Všichni do krytu, Hidan jede!

Celý širý svět se zastavil, strachy ani nedutal. Největší barbar světa si to k závěrečným zkouškám v autoškole pílí. Komisaři ztvrdl úsměv, když spatřil chlápka s kosou přes rameno, jak si to k nim rázně šine. Hidan, co nejuctivěji pozdravil, s pokusem o vyloudění laskavého úsměvu se uklonil skoro až k zemi, div komisaři neuťal hlavu svojí milou. Ten jen tak tak stihl uskočit.
Zbrunátněl v obličeji a spustil bandůrskou: "Co to tu provádíte vy jeden šašku, v tomhle chcete skládat řidičák, dyť to se hodí akorát tak do Halloweenského průvodu."
To neměl říkat, ortodoxnímu jashinistovi zahučelo v palici, on si dovolil urazit jeho milou?! Už šmátral po kosičce, když v tu mu kdesi v podvědomí zašeptal tenoulinký hlásek: "Nesmíš! Víš jak zněla sázka s Kakuzem, pokud selžeš."
Ulízlá hlava s velkou nevolí stáhl svou ruku zpět, nuceně nahodil úsměv, nic se neděje, vše je OK, přičemž mu v mysli jely ty nejbrutálnější jatka, s peprným komentářem.
Celý nervní přistoupil k vozidlu. Marně se pokoušel do něj nacpat, kosa se mu příčila v dveřním otvoru. I tedy mrštil s ní vzteky na zadní sedadlo. Zkoušející zbledl.
Když se všichni se značnou námahou nasoukali dovnitř, komisař se nevinně zeptal: „Tak pane řidiči, ujistil jste se, zda je vše v pořádku?“
Hidan si zamumlal sám pro sebe: „Co se staráš, ty starý ho**do, co nemá ánung o tom co je moderni“ a tím nejsladším tónem odvětil: „Samozřejmě, vše jsem zkontroloval.“
Pro demonstraci předvedl s odříkáváním: "Klakson troubí, stěrače stírají, odstřikovače, tfuj ty tak nanejvejš páchnou, jak ta oběť co jsem jí zapomněl tudle ve skříni." těmito slovy ukončil předváděčku.
Konečně se Hidan rozjel. Snažil se pokojně dostat na vozovku, ale nedařilo se, pořád se tam někdo cpal. Hidanova běloskvoucí pleť začínala po chvilce mírně rudnout. Vzteky se chvěl a pod vousy si mumlal: „Táhněte někam do ha*zlu, vy kreténi zas*aný! No, ještě ty deme*tní k*ávo se mi tam na*er! No, co bych taky mohl čekat od odbarvené slepice!“
Po dlouhém úmorném čekání se konečně dostali na silnici.
Hidanovi běželo hlavou: „Jestli já to neudělám, tak budu Jashina prosit, ať mě zabije, jinak to s Kakuzem nevydržím.“
Třásl se nervozitou jak ta nejmenší čivava.
„Prosím, Jashine-sama, dej, ať tyto zkoušky udělám.“ modlil se pilně.
Zkoušející na zadním sedadle se též modlil: „Oh, bože na nebesích, dej, ať tuto jízdu přežiji a už jí nikdy nemusím opakovat!“
Náš pirát silnic místo, aby před zatáčkou zpomalil, dupal na plyn jak šílený a řezal, co to šlo. Křižovatky neprojížděl, nýbrž prolétal. Na světelné ani zvukové signály nedbal, tůroval to jak o závod.
„Uhni s tou pixlou, projíždí tudy velevážený člen Akatsuki!“ vřískalo mu v mozku.
Od pusy mu šly bublinky, jak v sobě držel žár nenávisti a pudu zabíjet.
„K***a! To budou obětní hody, až ten řidičák udělám.“ projíždělo mu hlavou, „jen spustím stěrače, šlápnu před přechodem na plyn a pak... pak se po*eru blahem.“
Stoupající vzrušení, se pokoušel snižovat písní: „Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu. Kdyby na mě Pejník přišel, von by mi dal přes hubu.“
„Ták, tady zaparkujte, vaše zkouška, je u konce.“ utl zoufalý komisař zběsilou jízdu šílence.
„Jakpak jste si vůbec vedl v písemných testech?“
„V jakejch testech?“ znejistěl Jashinista.
„No, přeci v těch co jste zaškrtával správné odpovědi, dělal jste je, nebo snad, ne?“ Zavalitého pána v kvádru brali mdloby.
„A jo, vy myslíte ten divnej kvíz s obrázkama, jo tak to jsem dělal a prý moc dobře.“ Pochvalně poplácal sám sebe po rameni.
Když spatřil ostré pohledy všech přítomných, rychle dodal: „No, to víte, když se sám nepochválíte, tak to za vás žádné ho... ehm, žádné hodné stvoření neudělá.“
„Tady máte potvrzení, že jste to udělal a zmizte!“ vrazil mu komisař do ruky papíry a zdrhal z místa činu, co mu nohy stačily, za krátko zmizel v oblaku prachu, k uším zbylých přítomných dolehla památná slova: „Tohle blbě skončí.“
Hidan si to šine polem nepolem lesem nelesem, přímou čarou do vesnice.
Vesničané troubí na poplach a ječí: „Všichni okamžitě do krytu, nějaký šílenec jede přímo na nás!“
Hidan zkřivil své tenké rty ve škodolibě slastný úsměv, prošlápl pedál až k podlaze, motor zaburácel a po chvilce byly už slyšet jen modlitby pro Jashina.
Hidan se spokojeně řehotá, když v tu ránu se po něm natahuje mohutná ruka a začne s ním třást.
„Jashine, to jsi ty?“ optal se vyděšeně.
„Ne, ty pako, to jsem já, Konan a jestli hned nevstaneš, tak přijdeš pozdě na schůzi, takže ti radím, hoď sebou!“
„Konan! Ty zku*vená kryso! To si mě musela probudit zrovna v tom nejlepším?!“