlo vidět.
“Kibo, půjdeš s námi?“
“Co? Ne já tady taky ještě pobudu.“odmítl a dál se věnoval Hanabi.
“Já už spěchám, tak radši pojďme.“postrkoval ShinoTenten směrem ke dveřím. Poté co Leemu byla zabavena Hinaki, tak už se taky se Sakurou taky odešli a přidali se k nim i Shikamaru s Temari. A z naší známé partičky tu zůstali čtyři domácí (Naruto, Hinata, Hanabi a Neji) s Kibou a Ino.

„Tak tady je ten náš poklad.“zazubil se Naruto na Hinatu, když jí předával svíjející se uzlíček, kterému se evidentně ještě nechtělo jít spát.
“Ššš,Hinaki.“snažila se svou dceruuklidnit a dítě se pomalu uklidnilo.
“Je možné aby mi rozuměla? Vždyť je jí teprve týden.“obrátila se na Naruta, Který už se ale Někom vypařil. Povzdychla si a položila malou do postýlky. Když v tom Hinaki vyskákali podivné vrásky kolem očí.
“Na na Naruto!“vyjekla a omdlela.
“Co je?“ozvalo se z kuchyně spolu s vůní instantního rámenu.
“Hinato?! Hinato! Co se stalo?“volal Neji, jenž se právě řítil ze scodů s Ino v patách. K jejímu bezvládnému tělu doběhli téměř současně.
“Hinato, co se stalo?“opakoval svou otázku Neji a podpíral jí hlavu.
“Hi Hinaki. Bya bya byakugan.“vykoktala a znovu omdlela.
“Co to blábolí?“divil se Naruto.
“Ino, podej mi Hinaki“zašeptal Neji.
“Ale proč…“
“Prostě mi ji podej.“řekl naprosto klidně. Když byla Hinaki bezpečně v jeho náručí pozorně se na ni zadíval. A skutečně. Byl to byakugan.
“To není možný.“vydechl udiveně.
“Co teď?“třásla se Ino.
“Musíme to říct Tsunade.“vypadlo z Naruta. Neji se po něm pátravě podíval. Něco tak chytrého z něj v životě nevypadlo.
“Dobře. Naruto zvedni Hinatu a ty Ino vem Hinaki. Já to zatím nahlásím Tsunade, sejdeme se tam.“

U Tsunade
„Takže vy mi chcete tvrdit, že tohle týdení mimino dokáže bez pečeti vyvolat byakugan?“ujistila se Tsunade a dál na ně civěla jako na blázny. Kdyby s tím přišel jen Naruto, asi by už zlomila rekord v hodu Narutem do dálky, ale když to tvrdí i Neji něco na tom bude.
“Hai!“odpověděli jednohlasně.
“Co teď máme dělat?“ozvala se Ino.
“Ah.“povzdychla si Tsunade.
“Hlavně o tom nikomu neříkejte. Neji, Naruto! Vy ji hlídejte jak oko v hlavě. A ty Ino se postarej o Hinatu, ještě se nám zase zhroutí. A teď rozchod.“
“Hai.“odpověděli a zmizeli.
“Uf. To byl zas den.“stěžovala si Tsunade.