Hyuuga Naoki - 15.Cesta tam

Naokin klon dorazil minutu před týmem z Konohy. Naoki okamžitě vstřebala jeho vzpomínky a soustředila se na to, co potřebovala vědět – jejich mise byla zabít několik lidí z Akatsuki. Vlastně co nejvíc.
„Naoki, nezdržuj, běžíme!“ kývl na ni Lee.
„Hai!“ doběhla je a běželi společně. Blížil se čas finálního souboje o všechno…

Probíhali hlubokým lesem. Neji, Naoki, Naruto, Sakura, Tenten a Lee. Spěchali. Nechtěli, aby Píseční shinobi dělali něco bez jejich asistence.
„Kdo tam vlastně všechno bude?“ optala se Sakura Nejiho. Ten měl totiž všechny informace, které ostatní postrádali. Naoki pro jistotu našpicovala uši. O tomhle její klon nic nevěděl.
„Pár členů Akatsuki a pomohou nám z Písečné Temari, Kankurou a Kazekage-sama,“ prozradil jim Neji.
„Kteří Akatsuki?“ obrátila se na Nejiho pro změnu Naoki. Na tváři měla nasazený nic neříkající výraz, i když byla neuvěřitelně unavená. Mimoto se uvnitř klepala jako osika. Pokud by tam byl jeden určitý člen Akatsuki, tak by se pro ni situace radikálně změnila. Ale ona na to naštěstí byla připravena.
„Myslím si, že Uchiha Madara, Uchiha Sasuke a Hoshigaki Kisame,“ pokrčil rameny Neji. Sám měl málo informací. I když víc než ostatní.
„Až se jich dotkne síla mládí, tak je rychle dostaneme!“ prohlásil rozhodně Lee. Naoki se pousmála, a pak se podívala na Sakuru. Ta zatínala ruce v pěst. Ale jen Naoki věděla, že to nebylo Leeho chováním.
„Jaký je plán?“ zajímalo Naruta.
„Počítám s tím, že já nebo Naoki nejprve půjdeme obhlédnout terén a ostatní se mezitím domluví s druhým týmem na dalším postupu,“ řekl Neji. Měl to všechno pod palcem. Shikamaru mu s tím plánem trošku pomáhal.
„V tom případě tam půjdu já, a pak se někde setkáme, abyste mi vysvětlili plán a já vám řekla všechno o tom, co vysleduju,“ rozhodla Naoki.
„Jsi si tím jistá?“ podívala se na ni zvědavě Tenten.
„Jasně, já to zvládnu… přece jen umí Neji lépe vyjednávat než já – dohodne se s druhým týmem rychleji, než bych to zvládla já, nebojte se,“ pokrčila Naoki rameny.
„Taky si to myslím,“ souhlasil se svou mladší sestrou Neji a objal ji kolem ramen. Moc se mu nechtělo ji tam pouštět.

***O hodinu později***

„Takže, Naoki… jsme na začátku cesty tam. Tady se musíme rozejít. Počkáš na nás tam u toho velkého kamene, jo?“ podíval se na svou sestru tázavě Neji. Oba měli zapnutý Byakugan a studovali terén.
„Jo, vidím ho… máte hodinu, ok?“ mrkla na něj Naoki, když vypnula svou kekkei genkai.
„S tím jsem ani nepočítal… zjisti co nejvíc o vnitřním zařízení toho úkrytu. Naše vysílačky mají poměrně malý dosah, takže se nějakou dobu neuslyšíme,“ odvětil Neji. Mračil se. Nelíbilo se mu to. Nic z toho. Jenže jim nic jiného pravděpodobně nezbývalo…
Následně Naoki dostala vysílačku a vyzkoušela ji. Její bratr měl druhou, jako velitel mise.
„Je ti všechno jasné?“ ujišťoval se ještě Neji.
„Naprosto… kdyby se něco stalo, tak se ozvu skrz vysílačku,“ usmála se na něj Naoki. Pak vyskočila na blízký strom a po pár skocích jim zmizela ze zorného pole. Oni se pak rozběhli k shinobim ze Suny a dohodli s nimi plán.
Naoki běžela a běžela. Proběhla kolem kamene, u něhož se s ostatními později měla sejít. Ale nevšímala si ho a běžela dál. Na místo, kde už vlastně několikrát byla. Jen o tom nikdo z Konohy ani ze Suny nevěděl (pokud to nebyli nukeninové nebo zrádci).
Přiběhla k vodopádu, za nímž se nacházel vchod do přechodného sídla Akatsuki. Po vodě došla až k vodopádu, kde použila prosté Kai, aby se nenamočila. Pak šla dál. Byla to úzká, přírodní jeskyně, ale byla slepá. Jenže Naoki věděla, v čem je háček – a stiskla páčku ve stěně, zároveň s uvolněním své vlastní chakry. A vchod se otevřel.
Šla dlouhou chodbou z neopracovaných kamenů a vzápětí vstoupila dovnitř. Už tam na ni čekali. Ale nebyli tři. Byli celkem čtyři. Protože tam byl i ten, koho ostatní považovali za mrtvého. Akasuna no Sasori.
„Naoki-kohai! Kde jsi byla tak dlouho?“ obořil se na ni dunivým hlasem Sasori, ukrytý v Hiruki. Choval se k ní chladně, od jistého vyhození z domu…
„Tak hele, normálně by nám cesta sem trvala týden bez cesty ze Země sněhu, takže buď zticha, Sasori-senpai!“ odsekla chladně Naoki a posadila se ke stolu.
„Kolik máš času?“ zeptal se jí Sasuke. Ale ani se na ni nepodíval. Ty dva dny jen s ní mu stačily. Ostatně jí taky.
„Přibližně hodinu… to je dost na vymyšlení plánu,“ odpověděla Naoki.
„Kolik vás je?“ zeptal se jí Madara chladným hlasem. Měl ho o hodně ledovější než ostatní členové Akatsuki. Pouze Sasuke a naštvaná Naoki se s ním mohli měřit a i to jen občas.
„Dva týmy z Konohy, a pak Temari, Kankurou a Kazekage ze Suny,“ prozradila Naoki.
„Druhý Kazekage do mé sbírky,“ konstatoval Sasori potěšeně.
„Spíš první do té mé,“ odsekla Naoki. Vzápětí se oba uchechtli.
„Uvidíme tam… podle toho, kdo z nás ho dostane první,“ navrhl Sasori.
„Necháme to na náhodě… je totiž možné, že bude obětí někoho jiného,“ namítl Kisame.
„Ať se stane obětí kohokoli, tak zemře,“ pousmál se Sasuke.
„Přesněji řečeno, ať se nám do cesty připlete kdokoli, tak zemře!“ zakončil to vítězně Madara a všichni se rozesmáli. Jenže v jejich smíchu nebyla ani stopa po té obyčejné radosti… oni nic takového necítili. Nebyli toho totiž schopni.
„Co všechno jim mám říct o úkrytu?“ zeptala se Naoki Madary. On měl vždycky plán celé akce do detailů promyšlený.
„Že jsou tu ti, které čekali, ale nikdo jiný. Potom jim popíšeš většinu místností tady – výběr nechám na tobě. Zakončíš to tím, že jsi našla dobré místo pro infiltraci do sídla,“ odpověděl Madara.
„A to je…?“ pozvedla obočí Naoki.
„Vyber si,“ pobídl ji Madara. Naoki aktivovala Byakugan a rozhlížela se po sídle. Bylo tam jen jediné ideální místo…
„Tady,“ řekla Naoki pevným hlasem.
„Cože?“ podivil se Kisame. I ostatní byli udivení, ale nedávali to na sobě znát.
„Tohle je největší místnost v celém úkrytu a je k ní také zvenčí nejlepší přístup,“ pokrčila Naoki rameny.
„Tak dobře. A jestli chceš, tak klidně zlikviduj hlavní vchod… stejně to tady pak musíme vyčistit,“ odsekl Madara.
„Dobře… pak je tu strannost v boji,“ nadhodila další téma Naoki.
„Na začátku budeš určitě s nimi,“ řekl rozhodně Sasori.
„Dáme znamení. Vám oběma,“ dodal Sasuke.
„A to?“ zajímalo Naoki.
„Kunai s výbušným lístkem namířený vždy na jednu z vás… Sasori si vezme tebe a Sasuke Sakuru,“ odpověděl Madara.
„Fajn… moment…“ odmlčela se Naoki, protože se jí v uchu ozval bratrův hlas. Akatsuki zmlkli, aby ji mohli poslouchat.
„Naoki?! Naoki! Jak to jde?“ šuměl ze sluchátka hlas mladého Hyuugy. Naokina bratra.
„Už to budu mít skoro obhlídnutý… nemají to moc dobře chráněný. A taky jsem našla možný vchod,“ odvětila šeptem Naoki. Kdyby mluvila nahlas, tak by to bylo moc nápadné a všechno by prasklo.
„Dobře… máme plán a ten vchod se nám do toho hodí… hlavně buď opatrná,“ naléhal na ni Neji.
„Neboj, nic se mi nestane… už bych měla končit. Pokusím se přiblížit tam, aby toho viděla víc. Za pár minut jsem zpátky,“ prohlásila Naoki.
„Jsou to ti tři?“ ozval se najednou ze sluchátka Narutův hlas. Nebo spíš jeho řev. Až Naoki málem ohluchla.
„Naruto, neblbni! Dej mi Nejiho,“ odsekla Naoki naštvaně.
„Prostě mi to ře…“ A pak už Akatsuki ani Naoki nic neslyšeli, kromě strašného šumění. Ztráta signálu. Naoki pustila mikrofon.
„Idiot… vrátím se, aby to bylo autentické,“ zvedla se ze židle Naoki a odcházela ke dveřím.
„Řekni to i jí,“ pobídl ji ještě Sasuke, než odešla úplně.
„Jo, jo… uvidíme se brzy,“ rozloučila se s nimi Naoki a odešla pryč. Vyšla ven ze sídla, a pak se rozběhla k místu setkání s ostatními.