Přátelství či zrada? 07

Roko odpočívala, měla za sebou další pernou misi. Jen rozdíl byl v tom, za jakou osobu. Teď jako Lulana usínala ve svém bytě. Měla výjmečně volno a tak se rozhodla jít do kina. Cestou potkala Kurotsuchi a její partu. Vychloubala se, že bude chránit Tsuchikageho. Radši to přešla. K naší
Tsunade se to asi ještě nedostalo. Nebavilo ji klamat svého starého senseie. Chápala válku, jak je důležitá k rovnováze, stále však zbytečně umíralo mnoho ninjů. Jako Lulana zjišťovala taktické body a přemýšlení jejich lidí. Někdy by jí chtěla opravdu bejt. Mohla kdykoli zmizet, nikdy né však na dlouhou dobu. Svůj klon vždycky obalila chakrou.
Natáhla se a rozhodila ruce. Iruka se choval normálně přátelsky, jakoby spolu nestrávily týden mimo vesnici a málem neumřel.Zvláštní, vždycky , když na nej myslim, podivně mě hřeje u srdce. Zavřela oči a kreslila si v duchu jeho tvář, vždy tak usměvavou.
Poškrábala se na prsou. To tetování se nezměnilo, nic moc se nedělo. Teda krom toho jak jí v hlavě hučeli předci.
,, Měla se vdát za nějakýho boháče. Jenže ona se rozhodne stát ninjou, dokonce k ANBU. Ta dnešní mládež.''
,,No jo, furt samej boj a smrt.''
,,Ale co, já taky byla ANBU, co sakra proti ní máte?'' To se jí zastali zakladatelé klanu Uchiha Izuna, Naiku a její rodiče. Takhle a podobně se tam všichni dohadovali. Nejvíc ze všeho babička a dědeček.
,,DOST! Přestaňte, ještě mě z vás klepne pepka.''
Od okna se najednou ozval něčí hlas.
,,S kým si to povídáš?'' Roko okamžitě otevřela oči.Na okně seděl Iruka a měl na sobě jeden z těch nejlepších úsměvů (přesněji řečeno číslo 2390).
,, Ale, to sem asi spala ve stoje. Nic se neděje? Doufám, že mi Tsunade nedá další úkol?'' Iruka znejistěl a začal rychle kecat kraviny. Jak šel náhodou kolem a však znáte ty blbosti.
,,Nechceš čaj?'' Oba si sedli, dívali se jeden druhému do očí a povídali si o knížkách, taktice apod.
Ani nevnímali čas.
,, A do prčic, za chvíly tu bude nii, a ještě nemám pro něj jídlo. Možná bys už měl jít, kdo ví co se nii honí hlavou a co vykecá.'' Iruka se zašklebil. ,, Tak tohohle se bát nemusíš. Morio je teď s Ayame, víš ta holka z Ichiraku, chodí spolu už delší dobu.''
Sklopila pohled. Iruka to všechno věděl. Pomalu se k ní přibližoval.
Začala couvat. Stále se k ní přibližoval, až narazila do zdi. Zrychlil se jí tep i dech. Najednou jí políbil a její dušička se vznášela v sedmým ninjovským nebi. Nemohla tomu ale uvěřit a tak se od něj odtrhla. Ruka jí vyrazila, prolétla však do prázdna.
,,No, to byl určitě sukničkář. Toho bych bejt tebou nechala.''
,,To jo, nemyslim, že je to dobrá partie.''
,,Víte co? Na chvíli vypněte, vysprchuju se a jdu spát.´´ Ani se nepřikryla a upadla do bezesného spánku do deseti minut. I když by dala nejmíň svojí výplatu za to aby se jí zdálo o Irukovi.
Na střeše protějšího stála tmavá postava a pozorovala spící Roko. Nenadále se ochladilo a tak se rohodl jí jít přikrýt. Jako by o něm Roko věděla, chytla ho za ruku. Bála se snad toho, že jí ublíží, nebo nechtěla aby odešel. Opatrně vykroutil svojí ruku z jeho sevření a zmizel ve tmě noci.
Ozvala se rána jako z děla. To práskly dvěře s jejím opilým bráchou. Ten se válel na zemi a usmíval se jako sluníčko.
,,Nii-san, co se děje, že seš nasátej jako duha?''
,,Vždyť vzbudíš celou Konohu.''
,,Nee-chan neštvi, já budu mít syna.''
,,Cože?! No to si snad ze mě děláš p****. Tak to se ti fakt povedlo.'' Roko docházela slova.
,, Ayame mi to dneska řekla. Stěhuju se do jinýho bytu, teď tu budeš zase sama, krom toho jsem si našel práci. Budu kovář.'' Roko napadla otázka.
,, A to se jako budete brát?'' Morio se trochu zakřenil, bylo poznat, že v tomhle případě je furt stejnej.
,, To teda ne, spíš budu někdy potřebovat chůvu.'' Roko pomohla Moriovi vstát a dostat ho alespoň do gauče a šla připravovat čaj, protože jak tušila, že až se její brácha vzbudí bude mít pořádnou kocovinu. Velkou aspoň jako Deštnou. Odešla a nechala ho se do ní vyspat.
,,Není mezi šesti. Jak to do prčic myslel?'' To seděli Shikamaru a Shiho a snažili se pochopit Jyraiovu zprávu. I když Shikamaru namáhal svoje mozkové závity sebevíc, stále na nic nepřicházel. Jako by měl zablokovanej mozek
,,Takumi, tenhle týden máš zrušenou misi v Kamenný.''
,,Co, ale počkat...'' A začala sáhodlouze vysvětlovat, proč je důležitý, aby ji nerušila. Tsunade si mezitím vyndala nějakou láhev (saké xD)
a nechala ji povídat dokud se nevyčerpala a zvedla se ze židle.
,,Necheš se trochu projít? mě tady nebaví sedět a stejně se potřebuju protáhnout.''
Vyšli teda z kanceláře a na chodbě potkali Genmu a Shizune, držící se za ruce. Všímali si jeden druhého a ani nepozdravili Hokage a ANBU. Tsunade viděla ten výraz Roko, záviděla jim a snažila se odvést její pozornost zpátky k novému úkolu. Začali tedy rozebírat případy na vpád Akatsuki.
Když skončili Roko vyšla z budovi, najednou na skočilo něco bílého a začalo jí olizovat obličej.
,,Ahoj Kibo, ahoj Akamaru. Jak se vede?'' Kiba ke kterému se mezitím vrátil Akamaru na to jenom:
,,Celkem to ujde, ikdyž jsme poslední dobou neměli moc misí. Akamaru se už těší na to jak někoho od nich kousne do zadku. Ale teď ty, jak se vede tobě, Mono a Hiro?''
Roko se odmlčela, vzpomínala na svoji vlčici. Už dlouho ji nepotřebovala, protože kdyby ji vyvolala prozradila by se, to samé se svojí dračicí.
,, Tak víš co, zeptej se přímo jí, myslim Mono. Hir nemůžu přivolat, protože ta by jinak rozbořila půlku okolí. '' Puflo to a byla u nich Mono.